Štěstíčka mají 38 týdnů.
- Rodičovství
- Simunka
- 13.06.04 načítám...
Ahojte všichni, tak tu máme nový týden a já doufám že to bude již týden ve kterém se neobjeví žádná nová nemoc ani katastrofa. Sluníčko sice nikde, ale to mě naštěstí netrápí, jelikož jak víte, my stejně na sluníčko moc nesmíme. .
Minulý týden byl pro mě ve znamení problémů a nemocí. Také jsem řešila dilema kdy dovolit Kristýnce holení nohou. Asi si teď ťukáte na čelíčka, ale je to bohužel pravda. Měli totiž ve škole teď dny ?vyber si co chceš?. Mají to každoročně. Děti si mohou vybrat z různých aktivit a Kristýnka si tento rok vybrala ve čtvrtek plavání a v pátek mladého novináře.
Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo jak bude ve svých 9,5 letech vyvádět kvůli tomu že má chlupaté nohy. Nevím, ale asi je trošičku poblázněná z těch reklam.
Vytáhly jsme totiž letní šatičky a ona si k nim stále zkoušela silonové punčošky, bílé, hnědé, všelijaké. Neustále jsem ji přesvědčovala o tom že se to nehodí a že jí bude teplo. Jenže, ona měla šílené trauma z toho že má ty chlupaté nohy. Kéž bych měla také tak chlupaté nohy!!!!!!!!Nevěřili by jste jak vyváděla a to již pár dní dopředu. Stále jsem ji přesvědčovala že chlupaté nohy nemá a že je to normální, že těch pár chloupků vidí jen ona sama a nikdo si jich nikdy nevšimne. Ha, ha, přesvědčujte ale téměř pubertální slečnu. Stejně si o mě místy myslí že jsem naprosto nemožná.
Už jsem opravdu trošičku přemýšlela o tom že jí to holení snad povolím. Jenže kdyby si v 9 letech holila nohy, tak by asi v 11 měla zelené vlasy a co by dělala v 15ti to si nedokáži představit.
Takže jsem její neustálé záchvaty vydržela a ve čtvrtek jsem jí pomalu s pláčem vyprovázela na plavčo. Jaká byla má úleva když přijela s tím že chlupaté nohy nemá vám snad ani nemusím psát.
Tak a teď k pokrokům našeho benjamínka. Psala jsem jak minulý týden tleskal. Ale nemyslete si že tleskání se ještě opakovalo a že jsem nějaká šíleně vzorná mamina, která tráví dny učením svého miminka novým věcem, protože to opravdu nejsem a ani nevím jak bych to zvládala. Já mu vlastně tleskám když od něj chci mít klid. Tleskala jsem proto, protože jsem se chtěla koukat v klidu na zprávy a tak jsem ho měla na klíně a tleskala a tleskala.
Slabiky- tak to u nás nějak vázne. Matyášek je prostě talent a neříká absolutně žádné slabiky. On jen stále prská, dělá ppppp a tak, ale minule opět překvapil. Ležíme si tak ráno v posteli on si prdne a řekne, opravdu to znělo úplně stejně, FUJ.
Když se postaví a staví se pořád a u všeho, tak již udělá i pár krůčků kolem nábytku. A hlavně se v pohodě dostává zpět na zem, což je veliká úleva když ho nemusím stále hlídat a pokládat zpět.
Jednou se mi ale stalo, to ještě když padal, že jsem si tak myla v kuchyni nádobí on si vzorně seděl na zemi a hrál si s plastovými lahvemi,(jsou jeho velkou láskou, my je již ani nevyhazujeme, ale skladujeme je doma na hraní, máme tu již skládku) a asi ho to nějak přestalo bavit a cítím jak se mě něco chytá vzadu za kalhoty. On se postavil, držel se mých nohou a začal plakat, prostě chtěl abych ho vzala. Já tam stála a nevěděla co dělat. Říkala jsem si že jestli se otočím tak spadne a když se neotočím tak spadne také. Nakonec jsem předvedla bleskovou otočku, chytila jsem ho a on naštěstí nespadl. Mě ale něco spadlo a to kámen ze srdce, jelikož já tak moc těžce nesu když si natluče.
Včera jsem s hrůzou zjistila že se ten můj brouček již umí postavit u sporáku, v pohodě dosáhne na knoflíky a dovede jimi bravurně otáčet, takže budeme muset opatřit nějaký kryt. Nic takového jsem nikdy neměla, jenže těch dětí je již nějak moc a špatně se to hlídá. Nikdy se mi ani nestalo že by Kristýnka nebo Tobiášek když byli maličcí, byli v kuchyni sami, jenže teď nemáme z obýváku do kuchyně dveře a tak tam nemohu ani zavřít když tam nejsem. Navíc i kdybychom si dveře opatřili tak bych musela nějakou dobu nadávat dětem, aby se je naučili zavírat a ono je lepší když člověk udělá veškerá možná opatření aby se nic stát nemohlo, než zbytečně někomu nadávat.
Jednou z nejoblíbenějších Matyáškových činností je lezení přes něco. Leze přes balík plen tam a zpět třeba i 10 minut. Nebo mu děti dělají v pokojíčku překážkovou dráhu z polštářů a on se šíleně baví tím jak ji zdolává.
Dnes, sobota, se vydal náš foťák konečně na cesty. Děti s manželem jeli parním vláčkem. Bylo totiž 130 let železnice a manžel dostal v práci 2 volňásky, já původně přemýšlela o tom že pojedeme s Matyáškem s nimi, jenže ono to bylo na 4,5 hodiny a to by Mates asi nevydržel. On se nerad moc dlouho chová a jak ho nedám hned na zem tak se vzteká. Lokomotiva byla parní, prý opravdu dělala šš šš šš šš a vagónky byly takové ty staré s dřevěnými lavicemi. Byli jsme je vyprovodit a tak jsem vláčkem prolezla a ono se na těch dřevěných lavicích kupodivu sedělo celkem pohodlně. Cesta trvala tak dlouho i proto, protože prý jen vodu do mašinky natáčeli téměř hodinu. Dětem se to ale moc líbilo, večer ještě skouknu fotky co nafotili a když tak nějakou přidám do galerie.
Toliko, novinky z naší rodinky!!!!!!!!!!!!!
Já ale chtěla dnešní deníček věnovat výchově dětí. Je vás tu většina prvomaminky a vy co máte již děti tak většinou hodně malé, a tak, pokud jste alespoň trošičku jako já,(i když možná jsme jen já blázen všech bláznů) jste plné předsevzetí co budete a nebudete dělat. Já teda byla a dost. Měla jsem přesně vymyšlené co svým dětem budu a hlavně nebudu dělat a zakazovat. A byli to především věci které dělali naši nám a mě se vůbec nelíbily, proto jsem to svým dětem dělat nechtěla a něco ani nedělám.
A bylo to zhruba toto:
- Nikdy své děti nebudu mlátit ani na ně křičet!!!
Kvůli tomu se mi ještě dnes někteří známí smějí. Ale já si to opravdu myslela. Myslela jsem si že je to špatné a že to jde i bez toho, že prostě dětem vždy v klidu vysvětlím že toto se nedělá, proto a proto a oni to pochopí a dělat to nebudou. Moc se mi nesmějte, bylo mi pouhých 19 let.
Poprvé mě z omylu vyvedla naše paní doktorka. Kristýnka se totiž šíleně vztekala. Já věděla že je to normální a že si tím některé děti projdou a tak jsem s tím nic nedělala. Jednou jsme ale byli u doktorky a ona se tam začala vztekat a tak jsem byla poučena že jí mám plácnout přes holou prdelku, nebo na ní chrstnout studenou vodu a že prý když se s tím nic nedělá že by se mohlo stát že se to bude stupňovat a mohla bych mít pak 4letého nezvladatelného vzteklouna.
Tak Kristýnka poprvé dostala na prdelku. Já u toho trpěla a na vztekání to stejně nezabralo. Nezabrala ani ta voda nezabralo nic. Dokonce jsem tehdy četla nějakou knížku kde psali, že když se dítě začne vztekat, tak ho máte chytit do náručí, pevně ho držet a nepustit dokud nepřestane. To jsem také zkoušela a nic. Ono jí to stejně pak přešlo samo, prostě se, jak dostávala rozum a zjišťovala že některé věci mít nebo dělat prostě nebude, přestala se i vztekat.
Kristýnka ani nikdy nijak nedostala zato s Tobiáškem bylo vždy těžké pořízení a ten na zadek občas dostane.
Čili zde jsem zklamala, ale náhodou zatím moc nekřičím. Píšu zatím, protože čím je dítko starší, tím člověka více vytáčí, čili netuším jak jednou dopadnu. Budu se ale moc snažit nenechat se od nich vytáčet a nestat se vzteklou ukřičenou matkou. To přísahám!!!!!!!!!!!!!!!!
2)Nikdy nebudu děti nutit jíst to co jim nechutná a nenutit je dojídat jídlo, když už nemohou!!!
Tak to dodržuji. A zase s Kristýnkou je to v pohodě. Ona má ráda zeleninu a ovoce, pije mlíčko a tak. Zato opět Tobiáš!!!!!!!!!!!!!!! Ten ovoce může, zeleninku již moc né. No, má rád třeba mrkvičku a tak, ale nejí rajčata, špenát a salát. To do něj opravdu nedostanu. Mléko také nemusí, ale když mu udělám banánový koktejl tak ten pije a má rád i jogurty.
Snažím se mu dát vše potřebné v jídle které sní a nenutím ho jíst to co nechce, jako to dělali naši nám.
- Nikdy nebudu dětem nadávat když jim něco upadne, něco shodí a rozbijí!!!
Dodržuji! Vím jak mě občas něco spadlo a naši se do mě pustili. Mě to přišlo nespravedlivé, protože když něco spadlo jim tak se tomu smáli.
- Nikdy nebudu Kristýnku nutit starat se o sourozence!!!
Nenutím, jen někdy potřebuji aby koukla na Matyáška, chci třeba rychle něco uklidit nebo potřebuji na záchod. Ona je většinou šťastná a ráda, ale jednou už po mě hodíla takový divný ksichtík. V každém případě já jsem ze tří dětí a nejstarší a musela jsem se o ně třeba v létě starat a vařit jim a oni zatím lítali venku. Také jsem již ve druhé třídě musela vodit ségru do školky, bráchu jsem pak také vodila a dost mi to vadilo. Navíc brácha je o necelých 10 let mladší a já ho musela stále jen hlídat. Musela jsem ho vozit v kočárku, chodit s ním na písek a dlouhé hodiny tam s ním vysedávat. Tak to jí nikdy neudělám.
- Až budou velcí tak, třeba pokud Kristýnku někam pustím v 15 a bude muset být do 11 doma tak to samé mladší sourozenci!!!
Já si totiž musela vše doslova vydupat a sestra s bráchou už mohli všechno a o dost dřív než já.
- Nikdy dětem nebudu zakazovat kamarády!!!
Naši nám totiž někdy když se jim nelíbilo s kým kamarádíme tak nám do toho dost mluvili. Tak to také nechci dělat.
A bylo toho ještě víc, jenže já si to již tak moc nepamatuji a jisté věci byli jak jsem zjistila hotové krávoviny.
Chtěla bych ještě dodat že to neznamená že by naši byli nějací špatní, to zase ne, oni jen nebyli zvyklí vyhazovat jídlo, neměli čas protože stavěli barák atd. atd.
A určitě mi také napište co vám v dětství vadilo a co nechcete těm svým dětičkám dělat pokud ovšem nad něčím takovým přemýšlíte. A opravdu moc by mě to zajímalo, protože to co vám kdysi vaši rodičové vyváděli a vás to stresovalo či jinak trýznílo, tak o tom bych moc ráda věděla a snažila se to svým dětem také neprovésti. Třeba nikdy nebudu děti nutit chodit ven když se bojí, jak psala myslím Martina?
Tak já se s vámi rozloučím a přeji vám všem krááááááásný nový týden, samé zdravé a šťastné děti a starostlivé a milující manžílky.
Simunka + Matyášek za 10 dní 8 měsíců
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 3412
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 2539
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1278
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1298
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 864
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 4750
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3748
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 1103
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 3441
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 3302
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...