Štěstíčka neb.... jak to bylo a bude dál....?
- Rodičovství
- Simunka
- 09.02.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojte holky, řeknu vám příběh.................... Byla nebyla jedna maminka dvou skvělých dětí. Třetí dítko měla v bříšku a moc se naň těšila. A ta maminka, jednoho krásného památného dne, narazila na emimino. A byla moooooooc ráda, že něco tak úžasného našla. Nejprve jen tak četla a četla a četla. A když ho celé zpětně přečetla, tak se osmělila a napsala do jednoho deníčku. Ač, se svým datem porodu možná více hodila do jiného, přesto napsala právě do deníčku Editino štěstíčko.
A proč, že si ho vybrala?
No, protože právě Ed jí byla svými pocity, svým cítěním, tím že si tak přála porodit po prvním císaři přirozeně, tím jak těhotenství prožívala, tak tím vším té mamince byla mooooc blízká. A nakonec Edin porod, to jak ho prožila, jak o něm napsala, tak to tu maminku dostalo, protože zcela stejné pocity měla i ona při porodu druhého dítka.
Kdo nezažil zklamání po císaři, nepochopí..................
A tak se maminka dala do přispívání do deníčku s láskou a vervou. Našla v něm přátelství, poznala tam spoustu milých lidíček, byl to pro ni velice pěkně strávený čas. ![]()
Jen, jak dítka rostla, přes den spala méně a méně, času bylo málo, a šlo psát již jen po nocích, tak z toho začala být unavenější a unavenější. Vlastně šlo o závislost, která ač zpočátku velice příjemná, tak začala býti čím dále více unavující.
Představa týdenní dovolené, někde, kde není počítač, byla příšerná......... Jenže pak na tu dovolenou přece jen odjela a zjistila, že je to krása, že si šíleně odpočinula. Maminka se tedy rozhodla psaní zá:,–(ně omezit. Zpočátku jí to nešlo, ale postupem času se dopracovala k tomu, že šla v klidu spát bez pocitu viny, že ještě nenapsala pořádný komentář.
Napsala i pár deníčků, protože i pro Ed, to bylo velice unavující, jenže jaksi pochopila, že na psaní deníčků nemá talent, neb jí nic nenapadalo.
Když Ed přestala psát deníčky, tak si to holky začaly dělit a šlo to dál.
Maminka si nedokázala představit, že by deníček někdy zanikl, nedokázala si představit že by zaniklo to místečko, kde se jí blízké osůbky scházely a dělily se o své radosti i starosti.
Když potom Ed opět otěhotněla a znova se psaní deníčku ujala, jako by z ní spadlo velké břímě a s převelikou úlevou se na celé psaní vy......... Vychutnávala si to jako za starých časů. Četla a jen četla, bez špatného pocitu že by „musela“ napsat.
No a nyní Ed porodila Sebastiánka a sdělila vám do deníčku, že končí s psaním. A maminka, ač o tom věděla předem, že po porodu Ed deníček již psát nebude, tak jí to dost sebralo. Doslova tu probulila a provzdychala celý den.
Toto je příběh o mě a mé vyléčené závislosti. A jaký bude jeho konec, jestli bude na emiminu místečko kam se na vás budu moci chodit koukat, záleží jen na vás..............
Pravda je, že pro mě deníček, ač to píšu nerada, nemá moc budoucnost. A nebrečela jsme tu proto, že by mi vadilo, že by třeba nebyl, spíše jsem se s ním v duchu loučila. Loučila jsem se s ním, bylo mi smutno, ale život jde dál. A jako je prý dobré, jít na pohřeb, poplakat si tam a tím se rozloučit se zemřelým, tak nějak tak já se asi loučila s deníčkem. ![]()
Ať přemýšlím jak přemýšlím, kdo by ho mohl psát, napadá mě jen Arka, která dle mého v poslední době přispívala nejvíce. Z nás původních přispěvovatelek, nás mnoho nezůstalo, a i ty co zůstaly, moc nepíší. Narodili se jim další štěstíčka a mají jistě práce a starostí nad hlavu. Napadlo mě i, že bych já s tím psaním začala, ale to byla jen bláznivá myšlenka, kterou jsem velice rychle zavrhla. Nechce se mi do toho, jsem ráda že už napíšu. Ráda jen čtu.
Navíc, jelikož má Matyášek problémy s mluvením, začala jsem uvažovat o školce. Do práce nejdu, ale při pomyšlení že bych Matyáška, až mu budou 3 roky, dávala do školky na 4 hodiny denně, seděla tu a čučela celé dopoledne do zdi, jsem začala dumat jak této možnosti využít. A pokud by mi to vyšlo, pokud na to budeme mít peníze, a jde i o září, kdy Matyášek do školky ještě nebude moci, tak bych chtěla chodit do jazykové školy. Znamená to pro nás dojíždění, škola je totiž 20 km daleko, budu muset sehnat školku v místě, protože vyučování má být 20 hodin týdně, což nevím jak mi bude vycházet, aby byl Matyášek v té školce opravdu jen 4 hodiny. Asi bude záležet i na školce, jak by mi tolerovali, pokud by tam byl třeba 4 a půl hodiny? O rodičovský příspěvek ale přijít nemohu, protože škola se platí.
No uvidíme. V každém případě pokud se mu to mluvení nezlepší, tak ho do školky dám a určitě tu nebudu jen tak sedět. Čili, i kdybych se do psaní pustila, a to s velkým odporem, tak mi to vydrží max. do léta, než začnou prázdniny a pak bych již nezačala.
Samozřejmě jsou tu holky, které jsou pro mě nové, čili holky, moc vás neznám a netuším jestli by jste se některá z vás deníčku ujala?
Omlouvám se všem, které si myslely, že to tu budu zachraňovat. Jen mě mrzelo že nikdo nic k psaní deníčku nepíšete a chtěla jsem vám dát prostor a trošku vás popíchnout. Já se loučím a velice mě zajímá jaké to bude mít pokračování...........
Simunka
Přečtěte si také
Švagr kritizuje, jak nosíme miminko. Vlastní dceru přitom uráží
- Anonymní
- 12.06.26
- 1355
Říká se, že nejvíc rad o výchově dětí vám vždycky dají ti, kteří by si měli nejdřív zamést před vlastním prahem. U nás v rodině tuto roli dokonale plní můj švagr. Kdykoliv se vidíme, má okamžitě...
Šílený útok na matky s kočárky: Řidička v SUV nám přála smrt dětí
- Anonymní
- 12.06.26
- 1134
Mateřská dovolená je občas pořádný maraton na psychiku. Když už se vám konečně podaří sladit spánkové režimy dvou miminek, sbalit půlku domácnosti do tašky pod kočárek a vyrazit ven na čerstvý...
Toxická šéfová, nula na výplatní pásce a syndrom vyhoření. Končím!
- Anonymní
- 12.06.26
- 811
Potřebovala bych načerpat trochu té pověstné ženské odvahy, protože v sobě momentálně dusím strašnou úzkost. Už pět let pracuji v jedné středně velké firmě na administrativní pozici. Práce mě ze...
Nejhorší noční můra realitou: Dcera se začala poškozovat a já se hroutím vinou
- Anonymní
- 12.06.26
- 489
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě nesmírně citlivé a bolavé téma. Chci se zeptat, jestli si tím některá z vás prošla, protože já mám pocit, že se mi hroutí celý svět a moje srdce se...
Survivor 2026: Otakar vyhrál naprosto zaslouženě! Proč ho internet lynčuje?
- Anonymní
- 12.06.26
- 216
Taky jste ponocovali u finále Survivora? Já regulérně spala asi tři hodiny, oči mám ráno jako angorský králík, kafe liju do půllitru, ale musím to ze sebe dostat. Když jsem totiž ráno otevřela...
Ostuda v restauraci: Tchyně si dotočila vodu na záchodě a pak zdrhla bez placení
- Anonymní
- 11.06.26
- 4095
Oslavy dětských narozenin mají být plné radosti, smíchu a rodinné pohody. Člověk si naplánuje pěkné odpoledne, zarezervuje stůl v restauraci a těší se, jak si to všichni společně užijí. Jenže když...
Našla jsem si mladého „kolouška“, ze kterého se vyklubal žárlivec a násilník
- Anonymní
- 11.06.26
- 1973
Můj milostný život by vydal na celou knihu. Mám za sebou tři nevydařená manželství a několik vztahů, které dopadly velmi podobně. Když jsem si před pár měsíci našla chlapa o patnáct let mladšího,...
Syn chce strávit celé léto u táty. Nemám šanci konkurovat jeho prázdninám
- Anonymní
- 11.06.26
- 1815
Prázdniny máme rozdělené víceméně napůl. Aspoň tak jsme se s bývalým manželem domluvili. Jenže poslední týdny mám pocit, že se všechno začíná měnit. Můj bývalý totiž synovi připravil prázdniny snů...
Odjela jsem do lázní kvůli neplodnosti. Stačil jeden malý úlet a byla jsem v tom
- Anonymní
- 11.06.26
- 2629
Život umí být někdy plný paradoxů. Jenže v mém případě si za komplikace můžu z velké části sama. S přítelem jsme se snažili o dítě tři roky. Po sérii vyšetření nám lékaři oznámili, že problém je na...
Sousedce věčně utíkají psi z množírny. Nebude na ni povinná registrace krátká?
- Anonymní
- 10.06.26
- 1535
Už dlouho jsem sem nic nenapsala, ale dnešní ráno mě vytočilo natolik, že si prostě musím vylít srdíčko. A kde jinde, že jo? Tady mě aspoň pochopíte. Chci se vás zeptat – už jste zaregistrovaly tu...