Táto, kupme dům
- Ostatní
- iggy.piggy
- 27.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o dlouhém hledání domečku, kde bychom byli šťastní, ale existuje vůbec takový? Je duben. Jedeme celá rodinka autem a já sedím vzadu vedle vajíčka s miminkem. Je tak krásný, když spinká. Koukám z okýnka. Cesta příjemně utíká.
„Ty jo, barák na prodej, viděls ho?“ ptám se manžela a jsem u vytržení. „Ne, řídím.“ No, to neva, jak dojedeme domů, vygůgluju ho a nadšeně ukazuji manželovi. „A my chceme barák?“ ptá se neochotně manžel. „Ne, budeme doživotně bydlet v pronájmu a platit jak mourovatí…“ vyprsknu uraženě, nechápu, že ten chlap nesdílí mé nadšení. „No, já ti nevím“… ale já vím! „Táto, ale ten barák má luxfery! A barevné!“ Nechápu, že ho tento argument nezlomil. Tak jsem spočítala, že kdybychom si vzali hypotéku, platíme měsíčně stejně jako nyní za nájem. Tento argument byl přijat o něco lépe.
Je květen. Tak táta přistoupil na to, že potřebujeme barák. S dílnou a garáží. Ale jaké zděšení, když ten, co jsem viděla, byl už prodaný. No nevadí, najdeme jiný. Miminko má tříměsíční koliku a jediné, co teď chceme, je, se vyspat.
Je červen. Koliky ustoupily, a tak je nemovitost opět na pořadu dne. Miminko krásně spinká, a tak jsme si sedli a začali snít. Jaký by měl náš domeček být? Měl by mít obrovskou zahradu a ovocný sad a měl by mít dost místa na klouzačku a skleník na okurky a garáž a dílnu a zápraží na sluníčku a velkou kuchyň a výběh pro ovce a kozu. No bezva, představu máme, tak hurá do prohlídek nemovitostí.
Je červenec. Objeli jsme pár domů a spadli na zem. Realitka hlásala: dům na jižním svahu (= dům a pod ním prudký sráz), romantické bydlení na samotě (=rozpadlá barabizna, kam nevedla silnice), krásný dům, téměř po rekonstrukci (=pan majitel sundal střechu bez stavebního povolení a fušersky ji nandal zpátky, myslím, že ta střecha rozhodně nevydrží příští zimu), dům se sadem, stačí dodělat septik (a jak to dělali původní majitelé? Nuže, odpad měli svedený do sklepa, ale nemusíte mít strach, ten sklep už je uklizený). Konec! Tak to už je poslední kapka. Dům musíme postavit vlastní! Bohužel, s pozemky je to podobné.
Je srpen. Miminku rostou zoubky. Měsíc už jsme nespali. Jsem neskutečně vyčerpaná. Představila jsem si, jak bydlíme na samotě, mám čtyři ovce a kozu, slepice a skleník i obrovskou zahradu. Táta není celé dny doma, protože dojíždí do práce, dítě, celé noci prořve, ovce bečí a koza ožírá zeleninu, zahrada potřebuje posekat a rajčata napadla plíseň, sousedovic syčáci orvali třešně a polámali větve. Když už je víkend, táta něco opravuje, aby nám to nespadlo na hlavu. Možná jsem jen depresívní z nevyspání.
Je září. S malým jsme začali chodit na cvičení. Je to hrozně fajn, konečně si můžu popovídat s maminkami a malý je mezi dětmi velmi spokojený. To si asi nebudeme moci dovolit, když budeme bydlet na samotě u lesa. A tak to ve mně uzrálo. „Lásko? Musíme si promluvit!“ manžel se tváří vyděšeně. „Vím, že jsme si dlouho snili a plánovali, že budeme mít ovce a sad a obrovskou zahradu, ale já to asi nedám, chci klid města, chci to mít kousek na hřiště a nechci lítat kolem ovcí a zahrady.“ Říkala jsem to s těžkým srdcem, vzdala se našeho snu, ale jsem máma a priority se změnily. „Já taky, ale stejně mě mrzí, že nebudeme mít ovce a velkou zahradu.“
Je říjen. Začali jsme hledat městský dům, po pár prohlídkách jsme ho našli. Náš dům. Velký, hned k nastěhování, bez velkých oprav, s dobrou střechou a suchým sklepem, malinká zahrádka, klidná ulice, ale do centra kousek.
Je listopad. Začalo vyjednávání s realitkou. Sepsala se rezervační smlouva, zaplatili jsme rezervační poplatek. A pak to začalo. Telefonát z realitky, nó nastaly určité problémy. Nechci tu zabředávat do podrobností, jen jsem chtěla napsat, že jsme si mysleli, že když je prodej přes realitku, vše proběhne v klidu, bohužel jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli dům koupíme, jestli nepřijdeme o rezervační poplatek, peníze nebo o barák. Byl to šílený měsíc.
Je prosinec. Podepsali jsme smlouvu, s tím, že původní majitel se do konce března odstěhuje. Manžel říká: „Milá majitelko nemovitosti, dnes v tento slavnostní den udělám večeři já.“ Dostala jsem suchý chleba a manžel se smál: „No, co se mračíš? Máme hypotéku.“
Je leden. Dům je přepsaný v katastru, ale bydlet tam budeme až od dubna nebo ne? Vypadá to, že je nutné předělat elektriku. No to zmákneme. Taky rozvody vody a plynu. Cože? A musí se udělat nová koupelna. Jdu do kolen.
Je únor. Pořád bydlíme v podnájmu a plánujeme rekonstrukci, ale o tom už příště.
Přečtěte si také
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2312
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 1577
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1160
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1339
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 926
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 1107
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1378
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 2200
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 3177
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 792
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
ještě ze to berete taknsportovne. Nejvíc jsem se pobavila u toho, jak stav domu popisuji realitky
,o zvelebování starého domečku bych taky mohla psát romány 
.Jinak mám doma velmi šikovného elektrikáře 
…Takže opravdu nezbývá, než zatnout zuby a rekonstruovat od nevidím do nevidím…Kolikrát jsem si říkala, že jsem se na to raději nevykašlala a nezůstala trčet v bytě 
.Ale teď už dostavujeme(koupili jsme pozemek jinde a nelitujeme, je o dost lepší, máme i vlastní potok 
).