Táto, kupme dům
- Ostatní
- iggy.piggy
- 27.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o dlouhém hledání domečku, kde bychom byli šťastní, ale existuje vůbec takový? Je duben. Jedeme celá rodinka autem a já sedím vzadu vedle vajíčka s miminkem. Je tak krásný, když spinká. Koukám z okýnka. Cesta příjemně utíká.
„Ty jo, barák na prodej, viděls ho?“ ptám se manžela a jsem u vytržení. „Ne, řídím.“ No, to neva, jak dojedeme domů, vygůgluju ho a nadšeně ukazuji manželovi. „A my chceme barák?“ ptá se neochotně manžel. „Ne, budeme doživotně bydlet v pronájmu a platit jak mourovatí…“ vyprsknu uraženě, nechápu, že ten chlap nesdílí mé nadšení. „No, já ti nevím“… ale já vím! „Táto, ale ten barák má luxfery! A barevné!“ Nechápu, že ho tento argument nezlomil. Tak jsem spočítala, že kdybychom si vzali hypotéku, platíme měsíčně stejně jako nyní za nájem. Tento argument byl přijat o něco lépe.
Je květen. Tak táta přistoupil na to, že potřebujeme barák. S dílnou a garáží. Ale jaké zděšení, když ten, co jsem viděla, byl už prodaný. No nevadí, najdeme jiný. Miminko má tříměsíční koliku a jediné, co teď chceme, je, se vyspat.
Je červen. Koliky ustoupily, a tak je nemovitost opět na pořadu dne. Miminko krásně spinká, a tak jsme si sedli a začali snít. Jaký by měl náš domeček být? Měl by mít obrovskou zahradu a ovocný sad a měl by mít dost místa na klouzačku a skleník na okurky a garáž a dílnu a zápraží na sluníčku a velkou kuchyň a výběh pro ovce a kozu. No bezva, představu máme, tak hurá do prohlídek nemovitostí.
Je červenec. Objeli jsme pár domů a spadli na zem. Realitka hlásala: dům na jižním svahu (= dům a pod ním prudký sráz), romantické bydlení na samotě (=rozpadlá barabizna, kam nevedla silnice), krásný dům, téměř po rekonstrukci (=pan majitel sundal střechu bez stavebního povolení a fušersky ji nandal zpátky, myslím, že ta střecha rozhodně nevydrží příští zimu), dům se sadem, stačí dodělat septik (a jak to dělali původní majitelé? Nuže, odpad měli svedený do sklepa, ale nemusíte mít strach, ten sklep už je uklizený). Konec! Tak to už je poslední kapka. Dům musíme postavit vlastní! Bohužel, s pozemky je to podobné.
Je srpen. Miminku rostou zoubky. Měsíc už jsme nespali. Jsem neskutečně vyčerpaná. Představila jsem si, jak bydlíme na samotě, mám čtyři ovce a kozu, slepice a skleník i obrovskou zahradu. Táta není celé dny doma, protože dojíždí do práce, dítě, celé noci prořve, ovce bečí a koza ožírá zeleninu, zahrada potřebuje posekat a rajčata napadla plíseň, sousedovic syčáci orvali třešně a polámali větve. Když už je víkend, táta něco opravuje, aby nám to nespadlo na hlavu. Možná jsem jen depresívní z nevyspání.
Je září. S malým jsme začali chodit na cvičení. Je to hrozně fajn, konečně si můžu popovídat s maminkami a malý je mezi dětmi velmi spokojený. To si asi nebudeme moci dovolit, když budeme bydlet na samotě u lesa. A tak to ve mně uzrálo. „Lásko? Musíme si promluvit!“ manžel se tváří vyděšeně. „Vím, že jsme si dlouho snili a plánovali, že budeme mít ovce a sad a obrovskou zahradu, ale já to asi nedám, chci klid města, chci to mít kousek na hřiště a nechci lítat kolem ovcí a zahrady.“ Říkala jsem to s těžkým srdcem, vzdala se našeho snu, ale jsem máma a priority se změnily. „Já taky, ale stejně mě mrzí, že nebudeme mít ovce a velkou zahradu.“
Je říjen. Začali jsme hledat městský dům, po pár prohlídkách jsme ho našli. Náš dům. Velký, hned k nastěhování, bez velkých oprav, s dobrou střechou a suchým sklepem, malinká zahrádka, klidná ulice, ale do centra kousek.
Je listopad. Začalo vyjednávání s realitkou. Sepsala se rezervační smlouva, zaplatili jsme rezervační poplatek. A pak to začalo. Telefonát z realitky, nó nastaly určité problémy. Nechci tu zabředávat do podrobností, jen jsem chtěla napsat, že jsme si mysleli, že když je prodej přes realitku, vše proběhne v klidu, bohužel jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli dům koupíme, jestli nepřijdeme o rezervační poplatek, peníze nebo o barák. Byl to šílený měsíc.
Je prosinec. Podepsali jsme smlouvu, s tím, že původní majitel se do konce března odstěhuje. Manžel říká: „Milá majitelko nemovitosti, dnes v tento slavnostní den udělám večeři já.“ Dostala jsem suchý chleba a manžel se smál: „No, co se mračíš? Máme hypotéku.“
Je leden. Dům je přepsaný v katastru, ale bydlet tam budeme až od dubna nebo ne? Vypadá to, že je nutné předělat elektriku. No to zmákneme. Taky rozvody vody a plynu. Cože? A musí se udělat nová koupelna. Jdu do kolen.
Je únor. Pořád bydlíme v podnájmu a plánujeme rekonstrukci, ale o tom už příště.
Přečtěte si také
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 3460
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 2153
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 3953
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 10303
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 4222
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 12514
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
Ženská v autobuse odmítla pustit mé tříleté dítě. Oba jsme skončili na podlaze
- Anonymní
- 30.08.26
- 18868
Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...
Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila
- Anonymní
- 30.08.26
- 7788
„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....
Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se
- Anonymní
- 30.08.26
- 9225
Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...
Syn si nechal propíchnout ucho. Sousedky se mě začaly ptát, jestli je gay
- Anonymní
- 30.08.26
- 933
Můj syn byl na letní brigádě v Anglii. Odjel tam skoro na dva měsíce a mě to nevadilo. Říkala jsem si, že aspoň se osamostatní a získá zkušenosti. Když se vrátil, překvapil mě novou ozdobou....
ještě ze to berete taknsportovne. Nejvíc jsem se pobavila u toho, jak stav domu popisuji realitky
,o zvelebování starého domečku bych taky mohla psát romány 
.Jinak mám doma velmi šikovného elektrikáře 
…Takže opravdu nezbývá, než zatnout zuby a rekonstruovat od nevidím do nevidím…Kolikrát jsem si říkala, že jsem se na to raději nevykašlala a nezůstala trčet v bytě 
.Ale teď už dostavujeme(koupili jsme pozemek jinde a nelitujeme, je o dost lepší, máme i vlastní potok 
).