Táto, kupme dům
- Ostatní
- iggy.piggy
- 27.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček o dlouhém hledání domečku, kde bychom byli šťastní, ale existuje vůbec takový? Je duben. Jedeme celá rodinka autem a já sedím vzadu vedle vajíčka s miminkem. Je tak krásný, když spinká. Koukám z okýnka. Cesta příjemně utíká.
„Ty jo, barák na prodej, viděls ho?“ ptám se manžela a jsem u vytržení. „Ne, řídím.“ No, to neva, jak dojedeme domů, vygůgluju ho a nadšeně ukazuji manželovi. „A my chceme barák?“ ptá se neochotně manžel. „Ne, budeme doživotně bydlet v pronájmu a platit jak mourovatí…“ vyprsknu uraženě, nechápu, že ten chlap nesdílí mé nadšení. „No, já ti nevím“… ale já vím! „Táto, ale ten barák má luxfery! A barevné!“ Nechápu, že ho tento argument nezlomil. Tak jsem spočítala, že kdybychom si vzali hypotéku, platíme měsíčně stejně jako nyní za nájem. Tento argument byl přijat o něco lépe.
Je květen. Tak táta přistoupil na to, že potřebujeme barák. S dílnou a garáží. Ale jaké zděšení, když ten, co jsem viděla, byl už prodaný. No nevadí, najdeme jiný. Miminko má tříměsíční koliku a jediné, co teď chceme, je, se vyspat.
Je červen. Koliky ustoupily, a tak je nemovitost opět na pořadu dne. Miminko krásně spinká, a tak jsme si sedli a začali snít. Jaký by měl náš domeček být? Měl by mít obrovskou zahradu a ovocný sad a měl by mít dost místa na klouzačku a skleník na okurky a garáž a dílnu a zápraží na sluníčku a velkou kuchyň a výběh pro ovce a kozu. No bezva, představu máme, tak hurá do prohlídek nemovitostí.
Je červenec. Objeli jsme pár domů a spadli na zem. Realitka hlásala: dům na jižním svahu (= dům a pod ním prudký sráz), romantické bydlení na samotě (=rozpadlá barabizna, kam nevedla silnice), krásný dům, téměř po rekonstrukci (=pan majitel sundal střechu bez stavebního povolení a fušersky ji nandal zpátky, myslím, že ta střecha rozhodně nevydrží příští zimu), dům se sadem, stačí dodělat septik (a jak to dělali původní majitelé? Nuže, odpad měli svedený do sklepa, ale nemusíte mít strach, ten sklep už je uklizený). Konec! Tak to už je poslední kapka. Dům musíme postavit vlastní! Bohužel, s pozemky je to podobné.
Je srpen. Miminku rostou zoubky. Měsíc už jsme nespali. Jsem neskutečně vyčerpaná. Představila jsem si, jak bydlíme na samotě, mám čtyři ovce a kozu, slepice a skleník i obrovskou zahradu. Táta není celé dny doma, protože dojíždí do práce, dítě, celé noci prořve, ovce bečí a koza ožírá zeleninu, zahrada potřebuje posekat a rajčata napadla plíseň, sousedovic syčáci orvali třešně a polámali větve. Když už je víkend, táta něco opravuje, aby nám to nespadlo na hlavu. Možná jsem jen depresívní z nevyspání.
Je září. S malým jsme začali chodit na cvičení. Je to hrozně fajn, konečně si můžu popovídat s maminkami a malý je mezi dětmi velmi spokojený. To si asi nebudeme moci dovolit, když budeme bydlet na samotě u lesa. A tak to ve mně uzrálo. „Lásko? Musíme si promluvit!“ manžel se tváří vyděšeně. „Vím, že jsme si dlouho snili a plánovali, že budeme mít ovce a sad a obrovskou zahradu, ale já to asi nedám, chci klid města, chci to mít kousek na hřiště a nechci lítat kolem ovcí a zahrady.“ Říkala jsem to s těžkým srdcem, vzdala se našeho snu, ale jsem máma a priority se změnily. „Já taky, ale stejně mě mrzí, že nebudeme mít ovce a velkou zahradu.“
Je říjen. Začali jsme hledat městský dům, po pár prohlídkách jsme ho našli. Náš dům. Velký, hned k nastěhování, bez velkých oprav, s dobrou střechou a suchým sklepem, malinká zahrádka, klidná ulice, ale do centra kousek.
Je listopad. Začalo vyjednávání s realitkou. Sepsala se rezervační smlouva, zaplatili jsme rezervační poplatek. A pak to začalo. Telefonát z realitky, nó nastaly určité problémy. Nechci tu zabředávat do podrobností, jen jsem chtěla napsat, že jsme si mysleli, že když je prodej přes realitku, vše proběhne v klidu, bohužel jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli dům koupíme, jestli nepřijdeme o rezervační poplatek, peníze nebo o barák. Byl to šílený měsíc.
Je prosinec. Podepsali jsme smlouvu, s tím, že původní majitel se do konce března odstěhuje. Manžel říká: „Milá majitelko nemovitosti, dnes v tento slavnostní den udělám večeři já.“ Dostala jsem suchý chleba a manžel se smál: „No, co se mračíš? Máme hypotéku.“
Je leden. Dům je přepsaný v katastru, ale bydlet tam budeme až od dubna nebo ne? Vypadá to, že je nutné předělat elektriku. No to zmákneme. Taky rozvody vody a plynu. Cože? A musí se udělat nová koupelna. Jdu do kolen.
Je únor. Pořád bydlíme v podnájmu a plánujeme rekonstrukci, ale o tom už příště.
Přečtěte si také
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 1621
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 895
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 3558
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 660
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 1063
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2482
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 2079
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 4141
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 2148
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 2095
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
ještě ze to berete taknsportovne. Nejvíc jsem se pobavila u toho, jak stav domu popisuji realitky
,o zvelebování starého domečku bych taky mohla psát romány 
.Jinak mám doma velmi šikovného elektrikáře 
…Takže opravdu nezbývá, než zatnout zuby a rekonstruovat od nevidím do nevidím…Kolikrát jsem si říkala, že jsem se na to raději nevykašlala a nezůstala trčet v bytě 
.Ale teď už dostavujeme(koupili jsme pozemek jinde a nelitujeme, je o dost lepší, máme i vlastní potok 
).