Těhulky – leden 2011
Dnes jsem opětně dostala chuť napsat do tohoto deníčku pár řádků. Snad se společně zasmějeme, možná některé se v tomto článku poznáte a možná si některé vzpomenete na vaše starší dětičky, které vám běhají doma... :)
Dnes už od rána to byl vcelku hektický den, nevím proč, ale v noci moc spát nemůžu, furt se převracím ze strany na stranu, možná je to tím že mě čas tolik netlačí a že mě nečeká žádná práce. Ale jak se to vezme doma se člověk točit musí ať chce nebo ne ![]()
Jak už jsem psala v první části deníčku, mám doma malého raubíře Adámka, který opravdu dá dost zabrat, je dost hyperaktivní a když není po jeho dá zabrat tím, jak se vzteká (někdy si dokáže vynutit i zvracení, jen aby na sebe upozornil) a nebo jednoznačně neposlouchá. Dnes se probudil už před pátou ráno, a to jsme si s manželem už mysleli, že se zblázníme, měl snad za to, že už je poledne, co já vím ![]()
Ani nevím, jak jsme to překonali, jelikož mě manžel nechává déle prospat, v mému stavu počátečnímu těhotenství. Ale můžu říct, že Adámek pomalu zbořil byt
Sice se nad tím už teď usmívám, ale zlobil dneska řádně. Jak nejsem zastánce dostat pár ran na zadek tak dneska si jich pár vyfasoval, začal totiž chytat moresy ze školky, skvělé vyjadřování a odmlouvání.
Uvedu ještě slušné odseknutí, ptám se ho: „Adámku, s kým mluvíš?“ Malej na to: „s tebou ne?“ No, to mi dokáže hnout pěkně nervama. K tomu máme doma kocourka, exotického peršana, a toho dneska málem utýral, no to už na mě bylo moc a dostal pár na zadek a šel na trucovnu do pokojíčku. Teď v tuhle chvíli, co píšu tenhle zážitek, klidně sedí na koberci a staví si kostky. Že by klid před bouří? ![]()
Jindy musím říct, že je milionový. "Maminko, budeme se tulit, maminko mám tě rád, maminko já budu velký brácha, a vím že máš v bříšku miminko – dá mu i pusinku a pohladí. Pak jsem i já sama na sebe naštvaná, že jsem se nedokázala mírnit. Ale dá se to v takové situaci, kdy zlobí, vzteká se, zůstat s chladnou hlavou? Jaké s tím máte zkušenosti vy?
Tak jsem si dneska to svoje selhání obečela, popravdě bečím teď skoro nad vším a hlavně když si pročítám některé deníčky od vás, dnes jsem jich přečetla opravdu hodně. No jo, co se dá dělat, hormony, ale takhle brzy?
To se chci vidět v pokročilém stádiu těhotenství ![]()
Takže dnešní den byl sice stresovější, úplakanější ale i přesto prožitý naplno po boku mého muže a syna, kterého miluji nadevše a ráda vzpomínám nejen na den, kdy jsem si ho poprvé pochovala v náruči, jak se každým dnem zdokonaloval a jak se zdokonaluje i dnes, doufám, že vy jste měly dnes krásný den a užily si ho naplno.
Všem novopečeným, těhotným i stávajícím maminkám krásné pondělní ráno které bude ještě krásnější než to dnešní.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 442
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 418
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 463
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 249
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 157
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1569
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1570
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1779
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 942
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3678
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...