Terezka
- Prázdná náruč
- lele08
- 28.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
3 měsíce a 11 dní jsme byli nejšťastnější rodiče 2 krásných dětí. Chci vám napsat náš příběh, protože vypovídat hrozně pomáhá, tak toho ráda využívám, protože mi to hrozně pomáhá.
V roce 2007 se nám s manželem narodil syn Adam, porod probíhal vcelku dobře, až ke konci, kdy nakonec šel kleštěmi, naštěstí se mu nic nestalo, a tak bylo úžasné ho vychovávat, když si dneska člověk vzpomene na jeho první zoubky, slova, krůčky, prostě není nic hezčího. V jeho 2 letech jsme se rozhodli pro další miminko, první návštěva u doktora – srdíčko bilo, ale doktor mě upozornil na to, že tam vidí krev, tak že ještě počkáme, co se bude dít, druhý den jsem začala krvácet a v nemocnici na ultrazvuku už srdíčko nebilo, tak mi udělali revizi a druhý den mě pustili domů.
Člověk se vrátil zpět a měl doma syna a všechno vlastně bylo jako dřív, tak jsem rychle zapoměla. Po 3 měsících jsem znovu otěhotněla a tentokrát to všechno bylo dobré, podstoupila jsem všechny vyšetření (ultrazvuky, plodovou vodu) všechno ok, v 38. týdnu se nám narodila krásná holčička – 2,5 kila a 46 cm, ta snad od prvního dne začala přibírat, krásně prospívala a rostla. Syn sestřičku přijal úplně úžasně, chtěl u všeho asistovat (přebalování, oblékání, hraní, koupání, pořád ji pusinkoval), bylo to krásné období, které trvalo 3 měsíce. Pak jsme šli na preventivní prohlídku, která také byla bez problémů, tak nebránilo nic tomu, aby byla oočkovaná, už vážila 5,5 kila a měřila 59 cm.
Od doktorky jsme byli upozorněni, že se může vyskytnout horečka. 20. prosince proběhla noc jako obvykle, malá se za noc probudila 2× na krmení, vždy se napapala a spala dál, ráno vstávala v půl deváté, kdy se také napapala a já ji přebalila, nic nenasvědčovalo tomu, že není něco v pořádku. V kuchyni jsem si ji dala do postýlky a připravila jsem si snídani, jím a nejednou mi začala tak nějak divně plakat, byl to divný pláč, neumím ho popsat, ale okamžitě mě to donutilo vstát a běžet k ní. Malou jsem vzala opocenou a studenou, přestala plakat, tak jsem si ji vzala do postele, kde jsem ji zabalila do zavinovačky a lehla jsem si vedle ní, protože předtím pláčem v té postýlce prděla, tak jsem si říkala: tebe asi bolí bříško, hladila jsem ho a ona na mě koukala.
Najednou se tak divně dvakrát za sebou nadechla a při tom pláč, hned se zase uklidnila a zavírala oči, během pár vteřin znova, tak jsem se zvedla a ji si vzala do náručí a začala jsem s ní třást, aby se mi probudila a když jsem ji položila, tak už jen bezvládné tělo, tak jsem letěla k telefonu a volala záchranku, hned mi poslali auto a vrtulník, po telefonu mi říkali, co mám dělat, nejdřív jsem ji poplácávala po zádech, nic, tak jsem měla začít dělat masáž srdce, dělala jsem do příjezdu záchranářů 30 zmačknutí hrudníčku a 2× do ní dýchnout, bylo to nekonečné ,tak hrozně se mi ulevilo, když jsem viděla záchranáře u nás doma, hned ji napojili na kyslík a já ji viděla, že dýchá, tak jsem doufala, že bude zase všechno dobré.
Před odletem mi doktor řekl, že srdíčko se nechce chytit, mezitím se mi vrátil manžel domů z práce, malou nám naložili do vrtulníku a odletěli do nemocnice. Sestřička, která přijela autem, když u nás balila všechny ty jejich věci, tak říkala, že se před letem objevili slabé ozvy. Okamžitě jsme s manželem sedli do auta a jeli za malou a doufali, že tam přijedeme a najdeme ji sice na přístrojích, ale živou. Bohužel, boj o svůj život nezvládla a když jsme tam přijeli, tak jsme se s ní už mohli jen rozloučit. Bylo to těžké loučení a ještě když člověk ví, že to loučení je navždy s někým, koho milujete. Hrůza.
Pak nás čekalo to doma oznámit synovi, že mu odešla sestřička do nebíčka a když nám svítí doma hvězdy, tak Terezce máváme. Kvůli němu jsme ještě uklidili věci, aby mu nepřipomínali Terezku, ale stejně se ptá, kdy se k nám Terezka vrátí, jakmile vidí svítit hvězdičky, tak říká, že nám Terezka svítí, je to těžké a hlavně, malá byla ukázkové miminko, užasně prospívala a dělala všechno, co měla, ve svých 3 měsících. Podle předběžné zprávy nám řekli, že to byl syndrom náhlého úmrtí se slabým zánětem na plicích, snažili jsme se s touto skutečností nějak vyrovnat, po přečtení článků o tomto syndromu, člověk tak nějak chápal, že se s tím nedalo nic dělat a hlavně když tento syndrom přijde, je to většinou předem prohraný boj, ale po měsíci nám bylo řečeno,,že příčinou smrti byl oboustranný zánět plic bakteriálního původu.
Tak vás začne vrtat hlavou, kde ho vzala, proč neměla žádné příznaky, abychom šli k doktorce (nekašlala, neměla rýmu, horečku, papala dobře, spinkala také dobře a ani nebyla třeba více unavená nebo uplakaná), že kdyby se to možná rozpoznalo dříve, tak tu naše malá princezna mohla být stále s námi, sice jsme ještě pitevní zprávu neviděli, ale začínáme se domnívat, že nám to způsobilo očkování, bylo to krátce po něm a nedokážu si jinak vysvětlit, jak a proč jinak prospívající miminko vám z minuty na minutu odejde bez jakýkoliv příznaků.
Víme, že na tebe, Terezko, nikdy nezapomeneme v našich srdíčkách máš stále místečko, které ti nikdo nikdy nevezme, bráška se na tebe stále ptá, také mu moc chybíš, byly to ty nejkrásnější dny v našem životě a ty nám už nidky nidko nevezme, jen ty už se k nám nikdy nevrátíš, strašně nám chybíš!
Přečtěte si také
Syn přinesl poznámku za rvačku. Když jsem zjistila proč, naštval mě učitel
- Anonymní
- 19.09.26
- 597
Je sotva začátek roku a můj syn už na mě vytasil poznámku. Mávala na mě s ní hned, když jsem přišla domů. Když jsem si pak ale vyslechla za co ji dostal, musím uznat, že víc, než na to, že se...
Kamarádka se rozešla a chce mě každý den vidět. Já už nemám sílu
- Anonymní
- 19.09.26
- 191
Se Simonou jsme byly nejlepší kamarádky na střední škole. Byly jsme spolu skoro pořád. Chodily jsme na kafe, řešily kluky, smály se úplným hloupostem a měly pocit, že naše přátelství vydrží navždy.
Manžel mi koupil elektrokolo a tchyně mi oznámila, že takhle určitě nezhubnu
- Anonymní
- 19.09.26
- 234
Znáte to, nevyžádané rady dokážou člověka dost naštvat. A moje tchyně Marie je na ně doslova expert. Vždycky z ní vypadne nějaká perla. Tenhle deníček proto píšu spíš pro pobavení. Naštěstí se to...
Dcera utrácí za kosmetiku víc než já. V patnácti jsem měla jeden krém na všechno
- Anonymní
- 19.09.26
- 159
Když jsem byla teenager, moje kosmetická rutina byla poměrně jednoduchá. Ráno jsem si umyla obličej, občas použila něco na pupínky a tím moje péče o pleť v podstatě skončila. Když jsem měla doma...
Šváb mi vzal klid na duši
- Kaonev
- 19.09.26
- 117
Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 690
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 343
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 678
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1300
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 446
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
. Ale když už jsme u toho očkování, dcera to taky dostala někde z luftu, jenže mě se hned nezdálo, že nějak divně dýchá a nechali si ji tehdy rovnou v nemocnici, byla na kapačkách měsíc a hned jak se prokázalo, že se dá očkovat naočkovali jsme tehdy myslím, že to bylo na pneumokoka a to na doporučení lékaře přímo v nemocnici,od té doby se to nikdy neopakovalo. Je mi líto co se vám stalo a přeji hodně štěstí do dalšího života 
. ......
JINAK DRŽÍM PALEČKY AT SE Z TOHO RYCHLE DOSTANETE,JÁ SI ANI NEUMÍM PŘEDSTAVIT ŽE BYCH O MALÉHO PŘIŠLA,MÁ JÍT NA OČKOVÁNÍ PNEUMOKOKA TAK TO SI DOBŘE ROZMYSLÍM. 
