Třetí trimestr
- Těhotenství
- Chrupka20
- 12.05.14 načítám...
Jak jsem psala u posledniho deničku, že ten příští bude o porodu, mé představě, pocitech a ostatním, musím udělat výjimku... a zasvětit vás do období ČEKÁNÍ. :) Neboť o ty úsměvné zážitky se s vámi musím podělit.
Do poslední fáze těhotenství jsem vstupovala tak nějak s obavou, co bude. Kontroly byly pořád stejné, váhový odhad vždy o něco větší. Pokojíček jsem se rozhodla zařídit si podle vlastních představ a tady jsem poprvé narazila na DĚTSKOU stránku svého přítele.
Jako malá jsem milovala panenky a různé pohádkové bytosti, a tak bylo samozřejmostí, že naší Verunce budu chtít zařídit pokojíček tak nějak neutrálně. To bych ale nemohla jít na nákup s chlapem! Hned jak se otevřely dveře od dětského ráje, byl jako splašený! Žádné panenky, ani pohádkové bytosti, ale auta, motorky, Spiderman a všechno ostatní. Prej ideální start pro naši malou.
Díky šikovné prodavačce jsem se vyhnula hrozící hádce, neboť jsem hned zatrhla všechny klučičí věci. Po lehkém dohadování vyhrál KRTEČEK, a tak jsem chlapa propustila, ať si jde po svých, že si zbytek zařídím. S paní prodavačkou jsem snad hodinu, možná dvě, vybírala nejrůznější věci. Samolepky, hodiny, světla, hračky a všechno okolo s jednou a tou samou tématikou. Nejsem zastancem přeplácaností a všehochuti, takže jsem se snažila všechno sladit a zároveň sama sebe brzdit, ať toho není moc.
Když jsem s klidným srdcem, že mám vše, šla hledat moje druhé dítě (chlapa), nebylo to moc těžké - seděl a četl si návod na autodráhu. Jé, já hloupá, kdybych ho raději nechala hledat rozhlasem. Jen co mě uviděl, koukl na mě očima, kterým já prostě neodolám. Beze slova mi nezbylo nic jiného než vzít autodráhu a jít zpět k pokladně. Jo, dámy, osudová chyba!! 
V momentě, co jsem odemkla byt a chlap vynesl tašky nahoru, zalezl do pokojíčku, zavolal si kamaráda a tak nějak jsem měla do večera klid. No co, byla jsem dost unavená po celodenním nákupu, tak mi postel bodla. Pokojíček připravím zítra, však autodráha zmizí.
No co myslíte? NEZMIZELA. Zatímco já si hezky lepila samolepky na zeď a chválila se, jak jsem šikovná, chlap opět u autodráhy, kterou prej naše malá v budoucnu ocení a bude si s ním hrát. Nevím, zda si představuje, že hned z porodnice bude umět sedět a mačkat tlačítka, ale neměla jsem chuť cokoli namítat.
Musím uznat, že bylo fajn mít na par dní klid, aspoň se nic dalšího nevymýšlelo a já se mohla pustit do praní věciček. 
Během týdne bylo vše vyprané a vyžehlené, jen jedna pračka mi ještě chyběla. Díky bohu, chlap přemístil autošku do vedlejší místnosti a já měla zas prostor v pokojíčku.
Další komická událost ale přišla záhy. V pračce to začalo rachotit, a tak se chlap společně s kamarádem na to vrhli jak na kus masa. Že se nemám bát, že to určite opraví. Vzala jsem si pár věcí a šla z domu. U toho jsem byt fakt nemusela, neboť jsem věděla, že jak se do toho pustí, už to zpět do puvodního stavu nedají. Jakou jsem měla tenkrát pravdu…
Když jsem se vrátila, bylo už pozdě, ale pračka byla, zdálo se, v původím stavu. A já byla spokojená, že mám šikovného chlapa.
Na druhý den šel do práce a vzhledem k počasí jsem chtěla zase prát. Divila jsem se, proč je pračka vytáhlá ze zásuvky a je zastavená voda, ale nějak velký význam jsem tomu nepřikládala, vše jsem zapnula a šla si číst na balkon.
Asi za hodinku zvonek. Když jsem chtěla jít otevřít, uklouzla jsem a zděsila se, jaká je v předsíni a kuchyni potoma! Kdo zvonil, asi tušíte. Ano, sousedka, že jí něco kape ze stropu. Hned jsem se začala omlouvat a vzápětí likvidovat škody.
Přestože jsem pračku hned vytáhla ze zásuvky, voda stále tekla. 
Jo, ten mechanismus, když je v pračce voda, vždy všechna vyteče. Moje slavné ždímání.
Věděla jsem, že tohle sama nezvládnu a po pádu se mi začala točit hlava. Volala jsem kamarádce, ať okamžitě dojede. Ta, když viděla, co se děje, přišlo jí to hrozně směšné. Vzpomínka na to, jak se v tom naši chlapi včera vrtali, je prostě úsměvná.
Když se po další hodině podařilo všechno vysušit, nezbylo než obeznámit muže se situací. A jeho odpověď? Přece když je vytáhlá pračka ze zásuvky a voda zastavená, tak nemám prát. Jo, podařilo se jim nezatáhnout filtr, a tak všechna voda tekla hezky ven. V ten moment jsme měla chuť ho zabít. Já splavená, sousedka vytopená a on vysmátý!
To ovšem netrvalo dlouho, začala jsem cítit tvrdnutí břicha a malá se přestala kroutit. Tlak mi vyletěl na 160/110, a tak nezbylo než raději odjet do nemocnice. To už chlapa přešel usměv. A mě taky.
Při vyprávění, co se stalo, se na mě primář díval tak trochu jak na blázna, ale co… „Poslechneme ozvy a když, tak na noc si Vás tu necháme.“ Pro klid jsem souhlasila. Malé začaly padat ozvy, mně skákat kotrakce. Okamžitě jsem dostala kapačku a letěla na sál, protože jsem se začala otvírat. Že to bude takové drámo, to nikdo nečekal.
Po 12 hodinach na sále jsem se dostala konečně na pokoj. Mezitím, co já tam ležela, jakž takž se držela, porodily tři maminky. A mně začínalo byt líto, že já pořád nic. Bolesti byly teda ukrutné, ale chápu že porod ve 33.tt asi není nic moc.
Po 4 dnech mě nakonec pustili domu s tím, že jsem sice otevřená na prst, ale to už se mnou lepší nebude. Primář ještě vtipkoval, že mě domů pustí, až bude pračka v naprostém pořádku a opravená. Jo, vypadalo to směšně, následky byly horší, ale teď jsme v klidu domova a všemu se zasmějem.
Od té doby jsem neprala, nechávám tuto činost zásadně na mé drahé polovičce. Doma mi to ale brzy začalo lézt na palici, a tak jsem nás přihlásila do předporodního kurzu. Jaké bylo překvapení, když mi přišel mail, že budoucí tatínci mají dojit s partnerkama. Když došel chlap domů, hned jsem mu tu novinku oznámila a jeho výraz nezapomenu do smrti. Celý večer byl zelený jak sedma. A to házel machra, že k porodu půjde a sám přestřihne pupeční šňůru. Ve středu 7.5. máme první lekci, tak jsem zvědavá.
Po propuštění z nemocnice jsem chtěla ještě stihnout jeden svuj plán. Vždy jsem měla sen jít na zámek na prohlídku a mít ty VELKÉ PAPUČE. Přítel se rozhodl, že mi sen splní, a tak se jelo na výlet. Jaké bylo mé překvapení, když mi paní kastelánka oznámila, že já jakož to těhotná si papuče nemám brát. Můj úsměv byl ta tam, zato chlap se mohl potrhat smíchy.
Jinak je to asi zatím všechno, nudou určitě netrpíme. Zlé jazyky jsem hodila za hlavu a pomluvy neřeším. Rodina se za mě postavila a vím, že vždy postaví. Konečně je hezky, a tak můžu ukazovat ten svůj pupek světu.
A co mě víc těší? Že přes všechny karamboly máme stále krásný vztah a milujeme jeden druhého. Porod se nám blíží a může podle dr. přijít každým dnem. Moc se na tu naši Verunku, která má teď ve 34.tt 2200 g, těšíme.
A další deníček? Tentokrát už opravdu bude o porodu.
Přečtěte si také
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 854
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 1426
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 1333
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 2415
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 717
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2286
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1529
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 6354
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 2035
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 5196
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
ty chlapi 
Na konci s tema papucema uz jsem smala jak kun. 
