První trimestr
Spousta mých kamarádek mi vyprávěla, jak je těhotenství snad ta nejkrásnejší věc, která je potkala. To se mi ovšem hvězdy zapomněly zmínit o všech těch neduhách, které na mě čekají. :D
Deníček o tom, jak jsem přišla o své první miminko, jak se nám nedařilo znovu zapadnout a o tom všem zlém, už sem psala. Poslední deníček byl o našem zatím malém tajemství, které mi roste pod srdíčkem. Jak už to tak bývá, jsem dcera své matky, a tak i přes všechna upozornění, že se může stát ještě spoustu věcí, jsem tu radostnou novinku vykřičela do společnosti v 7. týdnu. 
Naši byli unešení tím, že to bude první vnouče. Babička s dědou, že budou mít pravnouče. A rodina od chlapa to tak nějak prej tušila, takže radost byla snad stonásobná. Když jsem otěhotněla, kromě bolesti bradavek mi nic nebylo a stále jsem se citila hej. Říkala si, že všichni maj pravdu s tím, že je to prochazka růžovou zahradou. Jenže to se v 8. týdnu změnilo…
Jak to tak bývá, přidaly se nevolnosi, obrovská únava a podráždenost. Já být chlap, tak se mnou nevydržím. 
Snažila jsem se ze všech sil být na ostatní milá a poslouchat ty jejich sladké řeči o tom, jak prcek asi vypadá a jak hezky roste a co se mu koupí a jak se bude jmenovat. Jediné, co se mi honilo hlavou, bylo, kdy tohle skončí. Jo, těžko se mi poslouchalo o tom, jak je to super, když já se cítila pod psa.
ANO, mé drahé kamarádky mi zapomněly zmínit, že jim taky bylo zle a že to není až tak super, jak tvrdily. Když jsem se jeden večer usadila do křesla a chlap si donesl večeři (mimochodem pachuť tuku a masa mi naháněla přímo husí kuži), udělalo se mi tak zle, že jsem myslela, že už na tom zachodě fakt umřu. Pochopil, že asi není dobré se mě snažit nalákat na jídlo a bude lepší mě nechat u piškotů a Cocacoly.
Začala jsem se pomalu vyhýbat všemu, co mi nevonělo nebo z čeho se mi jen tak udělalo špatně a světe div se - když jsem odebrala ze svého jídelníčku spoustu nezdravého, najednou mi bylo fajne. Ovoce zelenina a mé hřešení - sladké. Rodinným obědům jsem se sice nevyhnula, ale co jsem nezvládla já, zvládnuj můj malej ochránce (pes). Od té doby, co jsem těhotná, se na mě velice upnul. Kam se pohnu, jde se mnou a dokonce, což je veleúspěch, mě začal poslouchat.
Teď už začínáme druhý trimestr a je mi konečně dobře. Nevolnosti přešly, ovšem některým jídlům se stále raději vyhýbám. Prsa pobolávají pořád, to už asi lepší nebude, a podráždenost taky nějak vymyzela. Navíc se konečně můžu zapojovat do debat typu „jak rosteme“ atd atd.
Jen jsem chtěla řict a vlastně napsat, že i když své kamarádky bezmezně miluju, co se týče TĚHOTENSKÝCH PŘÍZNAKŮ a podobných věcí, už jim nevěřím. Samozřejmě chápu, každá jsme jiná a u každé se to může projevovat jinak, ale tohle mi fakt mohly říct. Na druhou stranu se teď těšíme na další a další ultrazvuk.
Ve 12. týdnu jsem pro klid duše odjela do Olomouce na screening, šel s náma i tatínek. No nejdřív byl zastáncem toho, že si počká až na samotný porod, ale když viděla sestřička, jak je zelenej, jen co přišel do čekárny, hned ho chňapla a táhla za mnou. Nakonec si poslušně sedl vedle mě a nemohl se vynadívat. Celkově těch 20 minut uteklo jak voda, ale musím říct, že to byl krasnej pocit vidět, jak se ve vás tak malej tvoreček hýbe a cumlá si prst,
Na záver jsem dostala fotku a chlap byl v takovém šoku, že ani nemluvil. Po zhodnocení situace s chlapama v práci se rohodl, že už si nemůže nechat ujít ani jeden utz a na další kontrolu si vzal dovolenou. Stará se o nás úžasně, můžu být vděčná, že ho mám a že jsem ho za těch 6 let neopustila, i když mě kolikrát hodně naštval. Ale už teď vím, že lepšího taťku pro svojeho drobečka jsem si vybrat nemohla.
Toť vše o našem prvním trimestru. Když se na něj zpětně podívám, připadala jsem si jako na houpačce, občas s výčitkama svědomí. No doufejme, že druhý a třetí bude lepší a konečně si začnu užívat to vytoužené těhotenství.
Přečtěte si také
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 11592
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 7612
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 7747
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 14536
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 1914
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 3520
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 3284
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 6908
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 2979
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 22815
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...
-jak vidis ted u sebe-taky u si to uzivas-jinak souhlasim, ze to neni jen ruzove.. 
Jo, svět není spravedlivej 
Na druhou stranu znám i také, co se problily až k porodu, takže zas tak zle na tom taky nejsi 
ale jakmile se to u mě přehoplo do toho třetího trimestru, tak zase žádná sláva 
a přeji rychlý porod
teď už si ho někdy dám, ale vše pořád strašně smrdí, některá jídla fakt neee, několikrát denně mě natahuje, o čůrání ani nemluvím 
hodně štěstí v budoucnu a zdravé miminko k tomu 
