Druhý trimestr
Dlouhá cesta vedla k těhotenství a teď se mi zdá, že čas letí neuvěřitelnou rychlostí. Slíbila jsem pokračovani předešlého deníčku, tak tady je. :) Uvařte si kávičku, milé dámy, tohle bude na dlouho.
První trimestr, jak jsem už psala, proběhl tak, jak proběhl a já vstoupila ve 14.tt do druhého. Plná očekávání jsem doufala, že mi ranní nevolnosti ustoupí a já si to začnu užívat bez problémů. 
Konečně jsem mohla tu radostnou zprávu vykřičet do celého světa a s hlavou zdviženou jsem přijímala gratulace. Teda jen do doby, než jsem se dozvěděla pro mě zdrcující zprávu. Pár lidem jsem prostě ležela, jak se říká, v žaludku a i přesto, že jsme město (ale všichni se známe) se začaly šířit pomluvy a opovržení. Jak jsem si mohla ve svých 21 letech nechat dítě? Co jsem to za člověka? Vždyť sama je ještě dítě a nebude se umět postarat!
Spoustu takových narážek jsem poslouchala čím dál víc, od svého vlastního dědy. Tomu nejvíc vadí, že nejsem vdaná. Po 6 letech vztahu. 
Taky mě to mrzí, ale datum máme stanovené už 2 roky a jen čekáme, kdy padne 13.červen na sobotu, což bude příští rok.
Snažila jsem se pomluvy lidí házet za hlavu a nevšímat si jich. Já sama jsem věděla, jak co je. A ano, nechtěla bych dítě, kdybych neměla vlastní bydlení s přítelem, na které jsme si museli půjčit. Díky bohu nám hodně pomohla rodina, takže dluh není tak velký. Mám našetřené penízky a přítele, ve kterém mám obrovskou podporu.
Bohužel se to na mě začalo sypat a i když jsem se cítila líp, na miminko se těšila, přesto stres zapůsobil a já byla v noci převezena do nemocnice kvůli tvrdnutí břicha. Myslela jsem, že dostanu léky a šupem pomažu zpět domů. To jsem se osem šeredně spletla. Verdikt zněl zkrácený čípek a otevřená na dva prsty. „Slečno, buď se to rozjede a bude se jednat o potrat, nebo vám pomůžem a uvidíme, co zmůžem.“
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Jaký potrat? Vždyť tohle je moje miminko, moje všechno, můj život. Tehdy jsem si uvědomila, jak moc to dítě chci a jak musím být silná a obrnit se proti všem lidem, kteří nám to štěstí nepřejí.
Dostala jsemm okamžitě kapačky, nohy nahoru. Kupodivu přítel to nesl skoro stejně špatně jako já - a to říkal, že je chlap a on se nebojí. Bojí a moc, teď už to vím. P
Po týdnu, kdy jsem měla propíchané ruce a byla celá otlačená, jsem tak nějak už chtěla domů, ale věděla jsem, že zvládnu všechno, jen aby bylo miminko v pořádku. Všechno tam dole se dalo do pořádku a já začala dokonce cítit pohyby. Jen takové šimrání, ale bylo to úžasné.
Když mě v 18.tt pouštěl pan primář domů, ještě na mě hodil očko, zda bych chtěla vědět, co to bude. Tenkrát jsem byla v takovém rozpoložení, že mi to bylo jedno, ale stále jsem doufala, že to, co vidím, jsou kuličky. Hrozně jsem si přála chlapečka, a tak jsem mu řekla, že to stejně vím, že je to chlap, protože už teď si vybojoval hodně. Jaké bylo překvapení, když se na mě podíval, usmál se a řekl „Maminko, tak tohle nejsou kuličky, ale nefalšovaná pipinka.“ 
Myslela jsem že padnu. Co? Holka? Nebudu tvrdit, že mi to chvíli bylo líto, ale vstřebala jsem to a začala se těšit na naší princeznu.
V den prospustky domů jsem se cítila jako znovuzrozená. Nemám ráda nemocnice, a tak jsem si myslela, že mě nic nerozhodí. Jenže to bych nemohla potkat opět pár nepřejících. Hned se mi vybavilo, co jsem si musela prožít a rázem mi bylo úplně fuk, co kdo říká. Pouhá závist!
Od té doby jsem měla nařízený i klidový režim doma, takže přítel mě obskakoval statečně. Výrobci zmrzliny ze mě musely mít radost a nejvíc prodejna Albert, která je nejblíž. Snědla jsem jí snad hektolitry. No hlavně že malé chutnalo.
Čekal nás velký ultrazvuk, ovšem kvůli pobytu v nemocnici se nám oddálil až na 22.tt. Ničemu to však nevadilo. Přítel tentokrát už měl přírodní barvu, šel odhodlaně se mnou. Stále totiž nevěděl, kdo ho to v noci kope do ruky, když mě chce obejmout. Paní doktorka byla opět úžasná a všechno nám ukázala. No a když došla řada na spodní část těla, přítel už to neydrzel a jen dodal: „Je to tam, je to holčička.“ Doktorka mu pogratulovala, že spoustu tatínku to nepozná. Nevím dodnes, jak to poznal, ale jedno vím jistě - nikdy se vlastně nevyslovil, co by si přál. No jednoznačně holčičku, tak se mu to splnilo. Druhé prej bude chlapeček, aspoň tak to má naplánované.
Po dlouhém domácím klidu jsem začala chystat výbavičku a dokupovat poslední věci. Vím, že se to nemá, ale co má člověk doma pořád dělat. Cítila jsem se dobře, rodina se začala těšit na princeznu a já stále víc a víc cítila pohyby a kopance. Musím říct, občas to zabolí. Už teď je vyčuraná jak mraky. Proč? Přijde na návštěvu kdokoli, ona se hýbe, ale když chci, aby to někdo cítil, přestane se kroutit. Jak naschvál. To ovšem neplatí u přítele, ten dojde domů, začnem si povídat a ta řádí jak černá ruka až do té doby, než si s ní začnem povídat a plně se jí věnujem.
Začalo mi růst bříško a já jsem čím dál tím pyšnější a čím víc můžu, tím víc ho dávám na obdiv. Ať si každý říká, co chce, my možná nebudem nejlepší a nejdokonalejší rodiče pod sluncem, ale pokusíme se jí slušně vychovat. Naučíme ji milovat a ctít a rozhodně neskončí v babyboxu, jak si některé chytré hlavy myslely.
Já věděla, že to nebude jendoduché, ale doufala jsem, že když už jsem si prvním trimestrem vytrpěla, tak druhý bude v pohodě. Užívám si každeho dne a neřeším zlé jazyky.
Teď vstupuju do třetího trimestru a už se nemůžeme té naší holčičky dočkat. Neuvěřitelně ji milujem a nikdy ji nikomu nedáme. Tatínek se chystá k porodu, takže jsme objednaní na přeporodní kurz. Uvidíme, jak dopadnem.
Všem, kteří si můj dlouhý, možná trošku zmatený deníček, přečetli moc děkuji. A příště? Příště už snad budem rodina a já budu moct popsat svoji představu a skutečnou tvář porodu. Hezký den.
Přečtěte si také
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 843
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 654
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 514
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 949
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 398
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1804
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2563
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1462
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1353
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1657
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
mě bylo 22, když jsem otěhotněla a všichni to brali, že je to akorát, tak fakt nevim. Neřeš, je jsou to debilové 
Přeju klidný zbytek porodu a hlavně zdravé miminko 
…Prostě ať chceme nebo ne, zloba druhých se na nás podepisuje…Přeji hodně sil a hlavně zdravé a šťastné miminko 
? Jsme zajištěný. Je to směšný, spíš nejsem zastánce „starších“ matek…
..a odpočívej, věř, že oproti tomu co tě čeká je těhotenství jen procházka růžovou zahradou 
. Takže držím palce a přeji všem hodně lásky. 
