Druhý porod
- Porod
- Chrupka20
- 11.11.16 načítám...
Na druhý porod jsem se velmi těšila. Věřila jsem, že bude mnohem rychlejší, a chtěla jsem si ho užít, protože jsem věděla, že je to moje poslední šance. Chtěla jsem se vyvarovat komplikacím, které nastaly u prvního porodu.
- 2
- 3
- 2
Když se nám narodila dcera Veronika (17. 6. 2014), oba jsme s manželem věděli, že chceme co nejdřív druhé. Tedy až aspoň trošku zapomenu na tu hrůzu, co jsem zažila. Ale nechci se k tomu vracet, tak vám povím, jak to bylo dál.
V letě roku 2015 jsme se s manželem po 7 letech vzali. Tím moje myšlenky na druhé dítko
zesílily. Bohužel se nedařilo, a tak jsem si užila svatební cestu. V září se mi vdávala kamarádka a já hodně pomáhala s přípravami. Svatba se jim vydařila a já asi za 14 dní poté zjistila, že jsem konečně podruhé těhotná.
Večer jsem to oznámila manželovi a radost to byla obrovská. Moc jsme se těšili a Verunce pomalinku začali říkat, co ji čeká. Čas letěl neskutečnou rychlostí. Těhotenství bez
problémů, a tak se najednou v kalendáři objevil květen! Vše jsem měla připravené od malé. Ve 20. týdnu těhotenství nám řekli, že čekáme chlapečka. Nejkrásnější zpráva, jakou jsem
mohla slyšet. Vždycky jsem chtěla páreček.
Termín porodu byl stanoven na 28.5., to byla sobota. Bohužel se nic nedělo a já pomalinku začínala doufat, že to brouček vydrží aspoň do 1. června a já budu mít obě děti červnové. Kdybych věděla, jak se pletu.
V neděli se stále nic extra nedělo, a tak jsme se známými, kteří mají stejně starého chlapečka jako my Verunku, šli na procházku a do zahrádky na pivko a děcka na pohár. Tušila jsem, že do června nevydržím. Neměla jsem na nic chuť a malej se přestal hýbat.
Na večer se pánové dohodli, že půjdou do lesa. Původně měli být v 10 večer doma, ale nějak se to protáhlo a manžel přišel až v půl 1. Já mám spánkovou deformaci a neusnu bez něj, takže jsem na něj čekala. 
No a to už bylo pondělí 30. 5. 2016.
V jednu jsme zalehli. Ještě předtím si udělali hezkou a taky poslední krásnou chvilku. 
Bylo přesně 4:48, když jsem šla na záchod. Bohužel jsem se tam zdržela. Chtělo se mi na velkou. Když jsem v 5:00 přišla zpět do postele, než jsem lehla, přišla první celkem dost bolestivá kontrakce. Prodýchala jsem ji a lehla, že to zaspím.
Bohužel u 3. kontrakce jsem měla slzy v očích. Věděla jsem, že je to tady. Manžel mi pomohl do vany, abych se osprchovala. Kontrakce od samého začátku po 2 minutách, takže říct jsme si toho moc nestihli. Celý květen měla moje sestra pohotovost, kdyby náhodou. Zrovna ten den si ale vypla mobil (měla psát důležitý test ve škole). No, nepsala ho.
Naštěstí bydlí jen přes ulici, takže já v bolestech ve vaně a manžel utíkal pro ní. Bylo před 6 hodinou, když už byla u nás, manžel byl po jídle taška v autě (toho jsem si ani
nevšimla, že ji dobalil a odnesl). Bohužel já tvrdohlavá hlava jsem řekla, že nikam nejedu, než se vzbudí Verunka. Vstává okolo 7h. Na to se ale můj moc netvářil.
V tom přišla šílená bolest, kdy jsem si musela zakřičet. Tím jsem ji taky před půl 7 vzbudila. Řekla jsem ji, že jedem pro brášku, dala mi pusinku a konečně jsem mohla s klidným srdcem odjet.
Perličkou bylo, když jsem se na kruháči rozhodla jet do 60 km vzdálené nemocnice. Chodila jsem tam od 38. týdne těhotenství na poslech srdíčka malého a kontroly. Chtěla jsem, aby byly obě dvě děti narozené v FNOL. Kontrakce stále po 2 minutách. Byly silnější, než jsem čekala. Muž chtěl jet do místní nemocnice, ale díky recenzi jsem si netroufla. Před nemocnicí jsem už cítila obrovský tlak.
Manžel zastavil přímo před vchodem, kde když mě viděla sestřička, hned se mě ujala a dovezla mě na vyšetřovnu. Shodou okolností tam byla sestřička, co mě v pátek kontrolovala (v pátek jsem byla zavřená na sto západu a cípek přes 31 mm.) Já, jelikož vím jak dlouho jsem rodila první dceru, jsem byla přesvědčena, že mám ještě fůru času. Chyba!
Byla jsem otevřená na 8 cm. Příjezd do nemocnice jsme stihli za 38 minut. Vím, trošku risk. Muž seběhl pro věci a mě dali na pokoj. Stihla jsem si dát sprchu a už jsem ležela zpět na koze.
Bylo půl 9, když jsem se porodní asistentky ptala, zda porodím do oběda. Ta se na mě
usmála a říkala: „Klid maminko, já si zajdu odskočit a vrhnem se na to. Do 9 máte syna u sebe.“ Oba jsme se s mužem na sebe podívali a nevěřili.
Bolest byla sice šílená, ale 3× jsem zatlačila a malej byl na světě. Hned jsem ho dostala na prsa, byl nadhernej. Tenhle pocit jsem u malé nezažila. Manžel odstřihl pupeční šňůru (u malé nestihl) a pak nám ho vzali. Měl zelenou plodovou vodu, a tak ho musela dr. zkontrolovat.
Při porodu a samotném tlačeni jsem si říkala, proč mě proboha nenastřihla. To nemůžu vytlačit. U malé jsem nástřih měla a obrovskej. Když malého odnesli a muž šel s ním, porodní asistentka volala doktorku, ať se jde podívat. Já už jsem viděla nejhorší scénář - zas to hnusné sítí. Ale omyl, byla jsem bez poranění. Byla jsem šťastná. Když mi pak malého donesli vážil, 3800 g a měřil 52 cm a vykoukl v 8:50. Sestřička měla pravdu.
Byl to macík, ale menší než jeho sestřička. Kojení nám nešlo stejně jako u malé, a tak je na UM.
Seznámení sourozenců šlo hladce a malá si ho hned zamilovala. Celkově druhý porod beru jako zážitek na celý život. V pondělí se narodil a ve středu po 48 hodinách jsem šla domů, kde jsem si užívala ty nejkrásnější chvilky, které trvají dodnes.
Jo, abych nezapomněla. Malý dostal jméno Matyáš. Před pár dny oslavil 5 měsíců a je to to nejhodnější miminko, spinká celou noc. Jsem na něj strašně pyšná. A věřím, že anděl v podobě dědečka ho střeží každou minutu stejně jako Verunku.
Pokud jste dočetli až sem moc děkuji, mějte hezký den. M. P. Děti jsou dar.
Přečtěte si také
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 1464
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 1512
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 1183
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1443
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 2785
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2516
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 5369
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 852
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2800
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1931
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
Já mám termín v úterý a takové deníčky čtu moc ráda. I když se mi občas u nějakého slova zatajil dech,, zakricet, bolest šílená " 
Taky jsem měla druhý porod lepší než první. 
krásný deníček 
