Druhý porod
- Porod
- Chrupka20
- 11.11.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na druhý porod jsem se velmi těšila. Věřila jsem, že bude mnohem rychlejší, a chtěla jsem si ho užít, protože jsem věděla, že je to moje poslední šance. Chtěla jsem se vyvarovat komplikacím, které nastaly u prvního porodu.
- 2
- 3
- 2
Když se nám narodila dcera Veronika (17. 6. 2014), oba jsme s manželem věděli, že chceme co nejdřív druhé. Tedy až aspoň trošku zapomenu na tu hrůzu, co jsem zažila. Ale nechci se k tomu vracet, tak vám povím, jak to bylo dál.
V letě roku 2015 jsme se s manželem po 7 letech vzali. Tím moje myšlenky na druhé dítko
zesílily. Bohužel se nedařilo, a tak jsem si užila svatební cestu. V září se mi vdávala kamarádka a já hodně pomáhala s přípravami. Svatba se jim vydařila a já asi za 14 dní poté zjistila, že jsem konečně podruhé těhotná.
Večer jsem to oznámila manželovi a radost to byla obrovská. Moc jsme se těšili a Verunce pomalinku začali říkat, co ji čeká. Čas letěl neskutečnou rychlostí. Těhotenství bez
problémů, a tak se najednou v kalendáři objevil květen! Vše jsem měla připravené od malé. Ve 20. týdnu těhotenství nám řekli, že čekáme chlapečka. Nejkrásnější zpráva, jakou jsem
mohla slyšet. Vždycky jsem chtěla páreček.
Termín porodu byl stanoven na 28.5., to byla sobota. Bohužel se nic nedělo a já pomalinku začínala doufat, že to brouček vydrží aspoň do 1. června a já budu mít obě děti červnové. Kdybych věděla, jak se pletu.
V neděli se stále nic extra nedělo, a tak jsme se známými, kteří mají stejně starého chlapečka jako my Verunku, šli na procházku a do zahrádky na pivko a děcka na pohár. Tušila jsem, že do června nevydržím. Neměla jsem na nic chuť a malej se přestal hýbat.
Na večer se pánové dohodli, že půjdou do lesa. Původně měli být v 10 večer doma, ale nějak se to protáhlo a manžel přišel až v půl 1. Já mám spánkovou deformaci a neusnu bez něj, takže jsem na něj čekala. 
No a to už bylo pondělí 30. 5. 2016.
V jednu jsme zalehli. Ještě předtím si udělali hezkou a taky poslední krásnou chvilku. 
Bylo přesně 4:48, když jsem šla na záchod. Bohužel jsem se tam zdržela. Chtělo se mi na velkou. Když jsem v 5:00 přišla zpět do postele, než jsem lehla, přišla první celkem dost bolestivá kontrakce. Prodýchala jsem ji a lehla, že to zaspím.
Bohužel u 3. kontrakce jsem měla slzy v očích. Věděla jsem, že je to tady. Manžel mi pomohl do vany, abych se osprchovala. Kontrakce od samého začátku po 2 minutách, takže říct jsme si toho moc nestihli. Celý květen měla moje sestra pohotovost, kdyby náhodou. Zrovna ten den si ale vypla mobil (měla psát důležitý test ve škole). No, nepsala ho.
Naštěstí bydlí jen přes ulici, takže já v bolestech ve vaně a manžel utíkal pro ní. Bylo před 6 hodinou, když už byla u nás, manžel byl po jídle taška v autě (toho jsem si ani
nevšimla, že ji dobalil a odnesl). Bohužel já tvrdohlavá hlava jsem řekla, že nikam nejedu, než se vzbudí Verunka. Vstává okolo 7h. Na to se ale můj moc netvářil.
V tom přišla šílená bolest, kdy jsem si musela zakřičet. Tím jsem ji taky před půl 7 vzbudila. Řekla jsem ji, že jedem pro brášku, dala mi pusinku a konečně jsem mohla s klidným srdcem odjet.
Perličkou bylo, když jsem se na kruháči rozhodla jet do 60 km vzdálené nemocnice. Chodila jsem tam od 38. týdne těhotenství na poslech srdíčka malého a kontroly. Chtěla jsem, aby byly obě dvě děti narozené v FNOL. Kontrakce stále po 2 minutách. Byly silnější, než jsem čekala. Muž chtěl jet do místní nemocnice, ale díky recenzi jsem si netroufla. Před nemocnicí jsem už cítila obrovský tlak.
Manžel zastavil přímo před vchodem, kde když mě viděla sestřička, hned se mě ujala a dovezla mě na vyšetřovnu. Shodou okolností tam byla sestřička, co mě v pátek kontrolovala (v pátek jsem byla zavřená na sto západu a cípek přes 31 mm.) Já, jelikož vím jak dlouho jsem rodila první dceru, jsem byla přesvědčena, že mám ještě fůru času. Chyba!
Byla jsem otevřená na 8 cm. Příjezd do nemocnice jsme stihli za 38 minut. Vím, trošku risk. Muž seběhl pro věci a mě dali na pokoj. Stihla jsem si dát sprchu a už jsem ležela zpět na koze.
Bylo půl 9, když jsem se porodní asistentky ptala, zda porodím do oběda. Ta se na mě
usmála a říkala: „Klid maminko, já si zajdu odskočit a vrhnem se na to. Do 9 máte syna u sebe.“ Oba jsme se s mužem na sebe podívali a nevěřili.
Bolest byla sice šílená, ale 3× jsem zatlačila a malej byl na světě. Hned jsem ho dostala na prsa, byl nadhernej. Tenhle pocit jsem u malé nezažila. Manžel odstřihl pupeční šňůru (u malé nestihl) a pak nám ho vzali. Měl zelenou plodovou vodu, a tak ho musela dr. zkontrolovat.
Při porodu a samotném tlačeni jsem si říkala, proč mě proboha nenastřihla. To nemůžu vytlačit. U malé jsem nástřih měla a obrovskej. Když malého odnesli a muž šel s ním, porodní asistentka volala doktorku, ať se jde podívat. Já už jsem viděla nejhorší scénář - zas to hnusné sítí. Ale omyl, byla jsem bez poranění. Byla jsem šťastná. Když mi pak malého donesli vážil, 3800 g a měřil 52 cm a vykoukl v 8:50. Sestřička měla pravdu.
Byl to macík, ale menší než jeho sestřička. Kojení nám nešlo stejně jako u malé, a tak je na UM.
Seznámení sourozenců šlo hladce a malá si ho hned zamilovala. Celkově druhý porod beru jako zážitek na celý život. V pondělí se narodil a ve středu po 48 hodinách jsem šla domů, kde jsem si užívala ty nejkrásnější chvilky, které trvají dodnes.
Jo, abych nezapomněla. Malý dostal jméno Matyáš. Před pár dny oslavil 5 měsíců a je to to nejhodnější miminko, spinká celou noc. Jsem na něj strašně pyšná. A věřím, že anděl v podobě dědečka ho střeží každou minutu stejně jako Verunku.
Pokud jste dočetli až sem moc děkuji, mějte hezký den. M. P. Děti jsou dar.
Přečtěte si také
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 11954
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 7806
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 7980
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 15006
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 1954
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 3544
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 3308
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 6952
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 3014
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 23026
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...
Já mám termín v úterý a takové deníčky čtu moc ráda. I když se mi občas u nějakého slova zatajil dech,, zakricet, bolest šílená " 
Taky jsem měla druhý porod lepší než první. 
krásný deníček 
