Přípravy na velký DEN
- O životě
- Chrupka20
- 12.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Konečně mi malá usnula a já se můžu vypsat. Bude to delší a spíše to budou jen mé úvahy, takže kdo nechce číst pocity nevěsty, nechť klikne na tlačítko zpět.
Škoda z tyhle bohuzel neprosly :( vypadaji luxusne
Curkovi co ma kazdy druhy. :( PS:chutnalo to...
SVATBA! To slovo mě děsilo už od malá. Co to je? Kus papíru? K čemu? Takové myšlenky jsem měla někdy do 18 let.
V té době přišel přítel s tím, že by nebylo špatně se vzít. Dlouho jsem zvažovala co a jak. Je mi čerstvě 18, chci si užívat života, procestovat svět, zařídit si nějakou tu kariéru. Řekla jsem mu, že až přijde čas, dám mu vědět, ale ať na mě netlačí. Přeci jen v našem věku je brzo. Od té doby dál pokoj.
Ale člověk míní a život mění.
Hned po škole jsem nastoupila do práce a jako prvotní plán byl najít si bydlení. To se v únoru 2013 povedlo. Moji rodiče nebyly moc nadšení, hlavně táta to nesl dost špatně - odešla mu milovaná holčička, neměl s kým chodit do hospy a s kým obrážet obchoďáky. 
V té době nastal babyboom. 
Já začala uvažovat taky o miminku. Všechny pády a následnou euforii můžete číst v předešlých deníčcích. Toť jen abych se dostala k jádru věci.
Po narození Veroniky se každý ptal a kdy bude svatba? A už to máte v plánu? Máte termín? Bavíte se vůbec o svatbě? Snad nechcete druhé dítě, když nejste svoji?… Měla jsem těch řeči dost! Měla jsem přece jiné plány a když už, řeč o svatbě byla jen s tátou. Těšil se, až mě povede, až ukáže, že jeho dceruška něco dokázala a že jde zas o krok dál.
Ten tu už není, tak nechápu, co po mě kdo chce. Nemá mě kdo odvézt k oltáři a sama uličkou nepůjdu a basta! Sice chabá výmluva, ale taky výmluva. Můj budoucí muž viděl, jak jsem nesvá a že bych se nikdy k tomu neodhodlala.
Termín, pokud se někdy budem brát, bude v den našeho začátku tedy 13.6. To bylo naše první rozhodnutí. Teď jen počkáme, až budem připraveni. Nejsem kalendář, a tak nějak termíny neřeším. Jenže Martin ano!
Na Silvestra, když známí odešli a já poklidila a padla unavená na gauč, přišel ten okamžik. Nebyla ani půlnoc a bouchl šampáňo! Proč to udělal, jsem nechápala. Když se mě najednou zeptal, zda bych nechtěla stejně příjmení jako má on a Verunka. Pochopila jsem na první dobu a světě div se, slzy mi tekly, ač jsem si slíbila, že bulet nebudu, až mě požádá. No atmosféra udělala svoje. Co my zbylo než říct ANO!
Ten večer byl dokonalý a já se pomalu začínala těšit. Druhý den ráno byla pozvaná rodina na novoroční oběd a tam to můj milej všechno prozradil. Trošku jsem vraždila očima, když jsem si uvědomila, že ani nevíme, zda nás datum vychází na sobotu. Jo, on to měl dobře spočítané. Jeho rodiče a moje máma se v ten den změnily na svatební koordinátory a ač svatba byla v nedohlednu, plány byly veliké.
Hned na konci ledna si domluvili schůzku! Přišlo mi to komické. Proboha znaj se tolik let a najednou ofrky. No nechala jsem je při tom, jen každé sezení bylo u nás, což bylo fajn, jen trošku náročné. Když se v obýváku sleze 7 lidí a každý má jiné představy…
Každý z nich si donesl sešitek a já abych teda nebyla pozadu, vytáhla jsem oprýskaný bloček. Muž se smál a raději se odploužil do kuchyně vařit. Prej nás uslyší a kdyby něco, zavolá. Mě tam chuděru nechal s nima.
Komedie začala!
„Tak snoubenci, co si chcete platit sami?“ V ten moment jsem vyvalila oční bulvy a muž doletěl z kuchyně! Mysleli jsme, že si vše platíme sami! No hned nás vyvedly z omylu, že tak to přeci nechodí. Zůstala jsem jen opařené sedět, muž ve dveřích a už to jelo. Měla jsem zhruba seznam hostů, který neměl překročit sedmdesátku. Moji mamce se to zdálo moc, takže pozvat jen rodinu a maximálně 3 kamarády od každého. Pro nás nepochopitelné, když máme kamarádů plnou bandu.
Tchán byl v tomhle ohledu lepší. Oběd rodina a svědci, pár přátel a na večer si pozvete ten zbytek. Což jsem teda brala jako super možnost. Tím to ale nekončilo. Nastalo něco jako to období, kdy stojíte před tabulí, nic nevíte a učitel diktuje, co po vás všechno chce. Takže si zařídíte šaty, kytky, výzdobu na auto, prsteny, zámek, kosmetičku a kadeřnici. Vše jsem rychlosti blesku zapisovala!
Tak toť vše. Já byla celkem ráda, že toho není moc a těšila se, co bude dál.
V ten moment málem vypukla třetí světová! Moje máma začala, že si vezme na starost hudbu, restauraci, vyvážky, dort, zákusky. Tchán slívu, ovoce, brambůrky a placení hospody půjde na půl. Nějaký náš návrh byl hned zamítnut. A tak naše nadšení pomalu, ale jistě upadalo do kolonky PROBOHA PROČ JSME NEMLČELI!
Tchánovci chtěli víc věcí na starost, mamka se ničeho nehodlala vzdát, a tak začala debata, která měla trvat dle mého názoru maximálně hodinku, celé odpoledne. Přišlo i na slzy. 
Byl leden a oni se řešili, kdo nám dá požehnání, kdy a v kolik pro mě přijedou, jak a co a kde a kdy… Viděla jsem, jak muž začíná rudnout, a tak jsem ho poslala zpět do kuchyně. A já začala trošku kordinovat tu jejich debatu.
Bylo mi všechno líto. Má to být přece můj den, ne jejich. Chtěla jsem se angažovat a když už, tak už si vybrat aspoň dort a barvu celé svatby! Díky bohu za schválení bílofialové! To bylo ale asi tak to poslední, co prošlo.
Od kamarádky jsem dostala kontakt na skvělou cukrářku! A tak jsem zajela pro vzorky a dovezla je domů s tím, že ochutnáme. Volala jsem to mamce, že jí pak dáme vědět. Jak jsem byla blbá!! V ten moment zvonek, že to bude ochutnávat s náma. Říkám si fajn, co se může stát?
MOC SE TOHO MŮŽE STÁT! Nic jí nechutnalo a všechno zavrhla. Že má mnohem lepší a že nám donese taky vzorky! Říkám fajn. Když je asi za týden donesla, byly tam kousky vždy po 2 na půl (muž, mamka, já, ségra). Přitom muž chtěl, ať to ochutnal i jeho otec. Mamka byla proti. Proč? Platím to já, tak o co jde. Mamka byla nadšená, že je to vynikají, my dva měly jiný názor… Závěr? Cukroví dort bude od té moji cukrářky, prohlásila mamka a nas**ně odešla.
U nás doma se strhla hádka. v tu chvíli jsme měla chuť všechno zrušit. Nakonec jsme se s mužem dohodli, že to bude její ostuda, když to nebude nikomu chutnat. My toho v ten den stejně asi moc nepojíme, budeme mít jiné starosti atd.
Volala jsem o pár dní později mamce, že teda ok, ale že dort si chcem sestavit sami, ne aby nám ho sestavila ona! Chtěla jedno patro takové, druhé takové, třetí takové. Kulatý dort je lepší a jí se líbí ten a tamto. V ten moment jsem to už nevydržela a začala řvát! Že pokud to chce takhle, tak s to raději zaplatíme sami! Milujem čokoládu a chtěli jsem čokoládový. No prej není možné! A tak hádka pokračovala.
O pár dní později nás tchán pozval na ochutnávku přípitku. Měla jsem pozvat i mamku, ale byla jsem na ní tak naštvaná, že jsem ji ani nedala vědět. Tchán je sto a jedno oproti mámině. Je milý a vždy vyhoví. Mrzí ho, že se nemůže víc podílet, ale prej máme volnou ruku, co se jiných věci týče. Aspoň s někým domluva.
Šampaňské bylo vynikající a už se těším na svatbu, až ho zas ochutnám.
Tím to ale nehaslo. Zašla jsem do salónu a našla krásné, dokonalé šaty. Padly mi jak ulité a byly na prodej. Hned jsem po nich chňapla a zaplatila zálohu. U mámy bylo haloo, jak to, že jsem se tak rychle rozhodla… ale já prostě jiné nechtěla. Vím, že bych se pak nerozhodla, a tak nějak, když jsem je měla na sobě, cítila jsem vedle sebe otce a já věděla, že to jsou ony.
Postupně jsem zařizovala kosmetičku, kadeřnici a fotografa. Byla jsem ráda, jak nám to jde, ale bohužel záhy bylo vše jinak. Nejdřív nám volala fotografka, že není dobrý nápad, aby nám fotila svatbu. Že se na to necítí (fotí 10 let + vykládá karty), a tak jsem hledala dál. Cena necena, potřebujem fotografa!
Našla jsem úžasnou paní fotografku, která chtěla zálohu a tím pádem už nás nemůže odmítnout. Byla jsem spokojena a jelo se dál.
Za 3 týdny volala kosmetička, že je ji to líto, ale že jede na dovču a nevěděla přesně termín. Paráda, tak zas hledat někoho jiného. Měla jsem toho nad hlavu a vážně uvažovala, že bude lepší to vše zrušit.
Včera při procházce parkem jsem viděla nápis KOSMETICKÉ STUDIO, vletěla jsem tam. Paní měla v našem termínu volno. JUPÍÍÍÍ. Zámek byl zamluvený a já se i přes karamboly, hádky, nadšení a smutek začínám opět těšit.
Ještě bych málem zapomněla, když tak s mužem vybíráme oznámení, píšeme text nějak zapomenem na změnu roku. Ano, stalo se a nám tak přišlo cca 70 oznámení s rokem 2014. První moment slzy a vztek, o chvíli později smích. No co, objednáme druhé. Díky firmě, u které jsem to objednávala, jsem dostala nějakou tu slevu, že splést se může každý a oni se taky mohly zeptat, zda tam není chyba.
A názor na svatbu jako takovou jsem od základu změnila. V 18 jsem nevěděla proč, teď to vím a chci to víc než cokoli jiného na světě. Vím, že ON tam bude stát vedle mě a držet mě za ruce.
Je 3.3. a půlku věcí máme zařízených. Že já bláhová si kdy myslela, že svatba je pro snoubence. Nikdy. Svatba se v našem případě dělá pro rodinu, aby se ukázalo, že na to někdo má. V našem případě rodiče.
Kdo dočetl až sem, moc děkuji Prostě jsem se potřebovala vypovídat. Hezký den
Přečtěte si také
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 1228
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 423
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 247
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 562
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 444
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
Přítel absolutně nerespektuje moje plány na léto. Místo moře chce jet do hor
- Anonymní
- 03.06.26
- 1626
Plány na léto jsem měla jasné a Michal s nimi souhlasil. Protože trochu bojujeme s penězi, museli jsme se rozhodnout jen pro jednu zahraniční dovolenou. Já jsem chtěla k moři a Michal nic...
Přítelkyně je závislá na nakupování. Utrácí za hlouposti a nedokáže přestat
- Anonymní
- 03.06.26
- 855
Jsem už vážně zoufalý. Dana je skvělá holka, se kterou si rozumím a se kterou si umím představit budoucnost. Má ale jeden problém, který už nám oběma začíná přerůstat přes hlavu. Je naprosto...
Se třemi malými dětmi jsem nezaměstnatelná. Jenže já bych chtěla pracovat
- Anonymní
- 03.06.26
- 3686
Mám tři děti, nejstaršímu je šest let a pak čtyřletá dvojčata. Děti chodí do školky, ale já marně hledám práci. Kvůli neustálým nemocem a nulovému hlídání, protože babičky nefungují a manžel je...
Pravda, kterou nečekáte: Porod, který trval 20 hodin a skončil císařem
- Anonymní
- 03.06.26
- 791
Kontrakce se zpočátku tvářily docela nevinně. Takové ty vlny, co přijdou, přejdou a mezi nimi si člověk ještě stihne říct, že to vlastně jde. Jenže pak se to začalo lámat. Intervaly se zkracovaly,...
Realita prvního měsíce s miminkem: Neustálý brek, koliky a já na dně
- Anonymní
- 03.06.26
- 606
První dny po porodu vypadaly ještě relativně klidně. Všichni mi říkali, že to přijde, že si tělo i hlava zvyknou, že se to „srovná“. Jenže ono se to nesrovnalo. Naopak. Jakmile jsme se s miminkem...
Nakonec všechno klaplo a svatba se povedla. Tak přeji ještě pevné nervy a hodně štěstí.
Původně jsme chtěli být jen 4 (my+svědci), žádné haló. Ale kvůli rodině, která si to vlastně vydobyla jsme souhlasili s max 20ti osobami. A to je opravdu nejužší rodina. A to ne jako klasická svatba, pouze obřad + oběd a jde se domů. Takže klobouk dolů, že se ti chce tohle absolvovat 
A držím palce, ať se svatba vydaří!!! 
Tak to je hrůza. Absolutně nechápu, že si necháte takhle diktovat. Já se vdávala teď v únoru, rodičům jsme dali oznámení jako překvapení pod stromeček a naprosto vše jsme si zařizovali sami. Ano, taky jsme si to sami zaplatili, ale od rodin jsme pak dostali docela dost peněz formou „svatebních darů“ do obálky. A byl to naprosto úžasný den, který si užili všichni, protože byl přesně takový, jaký jsme ho mít chtěli 
nejak nechapu, proc si do toho nechate kecat? 
fakt mi to hlava nebere, ze si nechate rozkazovat, co mate mit za zakusky, dort, saty…
at vam to vyjde 
a museli mě vyvést dva statní mládenci, protože jsem prostě nedokázala pochopit, že se jako končí 
. U nás tchyně měla taky sklony „radit“, pak jsem z toho byla už pěkně otrávená. Např. ji její dobrá kamarádka umělkyně nakreslila obrázek na pozvánky, který se mi vůbec nelíbil. Tchyně se samozřejmě urazila, když jsem řekla, že to není úplně ono. Když jsem řekla, do jakých šatů se pak asi převléknu, ak se mě ptala, jestli jsem si jako jistá, jestli se v nich budu cítit, pak že musím určitě k její kosmetičce, že je úžasná, jakým autem bych měla jet na obřad atd atd.
Nebudu mít na vlastní svatbě přece něco, co nechci a z čeho mám kopřivku, jen proto, že chtějí rodiče nebo ostatní hosté. Jsme dospělí a umíme si prosadit svou, kór v tak důležitý den. 