Úlevníček 4 - opět jednočárkový
Asi jsem to cítila v kostech. Měla jsem pocit, že si moc troufám, když chci páté zdravé dítě. Taky se mi zdálo o potratu, dost možná v té době, kdy se moje nadějné těhotenství skončilo. Ale už si nepamatuju kdy přesně to bylo. Myslela jsem, že se postačí šetřit, ale bylo to málo.
Od začátku jsem se bála amnia, jestli nebudu v tom malém procentu co přijdou o mimíse, jestli neobjeví velkou vadu a budu se muset rozhodovat, jestli se rozhodnu proti potratu a dítě bude vážně poškozené, jestli se rozhodnu pro potrat a dítě poškozené nebude… V pondělí jsem začala slabě krvácet a UTZ už jenom konstatoval, zamlklý potrat. Po konzultaci s dr. jsem až ráno jela do nemocnice. I tak nebyla noc doma dobrá, jen jsem měla čas si připravit věci. Ráno jsem sedla do jiného autobusu a obávala jsem se, že budu muset v nemocnici přežít ještě dvě noci. Naštěstí jsem poslechla svou dr. a jela jsem na lačno. Přijali mě sice před 9, ale vešla jsem se na konec operačního plánu a byla jsem poslední člověk, kterého ten den přijali mimo pořadí. Moje první narkóza do masky, poprvé na monitorech, bylo by to fajn pro zvědavku jako jsem já, kdyby to bylo za jiných okolností. Dopoledne jsem běhala po předoperačních vyšetřeních, přes poledne na sále a odpoledne na pooperačním pokoji. Později odpoledne jsem došla na svůj pokoj a o zbytek se postaraly dvě skvělé babči ve věku mé babičky. Povídali jsme si a povídali. A ráno mě pustili tak rychle, že jsem s tím ani nepočítala a víc jak hodinu jsem čekala na manžela v hale. Teď mám smutné šestinedělí. Jedinou útěchou je to, že moudrá příroda to stopla včas. Že jsem to nemusela zjistit až na amniu, až by se mimi hýbalo. Nějak se s tím srovnám, jako dlouhá řada jiných. Mám štěstí, že mám děti doma a moje štěstíčko Adélka je ještě pořád malá. S puberťáky by bylo hůř. Holky to nesly taky špatně, Zuzka měla o mě strach a brečela do telefonu. Martina zdravotnice to brala trochu víc rozumně. Co manžel? Nevím. Byl smutný, ale nemluvíme o tom.
Hloupě jsem to řekla rodině a pár přátelům. Teď když jsem jim musela napsat co se stalo, posílají mi mailíky plné účasti. Ale to mě rozrušuje. Taky jsem vzteklá, netrpělivá, nesnáším hluk, utrhuju se na děti a manžela, nevím co bude až se mě dotkne. Ráda bych, aby to odeznělo co nejrychleji. Jenže mám ještě stavy jako bych byla těhotná. Je mi trochu blbě a tak. Moje postava je ještě taky se znaky těhotenství. Jen oči jsou jiné. Prožila jsem krásných 6 týdnů, kdy jsem věděla, že jsem těhotná. I to je svým způsobem dar. Ale to prázdno na té fotce z ultrazvuku… najednou nic není. Dost divný pocit. Moc rychlá změna.
Vracím se ke své touze po mimískovi. Ještě je taková slaboučká, ještě jsem s tímhle malým. Ale už se dívám do kalendáře za půl roku a ráda bych, kdyby se povedlo přemluvit manžela a mít odvahu.
Držím palce všem těhulkám a omlouvám se, jestli jsem vás rozrušila. Tak nějak to do mé řady úlevníčků patří, to je taky život. Stefinka
Přečtěte si také
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 576
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 1288
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 703
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 356
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 505
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Tchyně mi odmítla pohlídat děti. O hodinu později jsem ji potkala na rande
- Anonymní
- 08.07.26
- 8445
Když se nám po dceři narodila dvojčata, náš život se během pár dnů obrátil vzhůru nohama. Manžel byl od rána do večera v práci, já doma se třemi malými dětmi a byla jsem ráda, když jsem si stihla v...
Dcera šla „jen“ ke kosmetičce. Když otevřela dveře, nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 08.07.26
- 4907
Když Aneta oslavila osmnáctiny, samozřejmě dostala nějaké peníze od celé rodiny. Říkala, že je utratí, jak nejlépe to půjde. Čekala jsem, že si koupí nějakou parádu, nový telefon nebo si něco...
Přihlásila jsem dceru na 5 příměstských táborů. Po prvním dni chtěla zůstat doma
- Anonymní
- 08.07.26
- 5512
Prázdniny jsou dlouhé a naše dovolená s manželem není nekonečná. Když jsem letos přemýšlela, co s dcerou, příměstské tábory mi přišly jako skvělé řešení. Aničce je pět let, vloni byla na jednom a...
Manžel mě podvedl s ženskou, která ho vyždímala jak citrón. Teď mě chce zpátky
- Anonymní
- 08.07.26
- 2980
Pepovi jsem už odpustila několik nevěr. Ale naposledy už pohár přetekl. Našel si mladou a krásnou a oznámil mi, že si nemůže pomoct. Prý se zamiloval a chce konečně žít naplno. Po tolika letech už...
Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou
- xxnejtxx
- 08.07.26
- 941
Už je to čtrnáct let. Čtrnáct let, co se moje tělo rozhodlo mlčet. Bylo mi patnáct, když se menstruace začala ztrácet – občas vynechala měsíc, pak dva, pak se odmlčela úplně.
Ahoj Stefinko,
je to moc smutné, je mi to líto. Držím pěsti aby vše rychle přebolelo… Lucka