Už jsi mezi námi
- Těhotenství
- Caty
- 29.07.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Začali jsme se snažit po roce a půl známosti. Povedlo se po třech letech IVF metodou a máme tebe, Barunko. Moje největší zlatíčko na světě, který ikdyž jsem unavená, nevrlá na ostatní,mi dokáže vždycky vrátit chuť do života.
U maminky v bříšku
1.den na světě
- 2
S maminkou doma
Tam strašně ráda spinkám
- 2
Malý bobek
- 4
Asi to bude hodně dlouhý… S manželem jsme se znali něco přes rok, když jsme se začali snažit o naše miminko. Manžel chtěl počkat až budeme mít dost peněz, barák, jiný auto apod.,já věděla, že to nepůjde tak hladce a tak jsem naléhala a uspěla. Ale ani po dvou letech se nám nezadařilo. Teda ano, zadařilo se nám hned třetí měsíc snažení, ale nedopadlo to dobře. Chodili jsme do CAR Motol. IUI nevyšla. Nechali jsme to být a půl roku po Motole šli do Gennetu. Tam šlo všechno tak strašně rychle. V květnu první návštěva, vyšetření, UTZ hned další cyklus a v červenci jsem držela pozitivní testík. Povedlo se nám napoprvé IVF. Sice jsem měla hyperstimulační syndrom, ale podařilo se. V pondělí 13.7 bylo OPU, z 15ti folíků, 15 vajíček. Oplodnilo se 8 metodou ICSI a 3 přirozeně. V sobotu 18.7 jsem šla na ET a viděla ty dva diblíky na velké obrazovce, jak je do mě dali. Chtělo se mi tak strašně brečet a zároveň se smát, že mám v sobě dva mimísky. Strašně jsem si přála, aby to vyšlo, nejen kvůli mně, ale i kvůli mýmu dědečkovi, který je hodně nemocný a tak moc si přál už pravnoučátko.
V úterý 9den po OPU včetně jsem měla ducha na testíku. Ve čtvrtek 11dpo byla krev 8Hcg, ořvala jsem to taaaaaaaak strašně moc. Tak strašně jsem byla zklamaná, bezradná, vyčerpaná snažením, zklamáním, neústálými radami ať na to nemyslím. Snažilky a ty dlouhodobé ví, že to prostě nejde. Tady jsem vložila snad deset diskuzí at mi poradíte, napíšete svoje zkušenosti, ale hlavně ať mi napíšete, že těhu jsem, že je ještě brzy a Hcg vyroste. Strašně moc z Vás mi tady pomohlo, povzbudilo a já šla vpátek opět na krev. Co kdyby. A taky jooooooo. Byli jsme akorát s manžílkem na cestě na dovolenou. Volala jsem do laborky a paní mi nadšeně hlásala.No joo, leze vám Hcg nahoru, jste těhotná. Hcg byloo 24, strašně málo, ale rostlo a to bylo dobře. Stejně jsem se klepala na UTZ až tam bude dutinka, pak vajíčko, embryjko, srdíčko a nakonec tělíčko i s hlavičkou a dočkala jsem se. Pár týdnů na to bylo vidět srdíčko a i přes mírné krvácení na počátku jsem čekala naše první, vytoužené, vymodlené, vymilované a vyrobené mimnko.
Těhu probíhalo dobře. Do 5.měsíce jsem přibrala jen 4 kila, že jsem těhu nebylo moc vidět. Cítila jsem se dobře.Jo, bývalo mi špatně, zvracela jsem, pálila mě žáha, ale bylo to tak krásné, když víte proč vám je tak zle, snad se z toho i radujete.
Všechno bylo OK, cukr, tlak, miminko. Nechali jsme si říct,jestli to bude holčička nebo chlapeček. No, byla to holčička.V 7. měsíci jsem měa bílkovinu v moči, začaly mi natékat ruce, nohy, ale pan doktor byl vpohodě a nejevil zájem.
Ve 31tt jsem jela na pohotovost, v lékárně jsem měla mírně zvýšený tlak, na pohotovosti pak 170/90. Bylo to v Blavě a já chtěla do Prahy. Nechala jsem si zkontrolovat Barunku a jeli jsme. V Praze mě nechali.týden na to propustili. Za dva dny jsem skončila zase v nemocnici. Tlaky pořád stoupaly, nohy natékaly, už jsem obula jen jedny sněhule, jinak nic. Monitory byly OK, takže mě hlídali. Tak to šlo pořád dál a dál. Ve 34tt se to nějak zvrtlo. Tlaky byly permanentně 150/110, 170/105 apodobně. Z nemocnice jsem se už nedostala. Chytla jsem virozu a prozvracela den a noc, malá měla špatné monitory, ale ustály jsme to. Pak najednou, opět bílkovina v moči, zhoršené jaterní testy, nohy mě bolely tak strašně moc, že jsem nemohla chodit. Měla jsem je nateklé až ke kolenům, običej, ruce, byla jsem jak Mišelín. Tlaky stoupaly a stoupaly, monitory se hršily a horšily.
Ukecala jsem svýho doktora, že už nechci čekat, že chci aby šla malá ven. To bylo 37+2. Tak jo, v pondělí začneme vyvolávat. Nemohla jsem se dočkat až ten uzlíček uvidím, až bude venku, pochovám ho, ale bude hlavně v bezpeí u mně v náručí a nebude mu špatně z mých tlaků. Víkend byl taaak strašně dlouhý, táhlo se to jak stonožka. V pondělí ráno jsme šli na to. Tabletku, Hamilton, au au, krev, ale dobrý. No, bolesti jak na MS, dost nepravidelné kontrakce, na monitoru nic. Jen malá se pořád horšila, nehýbala, nejevila vůbec žádné známky at jsem chodila, skákala, houpala se, naládovala se sladkým, prostě nic. Strašný pocit, když tam nad vámi stojí 3 doktoři, porodní asistentka a sestřička, koukají na monitor, kroutí hlavou a odejdou se závěrem, nic nejezte. Byla jsem tak vystrašená, tak moc jsem se o Barunku bála. V jednu mě doktor zkontroloval, skoro jsem se neotvírala. Ve dvě prý dáme ještě jednu tabletku a když nic, tak budeme pokračovat zítra, nic nejíst, nepít, kdybysme museli na sál. Já jí, ale chtěla porodt v pondělí, prostě jsem se rozhodla. Chodila jsem, chodila do sprchy, skákala na míči, prostě jsem jí chtěla mít venku.Ve dvě už mi tabletku nedali. Prý večer se uvidíme na sále. Joooo, to ani omylem. Během deseti minut začaly pravidelné kontrakce. To byly dvě hodiny, bolelo to šíleně,ale tak jsem se těšila, že jsem to nevnímala. Porod byl krásný, rychlý a hlavně dopadl dobře. V půl čtvrté říkám PA, musim tlačit, proboha to nemůžete a šup na přípravnu. No,tu jsem ani nenavštívila, šla jsem rovnou na porodní sál. Ve čtyři jsem ulehala na lehátko. PA dala monitory a ty byly dost špatné. Barunce padaly ozvy, nehýbala se. PA praskla vodu a ta byla celá zelená.Tak mě vyděsil její výraz, hrozný. DOktor doběhl na poslední chvíli. Nástřih, velký jak blb, 30 stehů, ale v 16.26 byla Barunka na světě a zdravá, Nic jí nebylo. Přes všechny problémy které byly, přes špatné monitory, ozvy, zkaženou vodu se vyklabala na svět v 37+5 tt. Dotáhly jsme to až sem. Dívala se, ječela a já ani nemohla brečet. Nešlo to. Byl to takový šok, taková strašná radost z toho malého uzlíčku, že jsem brečela ža když nás pustili domu.
Teď tu vedle mě hajá, spinká, a já pociťuju takovou lásku, zodpovědnost,strach jako k nikomu na světě. Tak moc jí miluju a děkuju, že tady je. Že jí můžu pochovat, že se na mě směje a dělá všem jen radost.
Moc děkuju i mým rodičům, kteří za mnou jezdili do nemocnice, vozili o půlnoci na pohotoost i třikrát v týdnu, děkuju jim, že mi pro Barunku všechno připravili, protože já to nestihla. Děkuju dvojí sestřičce, že za mnou chodila, držela mě při kontrakcích za ruku, podporovala mě a držela palce.
Děkuju manželovi, který za mnou jezdil do nemocnice a pomáhal.
Děkuju panu doktoru Šafářovi z Podolí, že mi malou zachránil, protože, kdyby nebylo jeho, a nešel do vyvolávání už tu druhý den moje malá Barunka nebyla.
Děkuju svým rodičům i přes občasné neshody, které někdy máme, že jsou tak svělými prarodiči a sestra tetou.
A taky moc moc mocinky děkuju holkám Z Dubňátek 2010 a holkám z diskuse Těhulky z Nově se snažících, že se mnou byly celou dobu snažená, těhulkování, radily mi, podporovaly, a byly se mnou.
A ikdyž nejsem křtěná a věřící v Boha, děkuju tomu neznámému, že tu dnes držím svojí malou holčičku.
Přečtěte si také
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 2698
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 1306
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 1002
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 1048
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 1401
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 7257
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 7097
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 2216
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 1401
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 779
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
!!!!
Gratuluji a preji hodne stesti!