Už jsi mezi námi
- Těhotenství
- Caty
- 29.07.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Začali jsme se snažit po roce a půl známosti. Povedlo se po třech letech IVF metodou a máme tebe, Barunko. Moje největší zlatíčko na světě, který ikdyž jsem unavená, nevrlá na ostatní,mi dokáže vždycky vrátit chuť do života.
U maminky v bříšku
1.den na světě
- 2
S maminkou doma
Tam strašně ráda spinkám
- 2
Malý bobek
- 4
Asi to bude hodně dlouhý… S manželem jsme se znali něco přes rok, když jsme se začali snažit o naše miminko. Manžel chtěl počkat až budeme mít dost peněz, barák, jiný auto apod.,já věděla, že to nepůjde tak hladce a tak jsem naléhala a uspěla. Ale ani po dvou letech se nám nezadařilo. Teda ano, zadařilo se nám hned třetí měsíc snažení, ale nedopadlo to dobře. Chodili jsme do CAR Motol. IUI nevyšla. Nechali jsme to být a půl roku po Motole šli do Gennetu. Tam šlo všechno tak strašně rychle. V květnu první návštěva, vyšetření, UTZ hned další cyklus a v červenci jsem držela pozitivní testík. Povedlo se nám napoprvé IVF. Sice jsem měla hyperstimulační syndrom, ale podařilo se. V pondělí 13.7 bylo OPU, z 15ti folíků, 15 vajíček. Oplodnilo se 8 metodou ICSI a 3 přirozeně. V sobotu 18.7 jsem šla na ET a viděla ty dva diblíky na velké obrazovce, jak je do mě dali. Chtělo se mi tak strašně brečet a zároveň se smát, že mám v sobě dva mimísky. Strašně jsem si přála, aby to vyšlo, nejen kvůli mně, ale i kvůli mýmu dědečkovi, který je hodně nemocný a tak moc si přál už pravnoučátko.
V úterý 9den po OPU včetně jsem měla ducha na testíku. Ve čtvrtek 11dpo byla krev 8Hcg, ořvala jsem to taaaaaaaak strašně moc. Tak strašně jsem byla zklamaná, bezradná, vyčerpaná snažením, zklamáním, neústálými radami ať na to nemyslím. Snažilky a ty dlouhodobé ví, že to prostě nejde. Tady jsem vložila snad deset diskuzí at mi poradíte, napíšete svoje zkušenosti, ale hlavně ať mi napíšete, že těhu jsem, že je ještě brzy a Hcg vyroste. Strašně moc z Vás mi tady pomohlo, povzbudilo a já šla vpátek opět na krev. Co kdyby. A taky jooooooo. Byli jsme akorát s manžílkem na cestě na dovolenou. Volala jsem do laborky a paní mi nadšeně hlásala.No joo, leze vám Hcg nahoru, jste těhotná. Hcg byloo 24, strašně málo, ale rostlo a to bylo dobře. Stejně jsem se klepala na UTZ až tam bude dutinka, pak vajíčko, embryjko, srdíčko a nakonec tělíčko i s hlavičkou a dočkala jsem se. Pár týdnů na to bylo vidět srdíčko a i přes mírné krvácení na počátku jsem čekala naše první, vytoužené, vymodlené, vymilované a vyrobené mimnko.
Těhu probíhalo dobře. Do 5.měsíce jsem přibrala jen 4 kila, že jsem těhu nebylo moc vidět. Cítila jsem se dobře.Jo, bývalo mi špatně, zvracela jsem, pálila mě žáha, ale bylo to tak krásné, když víte proč vám je tak zle, snad se z toho i radujete.
Všechno bylo OK, cukr, tlak, miminko. Nechali jsme si říct,jestli to bude holčička nebo chlapeček. No, byla to holčička.V 7. měsíci jsem měa bílkovinu v moči, začaly mi natékat ruce, nohy, ale pan doktor byl vpohodě a nejevil zájem.
Ve 31tt jsem jela na pohotovost, v lékárně jsem měla mírně zvýšený tlak, na pohotovosti pak 170/90. Bylo to v Blavě a já chtěla do Prahy. Nechala jsem si zkontrolovat Barunku a jeli jsme. V Praze mě nechali.týden na to propustili. Za dva dny jsem skončila zase v nemocnici. Tlaky pořád stoupaly, nohy natékaly, už jsem obula jen jedny sněhule, jinak nic. Monitory byly OK, takže mě hlídali. Tak to šlo pořád dál a dál. Ve 34tt se to nějak zvrtlo. Tlaky byly permanentně 150/110, 170/105 apodobně. Z nemocnice jsem se už nedostala. Chytla jsem virozu a prozvracela den a noc, malá měla špatné monitory, ale ustály jsme to. Pak najednou, opět bílkovina v moči, zhoršené jaterní testy, nohy mě bolely tak strašně moc, že jsem nemohla chodit. Měla jsem je nateklé až ke kolenům, običej, ruce, byla jsem jak Mišelín. Tlaky stoupaly a stoupaly, monitory se hršily a horšily.
Ukecala jsem svýho doktora, že už nechci čekat, že chci aby šla malá ven. To bylo 37+2. Tak jo, v pondělí začneme vyvolávat. Nemohla jsem se dočkat až ten uzlíček uvidím, až bude venku, pochovám ho, ale bude hlavně v bezpeí u mně v náručí a nebude mu špatně z mých tlaků. Víkend byl taaak strašně dlouhý, táhlo se to jak stonožka. V pondělí ráno jsme šli na to. Tabletku, Hamilton, au au, krev, ale dobrý. No, bolesti jak na MS, dost nepravidelné kontrakce, na monitoru nic. Jen malá se pořád horšila, nehýbala, nejevila vůbec žádné známky at jsem chodila, skákala, houpala se, naládovala se sladkým, prostě nic. Strašný pocit, když tam nad vámi stojí 3 doktoři, porodní asistentka a sestřička, koukají na monitor, kroutí hlavou a odejdou se závěrem, nic nejezte. Byla jsem tak vystrašená, tak moc jsem se o Barunku bála. V jednu mě doktor zkontroloval, skoro jsem se neotvírala. Ve dvě prý dáme ještě jednu tabletku a když nic, tak budeme pokračovat zítra, nic nejíst, nepít, kdybysme museli na sál. Já jí, ale chtěla porodt v pondělí, prostě jsem se rozhodla. Chodila jsem, chodila do sprchy, skákala na míči, prostě jsem jí chtěla mít venku.Ve dvě už mi tabletku nedali. Prý večer se uvidíme na sále. Joooo, to ani omylem. Během deseti minut začaly pravidelné kontrakce. To byly dvě hodiny, bolelo to šíleně,ale tak jsem se těšila, že jsem to nevnímala. Porod byl krásný, rychlý a hlavně dopadl dobře. V půl čtvrté říkám PA, musim tlačit, proboha to nemůžete a šup na přípravnu. No,tu jsem ani nenavštívila, šla jsem rovnou na porodní sál. Ve čtyři jsem ulehala na lehátko. PA dala monitory a ty byly dost špatné. Barunce padaly ozvy, nehýbala se. PA praskla vodu a ta byla celá zelená.Tak mě vyděsil její výraz, hrozný. DOktor doběhl na poslední chvíli. Nástřih, velký jak blb, 30 stehů, ale v 16.26 byla Barunka na světě a zdravá, Nic jí nebylo. Přes všechny problémy které byly, přes špatné monitory, ozvy, zkaženou vodu se vyklabala na svět v 37+5 tt. Dotáhly jsme to až sem. Dívala se, ječela a já ani nemohla brečet. Nešlo to. Byl to takový šok, taková strašná radost z toho malého uzlíčku, že jsem brečela ža když nás pustili domu.
Teď tu vedle mě hajá, spinká, a já pociťuju takovou lásku, zodpovědnost,strach jako k nikomu na světě. Tak moc jí miluju a děkuju, že tady je. Že jí můžu pochovat, že se na mě směje a dělá všem jen radost.
Moc děkuju i mým rodičům, kteří za mnou jezdili do nemocnice, vozili o půlnoci na pohotoost i třikrát v týdnu, děkuju jim, že mi pro Barunku všechno připravili, protože já to nestihla. Děkuju dvojí sestřičce, že za mnou chodila, držela mě při kontrakcích za ruku, podporovala mě a držela palce.
Děkuju manželovi, který za mnou jezdil do nemocnice a pomáhal.
Děkuju panu doktoru Šafářovi z Podolí, že mi malou zachránil, protože, kdyby nebylo jeho, a nešel do vyvolávání už tu druhý den moje malá Barunka nebyla.
Děkuju svým rodičům i přes občasné neshody, které někdy máme, že jsou tak svělými prarodiči a sestra tetou.
A taky moc moc mocinky děkuju holkám Z Dubňátek 2010 a holkám z diskuse Těhulky z Nově se snažících, že se mnou byly celou dobu snažená, těhulkování, radily mi, podporovaly, a byly se mnou.
A ikdyž nejsem křtěná a věřící v Boha, děkuju tomu neznámému, že tu dnes držím svojí malou holčičku.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 729
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 459
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 747
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 347
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 216
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18342
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2454
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2639
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2389
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1570
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
!!!!
Gratuluji a preji hodne stesti!