Vypovídání se III.
- Těhotenství
- finduska
- 05.04.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Další měsic uběhl a já se obavám, že v tomhle deníčku se mi moc humoru nepovede. I když i tak se pokusím ten březen popsat s nadhledem sobě vlastním. Začátek března jsem trávila výlety, jeden sobotní večer jsem strávila se švagrovou na travesty show, ze kterého jsem si z tomboly odnesla dárky za dost velkou sumu, přičemž jsem tam nechala dvě stovky.
Neděli jsem trávila se švagrovou na výletě do Plzně a tam jsme se zaskočily kouknout na naše drahé polovičky jak valí na zápase, no váleli by dobře, kdyby můj drahý nebyl zfaulovaný půl minuty před koncem těsně pred brankou a rozhodčí nic, no můj drahý,zaroveň kapitán týmu, odmítl celý vzteklý podepsat herní cosi, s tím, že je to fraška, celý tým pak dostal pokutu za svůj slovník a nepodepsani papíru. Po cestě domů jsme si všichni zlepšili náladu v mekáči a nakonec v naší dedině v hospůdce. Já tedy u Spritu, ale veselo bylo.
Dále jsem uspěšně pořad ničila mmb, kde jsem za pakatel objednávala různé „nezbytné“ věcičky pro mimi. Ale měla jsem z nich radost, jak jinak. Roztřídila si věcičky, že je dalši týden začnu prát, drogerii a lékarnu jsem si nechala na začátek dubna a konec března, jenže ouhaaaaa. 8. 3., pro mě tak dlouho očekávaný den, celý měsíc, šla jsem nadšená do poradny, na utz malý v pořádku, jenže pak přišla vnitřní prohlídka a pro mě osudová zprava, okamžitý nástup do nemocnice - CS6.
Volala jsem příteli, ať si pro mne zajede, na vlak jsen neměla sílu, vydržela jsem než dorazil, než jsem se zhroutila, jenže to bych nebyla já, abych se za chvíli neoklepala, oprášila noťase, zavolala do nemocnice, sláva, oni mají wifi, neumřu tam, můžu na eMimi. V nemocnici super zpráva - pobyt na 6 týdnů, hrozí předčasný porod, hrdlo na 17 mm.Muj první úkol byl, vydržet do konce března, a je 2. dubna, můj druhy úkol - vydržet do 15. dubna, kdy budu skoro 35. tt. Třeti úkol - vydržet do května - tak uvidíme.
První týden na atb, plus magnézko, nikdy mi bříško netvrdlo, ovšem tady začalo, dostávala jsem i kapací magnézko, další dva týdny bez obtíží, na pokoji mám i televizi, akorát tedy co týden, to jiná spolubydla ,tři byly v klidu, ale ta poslední, no, třikrát za noc vstala, aby si dala tatranku a pokaždé si po ní čistila zuby, věřily byste tomu? O jejích dalších zajímavostech se raději nerozepisuji, nechám to na jindy.
A teď k tomu vtipnému. Nejvtipnější mi přijde menu: když nepočítám, že se mi střídají jen obědy, jinak mám každý den k snídani dva rohlíky a k večeři dva chleby, tak sranda je, že každou sobotu mám dva rohlíky, jedno malé máslíčko, malý medík a pozooor - citron 
Jediné, co mě blaží je každodenní melta. Ale pobavila mě tady paní, jež porodila 7 dítě - holku - s tím, že už jim chybí jen jeden kluk a má klid. No, hotovo.
Dále jsem konečně přišla na to, co znamená - nevidět si na kámošku, při mém nástupu tady si lidi mysleli, že jsem tak v 6. měsíci, prý mám neskutečně malé břicho. No, nepřišlo mi to nikdy, ovšem za 4 týdny tady opravdu, to myslím opravdu, netuším, jak vypada moje „kámoška“, už jsem tedy upozornila přítele, že hned, jak mě pustí, budu potřebovat jeho pomoc a křovinořez - omlouvám se za plný popis, ale chápejte, 4 týdny jsou 4 týdny
Musím říci, že můj chlap je tu každý den a každý den se mi věnuje plných třicet minut, nemohu si vzpomenout, kdy se mi plnou půlhodinu věnoval doma Víc nemůže, musí co nejrychleji chudák dodělat barák. Takže maká 16 hodin denně. Má drahá maminka mě zásobuje nekonečným množstvím ovoce, zeleniny a sladkostí a tchýně večeřemi, no, nemám se jak prase v žitě? Přesto, že tu nechám 60 kč za každý den, furt to v závěru dělá méně než bych utratila doma, velké plus, každý den mi dělají ozvy, což beru za největší plus.
Jinak jsem přisla na to, co je demence - nakráčela jsem si to na záchod, sedla si, utřela se a odcházela, teprve na pokoji mi došlo, že jsem se nevyčůrala, takže znova, zase jsem si sedla, utřela se a odešla, a opět se nevyčůrala, na třetí pokus to vyšlo Další vtipný zážitek byl, když mi zrovna jela kapačka a mně se zachtělo jít na velkou. Po chvíli jsem nevydržela, popadla kapačku, vlítla na sesternu, ať mi to stopne a běžela na velkou Stihla 
Ale co mě vážně štve, je to, že se v noci pětkrát probudím, že se mi chce děsně čůrat, dojdu na záchod a ono cvrk - no to nase… Káždopádně, malej se má skvěle, dělali nám velký uzt a na jedničku. Aspoň tak.
Vše probíhalo v pořádku až do čtvrtka 31. 3, začalo mi tvrdnout bříško, naštěstí to nebyly kontrakce vedoucí k porodu, hrdlo pořád stejné. Přesto jsem dostala kapačku Gynipralu, a po ní 4× denně kapačku magnesia, 8× denně tabletu Gynipralu, 2× pPotazin a na jeden den dokonce 2 Diazepamy, sice nepředpokládají, že bych těch zbylých 14 dní do 35 tt nezvládla, ale raději jsme dostali i dvě injekce na plíce. Po mé hodinové debatě s doktorkou, PA atd. jsem konečně uvěřila tomu, že to feťáctví, co mám, neublíží mému malému.
Takže, držte mi palce, ať aspoň těch 14 dní.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 578
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 392
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 620
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 289
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 188
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18129
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2420
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2621
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2355
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1560
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Já tam byla na sklonku roku 2009 celý měsíc 
Tak se drž! 
.
