Výsledky a jak jít dál ?
- Prázdná náruč
- Lenka 81
- 07.12.16 načítám...
Tento můj druhý deníček je opět věnován nejen naší maličké Evičce, která spinká na mráčku. Slíbila jsem, že napíši o výsledcích testů, ale tento deníček je především o tom, jak jít dál...
Kdo nečetl můj první deníček, tak jen zopakuji, že jsem prošla mrtvým porodem, malinkou Evičku jsem porodila 22.10. 2016 - byla jsem 30+4. Dle výsledků - malinká nežila necelé dva týdny - byla v mém bříšku tak dlouho bezvládná. 
Dne 10.10. jsem byla s miláčkem-manželem na předporodním kurzu. Přímo pár desítek metrů od ultrazvuku. To malá možná ještě žila. Popisovala jsem změnu pohybů, co jsem měla už před dobrou kontrolou a bylo to furt stejné. Vedoucí porodních asistentek na tom předporodním kurzu si mne vyslechla a byla jsem opět ujištěna, že má malá málo místa a že je vše v pořádku, že takto to může být. Jenže u nás evidentně v pořádku vše už v té chvíli nebylo…
S výsledky testů nás pak seznámil velice citlivě doktor osobně - jsem za to moc ráda, neboť jsem od některých maminek zjistila, že si převzaly jen zprávy bez vysvětlení - a pak tápaly v latinských názvech.
Příčina úmrtí Evičky byla stanovena - asfyxie-tedy udušení - bez zjištění příčiny. Je až neskutečné, kolik maminek tuto větu vyslechne, a to kolikrát i pár dní po kontrole, která byla v pořádku. U některých miminek se najdou příčiny - obtočení pupečníkové šňůry, nebo nějaká příčina v práci placenty. Ale u nás prostě - bez prokázané příčiny. Jen ještě doplním, že pupečníková šňůra měla u nás pouhých 25 cm, tedy nějaké obtočení nepřipadalo v úvahu.
Nevím sama, co jsem od výsledků čekala, ale sebralo mne to a vrátilo znovu zpět do všech okamžiků v těhotenství, kdy jsem jí mohla nějak ublížit, nezanedbala jsem něco? Proč jsem nešla 10.10. na ten ultrazvuk a věřila celým srdcem, že malá má jen málo místa?
A teď si kladu otázku: „Jak jít dál?“
Stále se mi honí hlavou myšlenky: „Co kdyby?“ a „Proč?“.
Prosím, nepište mi, že si nemám pokládat takové otázky, neboť myslím si, my maminky s prázdnou náručí budeme asi pořád mít ten otazník v hlavě, ať podvědomě či vědomě a je potřeba se s ním vyrovnat, ale budeme s ním stejně stále žít.
Především to není naše chyba, co se stalo. A proto píši tento deníček, pro děvčata, co zažila to stejné a mají to „kdyby“ a „proč“ hluboko v sobě. Některá z vás už má nějakého cvrčka broučka doma, jiné čekají na vymodlené miminko, jako my. Tak nebo tak, je to neskutečně těžké a může to položit i celé manželství.
Pokud jste byly prvorodičky jako já, tak máte teď prázdnou náruč „úplně“ a zdá se, že je to věčnost, než přijde ten den, kdy bude ta ovulace a povede se to. Je to takové chození od zdi ke zdi, od testu k testu, zdá se, že se stáváme otroky aktů - tulení a není se čemu divit. Chceme naplnit naši prázdnou náruč - co nejdříve. Myslím si, že každá rada je pak drahá, a tak shrnu, co dělám já, aby se nám podařilo opět jít dál a nezbláznit se z toho!
V první řadě jsem spíš naprogramovaná na to a smířená s tím, že prostě to trvat nějakou dobu bude. Myslím vyrovnání se se vším, ale i to otěhotnět, ale udělala jsem si především plán, co bude dál.
Teď jsem na mateřské (je dobře, že ta možnost je - čerpat tyto dávky) a co po tom? Jaký bude návrat do práce? Každopádně ve výsledku za mne rozhodl fakt, že mám nemocná záda, a tak jsem doma a chodím na rehabilitace. Dokud nebudu mít záda alespoň trochu v pořádku, tak do práce prostě nepůjdu.
(Mám hypermobilní páteř zničenou z intenzivního závodního desetiletého tancování - všechny obratle se mi hýbou do všech směrů - hrozí mi na stár, že budu na vozíku či nehybná úplně).
Není to ani možné, po porodu se mi záda hodně zhoršila… Prostě mám o problém navíc, ale to tak po porodu chodí, že se může něco v těle ještě více rozhodit.
V druhé řadě jsem začala hned od 1.11 měřit bazální teplotu, abych poznala lépe své tělo a také koupila ovulační i těhotenské testy. S miláčkem se tulíme tak jako vždycky, když chceme, ale více v době plodných dnů.
Vyzjistila jsem zde v jedné staré diskusi další možnost zjištění plodných dnů, a to testovacími proužky na diabetes, kdy v době plodných dnů se hlen v pochvě mění a je tam přítomen cukr. Tedy tuto metodu začnu také zkoušet. Papírek se vkládá do pochvy na minutu, aby se hlen nasál a pak se sleduje barva.
To už je pak popsáno v testu, jak má být zbarvený. Test se jinak normálně při testování diabetes dává do moči. Ještě jsem to nezkoušela, ale testy stojí 120 Kč a je jich tam 50 ks a teprve je mám objednané z lékárny. Ráda pak poreferuji, zda to bylo u mě k něčemu.
Nakonec to, co mne hodně drží teď nad vodou, je, že už v pondělí 5.12. jdeme podat papíry o adopci, které jsme chtěli dát už po svatbě v roce 2014, ale přišla jsem o práci a nebylo komu, aby mi potvrdil příjem. Nyní mám práci na dobu neurčitou, tak je to bez problémů. Už tenkrát jsme chtěli žádat o holčičku a opět chceme holčičku, shodli jsme se na tom s miláčkem hned od první chvíle bez zaváhání. 
Mnoho kamarádek už mi řeklo, že to vidí tak, že se nám nakonec doma sejdou třeba miminka pak dvě… Že budu třeba „těhu“, že se to povede, a do toho přijde holčička z adopce. Je to také možné. S manželem prožíváme nejtěžší období v našem vztahu, ale držíme se statečně. Posíláme vám všem, co vás potkalo podobné sílu, držte se a hlavně věřte, že bude líp a ono bude.
Posílám ti tobě naše malá Evičko a i všem dětem tam nahoře - našim andílkům - obejmutí. Odpočívejte tam v pokoji a věřte, že na vás nikdy nezapomeneme, jste tu ve vzpomínkách stále s námi. Budete jednou andělíčky strážnými našim dětem, a věřím, že už brzy nám pošlete sestřičku nebo bratříčka… Nám do náručí… A i maminkám, co se snaží jít „dál“. Modlím se za to. Myslím na Vás… Lenka
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 332
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 329
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 140
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 3051
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 2307
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 1891
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1632
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3288
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 2887
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 6190
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
děkuji za reakce, 
