Výsledky a jak jít dál ?
Tento můj druhý deníček je opět věnován nejen naší maličké Evičce, která spinká na mráčku. Slíbila jsem, že napíši o výsledcích testů, ale tento deníček je především o tom, jak jít dál...
Kdo nečetl můj první deníček, tak jen zopakuji, že jsem prošla mrtvým porodem, malinkou Evičku jsem porodila 22.10. 2016 - byla jsem 30+4. Dle výsledků - malinká nežila necelé dva týdny - byla v mém bříšku tak dlouho bezvládná. 
Dne 10.10. jsem byla s miláčkem-manželem na předporodním kurzu. Přímo pár desítek metrů od ultrazvuku. To malá možná ještě žila. Popisovala jsem změnu pohybů, co jsem měla už před dobrou kontrolou a bylo to furt stejné. Vedoucí porodních asistentek na tom předporodním kurzu si mne vyslechla a byla jsem opět ujištěna, že má malá málo místa a že je vše v pořádku, že takto to může být. Jenže u nás evidentně v pořádku vše už v té chvíli nebylo…
S výsledky testů nás pak seznámil velice citlivě doktor osobně - jsem za to moc ráda, neboť jsem od některých maminek zjistila, že si převzaly jen zprávy bez vysvětlení - a pak tápaly v latinských názvech.
Příčina úmrtí Evičky byla stanovena - asfyxie-tedy udušení - bez zjištění příčiny. Je až neskutečné, kolik maminek tuto větu vyslechne, a to kolikrát i pár dní po kontrole, která byla v pořádku. U některých miminek se najdou příčiny - obtočení pupečníkové šňůry, nebo nějaká příčina v práci placenty. Ale u nás prostě - bez prokázané příčiny. Jen ještě doplním, že pupečníková šňůra měla u nás pouhých 25 cm, tedy nějaké obtočení nepřipadalo v úvahu.
Nevím sama, co jsem od výsledků čekala, ale sebralo mne to a vrátilo znovu zpět do všech okamžiků v těhotenství, kdy jsem jí mohla nějak ublížit, nezanedbala jsem něco? Proč jsem nešla 10.10. na ten ultrazvuk a věřila celým srdcem, že malá má jen málo místa?
A teď si kladu otázku: „Jak jít dál?“
Stále se mi honí hlavou myšlenky: „Co kdyby?“ a „Proč?“.
Prosím, nepište mi, že si nemám pokládat takové otázky, neboť myslím si, my maminky s prázdnou náručí budeme asi pořád mít ten otazník v hlavě, ať podvědomě či vědomě a je potřeba se s ním vyrovnat, ale budeme s ním stejně stále žít.
Především to není naše chyba, co se stalo. A proto píši tento deníček, pro děvčata, co zažila to stejné a mají to „kdyby“ a „proč“ hluboko v sobě. Některá z vás už má nějakého cvrčka broučka doma, jiné čekají na vymodlené miminko, jako my. Tak nebo tak, je to neskutečně těžké a může to položit i celé manželství.
Pokud jste byly prvorodičky jako já, tak máte teď prázdnou náruč „úplně“ a zdá se, že je to věčnost, než přijde ten den, kdy bude ta ovulace a povede se to. Je to takové chození od zdi ke zdi, od testu k testu, zdá se, že se stáváme otroky aktů - tulení a není se čemu divit. Chceme naplnit naši prázdnou náruč - co nejdříve. Myslím si, že každá rada je pak drahá, a tak shrnu, co dělám já, aby se nám podařilo opět jít dál a nezbláznit se z toho!
V první řadě jsem spíš naprogramovaná na to a smířená s tím, že prostě to trvat nějakou dobu bude. Myslím vyrovnání se se vším, ale i to otěhotnět, ale udělala jsem si především plán, co bude dál.
Teď jsem na mateřské (je dobře, že ta možnost je - čerpat tyto dávky) a co po tom? Jaký bude návrat do práce? Každopádně ve výsledku za mne rozhodl fakt, že mám nemocná záda, a tak jsem doma a chodím na rehabilitace. Dokud nebudu mít záda alespoň trochu v pořádku, tak do práce prostě nepůjdu.
(Mám hypermobilní páteř zničenou z intenzivního závodního desetiletého tancování - všechny obratle se mi hýbou do všech směrů - hrozí mi na stár, že budu na vozíku či nehybná úplně).
Není to ani možné, po porodu se mi záda hodně zhoršila… Prostě mám o problém navíc, ale to tak po porodu chodí, že se může něco v těle ještě více rozhodit.
V druhé řadě jsem začala hned od 1.11 měřit bazální teplotu, abych poznala lépe své tělo a také koupila ovulační i těhotenské testy. S miláčkem se tulíme tak jako vždycky, když chceme, ale více v době plodných dnů.
Vyzjistila jsem zde v jedné staré diskusi další možnost zjištění plodných dnů, a to testovacími proužky na diabetes, kdy v době plodných dnů se hlen v pochvě mění a je tam přítomen cukr. Tedy tuto metodu začnu také zkoušet. Papírek se vkládá do pochvy na minutu, aby se hlen nasál a pak se sleduje barva.
To už je pak popsáno v testu, jak má být zbarvený. Test se jinak normálně při testování diabetes dává do moči. Ještě jsem to nezkoušela, ale testy stojí 120 Kč a je jich tam 50 ks a teprve je mám objednané z lékárny. Ráda pak poreferuji, zda to bylo u mě k něčemu.
Nakonec to, co mne hodně drží teď nad vodou, je, že už v pondělí 5.12. jdeme podat papíry o adopci, které jsme chtěli dát už po svatbě v roce 2014, ale přišla jsem o práci a nebylo komu, aby mi potvrdil příjem. Nyní mám práci na dobu neurčitou, tak je to bez problémů. Už tenkrát jsme chtěli žádat o holčičku a opět chceme holčičku, shodli jsme se na tom s miláčkem hned od první chvíle bez zaváhání. 
Mnoho kamarádek už mi řeklo, že to vidí tak, že se nám nakonec doma sejdou třeba miminka pak dvě… Že budu třeba „těhu“, že se to povede, a do toho přijde holčička z adopce. Je to také možné. S manželem prožíváme nejtěžší období v našem vztahu, ale držíme se statečně. Posíláme vám všem, co vás potkalo podobné sílu, držte se a hlavně věřte, že bude líp a ono bude.
Posílám ti tobě naše malá Evičko a i všem dětem tam nahoře - našim andílkům - obejmutí. Odpočívejte tam v pokoji a věřte, že na vás nikdy nezapomeneme, jste tu ve vzpomínkách stále s námi. Budete jednou andělíčky strážnými našim dětem, a věřím, že už brzy nám pošlete sestřičku nebo bratříčka… Nám do náručí… A i maminkám, co se snaží jít „dál“. Modlím se za to. Myslím na Vás… Lenka
Přečtěte si také
Přítel kamarádku přesvědčil, aby darovala vajíčka. O dobrý skutek mu ale nešlo
- Anonymní
- 10.09.26
- 11157
Když mi to Dominika vyprávěla, nezmohla jsem se na slovo. S Patrikem žije asi dva roky, mají problém vyjít s penězi, což v dnešní době není nic divného. Jenže problém je v tom, že Patrikovi se moc...
Dcera si odmítá vyměnit triko: „Vždyť není vidět, že je špinavé“
- Anonymní
- 10.09.26
- 1577
Moje dcera (8 let) je ve věku, kdy oblíbené triko je před veškerou hygienou a nade všemi mými argumenty, proč by ho měla po týdnu už dát do prádla. To, že vizuálně není špinavé bere za nezvratný...
Můj muž začal brát vitamíny na imunitu. Začal mi hrozně smrdět
- Anonymní
- 10.09.26
- 1986
Jsme s manželem ve středním věku a je to už znát na našem zdraví. Ne že bychom byli o holi nebo tak, ale věk už je znát hlavně na energii a imunitě. Jsem z nás dvou ta aktivnější a stejně jako jsem...
Na dovolené jsem pochopila, že některá pravidla platí jen pro turisty
- Anonymní
- 10.09.26
- 7404
Na dovolené si člověk chce hlavně odpočinout. Já tedy rozhodně. Jenže letos jsem si z jedné návštěvy restaurace odnesla kromě ne moc plného žaludku i nepříjemný pocit. Na to budu vzpomínat ještě...
Za doučování syna jsem platila tisíce. Pak mi zavolali, že tam vůbec nechodí
- Anonymní
- 10.09.26
- 1867
Když měl Honza vloni problémy s angličtinou, rozhodla jsem se, že mu zaplatím doučování. Nechtěla jsem čekat, až začne nosit jednu pětku za druhou. Sama jsem na jazyky nikdy nebyla a věděla jsem,...
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 32854
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 12271
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 19854
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 33821
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 3806
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
děkuji za reakce, 
