Zahoďte prášky, začněte cvičit!
- Snažení
- barrbucha
- 13.06.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak chemky jsou k ničemu a jak pomáhá zdravý duch v zdravém těle.
Ahojte děvčata,
všimla jsem si, že je zde velmi mnoho snažících se párů o miminko. Chtěla bych vám napsat svoji zkušenost, třeba si z toho něco vezmete, třeba ne. ![]()
Je mi 31 let a od svých 25 let jsme se s manželem snažili o rodinu. Od 17 jsem brala antikoncepci, kterou jsem neustále střídala, jelikož mi téměř žádná nevyhovovala. V těch 25 letech, kdy jsem vysadila prášky, jsem čekala, na přirozený cyklus marně. Čekala jsem několik měsíců (4) a nic, zašla jsem tedy ke své gynekoložce, jaký mám problém, a že bychom s manželem chtěli miminko.
Doktorka mi píchla agolutin, do týdne přišla menstruace a život šel dál, uběhlo 4-5 týdnů a zase nic, zase několika měsíční čekání a zase Agolutin, dostala jsem tuším Inofolic, nebo něco tomu podobné, fungovalo to na mě měsíc a pak zase nic a zase Agolutin a pak Clostilbegyt.
Uběhl rok a půl jako voda a já neměla ani jeden přirozený cyklus. Pokud nějaká menstruace byla, tak vyprovokována léky od doktora. Doporučili nám tedy IVF, popravdě už v těch 25 jsem byla hloupoučká a nevídala se vlastní cestou, ale má důvěra v doktory byla ještě velmi velká.
Dojeli jsme do IVF Zlín a začal kolotoč, spermiogram, vyšetření atd., asi to většina z vás již zná. Prvně jsme podstupovali inseminaci, ta samozřejmě nevyšla. Potom manžel musel pracovně pryč na delší dobu, takže se nic nekonalo, již mi bylo téměř 28 a 3 roky marného kolotoče. Začala jsem být nešťastná, zoufalá a nenávidět každou ženu s těhotenským bříškem nebo miminkem, taky jsem chtěla být matka, tak kde je chyba?
Pořád jsem si říkala, jak máme dům a práci a jak by se u nás dítě mělo dobře… Pak jsem ale začala hledat na internetu, co jsou různé léky zač, co je Agolutin, co je Clostil, co je Pregnyl… a byla jsem zděšená, kolik hrůzy jsem do svého těla vpravila!
Slíbila jsem si, že k doktorovi už nikdy nepůjdu! Rok se s rokem sešel a mně bylo 29, jiná práce, dodělání školy, no prostě kalamita, neměla jsem čas řešit ani cyklus, ani nějaké děti, sice jsem občas ještě při pohledu na těhotnou musela zadržet slzu, ale vztek a nenávist sama na sebe jsem už téměř překonala.
Ve svých 30 letech jsem potkala v lékárně magistru, se kterou jsem dala řeč o těhotenství, snažení, lécích atd, byla jsem tenkrát nachlazená a šla si tam pro Müllerovy pastilky. Už ani nevím, jak jsme naťukly téma těhotenství, povykládala jsem jí, co mám všechno za sebou a že prakticky 5 let uteklo od prvního pokusu o miminko. Paní magistra si na mě vzala kontakt a řekla mi, že mi něco pošle na mail.
V mailu byla pozvánka na kurz hormonální jógy pořádaný přímo magistrou z lékárny, přihlásila jsem se a těšila se na první hodinu.
Dorazila jsem do tělocvičny, kde hořely svíčky, příjemně to tam vonělo a potichu hrála relaxační hudba. Sedělo okolo mě cca 10 podobně starých holčin jako já, plné očekávání, co se bude dít.
Magistra přivítala pár posledních holčin a začalo vykládání, o tom, co s námi dělají léky, jak to všechno blokují, místo toho, aby to v našem těle podpořily a jak se budeme snažit to všechno dát do pořádku a že je přesvědčená, že to do pořádku dáme. Vysvětlila nám různé jogínské názvy, rozdala brožurky a začalo se cvičit.
Nikdy, přísahám nikdy jsem se necítila tak hloupě a potupně jako tam, když jsme začaly cvičit. Jelikož cvičení hormonální jógy je hlavně o dýchání, tak si asi dokážete představit, jak to tam muselo vypadat. Dýchání se jmenuje bhastrika (najděte si video) a tato bhastrika se dýchá při různých cvicích a polohách. Nebyla jsem první hodinu schopna takto „funět“, takže jsem to trochu šidila, protože jsem se styděla a nebyla jsem jediná.
Magistra přestala předcvičovat a začala řešit naše bloky z hlasitého dýchání, přesvědčila nás, že úplné uvolnění a soustředění se na dané cviky je důležité jako samotná bhastrika a bez toho to nepůjde.
Na další hodiny jsme přišly z domů natrénované na bhastriku (to se musí člověk naučit, nejde to jen tak hned) a začalo jedno velké funění a frkání, cviky jsem měla již v hlavě nastudované, takže jsem se zavřenýma očima a dle hlasových instrukcí magistry cvičila hormonální jógu. Asi v půlce cvičení jsem cítila teplo a trochu bolest v podbřišku.
Již několik měsíců jsem zase neměla menstruaci a byla z toho smutná, po druhé hodině cvičení jsem za 14 dnů dostala samovolně menstruaci, opravdu se vším všudy, s bolestí prsou i podbřišku,
ale byla jsem šťastná!
Kurz trval asi 3 měsíce, kdy jsme se scházely v tělocvičně a pod dohledem magistry cvičily a ta nás opravovala a dohlížela na to, abychom cviky prováděly správně, po těch 3 měsících jsem měla ještě 2× samovolně menstruaci a možná i ovulaci, dle pocitů a chuti na manžela. ![]()
Nemohla jsem věřit, jak je možné, že bez léků, bez bylinek To mám, jak je možné že naučením pár (jednoduchých) cviků se to spustilo, srovnalo? Byla jsem nadšená a unešená a jsem stále. Mrzí mě, že jsem kouzlo hormonální jógy neobjevila již dříve, jsem si jistá, že už bychom dávno měli miminko a ne možná jen jedno. ![]()
Děvčátka, chtěla bych vám všem jen říct, zkuste hormonální jógu, neberte žádné léky na stimulace, ovulace a menstruace, zaplaťte si kurz a zkuste to. Nemáte co ztratit, maximálně získat! A myslím, si že pokud budete cvičit opravdu poctivě, výsledky na sebe nenechají dlouho čekat! Nedopujte se chemií a nechte ať miminko přijde na svět krásným přirozeným početím! Nespěchejte, vše má svůj čas, do ničeho se nenuťte, milujte se takovou, jaká jste, relaxujte a uvidíte pak zpětně jako já, jaký dar má hormonální jóga a jaká hloupost byla brát chemii!
Přeji všem krásná zdravá miminka a hlavně spokojený partnerský život!
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 287
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 230
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 487
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 305
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 186
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1152
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2092
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 856
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 511
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?