Zahoďte prášky, začněte cvičit!
- Snažení
- barrbucha
- 13.06.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O tom, jak chemky jsou k ničemu a jak pomáhá zdravý duch v zdravém těle.
Ahojte děvčata,
všimla jsem si, že je zde velmi mnoho snažících se párů o miminko. Chtěla bych vám napsat svoji zkušenost, třeba si z toho něco vezmete, třeba ne. ![]()
Je mi 31 let a od svých 25 let jsme se s manželem snažili o rodinu. Od 17 jsem brala antikoncepci, kterou jsem neustále střídala, jelikož mi téměř žádná nevyhovovala. V těch 25 letech, kdy jsem vysadila prášky, jsem čekala, na přirozený cyklus marně. Čekala jsem několik měsíců (4) a nic, zašla jsem tedy ke své gynekoložce, jaký mám problém, a že bychom s manželem chtěli miminko.
Doktorka mi píchla agolutin, do týdne přišla menstruace a život šel dál, uběhlo 4-5 týdnů a zase nic, zase několika měsíční čekání a zase Agolutin, dostala jsem tuším Inofolic, nebo něco tomu podobné, fungovalo to na mě měsíc a pak zase nic a zase Agolutin a pak Clostilbegyt.
Uběhl rok a půl jako voda a já neměla ani jeden přirozený cyklus. Pokud nějaká menstruace byla, tak vyprovokována léky od doktora. Doporučili nám tedy IVF, popravdě už v těch 25 jsem byla hloupoučká a nevídala se vlastní cestou, ale má důvěra v doktory byla ještě velmi velká.
Dojeli jsme do IVF Zlín a začal kolotoč, spermiogram, vyšetření atd., asi to většina z vás již zná. Prvně jsme podstupovali inseminaci, ta samozřejmě nevyšla. Potom manžel musel pracovně pryč na delší dobu, takže se nic nekonalo, již mi bylo téměř 28 a 3 roky marného kolotoče. Začala jsem být nešťastná, zoufalá a nenávidět každou ženu s těhotenským bříškem nebo miminkem, taky jsem chtěla být matka, tak kde je chyba?
Pořád jsem si říkala, jak máme dům a práci a jak by se u nás dítě mělo dobře… Pak jsem ale začala hledat na internetu, co jsou různé léky zač, co je Agolutin, co je Clostil, co je Pregnyl… a byla jsem zděšená, kolik hrůzy jsem do svého těla vpravila!
Slíbila jsem si, že k doktorovi už nikdy nepůjdu! Rok se s rokem sešel a mně bylo 29, jiná práce, dodělání školy, no prostě kalamita, neměla jsem čas řešit ani cyklus, ani nějaké děti, sice jsem občas ještě při pohledu na těhotnou musela zadržet slzu, ale vztek a nenávist sama na sebe jsem už téměř překonala.
Ve svých 30 letech jsem potkala v lékárně magistru, se kterou jsem dala řeč o těhotenství, snažení, lécích atd, byla jsem tenkrát nachlazená a šla si tam pro Müllerovy pastilky. Už ani nevím, jak jsme naťukly téma těhotenství, povykládala jsem jí, co mám všechno za sebou a že prakticky 5 let uteklo od prvního pokusu o miminko. Paní magistra si na mě vzala kontakt a řekla mi, že mi něco pošle na mail.
V mailu byla pozvánka na kurz hormonální jógy pořádaný přímo magistrou z lékárny, přihlásila jsem se a těšila se na první hodinu.
Dorazila jsem do tělocvičny, kde hořely svíčky, příjemně to tam vonělo a potichu hrála relaxační hudba. Sedělo okolo mě cca 10 podobně starých holčin jako já, plné očekávání, co se bude dít.
Magistra přivítala pár posledních holčin a začalo vykládání, o tom, co s námi dělají léky, jak to všechno blokují, místo toho, aby to v našem těle podpořily a jak se budeme snažit to všechno dát do pořádku a že je přesvědčená, že to do pořádku dáme. Vysvětlila nám různé jogínské názvy, rozdala brožurky a začalo se cvičit.
Nikdy, přísahám nikdy jsem se necítila tak hloupě a potupně jako tam, když jsme začaly cvičit. Jelikož cvičení hormonální jógy je hlavně o dýchání, tak si asi dokážete představit, jak to tam muselo vypadat. Dýchání se jmenuje bhastrika (najděte si video) a tato bhastrika se dýchá při různých cvicích a polohách. Nebyla jsem první hodinu schopna takto „funět“, takže jsem to trochu šidila, protože jsem se styděla a nebyla jsem jediná.
Magistra přestala předcvičovat a začala řešit naše bloky z hlasitého dýchání, přesvědčila nás, že úplné uvolnění a soustředění se na dané cviky je důležité jako samotná bhastrika a bez toho to nepůjde.
Na další hodiny jsme přišly z domů natrénované na bhastriku (to se musí člověk naučit, nejde to jen tak hned) a začalo jedno velké funění a frkání, cviky jsem měla již v hlavě nastudované, takže jsem se zavřenýma očima a dle hlasových instrukcí magistry cvičila hormonální jógu. Asi v půlce cvičení jsem cítila teplo a trochu bolest v podbřišku.
Již několik měsíců jsem zase neměla menstruaci a byla z toho smutná, po druhé hodině cvičení jsem za 14 dnů dostala samovolně menstruaci, opravdu se vším všudy, s bolestí prsou i podbřišku,
ale byla jsem šťastná!
Kurz trval asi 3 měsíce, kdy jsme se scházely v tělocvičně a pod dohledem magistry cvičily a ta nás opravovala a dohlížela na to, abychom cviky prováděly správně, po těch 3 měsících jsem měla ještě 2× samovolně menstruaci a možná i ovulaci, dle pocitů a chuti na manžela. ![]()
Nemohla jsem věřit, jak je možné, že bez léků, bez bylinek To mám, jak je možné že naučením pár (jednoduchých) cviků se to spustilo, srovnalo? Byla jsem nadšená a unešená a jsem stále. Mrzí mě, že jsem kouzlo hormonální jógy neobjevila již dříve, jsem si jistá, že už bychom dávno měli miminko a ne možná jen jedno. ![]()
Děvčátka, chtěla bych vám všem jen říct, zkuste hormonální jógu, neberte žádné léky na stimulace, ovulace a menstruace, zaplaťte si kurz a zkuste to. Nemáte co ztratit, maximálně získat! A myslím, si že pokud budete cvičit opravdu poctivě, výsledky na sebe nenechají dlouho čekat! Nedopujte se chemií a nechte ať miminko přijde na svět krásným přirozeným početím! Nespěchejte, vše má svůj čas, do ničeho se nenuťte, milujte se takovou, jaká jste, relaxujte a uvidíte pak zpětně jako já, jaký dar má hormonální jóga a jaká hloupost byla brát chemii!
Přeji všem krásná zdravá miminka a hlavně spokojený partnerský život!
Přečtěte si také
Syn přinesl poznámku za rvačku. Když jsem zjistila proč, naštval mě učitel
- Anonymní
- 19.09.26
- 1880
Je sotva začátek roku a můj syn už na mě vytasil poznámku. Mávala na mě s ní hned, když jsem přišla domů. Když jsem si pak ale vyslechla za co ji dostal, musím uznat, že víc, než na to, že se...
Kamarádka se rozešla a chce mě každý den vidět. Já už nemám sílu
- Anonymní
- 19.09.26
- 1573
Se Simonou jsme byly nejlepší kamarádky na střední škole. Byly jsme spolu skoro pořád. Chodily jsme na kafe, řešily kluky, smály se úplným hloupostem a měly pocit, že naše přátelství vydrží navždy.
Manžel mi koupil elektrokolo a tchyně mi oznámila, že takhle určitě nezhubnu
- Anonymní
- 19.09.26
- 2253
Znáte to, nevyžádané rady dokážou člověka dost naštvat. A moje tchyně Marie je na ně doslova expert. Vždycky z ní vypadne nějaká perla. Tenhle deníček proto píšu spíš pro pobavení. Naštěstí se to...
Dcera utrácí za kosmetiku víc než já. V patnácti jsem měla jeden krém na všechno
- Anonymní
- 19.09.26
- 317
Když jsem byla teenager, moje kosmetická rutina byla poměrně jednoduchá. Ráno jsem si umyla obličej, občas použila něco na pupínky a tím moje péče o pleť v podstatě skončila. Když jsem měla doma...
Šváb mi vzal klid na duši
- Kaonev
- 19.09.26
- 217
Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 917
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 406
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 881
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1522
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 577
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...