Zakázaná láska
Když puberťačka ulítne a zamiluje se do nepravého.
Dost jsem váhala, jestli mám toto napsat, a je mi jasné, že mě tu většina odsoudí, pravděpodobně uvidím v komentářích zvracející smajlíky apod. Nicméně každý máme nějakého kostlivce ve skříni.
Mého manžela jsem potkala v šestnácti na střední škole. Chodili jsme spolu rok, pak se na dva roky rozešli, znovu se dali dohromady a jsme spolu doteď – 5 let manželství a 9 let vztahu. Byl to můj první vážný vztah, ani v mezičase jsem si nikoho nenašla, ale první velká láska byl pro mě někdo jiný.
Asi od třinácti jsem chodila na karate. Moc mě to bavilo, byli tam skvělí lidi. Asi po roce, tedy ve čtrnácti, když jsem měla žlutý pásek, jsem začala cvičit ve druhé skupině s pokročilými. Byla to už celkem zabíračka, přísný trenér a noví lidi různých věkových kategorií. Byla to skvělá parta, nezůstávalo jen u trénování a závodění, jezdilo se i po oslavách, na víkend na chatu nebo plavat na bazén.
Po přestupu k pokročilým jsem se mimo jiné seznámila i s ním. Bylo mu 32, ze začátku mi nic neříkal a já byla dost uťáplá, tak jsme se ani moc nebavili. Změnilo se to na jedné oslavě. Dohodlo se, že jelikož to má ke mně nejblíž, odveze mě tam. Po cestě bylo takové dost trapné ticho, ale na oslavě jsme se už rozpovídali. Na to, že jsme úplně jiná generace, jsme si skvěle rozuměli a vydrželi si povídat i několik hodin v kuse. Začal se mi líbit, ale absolutně jsem nepředpokládala, že by mohly být sympatie i na druhé straně.
Už si přesně nepamatuji, jak se to vyvíjelo dál, přece jen je to už asi 14 let, ale vím že jsme si psali smsky. Na trénincích jsme se na sebe usmívali a povídali si a pak přišly na jaře závody, kde se to zlomilo. V smskách jsme si konečně napsali, co k sobě cítíme. Závody pro mě dopadly mizerně, ale i tak jsem jela domů šťastná a s motýlky v břiše. O dva dny později, na 1. máje, jsme se domluvili, že se projedeme na kole. V podstatě první rande. Doma jsem neřekla, že jedu s ním, a samozřejmě to prasklo, nějaký známý od taťky mě zahlédl. Doma jsem měla první větší dusno, ale byla jsem šťastná a zamilovaná. Bylo to poprvé, nikdy dřív jsem se tak necítila a i teď si dokážu vybavit ten pocit.
Dál se vlastně náš „vztah“ nijak moc nevyvíjel. Oba jsme byli do sebe zamilovaní, vídali jsme se jen na trénincích nebo oddílových akcích, chodili jsme spolu z tréninků a on mě jednu dobu vozil domů.
Musím zdůraznit, že vždycky zůstalo jen u líbání a objímání, nikdy k ničemu víc nedošlo, bylo to hlavně platonické. Jednou mě takhle přivezl domů trochu později. Naši počítali, že jezdím večerním autobusem, který u nás stavěl asi kolem půl osmé. Ten den jsem ale přišla o něco později a taťka na mě uhodil, jak jsem přijela, a já lhala. Pak mě však usvědčil ze lži tím, že sousedka, co tím autobusem jela, je už dávno doma, a já musela s pravdou ven. Ten den jsem dostala svou druhou facku v životě (první jsem dostala, když jsme s děckama z vesnice volali na linku bezpečí).
Pak už to šlo s námi z kopce. Nemohli jsme spolu být a on dostával taky celkem sodu, od okolí a od rodiny. Nečekaně… Jak to bylo těžký pro něj jsem si uvědomila až po letech. O prázdninách, když jsem skončila devítku, jsme se potkali na jedné zábavě v blízké vesnici. Šla jsem tam se sestřenicí a rozhodně jsem neměla v plánu se tam s ním nějak scházet, byla to náhoda. Protancovali a prolíbali jsme celou noc, nemohli jsme se od sebe odtrhnout. Samozřejmě se to taťka zase dozvěděl a měla jsem opět problém. No jak by ne, má v okolí hodně známých a my se nijak neschovávali. Každopádně je to jedna z chvil s ním, na které doteď moc ráda vzpomínám, a to samé on.
Na střední, když jsem byla v prváku, jsme si ještě párkrát napsali, ale byl to už fakticky konec. Já potkala svého nynějšího manžela a on měl taky vztah, tentokrát už vážný - asi za dva roky jsem se náhodou dozvěděla, že se oženil a že bude mít dítě. Nebrečela jsem do polštáře ani jsem nijak zvlášť netruchlila, proč taky. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že jsem se to nedozvěděla přímo od něj.
Vím, že to bude pro spoustu lidí zvrácené a nepochopitelné, jak by nebylo – 14letá s 32letým? Fuj. Plus fakt, že byl stejně starý jako naši. Lituji hodně věcí, ale ne tohoto. Ráda na tu dobu vzpomínám. Ráda si znovu připomínám, jaké to je být zamilovaná. Sem tam jsem si i představovala, jaké by to bylo, kdybychom spolu byli teď. Předloni v létě jsme se sešli, když jsem čekala syna a byla u babičky na pár dní. Bylo to setkání asi po 8 letech a bylo trochu trapné, přiznám se. Neměli jsme si už co říct, každý žijeme úplně jiné životy. Jen jsme si řekli takové ty obecné věci, jak žijeme, ale žádná jiskra, prostě nic. Po půlhodince jsme se rozloučili a já zjistila, že jsem vlastně o nic nepřišla a že jsem tímto setkáním uzavřela celou tu naši kapitolu.
Teď s odstupem vím, že jsme vztahem se starším řešila otcovský problém. S biologickým otcem se nevídám od tří let (to by bylo na zvláštní povídání) a s nevlastním otcem jsem měla velice špatný vztah. Ani teď to není nejlepší, ale máme mezi sebou neutrální vztahy.
Děkuji za přečtení.
Přečtěte si také
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 2996
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 960
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 1197
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 5115
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 1470
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...
Tchyně mi neustále tvrdila, že špatně kojím. Přestala jsem věřit sama sobě
- Anonymní
- 17.06.26
- 1409
Začalo to „nevinnými“ radami, ale postupně se z nich stal neustálý tlak a zpochybňování každého mého kroku. U kojení, které mělo být přirozené, jsem se nakonec přistihla, že víc než miminku...
Máma neumí stárnout a snaží se vypadat na 30. Bohužel to působí spíš směšně
- Anonymní
- 17.06.26
- 2116
Moje mamka byla vždycky moc krásná žena. A myslím si, že by byla i dnes. Jenže to by si nesměla do svého obličeje nechat zasahovat. Máma totiž neumí stárnout a dělá vše pro to, aby vypadala mladě....
Přítelkyně sbírá lajky na našem synovi. Prý to k práci influencerky patří
- Anonymní
- 17.06.26
- 1066
S Johanou se o tom dohadujeme už několik měsíců a pořád jsme nenašli společnou řeč. Nelíbí se mi, že zveřejňuje našeho syna na Instagramu. Tvrdí, že je opatrná, snaží se ho ukazovat jen z dálky...
Měsíce předstírám orgasmus, milování je pro mě utrpení. Nechci zklamat přítele
- Anonymní
- 17.06.26
- 1808
Potřebuji se svěřit s něčím, s čím se vlastně nemám komu svěřit. Připadám si strašně a už nevím, co s tím mám dělat. Od porodu nejmladší dcery mám problémy při sexu. Jsem hodně suchá, bolí to,...
„Smrdíš mi a vypadáš hrozně.“ Manžel mě po porodu vyhnal z ložnice
- Anonymní
- 17.06.26
- 2787
Před půl rokem se nám narodilo vymodlené miminko. Čekala jsem, že začátek bude náročný, plný nevyspání a shonu, ale věřila jsem, že jako partneři to zvládneme. Místo toho prožívám nejhorší období...