Můj první porod

Den, na který jsem se celé těhotenství těšila.

*

Po 9 měsících snažení jsme v prosinci 2016 konečně zadělali na prcka, i když celkem zajímavým způsobem. Byli jsme s manželem zrovna hodně pohádaní a usmiřovali se. :D Těhotenství proběhlo naprosto skvěle. Od počátku jsem si navykla chodit několikrát v týdnu na procházky a jejich délku jsem postupně navyšovala. Jedla jsem úplně stejně jako před otěhotněním, někdy i méně, žádná hora sladkého ani denně kalorické bomby. Ale i tak váha letěla nahoru a až do testu na těhotenskou cukrovku (oogt) jsem na každé poradně poslouchala, jak přibírám a že mám jíst zdravě.

V 8. měsíci jsem byla koncertě, věděla jsem totiž, že se asi dlouho zase na žádný nepodívám. 9. měsíc byl ve znamení turistiky a výletů, cítila jsem se opravdu dobře a byla jsem plná energie.

V naší rodině se hodně dětí přenášelo a já jsem samozřejmě přenášet nechtěla, taky kdo by chtěl, že. Termíny porodu byly tři (!) - první podle poslední menstruace, druhý podle prvotrimestrálního screeningu a třetí podle posledního ultrazvuku. První a třetí byly na začátku září a druhý byl týden po nich. Zhruba týden před jedním z termínů, který vycházel jako první (myslím, že to bylo 2. září), jsem se rozhodla, že tomu prďolovi zkusím pomoci ven pomocí babských rad. Tak jsem začala konzumovat chilli papričky, dávat si horkou lázeň, vybíhat schody k nám do 5. patra (byla jsem fakt plná energie, takže mi to vůbec nevadilo, ba naopak). Samozřejmě jsem věděla, že když se prckovi nebude chtít ven, tak s tím stejně nic neudělám, ale říkala jsem si, že za zkoušku to stojí. :)

No, a 30. srpna se začalo „něco“ dít. Ucítila jsem poprvé jakési kontrakce někdy po poledni. Bolestivé nebyly, jen trochu nepříjemné. Měřila jsem si časy mezi nimi, ale jevily se mi nepravidelné, tak jsem si říkala, že to nebude ještě „ono“. Navíc jsem se dočetla, že ty pravé porodní kontrakce mě v podstatě „zlomí v pase“ a že je „určitě poznám“. Tak jsem to nechala být, zavařovala jsem rajčata, pak manžel přišel domů z práce a šli jsme na procházku, prostě takové normální odpoledne. Jelikož byla středa, koukali jsme na Výměnu manželek (ano, jsme konzumenti a pravidelně tento pořád hltáme) a někdy kolem deváté ze mě „cosi“ vyteklo. Usoudila jsem, že plodovka to nebude, ale že bude lepší raději jet do porodnice. Tam mě prohlídli a konstatovali, že se ještě nic neděje, otevřená nejsem a kontrakce, co mám od odpoledních hodin, jsou asi jen poslíčci. A s tím jsme zase odjeli domů.

Ještě ten večer se ale nenápadné malé kontrakce dost zásadně změnily a já prohekala celou noc. Nechtěla jsem jet zase zbytečně do porodnice a být za hysterickou prvorodičku. Navíc kontrakce stále nebyly pravidelné, i když interval mezi nimi se zmenšil. Manžel už moje hekání někdy kolem čtvrté ráno nemohl poslouchat, tak jsem si dala horkou vanu a když se ani potom stav nezměnil, jeli jsme. A šup, už jsem byla otevřená na 1 cm. Domů už mě ale neposlali, měla jsem si vzít věci a jít na „hekárnu“. S mužem jsme se dohodli, že může jít normálně do práce, očekávala jsem, že když jsem jen na 1 cm, malý se narodí až někdy v odpoledních hodinách.

Na „hekárně“ jsem strávila nakonec pouhé 3 hodinky. Bolesti se zvýšily a při kontrole jsem byla otevřená zničehonic na 6 cm. Tak jsem se stěhovala na porodku. Zároveň jsem litovala maminku, která tam byla přede mnou a byla tam stále, když jsem odcházela. Na porodce se mě ujala velice milá porodní asistentka, která mi byla obrovskou oporou. Svůj aktuální stav jsem někdy po deváté zavolala manželovi a ten že hned vyráží (z Plzně). Následoval klystýr, kontrakce už byly opravdu nesnesitelné a po další kontrole mého stavu jsem se rozhodla, že mi mohou plodovou vodu píchnout, chtěla jsem to mít už za sebou, i když manžel stále nedorazil.

Nakonec to stihl na poslední chvíli a pár minut po jeho příchodu jsem už ucítila nutkání na tlačení, bylo to tady. Samotné tlačení trvalo asi jen 10 - 15 minut a malý byl hned venku, v 10:44. 49 cm, 3100g. Větší úlevu jsem snad nikdy nezažila. Po chvíli, když už byl malý umytý a lehce oblečený, ležel vedle mě v tom malém inkubátoru. Já se podívala na něj a v tu chvíli se podíval i on na mě. Byla to zvláštní chvilka. Kdybych řekla, že to byla láska na první pohled, tak bych lhala. Byl to pocit úlevy smíšený s pocitem zvědavosti. Říkala jsem si: „tak to je on? Takhle vypadá? Tohoto malinkého tvorečka jsem 9. měsíců nosila u sebe?

Následující tři dny v Motole proběhly bez problémů, malý sál mléko přímo ukázkově (čemuž taky hodně pomohly mé veliké bradavky) a žádné problémy nebyly. Připadala jsem si trošku jako Alenka v říši divů, jako kdyby to byl sen, který se mi zrovna zdá. Měla jsem si to užívat, ale připadala jsem si divně. Přepadaly mě pocity samoty, opuštěnosti a pochybnosti, že nebudu dobrá matka. Strašně moc jsem se těšila domů. Naštěstí malý začal konečně trošku přibírat a v neděli 3. 9. nás pustili.

První dva týdny s malým pro mě nebyly úplně jednoduché, není snadný si zvyknout najednou na jiný režim dne, zvyknout si na sebe navzájem. Také jsem čekala, že jako novorozenec „přece většinu dne prospí“, takže jaké bylo překvapení, když malý spal přes den jen po hodinách (a to mu ještě fandím). Navzdory tomu nebyl vůbec ubrečený, prostě jen nepotřeboval tolik spát a já se s tím musela smířit.

Po těch dvou týdnech se náš život hodil do normálu, zvykli jsme si na sebe a když byly prckovi 4 týdny, nastoupila jsem na VŠ jako student kombinované formy studia. A jsem ráda, že jsem to udělala, kdybych měla být celé dny jen s malým doma a řešit pořád ty stejné věci, asi bych se zbláznila. (Pozn.: kojení tím mimochodem nijak neutrpělo, malý dostával odsáté mléko a kojím stále, umělé jsem zatím dát nikdy nemusela).

S odstupem času hodnotím svůj porod jako ukázkový a jsem vděčná, že to tak hezky proběhlo, bez jakýchkoli komplikací. Možná to bylo tím, že jsem si onen den D nijak nepředstavovala, nevěděla jsem, co přijde a co mám čekat, brala jsem to vše prostě tak, jak to přicházelo a měla jsem otevřenou hlavu. Napadá mě, že možná další porod bude horší právě z toho hlediska, že už vím, jak to bolí a že tím pádem z toho budu vystresovaná. Těžko říct.

Mateřská láska pro mě není automatická věc, na začátku jsem si připadala, jako kdyby mi dal to malé stvoření někdo jen na hlídání. Tento stav se ale postupně změnil na něco jako „ha, to je můj syn“ a začala jsem se učit ho milovat, vlastně se to stále učím. S každým jeho úsměvem, pokrokem, tou malou dlaničkou, která mi jezdí po obličeji, si uvědomuji, jak moc ho miluji.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
2468
19.3.18 05:12

Hezky denicek :kytka: Ja rodila v zari, porod dlouhej 36h (fuj) a poslednich 12h kontrakce po 2 minutach. No ale taky jsem to prezila a jsem vdecna za to, ze byl aspon nekomplikovanej. Tlaceni bylo uz za odmenu a mela jsem jen jeden kosmeticky steh, pry aby se nereklo :)
S tou materskou laskou jsem to citila stejne a to docela dlouho - tak do 3 mesicu to bylo hodne na houpacce. U nekoho to neprijde hned. Navic mala byla do 3m hodne narocny mimino a trapilo ji brisko a byla schopna i 8h v kuse v noci projecet :? Pak se to zlomilo, zacaly jsme mit rezim, hodne se smala, docela me nechala vyspat a razem jsem to vnimala jinak. Ted ji je pul roku a miluju ji nade vsechno :srdce:
Tesim se na druhy, verim, ze si ho od zacatku uziju vic, protoze uz nebudu vsim tak zaskocena.

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.3.18 05:36

Já byla v den porodu plavat, tak věřím, že schody udělali své :lol: a porod jsem měla taky raz dva… tak nevím aktivní těhule= rychlý porod?? :nevim:…a jsem ráda, že nejsem sama ke komu mateřské pudy a láska přicházely pozvolna…zase si říkám, že to dítě se taky ze začátku nechalo pochovat kde kým :mrgreen: až teď už ví, kdy je u maminky a kdy ne a já ji miluju den ode dne víc :srdce: měj se krásně, příjemné počtení

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.3.18 07:09

@Malinkydablik za mne aktivní tehule se nerovná rychlý porod :)) a kdyby kluka ve 42tt nevyvolali, tak je tam asi ještě měsíc a roste a roste, bez ohledu na moje snahy ho donutit vylézt opakovanými vybehy do čtvrtého patra (nemáme ale výtah, tak byl možná natrenovaný z celého těhotenství) :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.3.18 07:38

Ocenuji ze dokazes priznat ze jsi sve dite nemilovala hned.to moc matek neumi. Ja to mela u prvni dcery stejne.tak mesic jsem si k ni hledala cestu. U druheho ditete (syna) to opravdu bylo jak z televize. Milovala jsem ho okamzite jak mi ho polozili na prsa. Myslim ze je to tim ze u prvniho ses vyplasena a nemuzes si tu lasku uzivat naplno. jinak hezky denicek a ukazkovy porod. gratuluju

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
19.3.18 08:18

S láskou jsem to měla podobně. U první dcery přicházela s poznáním její osobnosti. U druhé už to bylo tak nějak automaticky ;) Tam už jsem nedostatek „lásky na první pohled“ neřešila, věděla jsem, že přijde…
Pokud jde o druhý porod, je velká šance, že bude podobný prvnímu… U nás byl druhý o 40min delší (asi rozdíl 1Kg ;) ) Průběh stejný.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Twixinka
19.3.18 14:45

Krásný upřímný deníček :) já tedy naší malou milovala od první chvíle, co jsem ji viděla, ale chápu, že některé ženy to mají jinak :) možná je to i malou komplikací při porodu - malou vytáhli kleštěmi trošku přidušenou a dávali jí kyslík na rozdýchání, takže jsem jí viděla poprvé až dvě hodiny po porodu a dostala jsem jí k sobě až po dalších dvou hodinách :(
S tou školou Tě obdivuji, já jsem ji v těhu přerušila (chybí mi rok na bakaláře) a pokračovat budu až bude malé rok nebo dva, to podle toho jaká bude, ale myslím, že v tom roce to jednou za čas s tatínkem zvládnou :) :srdce:
Přeji mnoho krásných chvil s tím malým zlatíčkem a úspěšné studium :kytka:

  • Nahlásit
1268
19.3.18 20:55

Já byla hodně aktivní, do porodu jsem pracovala a porod trval 2hodiny, dceru jsem milovala od první chvíle :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
12755
20.3.18 08:25

@Daenerys91 Dobrý den,

děkujeme za Váš pěkný a upřímně napsaný deníček. Ukázkový porod a zdravé miminko, to je radost! :)

Přejeme Vám, ať Vám miminko dál umí vykouzlit úsměv na tváři s dalším pokrokem. Dejte zase třeba za čas vědět, jak se Vám daří! :kytka:

Zdravíme z eMimina!
adminka Eliška

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.3.18 08:29

@admin děkuji, určitě se zase o nějaké to vyprávění podělím ;)
A taky děkuji ostatním za hezké komentáře :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit