Diagnóza: Klíče
- O životě
- Daenerys91
- 12.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Krátká story o věčném boji mezi mnou a klíči (a koulí u dveří).
Od doby, co jsme se přestěhovali do současného bytu, uplynuly tři roky a já stále válčím s klíči zevnitř v zámku nebo jakkoliv zapomenutými v bytě. Předtím jsme nikdy kouli u dveří neměli, pokud si dobře vzpomínám. Během uplynulých tří let nastaly asi čtyři situace, kdy jsem se vlastní blbostí nemohla dostat zpět do bytu, z toho dvě byly celkem nepříjemné, ale zvládnutelné, a třetí se vyřešila hned, neboť klíče sice zůstaly v zámku, ale naštěstí zvenku. Takže pomohla sousedka. No a ta čtvrtá situace…
Bylo krásné slunečné odpoledne a paprsky už pomalu začínaly olizovat okna. Jelikož je byt situován na západ, v 5. patře a s obrovskými okny, odpoledne už se tu prostě nedá vydržet a je lepší být venku. Tak jsem převlékla synka (9 měsíců), zabalila pár věcí do tašky a že půjdeme na deku do lesa. Syn lezl po podlaze, já vzala tašku a šla ji dát na kočárek, který stál na chodbě vedle bytu. Nechala jsem otevřené dveře, říkala jsem si „přileze zatím za mnou, na chodbě moc nebývá, tak ho to bude zajímat.“
Těsně vedle. Syn sice za mnou přilezl, ale víc než chodba ho zajímaly dveře. Poslední, co jsem viděla, byla natažená ručka a onen osudný zvuk zabouchnutých dveří, který tak důvěrně znám. První, co mi proběhlo hlavou, bylo: „to snad není možný, no to si snad děláš pdel“. Po pár vteřinách šoku jsem jako první vytočila manželovo číslo. Bylo to spíš z reflexu, nezvedal, tak jsem si pak říkala *„to je stejně zbytečný, on tu může být až za 25 minut, musím jednat rychle, než si malý někde o roh rozbije hlavu.“ Tak jsem zavolala na tísňovou linku policie, popsala situaci a oni, že mi tam pošlou hasiče a že budou vyrážet dveře. To mi ještě scházelo, pomyslela jsem si, budeme si brát hypotéku a ještě se budou muset platit bezpečnostní protipožární dveře, paráda. Manžel mi pak ještě volal zpátky, popsala jsem mu situaci a on, že jede okamžitě domů.
Hasiči přijeli za deset minut. Nicméně to bylo těch nejdelších deset minut mýho života. Mezitím jsem byla nalepená na dveřích, celou dobu jsem na malého mluvila, volala na něj, uklidňovala ho a asi to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Syn totiž, jak mě slyšel, tak mě celou dobu hledal. Brečel a hledal mě, neměl tendenci na nic vylézat, něco zkoumat… prostě jen lezl z jedné místnosti do druhé a hledal mě. Poznala jsem to podle toho, jak byl jeho hlas někdy daleko a někdy blízko. Problém nastal, když brečení na chvíli utichlo. To bylo úplně nejhorší.
Jak jsem již psala, hasiči přijeli za deset minut. A pěkně s houkačkami a celou zásahovkou. Sousedka mě ale uklidnila, že prý je to normální, že když ona volala hasiče kvůli dvěma vosám, tak taky přijeli takhle komplet. Tak aspoň že tak. Dveře se povedlo otevřít čistě, bez toho aniž by se nějak rozkopávaly nebo rozrážely, odnesla to jen guma, ale to je úplně minimum. Malý byl v chodbě, na čtyřech, celý červený a v očích slzy jako hrachy. Ale byl v pořádku. Díkybohu… Hned jsem ho vzala do náručí, konejšila a mazlila ho, sice už nebrečel, ale vypadal celkem v šoku.
Asi pár minut po odjezdu hasičů a policie přijel manžel. Celý zelený a vykulený. Když viděl, že je malý v pořádku a nic mu není, znatelně se mu ulevilo a povídá: „Tak doufám, že mi nevezmou řidičák.“ „Proč?“ „No, řekněme, že jsem jel 150 v místech, kde se má jet 50.“
Jakmile opadl šok a dali jsme se trochu dokupy, šli jsme ven na deku, jak jsme chtěli, a manžel jel zpět do práce. Vše dopadlo naštěstí dobře, malý vyvázl bez jediné modřinky, a to je hlavní. Po této zkušenosti už nedám nikdy klíče z ruky.
Přečtěte si také
Milenec mi slíbil nový život. Pak jsem uviděla jeho těhotnou manželku
- Anonymní
- 11.10.26
- 951
Tvrdil, že jeho manželství už dávno skončilo a čeká jen na správnou chvíli, kdy se odstěhuje. Věřila jsem mu a začala plánovat naši společnou budoucnost. Pak jsem na internetu našla fotografie,...
Dceřiny spolužačky chodí do školy jako lehké děvy. Proč jim to rodiče dovolí?
- Anonymní
- 11.10.26
- 674
Ráno před školou je někdy zajímavější podívaná než módní přehlídka. Jen místo modelek postávají před vchodem holky, kterým ještě není ani patnáct. A já si čím dál častěji říkám, jestli jsem jediná,...
Manželka mě šokovala návrhem. Prý má nápad, jak oživit náš milostný život
- Anonymní
- 11.10.26
- 417
S Lídou jsme spolu už nějaký ten pátek. A poslední roky je náš milostný život dost nudný. Před ní bych to neřekl, ale tuším, že to cítí podobně. Ani jeden jsme nějak nedokázali vymyslet, jak ho...
Občas s ním spím jen proto, aby byl doma klid. A začínám z toho mít špatný pocit
- Anonymní
- 11.10.26
- 342
Přiznat si to není zrovna příjemné. Někdy s přítelem spím, i když sama vůbec nemám chuť. Ne proto, že by mě nutil. On na mě netlačí tak, abych nemohla říct ne. Spíš tlačím sama na sebe a mám pocit,...
Máma chce, abych k ní jezdila častěji. Jenže mě pokaždé rozhodí
- Anonymní
- 11.10.26
- 527
Moje máma si poslední dobou stěžuje, že k ní málo jezdím. A já vlastně chápu, že jí to může být líto. Jenže kdykoli se návštěva blíží, začínám mít trochu sevřený žaludek. Vím totiž, jak bude probíhat.
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 757
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1560
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 2549
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 749
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 681
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
A já pak vlezu do koupelny, karta leží na pračce a on se za pár minut celý uřícený vrátí, že jí zapomněl a prodavacče stojící kasa i fronta, protože tam čeká s namarkovaným nákupem. 
dobře, že se malému nic nestalo.
, jak pomohl chodec? Jak by se dostal do bytu?
jdu na chodbu dát tašku na kočár a najednou se zavírají dveře 
rychle jsem do nich kopla, ale málem sem taky byla venku na chodbě, bez dítěte a hlavně bez telefonu!! 
