Diagnóza: Klíče
- O životě
- Daenerys91
- 12.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Krátká story o věčném boji mezi mnou a klíči (a koulí u dveří).
Od doby, co jsme se přestěhovali do současného bytu, uplynuly tři roky a já stále válčím s klíči zevnitř v zámku nebo jakkoliv zapomenutými v bytě. Předtím jsme nikdy kouli u dveří neměli, pokud si dobře vzpomínám. Během uplynulých tří let nastaly asi čtyři situace, kdy jsem se vlastní blbostí nemohla dostat zpět do bytu, z toho dvě byly celkem nepříjemné, ale zvládnutelné, a třetí se vyřešila hned, neboť klíče sice zůstaly v zámku, ale naštěstí zvenku. Takže pomohla sousedka. No a ta čtvrtá situace…
Bylo krásné slunečné odpoledne a paprsky už pomalu začínaly olizovat okna. Jelikož je byt situován na západ, v 5. patře a s obrovskými okny, odpoledne už se tu prostě nedá vydržet a je lepší být venku. Tak jsem převlékla synka (9 měsíců), zabalila pár věcí do tašky a že půjdeme na deku do lesa. Syn lezl po podlaze, já vzala tašku a šla ji dát na kočárek, který stál na chodbě vedle bytu. Nechala jsem otevřené dveře, říkala jsem si „přileze zatím za mnou, na chodbě moc nebývá, tak ho to bude zajímat.“
Těsně vedle. Syn sice za mnou přilezl, ale víc než chodba ho zajímaly dveře. Poslední, co jsem viděla, byla natažená ručka a onen osudný zvuk zabouchnutých dveří, který tak důvěrně znám. První, co mi proběhlo hlavou, bylo: „to snad není možný, no to si snad děláš pdel“. Po pár vteřinách šoku jsem jako první vytočila manželovo číslo. Bylo to spíš z reflexu, nezvedal, tak jsem si pak říkala *„to je stejně zbytečný, on tu může být až za 25 minut, musím jednat rychle, než si malý někde o roh rozbije hlavu.“ Tak jsem zavolala na tísňovou linku policie, popsala situaci a oni, že mi tam pošlou hasiče a že budou vyrážet dveře. To mi ještě scházelo, pomyslela jsem si, budeme si brát hypotéku a ještě se budou muset platit bezpečnostní protipožární dveře, paráda. Manžel mi pak ještě volal zpátky, popsala jsem mu situaci a on, že jede okamžitě domů.
Hasiči přijeli za deset minut. Nicméně to bylo těch nejdelších deset minut mýho života. Mezitím jsem byla nalepená na dveřích, celou dobu jsem na malého mluvila, volala na něj, uklidňovala ho a asi to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Syn totiž, jak mě slyšel, tak mě celou dobu hledal. Brečel a hledal mě, neměl tendenci na nic vylézat, něco zkoumat… prostě jen lezl z jedné místnosti do druhé a hledal mě. Poznala jsem to podle toho, jak byl jeho hlas někdy daleko a někdy blízko. Problém nastal, když brečení na chvíli utichlo. To bylo úplně nejhorší.
Jak jsem již psala, hasiči přijeli za deset minut. A pěkně s houkačkami a celou zásahovkou. Sousedka mě ale uklidnila, že prý je to normální, že když ona volala hasiče kvůli dvěma vosám, tak taky přijeli takhle komplet. Tak aspoň že tak. Dveře se povedlo otevřít čistě, bez toho aniž by se nějak rozkopávaly nebo rozrážely, odnesla to jen guma, ale to je úplně minimum. Malý byl v chodbě, na čtyřech, celý červený a v očích slzy jako hrachy. Ale byl v pořádku. Díkybohu… Hned jsem ho vzala do náručí, konejšila a mazlila ho, sice už nebrečel, ale vypadal celkem v šoku.
Asi pár minut po odjezdu hasičů a policie přijel manžel. Celý zelený a vykulený. Když viděl, že je malý v pořádku a nic mu není, znatelně se mu ulevilo a povídá: „Tak doufám, že mi nevezmou řidičák.“ „Proč?“ „No, řekněme, že jsem jel 150 v místech, kde se má jet 50.“
Jakmile opadl šok a dali jsme se trochu dokupy, šli jsme ven na deku, jak jsme chtěli, a manžel jel zpět do práce. Vše dopadlo naštěstí dobře, malý vyvázl bez jediné modřinky, a to je hlavní. Po této zkušenosti už nedám nikdy klíče z ruky.
Přečtěte si také
Tátovu novou přítelkyni jsem chtěla přijmout. Pak promluvil můj čtrnáctiletý syn
- Anonymní
- 29.10.26
- 3171
„Mami, to je dědova přítelkyně, nebo tvoje kamarádka?“ zeptal se mě čtrnáctiletý syn u nedělního oběda. Táta se zasmál, jeho nová přítelkyně zrudla a já měla chuť se propadnout. Ne kvůli synovi,...
Máma věřila sestře, že ji chci dát do domova. Pravda byla úplně jiná
- Anonymní
- 29.10.26
- 1275
Na máminy šedesáté sedmé narozeniny jsem se dozvěděla, že jsem v naší rodině za tu nejhorší dceru. Dort objednala sestra, dárky nakoupila sestra a u stolu se probíralo, jak je skvělé, že se o mámu...
Usnula jsem vyčerpáním na gauči. Děti mezitím málem podpálily dům
- Anonymní
- 29.10.26
- 733
Když jste v takovém stadiu vyčerpání, kdy byste usnuli i vestoje opření o opěradlo tramvaje, mozek vám prostě vypoví službu. Jenže mně vypověděl ve chvíli, kdy jsem to nejméně potřebovala. Málem mě...
Manžel neumí platit online. Všechny účty platím já. Jeho lenost mě ničí
- Anonymní
- 29.10.26
- 752
V dnešní době, kdy si díky pár kliknutím objednáte nákup až do domu, zaplatíte letenky nebo vyřídíte úřady, žije můj manžel v pravěku. Má sice v kapse chytrý telefon (který moc neumí používat), ale...
Myslela jsem, že mě tchán obdivuje. Pak jsem zjistila, co řeší s mým mužem
- Anonymní
- 29.10.26
- 3654
Když tchán potřetí během nedělního oběda prohlásil, že takovou svíčkovou neměl ani v restauraci, skoro jsem se začala červenat. Jenže o pár dní později mi manžel mezi řečí prozradil, co mu jeho...
Byl jsem zamilovaný do její kamarádky. Pak přišel první máj a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 1852
Měl jsem v tom naprosto jasno. Byl jsem zamilovaný do Ivety a věřil, že právě ona bude mou první velkou láskou. Na prvního máje jsem jí připravil romantickou schůzku pod rozkvetlou třešní. Jenže...
Sestra chtěla dát sousedům lekci. Kvůli její pomstě skončilo dítě v nemocnici
- Anonymní
- 28.10.26
- 1648
Moje sestra už nemohla vystát hlučné sousedy. Vadil jí pláč jejich miminka, nepořádek na chodbě i věčné hádky. Snažila jsem se jí domluvit, jenže jednoho rána jí došla trpělivost. Rozhodla se...
10 let jsem čekala na návrat syna. Pak přijel s manželkou a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 3920
Deset let jsem čekala, až se syn vrátí ze zahraničí. Když konečně přijel s manželkou, těšila jsem se, že náš dům zase ožije. Jenže Klára si během pár dní získala manžela, psa i kocoura. A já si...
V Turecku jsem se ztratila na obřím bazaru. Manžela jsem našla až po setmění
- Anonymní
- 28.10.26
- 3093
Na romantický výlet do Turecka jsme se s manželem těšili několik měsíců. Děti tentokrát zůstaly u babičky a my si konečně mohli užít pár dní bez starostí. Jenže hned druhý den se naše dovolená...
Koupili jsme vysněný dům. Sousedé nám začali dělat ze života peklo
- Anonymní
- 28.10.26
- 1753
Mysleli jsme si, že budeme mít klid, grilovat s přáteli a užívat si soukromí. Jenže sousedé odnaproti se s námi rozhodli za každou cenu soutěžit. Ať jsme udělali cokoli, museli nás trumfnout. Brzy...
A já pak vlezu do koupelny, karta leží na pračce a on se za pár minut celý uřícený vrátí, že jí zapomněl a prodavacče stojící kasa i fronta, protože tam čeká s namarkovaným nákupem. 
dobře, že se malému nic nestalo.
, jak pomohl chodec? Jak by se dostal do bytu?
jdu na chodbu dát tašku na kočár a najednou se zavírají dveře 
rychle jsem do nich kopla, ale málem sem taky byla venku na chodbě, bez dítěte a hlavně bez telefonu!! 
