Zas to hloupý ucho!
- Zdraví
- Jadala
- 29.11.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Setkání se zánětem středního ucha.
Vždy jsem si tak nějak naivně myslela, že zánětem středního ucha trpí děti v raném věku. Když můj nejstarší syn zdárně překonal kategorie novorozenec, kojenec i batole, aniž by se s touto nepříjemnou chorobou setkal, věřila jsem, že má vyhráno, leč opak byl pravdou.
Až do nástupu k předškolnímu vzdělávání ho veškeré nemoci obcházely v uctivé vzdálenosti. Vstupem do školky se v tomto směru vše změnilo, bohužel k horšímu. Přes pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu, přiměřené oblékání a zdravou stravu se mu rýma i kašel staly věrnými společníky. Týden strávený ve školce střídalo nejméně deset dnů strávených doma. Tento koloběh byl natolik pravidelný, že by se podle něj daly řídit hodinky.
Z počátku mě každá nudle vyděsila, ale postupem času jsem tak nějak otupěla, zvykla jsem si, že se kýchání a kašlání stalo koloritem našich dnů všedních i svátečních.
Jakmile se rýma s kašlem objevily, nasadila jsem patřičnou léčbu, ale vždy se mi tak nějak potvrdilo rčení: „Léčená rýma trvá sedm dnů, neléčená týden.“ Zkrátka rýmy přicházely a odcházely v pravidelných intervalech a docházka do školky plynula.
Přiblížily se Vánoce a s nimi prázdniny. Krásně jsme si je užili a světě div se, žádný zákeřný vir nám je nezkazil. Po lednovém návratu do školky neuplynul snad ani týden a věrná družka rýma se svým věčným souputníkem kašlem byly zpátky na scéně. Jak přišly, tak odešly a já si oddechla.
Jenže zhruba dva dny po odeznění příznaků se u syna objevila zvýšená teplota, následujícího dne se proměnila v horečku. Když přetrvávala třetí den, vyrazili jsme k lékařce. Ta konstatovala, že se pravděpodobně bude jednat o virózu, které je momentálně celé naše město plné. Počkáme ještě další dva dny a pokud by horečka neklesla, nabere se laboratoř.
Syna jsem pravidelně přeměřovala a při každém měření hypnotizovala teploměr, aby konečně ukázal něco jiného než horečku. Nestalo se tak.
Dva dny uplynuly jako voda v potoce a zlepšení se nedostavilo. Snažila jsem se tedy syna připravit na to, že ho s největší pravděpodobností čeká odběr krve. Moc nadšeně se netvářil. V noci mě minimálně desetkrát vzbudil se slovy: „Mámo, hrozně mě bolí zub, jdeme ho vyčistit.“ A tak jsme, místo spánku, trávili čas v koupelně s kartáčkem v ruce.
V hlavě mi šrotovalo, zda nemůže být horečka od zánětu v zubu. Při poslední návštěvě nás totiž paní zubařka upozorňovala, že na jedné stoličce není úplně kvalitní sklovina a mohl by se objevit problém, v ústech jsem však nic zvláštního nepozorovala.
A teď babo raď. Kam dřív? K zubařce, nebo k pediatričce? Nakonec mi přišla logičtější druhá varianta.
Krev byla, za mohutného řevu, nabrána. Domluvili jsme se, že si kolem poledne zavolám kvůli výsledkům. Jelikož se synek zdál paní doktorce zahleněný, rozhodla se, poslat ho pro jistotu ještě na ORL ambulanci.
Tam jsme si vystáli slušnou frontu. Když jsme přišli na řadu, lékař vynesl, pro mě v tu chvíli naprosto šokující ortel: „Zánět středního ucha.“ Nechápala jsem. Před očima mi naskakovaly obrázky plačících dětí, hystericky si sahajících na ouško. Nic takového jsem u syna nepozorovala.
Ten den si po druhé zařval jako tygr, ucho mu totiž bylo propíchnuto. Vyfasoval antibiotika.
Zrovna když jsme opouštěli areál nemocnice, zavibroval mi v kabelce mobil, volala naše pediatrička, že z krve vyšlo CRP 110 a jestli nám na ORL něco našli, když jsem jí sdělila diagnózu, bylo slyšet, jak si oddechla, protože jinak bych musela se synem naklusat zpátky k ní a čekalo by nás kolečko vyšetření, aby se co nejrychleji zjistilo, kde se zánět vlastně nachází.
Už při odchodu z nemocnice bylo na synovi jasně patrné, že se mu ulevilo. Večer téhož dne opadla rovněž horečka a za týden byl zdravý jako rybička.
Vše se vrátilo do starých kolejí, střídavě se objevovala a zase mizela rýma, někdy doprovázená kašlem, jindy ne, ale od zánětu středního ucha jsme měli na dlouhou dobu pokoj. Až do minulého měsíce.
Synáček seděl večer v křesle schlíplý jako zmoklá slepice a začal mi hlásit, že ho zase bolí zub. Vytasila jsem se s teploměrem, ten ukázal jen mírně zvýšenou teplotu, přesto jsem, po předchozí zkušenosti, neváhala a hned druhý den jsme zamířili do ordinace pediatričky. Už ve dveřích pronesl můj chlapeček zajímavou větu: „Zas mě bolí zub, tak to bude určitě to hloupý ucho.“
Dostali jsme žádanku na ORL a zánět středního ucha se opravdu potvrdil. Tentokrát to syn naštěstí zvládl bez antibiotik.
Doufám, že máme na dlouho, nejlépe napořád, tuto chorobu vybranou. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak se může zánět středního ucha projevit. Byla jsem vyvedena z jednoho ze svých mnoha omylů. Z kolika dalších budu asi vyvedena ještě, než děti dospějí? To je prozatím ve hvězdách.
Přečtěte si také
Milenec mi slíbil nový život. Pak jsem uviděla jeho těhotnou manželku
- Anonymní
- 11.10.26
- 2685
Tvrdil, že jeho manželství už dávno skončilo a čeká jen na správnou chvíli, kdy se odstěhuje. Věřila jsem mu a začala plánovat naši společnou budoucnost. Pak jsem na internetu našla fotografie,...
Dceřiny spolužačky chodí do školy jako lehké děvy. Proč jim to rodiče dovolí?
- Anonymní
- 11.10.26
- 2678
Ráno před školou je někdy zajímavější podívaná než módní přehlídka. Jen místo modelek postávají před vchodem holky, kterým ještě není ani patnáct. A já si čím dál častěji říkám, jestli jsem jediná,...
Manželka mě šokovala návrhem. Prý má nápad, jak oživit náš milostný život
- Anonymní
- 11.10.26
- 1638
S Lídou jsme spolu už nějaký ten pátek. A poslední roky je náš milostný život dost nudný. Před ní bych to neřekl, ale tuším, že to cítí podobně. Ani jeden jsme nějak nedokázali vymyslet, jak ho...
Občas s ním spím jen proto, aby byl doma klid. A začínám z toho mít špatný pocit
- Anonymní
- 11.10.26
- 1237
Přiznat si to není zrovna příjemné. Někdy s přítelem spím, i když sama vůbec nemám chuť. Ne proto, že by mě nutil. On na mě netlačí tak, abych nemohla říct ne. Spíš tlačím sama na sebe a mám pocit,...
Máma chce, abych k ní jezdila častěji. Jenže mě pokaždé rozhodí
- Anonymní
- 11.10.26
- 2525
Moje máma si poslední dobou stěžuje, že k ní málo jezdím. A já vlastně chápu, že jí to může být líto. Jenže kdykoli se návštěva blíží, začínám mít trochu sevřený žaludek. Vím totiž, jak bude probíhat.
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1062
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 2017
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 4155
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 1085
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 813
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
možné je zkrátka všechno 
měj se fajn 
.
přeji spoustu hezkých dnů bez zdravotních komplikací a děkuji za reakci. 
ať už se vám toto onemocnění vyhýbá obloukem. Mějte se 
Ale já už si z toho vědu nedělám. Už mám doma dokonce i to kukátko do ucha a už se vícekrát osvědčilo (koupila jsem ho na radu pediatry).
, ať je syn brzy v pořádku 
hezký den
Známá vesele strčila do školky dítě s neštovicema, po týdnu doma 
Nechápu, že viditelně nemocné děti školky berou, neřeknu, když sem tam smrkne (čiré, žádný zánět), to je v zimě normální, ale co vypráví kamarádky, to je šílený. 
Je fakt, že já čepicím taky moc nedám, hrozně se mi pod nima mastí vlasy, tak když je nejhůř, jen si přehodím kapucu…ale to mi pak zase omezuje periferní vidění i slyšení…zatím má prďolka jen rýmu, zato jí teče z nosu nonstop, takže dnes se nekonalo ani cvičení ani očkování…odloženo zatím o týden, no MMR bych s rýmou nedala ani omylem!
Ale dneska bylo rano obzvlast frisno…nastesti ji chut k jidlu neopousti… 
nyní je dávám preventivně už při rýmě a ťuk, ťuk, zatím má klid. Kapicky se staly nedílnou součástí naši lékárničky a budu je používat i u syna až povyroste.