Vzhůru do náruče Máminky

Posílám slibovaný nápad na výlet...

Vzhůru do náruče Máminky

„Hurá, konečně prázdniny!“ chce se mi křičet z plna hrdla. Hektický návrat do práce po rodičovské dovolené, korunovaný distanční výukou, která byla naštěstí v našem typu škol poměrně krátká, jsem s pomocí mamky zvládla.

Děti sice ještě občas zabrblají, že bylo lepší, když jsem nikam nemusela, na nový režim si však zvykly bez větších problémů. Nepočítám-li tedy takové prkotiny, jako je třeba zapomenutá aktovka nejstaršího syna ve školce. Pár takových perliček by se bez nejmenších pochybností ještě našlo, ale to není nic, co by mi způsobovalo nějaké výraznější vrásky na čele.

Jediné, co mi během školního roku tak trochu chybělo, byl čas na výlety. Tento dluh hodlám splatit nyní.

Plním, co jsem slíbila ve svém posledním deníčku, a to, že pokud narazím na místo, které bude stát za zmínku, ozvu se s nápadem na výlet.

Již od mého dětství si mou pozornost z nějakého důvodu žádala krajina v okolí Berouna, směrem k Rokycanům. Až o mnoho let později, při tvorbě rodokmenu, jsem zjistila, že z těchto končin pochází podstatná část mých předků. Možná proto mě ta místa tolik fascinují.

Minulý víkend vedly naše kroky právě tím směrem. Dohodnout se s dětmi na obsahu výletu je čím dál tím obtížnější. Každý je jiný, každý má své preference, zavděčit se pokaždé všem? Tato možnost jednoduše neexistuje. Při nedělním výletu si ale každý našel něco.

Auto nabralo směr Krušná hora a já se záhy těšila, až našeho plechového oře konečně opustíme, protože neustálé dotazy: „Kdy už tam konečně budem?“ pokládané ve stále kratších a kratších intervalech, se po chvíli jeví jako značně obtěžující. Navíc nejmladší dcera odmítala pochopit, proč mají kravičky pastvinu zrovna na straně, kde sedí brácha, kterému jsou úplně ukradené, a ne na té její, protože ona je přece miluje. Poté jí ještě, zřejmě díky rozladění nad nespravedlností světa, vypadla z ruky láhev s pitím. Upoutána v autosedačce, neměla nejmenší šanci ji sebrat. Nastal lov na ten kus plastu, který se s největší škodolibostí kutálel po podlaze auta sem a tam, až se konečně rozhodl schovat pod moji sedačku. Kroutila jsem tělo do všech možných poloh a pozic, po pár minutách, které se zdály být věčností, a s pocitem vymknutého loktu, jsem tu malou mrchu konečně uchopila a s vítězoslavným gestem ji podávala dceři, doufajíc, že utiším její kvílení. Jenže ona už v tu chvíli nevyla jako šakal kvůli nedostatku tekutin, ale proto, že cituji " je mi hlozné holko." Tím fňukáním a kňouráním se slečna utahala natolik, že pár minut před cílem usnula smířlivým spánkem. Zkrátka začátek výletu jak z brožury cestovní kanceláře.

Pak konečně navigace oznámila: „Jste v cílovém místě.“ Parkoviště Na Vartě nebylo nijak přeplněné. Jakmile motor zhasnul, dcera se probrala z mrákot, a my mohli započít náš pěší výšlap na rozhlednu Máminka. Od parkoviště je vzdálena něco málo přes kilometr. Cesta vede lesem, což jsme, vzhledem k poměrně teplému počasí, ocenili. Celá je lemována úkoly pro děti. Tu mají něco uhodnout, jinde se zaposlouchat do zvuků lesa, případně si zazpívat, něco namalovat klacíkem na zem… S hádankami byl trochu problém. Nejstarší syn znal správnou odpověď po přečtení prvních pár slov zadání, no a samozřejmě si ji nenechal pro sebe, což jeho dva mladší sourozenci nesli značně nelibě.

Klid Křivoklátské vrchoviny hrubě narušil jekot našich poděsů, naštěstí je stačilo jen upozornit, že ruší zvířátka, která zde bydlí, a za chvíli opět zavládl mír a klid. Následující správnou odpověď mi děti pro jistotu šeptaly do ucha, abychom předešli případnému dalšímu tyjátru.

Jestliže Vaše děti budou chtít plnit každý úkol, počítejte s tím, že se procházka krapet protáhne.

Kousek před cílem je vyznačena odbočka do Myšlenkové zahrádky - citáty jsou zde napsány na dřevěných destičkách, místo je velmi inspirativní, děti však citáty nijak neuchvátily. Autoři na ně však opět nezapomněli, na jedné z destiček zjistí, že tu přebývají Hudlinoš a Hudlinoška. Když budete mít oči na stopkách, určitě vám neuniknou.

Po chvíli se objeví cíl - rozhledna Máminka. 33 metrů vysoká dřevěná krasavice ve tvaru trojbokého jehlanu, stoupá se na ní po 96 točitých schodech, které nejsou pevně ukotveny, proto se při chůzi pěkně houpou. Prostředního syna to odradilo do té míry, že po zdolání několika z nich, odmítl v cestě vzhůru pokračovat, manžel se s ním tedy vrátil, a já se zbytkem posádky putovala vzhůru a četla si na každém schodu zajímavé vzkazy od lidí, kteří na stavbu rozhledny přispěli.

Po výstupu na vyhlídkovou plošinu se nám otevřel dech beroucí výhled do dálin. Nádhera. Syn nás hned zapsal do vrcholové knihy, pokochali jsme se zajímavými pohledy a započali sestup na pevnou zem.

Dole jsem poté studovala několik informačních tabulí, jedna mě opravdu dostala.

Pojednává mimo jiného o tom, že dřevěné věže jsou podobné nám lidem, jejich materiálem je dřevo a to je součástí přírody, stejně jako jsme její součástí i my. Nejsou tu napořád, jednou odejdou, stejně jako odejdeme my a jen na našich potomcích je, co bude dál…

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
250
19.7.21 07:13

Jééé Beroun :srdce: Tam jsem se taky hodně dlouho chystala a zrovna na začátku července jsme tam vyrazili s přáteli na vandr. Našim cílem byly lom na Kosově, Svatý Ján pod skalou, Solvayovy lomy a Ameriky. Krásně se tam spalo pod hvězdami. Ta krajina mě naprosto uchvátila.

  • Zmínit
  • Nahlásit
2060
19.7.21 15:15

Jsem ráda, žes nezapomněla na svůj slib a žes mu dostála. Ačkoli se díky absenci auta asi do zmíněných míst nedostaneme, přečetla jsem si text moc ráda a těším se na další - Ty víš, že Tě ráda čtu :). Přeji pohodové prázdniny a další pěkné výlety ;).

  • Zmínit
  • Nahlásit
1139
19.7.21 16:15

@NEITIRI děkuji za reakci, krajina v okolí Berouna mě také fascinuje. Znám samozřejmě i ta místa, která zmiňuješ, jen spát pod hvězdami jsem si s dětmi zatím netroufla, ale musí to být nádhera :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
1139
19.7.21 16:19

@PenelopaW snažím se sliby plnit, pokud je to jen trochu možné, námětů na výlety bych teď měla celou řadu, zrovna jsme se vrátili z dovolené, jen toho času na psaní je pořád méně a méně. Děkuji za milý komentář. :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
9587
20.7.21 08:52

:potlesk: paráda, ráda jsem si od tebe zas po dlouhe době něco přečetla a taky tento cíl jiz nějakou dobu slibuju dětem, obvykle když kvílí máámi(nko) já chci… :mrgreen: a teď aspoň i vím, že stojí za to se tam vypravit ;) Taky mám zhruba v tomhle regionu příbuzenstvo od táty. Takze díky za inspiraci a užívejte prázdniny! ;)

  • Zmínit
  • Nahlásit
9587
20.7.21 09:02

@Jadala a to my už to absolvovali s oběma, ty to milujou, hlavně s tátou, kterej jim v lese vaří k večeři tzv. Vandrácký guláš :mrgreen: a někdy i na jednodenních výletech. Můžu se jen zeptat, kolik třeba zvládne ta vaše nejmladší cacora - teď jí je kolik, 5? - ujít km? Naše skoro 4leta je někdy neskutečně ukňouraná a chodit moc nechce, budou jí v září 4 a když s nima jede manžel, bere velkou koloběžku na který ji veze a ona si vždycky takhle chvíli odpočine, ale v autě zabere místo pro čtvrtého, tudíž já raději zůstanu doma a mám aspoň klid…teď jsem s nima teda vyrazila ještě s kamoskama a jejich dětma na ekofarmu kousek za Plzní, a taky jsem ji musela pak poponaset „na koni“, moje záda :roll: :zed: Ale v tlupě zase ujdou víc, no. Ze začátku letěli jak splašený, to zas jo!

Příspěvek upraven 20.07.21 v 09:14

  • Zmínit
  • Nahlásit
1139
20.7.21 09:19

@Jahudka82 Děkuji za komentář, pět ji bude koncem srpna, záleží v jakém se pohybujeme terénu a jestli ji to baví, bez řečí se vydrápala na Říp a to byla zima a terén nebyl ideální, prostřední nadával, že se tam zabije, ale dcera ani necekla. Rekord bez remcání bych řekla že má tak 8-10 kilometrů. I vy užívejte léto. :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
4
20.7.21 09:47

Zajímavý deníček, děkuji za inspiraci na výlet.

  • Zmínit
  • Nahlásit
9587
20.7.21 11:39

@Jadala tyjo,tak to je dobrá! :potlesk: :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2060
22.7.21 16:42

Souhlasím s @Jahudka82 . Naše téměř 4leťačka odmítá chodit, po pár krocích začíná naříkat, že jí bolí bříško, takže buď vystrnadí malého z kočárku nebo skončí tatínkovi na zádech či v mojí náruči. Přitom výletujeme docela dost, i ten dvouletej ujde víc jak ona :mrgreen:.

  • Zmínit
  • Nahlásit