Vzhůru do náruče Máminky
- Cestování
- Jadala
- 19.07.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Posílám slibovaný nápad na výlet...
„Hurá, konečně prázdniny!“ chce se mi křičet z plna hrdla. Hektický návrat do práce po rodičovské dovolené, korunovaný distanční výukou, která byla naštěstí v našem typu škol poměrně krátká, jsem s pomocí mamky zvládla.
Děti sice ještě občas zabrblají, že bylo lepší, když jsem nikam nemusela, na nový režim si však zvykly bez větších problémů. Nepočítám-li tedy takové prkotiny, jako je třeba zapomenutá aktovka nejstaršího syna ve školce. Pár takových perliček by se bez nejmenších pochybností ještě našlo, ale to není nic, co by mi způsobovalo nějaké výraznější vrásky na čele.
Jediné, co mi během školního roku tak trochu chybělo, byl čas na výlety. Tento dluh hodlám splatit nyní.
Plním, co jsem slíbila ve svém posledním deníčku, a to, že pokud narazím na místo, které bude stát za zmínku, ozvu se s nápadem na výlet.
Již od mého dětství si mou pozornost z nějakého důvodu žádala krajina v okolí Berouna, směrem k Rokycanům. Až o mnoho let později, při tvorbě rodokmenu, jsem zjistila, že z těchto končin pochází podstatná část mých předků. Možná proto mě ta místa tolik fascinují.
Minulý víkend vedly naše kroky právě tím směrem. Dohodnout se s dětmi na obsahu výletu je čím dál tím obtížnější. Každý je jiný, každý má své preference, zavděčit se pokaždé všem? Tato možnost jednoduše neexistuje. Při nedělním výletu si ale každý našel něco.
Auto nabralo směr Krušná hora a já se záhy těšila, až našeho plechového oře konečně opustíme, protože neustálé dotazy: „Kdy už tam konečně budem?“ pokládané ve stále kratších a kratších intervalech, se po chvíli jeví jako značně obtěžující. Navíc nejmladší dcera odmítala pochopit, proč mají kravičky pastvinu zrovna na straně, kde sedí brácha, kterému jsou úplně ukradené, a ne na té její, protože ona je přece miluje. Poté jí ještě, zřejmě díky rozladění nad nespravedlností světa, vypadla z ruky láhev s pitím. Upoutána v autosedačce, neměla nejmenší šanci ji sebrat. Nastal lov na ten kus plastu, který se s největší škodolibostí kutálel po podlaze auta sem a tam, až se konečně rozhodl schovat pod moji sedačku. Kroutila jsem tělo do všech možných poloh a pozic, po pár minutách, které se zdály být věčností, a s pocitem vymknutého loktu, jsem tu malou mrchu konečně uchopila a s vítězoslavným gestem ji podávala dceři, doufajíc, že utiším její kvílení. Jenže ona už v tu chvíli nevyla jako šakal kvůli nedostatku tekutin, ale proto, že cituji " je mi hlozné holko." Tím fňukáním a kňouráním se slečna utahala natolik, že pár minut před cílem usnula smířlivým spánkem. Zkrátka začátek výletu jak z brožury cestovní kanceláře.
Pak konečně navigace oznámila: „Jste v cílovém místě.“ Parkoviště Na Vartě nebylo nijak přeplněné. Jakmile motor zhasnul, dcera se probrala z mrákot, a my mohli započít náš pěší výšlap na rozhlednu Máminka. Od parkoviště je vzdálena něco málo přes kilometr. Cesta vede lesem, což jsme, vzhledem k poměrně teplému počasí, ocenili. Celá je lemována úkoly pro děti. Tu mají něco uhodnout, jinde se zaposlouchat do zvuků lesa, případně si zazpívat, něco namalovat klacíkem na zem… S hádankami byl trochu problém. Nejstarší syn znal správnou odpověď po přečtení prvních pár slov zadání, no a samozřejmě si ji nenechal pro sebe, což jeho dva mladší sourozenci nesli značně nelibě.
Klid Křivoklátské vrchoviny hrubě narušil jekot našich poděsů, naštěstí je stačilo jen upozornit, že ruší zvířátka, která zde bydlí, a za chvíli opět zavládl mír a klid. Následující správnou odpověď mi děti pro jistotu šeptaly do ucha, abychom předešli případnému dalšímu tyjátru.
Jestliže Vaše děti budou chtít plnit každý úkol, počítejte s tím, že se procházka krapet protáhne.
Kousek před cílem je vyznačena odbočka do Myšlenkové zahrádky - citáty jsou zde napsány na dřevěných destičkách, místo je velmi inspirativní, děti však citáty nijak neuchvátily. Autoři na ně však opět nezapomněli, na jedné z destiček zjistí, že tu přebývají Hudlinoš a Hudlinoška. Když budete mít oči na stopkách, určitě vám neuniknou.
Po chvíli se objeví cíl - rozhledna Máminka. 33 metrů vysoká dřevěná krasavice ve tvaru trojbokého jehlanu, stoupá se na ní po 96 točitých schodech, které nejsou pevně ukotveny, proto se při chůzi pěkně houpou. Prostředního syna to odradilo do té míry, že po zdolání několika z nich, odmítl v cestě vzhůru pokračovat, manžel se s ním tedy vrátil, a já se zbytkem posádky putovala vzhůru a četla si na každém schodu zajímavé vzkazy od lidí, kteří na stavbu rozhledny přispěli.
Po výstupu na vyhlídkovou plošinu se nám otevřel dech beroucí výhled do dálin. Nádhera. Syn nás hned zapsal do vrcholové knihy, pokochali jsme se zajímavými pohledy a započali sestup na pevnou zem.
Dole jsem poté studovala několik informačních tabulí, jedna mě opravdu dostala.
Pojednává mimo jiného o tom, že dřevěné věže jsou podobné nám lidem, jejich materiálem je dřevo a to je součástí přírody, stejně jako jsme její součástí i my. Nejsou tu napořád, jednou odejdou, stejně jako odejdeme my a jen na našich potomcích je, co bude dál…
Přečtěte si také
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 1794
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 833
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 1808
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 526
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 503
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1644
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 4643
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1290
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 3464
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1680
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Tam jsem se taky hodně dlouho chystala a zrovna na začátku července jsme tam vyrazili s přáteli na vandr. Našim cílem byly lom na Kosově, Svatý Ján pod skalou, Solvayovy lomy a Ameriky. Krásně se tam spalo pod hvězdami. Ta krajina mě naprosto uchvátila.
. Přeji pohodové prázdniny a další pěkné výlety 
.
paráda, ráda jsem si od tebe zas po dlouhe době něco přečetla a taky tento cíl jiz nějakou dobu slibuju dětem, obvykle když kvílí máámi(nko) já chci… 
a teď aspoň i vím, že stojí za to se tam vypravit 
Ale v tlupě zase ujdou víc, no. Ze začátku letěli jak splašený, to zas jo!
