Vzhůru do náruče Máminky
- Cestování
- Jadala
- 19.07.21 načítám...
Posílám slibovaný nápad na výlet...
„Hurá, konečně prázdniny!“ chce se mi křičet z plna hrdla. Hektický návrat do práce po rodičovské dovolené, korunovaný distanční výukou, která byla naštěstí v našem typu škol poměrně krátká, jsem s pomocí mamky zvládla.
Děti sice ještě občas zabrblají, že bylo lepší, když jsem nikam nemusela, na nový režim si však zvykly bez větších problémů. Nepočítám-li tedy takové prkotiny, jako je třeba zapomenutá aktovka nejstaršího syna ve školce. Pár takových perliček by se bez nejmenších pochybností ještě našlo, ale to není nic, co by mi způsobovalo nějaké výraznější vrásky na čele.
Jediné, co mi během školního roku tak trochu chybělo, byl čas na výlety. Tento dluh hodlám splatit nyní.
Plním, co jsem slíbila ve svém posledním deníčku, a to, že pokud narazím na místo, které bude stát za zmínku, ozvu se s nápadem na výlet.
Již od mého dětství si mou pozornost z nějakého důvodu žádala krajina v okolí Berouna, směrem k Rokycanům. Až o mnoho let později, při tvorbě rodokmenu, jsem zjistila, že z těchto končin pochází podstatná část mých předků. Možná proto mě ta místa tolik fascinují.
Minulý víkend vedly naše kroky právě tím směrem. Dohodnout se s dětmi na obsahu výletu je čím dál tím obtížnější. Každý je jiný, každý má své preference, zavděčit se pokaždé všem? Tato možnost jednoduše neexistuje. Při nedělním výletu si ale každý našel něco.
Auto nabralo směr Krušná hora a já se záhy těšila, až našeho plechového oře konečně opustíme, protože neustálé dotazy: „Kdy už tam konečně budem?“ pokládané ve stále kratších a kratších intervalech, se po chvíli jeví jako značně obtěžující. Navíc nejmladší dcera odmítala pochopit, proč mají kravičky pastvinu zrovna na straně, kde sedí brácha, kterému jsou úplně ukradené, a ne na té její, protože ona je přece miluje. Poté jí ještě, zřejmě díky rozladění nad nespravedlností světa, vypadla z ruky láhev s pitím. Upoutána v autosedačce, neměla nejmenší šanci ji sebrat. Nastal lov na ten kus plastu, který se s největší škodolibostí kutálel po podlaze auta sem a tam, až se konečně rozhodl schovat pod moji sedačku. Kroutila jsem tělo do všech možných poloh a pozic, po pár minutách, které se zdály být věčností, a s pocitem vymknutého loktu, jsem tu malou mrchu konečně uchopila a s vítězoslavným gestem ji podávala dceři, doufajíc, že utiším její kvílení. Jenže ona už v tu chvíli nevyla jako šakal kvůli nedostatku tekutin, ale proto, že cituji " je mi hlozné holko." Tím fňukáním a kňouráním se slečna utahala natolik, že pár minut před cílem usnula smířlivým spánkem. Zkrátka začátek výletu jak z brožury cestovní kanceláře.
Pak konečně navigace oznámila: „Jste v cílovém místě.“ Parkoviště Na Vartě nebylo nijak přeplněné. Jakmile motor zhasnul, dcera se probrala z mrákot, a my mohli započít náš pěší výšlap na rozhlednu Máminka. Od parkoviště je vzdálena něco málo přes kilometr. Cesta vede lesem, což jsme, vzhledem k poměrně teplému počasí, ocenili. Celá je lemována úkoly pro děti. Tu mají něco uhodnout, jinde se zaposlouchat do zvuků lesa, případně si zazpívat, něco namalovat klacíkem na zem… S hádankami byl trochu problém. Nejstarší syn znal správnou odpověď po přečtení prvních pár slov zadání, no a samozřejmě si ji nenechal pro sebe, což jeho dva mladší sourozenci nesli značně nelibě.
Klid Křivoklátské vrchoviny hrubě narušil jekot našich poděsů, naštěstí je stačilo jen upozornit, že ruší zvířátka, která zde bydlí, a za chvíli opět zavládl mír a klid. Následující správnou odpověď mi děti pro jistotu šeptaly do ucha, abychom předešli případnému dalšímu tyjátru.
Jestliže Vaše děti budou chtít plnit každý úkol, počítejte s tím, že se procházka krapet protáhne.
Kousek před cílem je vyznačena odbočka do Myšlenkové zahrádky - citáty jsou zde napsány na dřevěných destičkách, místo je velmi inspirativní, děti však citáty nijak neuchvátily. Autoři na ně však opět nezapomněli, na jedné z destiček zjistí, že tu přebývají Hudlinoš a Hudlinoška. Když budete mít oči na stopkách, určitě vám neuniknou.
Po chvíli se objeví cíl - rozhledna Máminka. 33 metrů vysoká dřevěná krasavice ve tvaru trojbokého jehlanu, stoupá se na ní po 96 točitých schodech, které nejsou pevně ukotveny, proto se při chůzi pěkně houpou. Prostředního syna to odradilo do té míry, že po zdolání několika z nich, odmítl v cestě vzhůru pokračovat, manžel se s ním tedy vrátil, a já se zbytkem posádky putovala vzhůru a četla si na každém schodu zajímavé vzkazy od lidí, kteří na stavbu rozhledny přispěli.
Po výstupu na vyhlídkovou plošinu se nám otevřel dech beroucí výhled do dálin. Nádhera. Syn nás hned zapsal do vrcholové knihy, pokochali jsme se zajímavými pohledy a započali sestup na pevnou zem.
Dole jsem poté studovala několik informačních tabulí, jedna mě opravdu dostala.
Pojednává mimo jiného o tom, že dřevěné věže jsou podobné nám lidem, jejich materiálem je dřevo a to je součástí přírody, stejně jako jsme její součástí i my. Nejsou tu napořád, jednou odejdou, stejně jako odejdeme my a jen na našich potomcích je, co bude dál…
Přečtěte si také
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2284
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 3231
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 1919
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1216
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 4657
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 6155
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 5497
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 2618
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 1270
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 5345
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
Tam jsem se taky hodně dlouho chystala a zrovna na začátku července jsme tam vyrazili s přáteli na vandr. Našim cílem byly lom na Kosově, Svatý Ján pod skalou, Solvayovy lomy a Ameriky. Krásně se tam spalo pod hvězdami. Ta krajina mě naprosto uchvátila.
. Přeji pohodové prázdniny a další pěkné výlety 
.
paráda, ráda jsem si od tebe zas po dlouhe době něco přečetla a taky tento cíl jiz nějakou dobu slibuju dětem, obvykle když kvílí máámi(nko) já chci… 
a teď aspoň i vím, že stojí za to se tam vypravit 
Ale v tlupě zase ujdou víc, no. Ze začátku letěli jak splašený, to zas jo!
