Vzhůru do náruče Máminky
- Cestování
- Jadala
- 19.07.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Posílám slibovaný nápad na výlet...
„Hurá, konečně prázdniny!“ chce se mi křičet z plna hrdla. Hektický návrat do práce po rodičovské dovolené, korunovaný distanční výukou, která byla naštěstí v našem typu škol poměrně krátká, jsem s pomocí mamky zvládla.
Děti sice ještě občas zabrblají, že bylo lepší, když jsem nikam nemusela, na nový režim si však zvykly bez větších problémů. Nepočítám-li tedy takové prkotiny, jako je třeba zapomenutá aktovka nejstaršího syna ve školce. Pár takových perliček by se bez nejmenších pochybností ještě našlo, ale to není nic, co by mi způsobovalo nějaké výraznější vrásky na čele.
Jediné, co mi během školního roku tak trochu chybělo, byl čas na výlety. Tento dluh hodlám splatit nyní.
Plním, co jsem slíbila ve svém posledním deníčku, a to, že pokud narazím na místo, které bude stát za zmínku, ozvu se s nápadem na výlet.
Již od mého dětství si mou pozornost z nějakého důvodu žádala krajina v okolí Berouna, směrem k Rokycanům. Až o mnoho let později, při tvorbě rodokmenu, jsem zjistila, že z těchto končin pochází podstatná část mých předků. Možná proto mě ta místa tolik fascinují.
Minulý víkend vedly naše kroky právě tím směrem. Dohodnout se s dětmi na obsahu výletu je čím dál tím obtížnější. Každý je jiný, každý má své preference, zavděčit se pokaždé všem? Tato možnost jednoduše neexistuje. Při nedělním výletu si ale každý našel něco.
Auto nabralo směr Krušná hora a já se záhy těšila, až našeho plechového oře konečně opustíme, protože neustálé dotazy: „Kdy už tam konečně budem?“ pokládané ve stále kratších a kratších intervalech, se po chvíli jeví jako značně obtěžující. Navíc nejmladší dcera odmítala pochopit, proč mají kravičky pastvinu zrovna na straně, kde sedí brácha, kterému jsou úplně ukradené, a ne na té její, protože ona je přece miluje. Poté jí ještě, zřejmě díky rozladění nad nespravedlností světa, vypadla z ruky láhev s pitím. Upoutána v autosedačce, neměla nejmenší šanci ji sebrat. Nastal lov na ten kus plastu, který se s největší škodolibostí kutálel po podlaze auta sem a tam, až se konečně rozhodl schovat pod moji sedačku. Kroutila jsem tělo do všech možných poloh a pozic, po pár minutách, které se zdály být věčností, a s pocitem vymknutého loktu, jsem tu malou mrchu konečně uchopila a s vítězoslavným gestem ji podávala dceři, doufajíc, že utiším její kvílení. Jenže ona už v tu chvíli nevyla jako šakal kvůli nedostatku tekutin, ale proto, že cituji " je mi hlozné holko." Tím fňukáním a kňouráním se slečna utahala natolik, že pár minut před cílem usnula smířlivým spánkem. Zkrátka začátek výletu jak z brožury cestovní kanceláře.
Pak konečně navigace oznámila: „Jste v cílovém místě.“ Parkoviště Na Vartě nebylo nijak přeplněné. Jakmile motor zhasnul, dcera se probrala z mrákot, a my mohli započít náš pěší výšlap na rozhlednu Máminka. Od parkoviště je vzdálena něco málo přes kilometr. Cesta vede lesem, což jsme, vzhledem k poměrně teplému počasí, ocenili. Celá je lemována úkoly pro děti. Tu mají něco uhodnout, jinde se zaposlouchat do zvuků lesa, případně si zazpívat, něco namalovat klacíkem na zem… S hádankami byl trochu problém. Nejstarší syn znal správnou odpověď po přečtení prvních pár slov zadání, no a samozřejmě si ji nenechal pro sebe, což jeho dva mladší sourozenci nesli značně nelibě.
Klid Křivoklátské vrchoviny hrubě narušil jekot našich poděsů, naštěstí je stačilo jen upozornit, že ruší zvířátka, která zde bydlí, a za chvíli opět zavládl mír a klid. Následující správnou odpověď mi děti pro jistotu šeptaly do ucha, abychom předešli případnému dalšímu tyjátru.
Jestliže Vaše děti budou chtít plnit každý úkol, počítejte s tím, že se procházka krapet protáhne.
Kousek před cílem je vyznačena odbočka do Myšlenkové zahrádky - citáty jsou zde napsány na dřevěných destičkách, místo je velmi inspirativní, děti však citáty nijak neuchvátily. Autoři na ně však opět nezapomněli, na jedné z destiček zjistí, že tu přebývají Hudlinoš a Hudlinoška. Když budete mít oči na stopkách, určitě vám neuniknou.
Po chvíli se objeví cíl - rozhledna Máminka. 33 metrů vysoká dřevěná krasavice ve tvaru trojbokého jehlanu, stoupá se na ní po 96 točitých schodech, které nejsou pevně ukotveny, proto se při chůzi pěkně houpou. Prostředního syna to odradilo do té míry, že po zdolání několika z nich, odmítl v cestě vzhůru pokračovat, manžel se s ním tedy vrátil, a já se zbytkem posádky putovala vzhůru a četla si na každém schodu zajímavé vzkazy od lidí, kteří na stavbu rozhledny přispěli.
Po výstupu na vyhlídkovou plošinu se nám otevřel dech beroucí výhled do dálin. Nádhera. Syn nás hned zapsal do vrcholové knihy, pokochali jsme se zajímavými pohledy a započali sestup na pevnou zem.
Dole jsem poté studovala několik informačních tabulí, jedna mě opravdu dostala.
Pojednává mimo jiného o tom, že dřevěné věže jsou podobné nám lidem, jejich materiálem je dřevo a to je součástí přírody, stejně jako jsme její součástí i my. Nejsou tu napořád, jednou odejdou, stejně jako odejdeme my a jen na našich potomcích je, co bude dál…
Přečtěte si také
Syn přišel ze školy s tím, že je chudý. Nesmím ale promluvit s učitelkou
- Anonymní
- 05.09.26
- 11357
Když začal první den školy, byl to pro nás něco jako oslava Nového roku. Všichni jsme byli natěšení, co nás nového čeká, kam se ten rok posuneme a jak nový školní rok bude vypadat. První dny byly...
Můj muž čekal deset let, až změním názor. Když jsem ho nezměnila, odešel
- Anonymní
- 05.09.26
- 7212
Když jsme se s Petrem poznali, bylo mi osmadvacet let. Děti jsem nechtěla a nijak jsem to neskrývala. Ne proto, že bych je neměla ráda. Nemám problém si pochovat kamarádčino miminko nebo vzít...
Tři měsíce jsme to odkládali. Když na „to“ došlo, přišlo „měkké“ zklamání
- Anonymní
- 05.09.26
- 14116
Skoro tři měsíce jsme kolem sebe s Petrem kroužili. Bylo to to krásné, jemně vzrušující období, kdy se navzájem napínáte, držíte za ruce, povídáte si dlouho do noci a přemýšlíte, kdy konečně padne...
Myslela jsem, že jedu na dovolenou bez dětí. Pak jsem dorazila k moři
- Anonymní
- 05.09.26
- 5966
Když jsme letos vybírali dovolenou, měla jsem jedno jediné přání. Nejet do hotelu, který je plný rodin s malými dětmi.
„Tohle nikam nedávej.“ Jedna věta dcery změnila můj pohled na sociální sítě
- Anonymní
- 05.09.26
- 2047
První fotku své dcery jsem dala na internet snad ještě v době, kdy ani nebyla na světě. Fotku ultrazvuku, břicha, pak z porodnice. Před patnácti lety jsem měla pocit, že musím všechno sdílet na...
Nesnáším letošní počasí. Nejdřív vedro k padnutí, teď mají přijít lijáky
- Anonymní
- 04.09.26
- 1228
Jestli je něco, na co jsem letos nadávala snad víc než na cokoli jiného, pak je to počasí. Celé léto jsme čekali, kdy konečně zaprší. Když už pršet začalo, většinou přišla taková bouřka, že jsem...
Školková angličtina za 10 tisíc? Odmítla jsem platit a učitelka zuří
- Anonymní
- 04.09.26
- 10470
Sníst ranní rohlík, obléknout dvě věčně se hemžící holčičky, dorazit do naší malé vesnické školky včas a pak honem do práce. Není to vždycky jednoduché, ale tuhle školku prostě miluju. Rodinná...
Dcera mě pozvala na víkend. Až na místě jsem zjistila, kolik mě to bude stát
- Anonymní
- 04.09.26
- 37006
K šedesátinám jsem od dcery dostala krásný dárek. Alespoň jsem si to tehdy myslela. V obálce byla rezervace na prodloužený víkend v malém penzionu v jižních Čechách. Měla jsem jet já, dcera s...
Až když jsem na týden odjela, zjistila jsem, že manžela nemusím furt kontrolovat
- Anonymní
- 04.09.26
- 8621
Dlouhá léta jsem měla pocit, že kdybych na chvíli přestala fungovat, naše domácnost se rozpadne. Můj muž přitom není neschopný. V práci vede lidi, umí vyřešit spoustu problémů a poradí si i s...
Kolegové se vracejí z homeofficu do kanceláře. Cítím nepříjemnou změnu
- Anonymní
- 04.09.26
- 4319
Ve vzduchu je od minulého školního roku vyhazov zaměstnanců. Nikdo nám před prázdninami sice nic neřekl, ale informace mezi lidmi kolovaly jako horký brambor. Teď jsme všichni zpátky a lidi jsou na...
Tam jsem se taky hodně dlouho chystala a zrovna na začátku července jsme tam vyrazili s přáteli na vandr. Našim cílem byly lom na Kosově, Svatý Ján pod skalou, Solvayovy lomy a Ameriky. Krásně se tam spalo pod hvězdami. Ta krajina mě naprosto uchvátila.
. Přeji pohodové prázdniny a další pěkné výlety 
.
paráda, ráda jsem si od tebe zas po dlouhe době něco přečetla a taky tento cíl jiz nějakou dobu slibuju dětem, obvykle když kvílí máámi(nko) já chci… 
a teď aspoň i vím, že stojí za to se tam vypravit 
Ale v tlupě zase ujdou víc, no. Ze začátku letěli jak splašený, to zas jo!
