Vzhůru do náruče Máminky
- Cestování
- Jadala
- 19.07.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Posílám slibovaný nápad na výlet...
„Hurá, konečně prázdniny!“ chce se mi křičet z plna hrdla. Hektický návrat do práce po rodičovské dovolené, korunovaný distanční výukou, která byla naštěstí v našem typu škol poměrně krátká, jsem s pomocí mamky zvládla.
Děti sice ještě občas zabrblají, že bylo lepší, když jsem nikam nemusela, na nový režim si však zvykly bez větších problémů. Nepočítám-li tedy takové prkotiny, jako je třeba zapomenutá aktovka nejstaršího syna ve školce. Pár takových perliček by se bez nejmenších pochybností ještě našlo, ale to není nic, co by mi způsobovalo nějaké výraznější vrásky na čele.
Jediné, co mi během školního roku tak trochu chybělo, byl čas na výlety. Tento dluh hodlám splatit nyní.
Plním, co jsem slíbila ve svém posledním deníčku, a to, že pokud narazím na místo, které bude stát za zmínku, ozvu se s nápadem na výlet.
Již od mého dětství si mou pozornost z nějakého důvodu žádala krajina v okolí Berouna, směrem k Rokycanům. Až o mnoho let později, při tvorbě rodokmenu, jsem zjistila, že z těchto končin pochází podstatná část mých předků. Možná proto mě ta místa tolik fascinují.
Minulý víkend vedly naše kroky právě tím směrem. Dohodnout se s dětmi na obsahu výletu je čím dál tím obtížnější. Každý je jiný, každý má své preference, zavděčit se pokaždé všem? Tato možnost jednoduše neexistuje. Při nedělním výletu si ale každý našel něco.
Auto nabralo směr Krušná hora a já se záhy těšila, až našeho plechového oře konečně opustíme, protože neustálé dotazy: „Kdy už tam konečně budem?“ pokládané ve stále kratších a kratších intervalech, se po chvíli jeví jako značně obtěžující. Navíc nejmladší dcera odmítala pochopit, proč mají kravičky pastvinu zrovna na straně, kde sedí brácha, kterému jsou úplně ukradené, a ne na té její, protože ona je přece miluje. Poté jí ještě, zřejmě díky rozladění nad nespravedlností světa, vypadla z ruky láhev s pitím. Upoutána v autosedačce, neměla nejmenší šanci ji sebrat. Nastal lov na ten kus plastu, který se s největší škodolibostí kutálel po podlaze auta sem a tam, až se konečně rozhodl schovat pod moji sedačku. Kroutila jsem tělo do všech možných poloh a pozic, po pár minutách, které se zdály být věčností, a s pocitem vymknutého loktu, jsem tu malou mrchu konečně uchopila a s vítězoslavným gestem ji podávala dceři, doufajíc, že utiším její kvílení. Jenže ona už v tu chvíli nevyla jako šakal kvůli nedostatku tekutin, ale proto, že cituji " je mi hlozné holko." Tím fňukáním a kňouráním se slečna utahala natolik, že pár minut před cílem usnula smířlivým spánkem. Zkrátka začátek výletu jak z brožury cestovní kanceláře.
Pak konečně navigace oznámila: „Jste v cílovém místě.“ Parkoviště Na Vartě nebylo nijak přeplněné. Jakmile motor zhasnul, dcera se probrala z mrákot, a my mohli započít náš pěší výšlap na rozhlednu Máminka. Od parkoviště je vzdálena něco málo přes kilometr. Cesta vede lesem, což jsme, vzhledem k poměrně teplému počasí, ocenili. Celá je lemována úkoly pro děti. Tu mají něco uhodnout, jinde se zaposlouchat do zvuků lesa, případně si zazpívat, něco namalovat klacíkem na zem… S hádankami byl trochu problém. Nejstarší syn znal správnou odpověď po přečtení prvních pár slov zadání, no a samozřejmě si ji nenechal pro sebe, což jeho dva mladší sourozenci nesli značně nelibě.
Klid Křivoklátské vrchoviny hrubě narušil jekot našich poděsů, naštěstí je stačilo jen upozornit, že ruší zvířátka, která zde bydlí, a za chvíli opět zavládl mír a klid. Následující správnou odpověď mi děti pro jistotu šeptaly do ucha, abychom předešli případnému dalšímu tyjátru.
Jestliže Vaše děti budou chtít plnit každý úkol, počítejte s tím, že se procházka krapet protáhne.
Kousek před cílem je vyznačena odbočka do Myšlenkové zahrádky - citáty jsou zde napsány na dřevěných destičkách, místo je velmi inspirativní, děti však citáty nijak neuchvátily. Autoři na ně však opět nezapomněli, na jedné z destiček zjistí, že tu přebývají Hudlinoš a Hudlinoška. Když budete mít oči na stopkách, určitě vám neuniknou.
Po chvíli se objeví cíl - rozhledna Máminka. 33 metrů vysoká dřevěná krasavice ve tvaru trojbokého jehlanu, stoupá se na ní po 96 točitých schodech, které nejsou pevně ukotveny, proto se při chůzi pěkně houpou. Prostředního syna to odradilo do té míry, že po zdolání několika z nich, odmítl v cestě vzhůru pokračovat, manžel se s ním tedy vrátil, a já se zbytkem posádky putovala vzhůru a četla si na každém schodu zajímavé vzkazy od lidí, kteří na stavbu rozhledny přispěli.
Po výstupu na vyhlídkovou plošinu se nám otevřel dech beroucí výhled do dálin. Nádhera. Syn nás hned zapsal do vrcholové knihy, pokochali jsme se zajímavými pohledy a započali sestup na pevnou zem.
Dole jsem poté studovala několik informačních tabulí, jedna mě opravdu dostala.
Pojednává mimo jiného o tom, že dřevěné věže jsou podobné nám lidem, jejich materiálem je dřevo a to je součástí přírody, stejně jako jsme její součástí i my. Nejsou tu napořád, jednou odejdou, stejně jako odejdeme my a jen na našich potomcích je, co bude dál…
Přečtěte si také
Měli jsme vztah ve třech. Když jsem nakonec otěhotněla, zůstala jsem sama
- Anonymní
- 27.10.26
- 1290
Když jsem jim oznámila, že jsem těhotná, partner mě objal, ale Klára se zvedla od stolu a odešla do koupelny. Tehdy jsem ještě netušila, že za pár týdnů budu sedět sama v bytě, dívat se na...
Pomohla jsem kolegyni v nouzi. Ona pak mou práci prezentovala jako vlastní
- Anonymní
- 27.10.26
- 646
Když vás někdy kolega v práci poprosí o laskavost, obvykle v tom nehledáte zradu. Uděláte to s úsměvem a v duchu si říkáte, že v tom přece plaveme všichni společně. Jenže pak narazíte na člověka,...
„To u přijímaček nebude.“ Syn je v devítce a ostatní předměty už neřeší
- Anonymní
- 27.10.26
- 777
Devátá třída sotva začala a můj syn už má jasno v tom, čemu se bude věnovat. Češtině a matematice. Když přinesl špatnou známku z dějepisu, vysvětlil mi, že ten teď není důležitý. Chtěla jsem mu...
Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila
- Anonymní
- 27.10.26
- 3050
Od září jsem hrdou studentkou Pražské konzervatoře, konkrétně oddělení Klasického zpěvu. A řeknu vám, je to celkem prestižní záležitost, co si budeme nalhávat. Člověk má takový ten hřejivý pocit,...
Manželka začala dostávat květiny. Nevěděla od koho
- Lavi.P
- 27.10.26
- 872
První kytice přišla ve středu. Velká, krásná a s malým vzkazem, ve kterém stálo jen pár slov o tom, že některé věci stojí za to chránit. Manželka vypadala překvapeně a tvrdila, že vůbec netuší, kdo...
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 5204
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 3941
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 2183
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 5291
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1750
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Tam jsem se taky hodně dlouho chystala a zrovna na začátku července jsme tam vyrazili s přáteli na vandr. Našim cílem byly lom na Kosově, Svatý Ján pod skalou, Solvayovy lomy a Ameriky. Krásně se tam spalo pod hvězdami. Ta krajina mě naprosto uchvátila.
. Přeji pohodové prázdniny a další pěkné výlety 
.
paráda, ráda jsem si od tebe zas po dlouhe době něco přečetla a taky tento cíl jiz nějakou dobu slibuju dětem, obvykle když kvílí máámi(nko) já chci… 
a teď aspoň i vím, že stojí za to se tam vypravit 
Ale v tlupě zase ujdou víc, no. Ze začátku letěli jak splašený, to zas jo!
