Nuda? V žádném případě!
- Rodičovství
- Jadala
- 17.06.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Milé děti, vy ty procházky v lese prostě budete milovat, ať chcete, nebo ne!
Když našim potomkům navrhneme návštěvu kina, případně nějakého zábavního parku, setká se tato nabídka povětšinou s neskonalým nadšením. Z hrdla dětí se začne linout hurónský jásot, následovaný smrští otázek začínajících zpravidla slovy: „Kdy už, a kam?“
Pokud jsem však nadnesla téma procházky v lese, případně po okolí nějakého zajímavého hradu, oči dětí se rozhodně jako vánoční stromeček nerozsvítily. Naopak, většinou se k mým uším donesl jen strohý výkřik: „Nuda!!!“
Nejsem člověk, který se po prvním neúspěchu vzdává. Navíc mé přesvědčení o prospěšnosti procházek v přírodě – odmyslíme-li si tedy zástupy klíšťat a jiných nebezpečenství, mně prostě vzdání se bez boje ani neumožnilo.
Proto jsem pátrala a spekulovala, jak dětem procházky oživit, abych se podobných nadšených reakcí dočkala i v případě, že cíl našeho výletu nebude na první pohled nijak lákavý. Heuréka! Podařilo se!
Před cca dvěma lety jsem se stala nadšeným členem komunity geocacherů. Jo, když se o tom, před někým zmíním, reakce jsou různé, od chápavých až po ty hraničící s ťukáním si na čelo, ale nám prostě tato aktivita sedla doslova jako ten pomyslný hrnec na zadní část těla.
Když chci děti vyhnat na delší túru, nepoužiji v žádném případě slova: „Pojďte, jdeme do lesa,“ či snad: „Podívejte, tenhle hrad má ale vysokou věž.“ Ne, ne, to bych úspěch neslavila. Stačí však zvolat: „Šup, šup, jdeme lovit poklady,“ a zlatíčka už kmitají, předhánějí se v tom, které bude dříve oblečené. Hrnou se do pokojíčku, aby v záplavě haraburdí vyhrabali nějakou maličkost, tu následně vloží do kapsy a těší se, za co si ji budou moci po nálezu kešky vyměnit.
Obzvlášť v minulých týdnech, kdy zůstávala značná část našich obvyklých venčících cílů nedostupná, nám geocaching několikrát doslova vytrhl trn z paty.
Myslím, že si všichni dovedete živě představit, jak to u nás doma se třemi rarachy ve věku do sedmi let čas od času vypadalo. Hračky rozházené po celém bytě. Děti, které spolu najednou musely trávit všechny části dne, si už dokonale lezly na nervy… a jejich následné šarvátky a nedorozumění dostávaly do varu zase mě.
Když jsme se konečně mohli vydat na lov, opravdu se nám ulevilo. Všem.
Prvním cílem bylo Kokořínsko, konkrétně oblast Harasova, při procházce tímto mystickým krajem, který umí svými pískovcovými skalami a křivolakými cestičkami dokonale podráždit fantazii, jsme si naplno užívali paprsků jarního slunce. Pár otužilců se ve zdejším rybníku dokonce koupalo, naši caparti samozřejmě nechtěli zůstat pozadu. Stačilo však jemné smočení prstíku ruky v chladné vodě a úmysl zaplavat si, byl okamžitě zažehnán.
Děti fascinovaně pozorovaly obrovské množství žab, které zde zrovna v plné parádě předváděly svatební rituály. Lehce mě zaskočila zvídavost našeho prostředního zlobidla, které se s vážným výrazem ve tváři dotazovalo, jestli jsem před tím, než se narodil, také vozila tátu na zádech…
Když jsem jim následně ve stínu lesa vyprávěla legendu o Krvomlýnu, kterou jsem jen lehce poupravila, neb mi přišla pro ouška prcků přeci jen trochu drsná, seděli jako zařezaní, ani nedutali, svůj zrak neustále stáčeli k vodní hladině a čekali, zda se na ní náhodou neobjeví loďka s nešťastným Břetislavem.
Břetislava, ani Laďky jsme se bohužel (nebo snad naštěstí?) nedočkali, vždyť byl ještě bílý den, ale zdejší keška nám své tajemství vydala, a tak jsme se mohli s pocitem krásně stráveného dne vypravit domů.
Namlsáni úspěchem rozhodli jsme se zkusit naše štěstí znovu, tentokrát nedaleko hradu Křivoklát – ve zdejším Rekreačně naučném areálu. V jeho bezprostřední blízkosti se nachází parkoviště. Tam opustíte plechového miláčka a pak už vás jen pár krůčků dělí od prvního hřiště, užijete si na něm rozličné houpačky, dřevěný kolotoč a vaší pozornosti zcela jistě neujdou ani vyřezávané sochy zvířat.
Děti jsme nemohli od této atrakce vůbec dostat, po chvilce vysvětlování, že pokud chtějí najít poklad i zde, čeká nás ještě spousta práce s počítáním správných souřadnic, se ale nechaly přesvědčit. Vydali jsme se tedy dál po naučné stezce, informační tabule o houbách a lišejnících sice zaujaly především dospělou část výpravy, ale děti se alespoň dosyta vyběhaly, neboť neustále utíkaly dopředu a vyhledávaly další a další tabule.
Po několika minutách jsme spatřili druhou atrakci. Velký dřevěný hrad se skluzavkami, kde v tu chvíli nebyl žádný další návštěvník, děti doslova uchvátil, šplhaly jako veverky a na skluzavkách jezdily rychlostí blesku. Nevěřila jsem vlastním očím, co všechno už zvládne i nejmladší dcerka, musí se prostě za každou cenu vyrovnat bratrům. Součástí tohoto hřiště je i malá dětská lanovka, toho času však bohužel nefunkční.
Po náležitém prozkoumání prolézaček jsme se vydali směrem k poslední atrakci, v terénní úžlabině se nachází skluzavka a kousek od ní šplhací totem, nedaleko pak další informační tabule o řece Berounce a jejích rybích obyvatelích. Skluzavka je poměrně prudká, doporučovala bych ji dětem cca od pěti či šesti let. Naši draci se na ni samozřejmě i přes varování vrhali a pak se nestačili divit, jak rychle byli dole, naštěstí přežili ve zdraví.
Po těchto zastávkách už jsme měli potřebné indicie shromážděné a vše spočítané, vydali jsme se tedy směrem, kterým nám ukazovala navigace. Po chvilce hledání byl poklad náš a my si následně užili několik nádherných pohledů na lesy a samozřejmě také na hrad. Tím naše putování za poklady prozatím skončilo, ale již brzy se určitě vydáme na další výpravu.
Sice se nemůžeme pochlubit tisícovkami ulovených kešek jako někteří jiní, to by s malými dětmi snad ani nešlo, na určitá místa bych je z důvodu bezpečnosti nikdy nevzala, ale pár desítek už jich na kontě máme. Vždy jsme si při jejich lovení užili spoustu zábavy a ten pocit, když konečně po dlouhých minutách snažení držíte krabičku v ruce, se snad ani nedá popsat.
Děti se ale musely párkrát vyrovnat i s neúspěchem, neboť přes veškerou naši snahu jsme krabičku prostě nenašli. Neúspěch však ke geocachingu patří, o to větší radost pak přinese úspěch. Ostatně není to stejné i v životě? Ne vždy všechno vyjde na první dobrou.
Pokud chcete dostat děti ven, mohu vám tuto aktivitu vřele doporučit, alespoň nám se stoprocentně osvědčila.
Přečtěte si také
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 1752
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1190
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 910
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 648
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 758
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 2857
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 2257
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 1529
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 1793
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 1257
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
. Ovšem vliv na jeho výrok mělo určitě zejména to, že první část cesty se šlo JENOM do kopce lesem, a jako jediný se nevezl na kočárku.
a vecer znovu, ze jsme sli s nekolika sousedy a detmi za mesto hrat si na pisecne duny.
ale hlavně, že je o zábavu postaráno a v širším okolí se naštěstí nachází tolik krabiček, že je všechny hned tak neodlovíme. 
