Nuda? V žádném případě!

Milé děti, vy ty procházky v lese prostě budete milovat, ať chcete, nebo ne!

Nuda? V žádném případě!

Když našim potomkům navrhneme návštěvu kina, případně nějakého zábavního parku, setká se tato nabídka povětšinou s neskonalým nadšením. Z hrdla dětí se začne linout hurónský jásot, následovaný smrští otázek začínajících zpravidla slovy: „Kdy už, a kam?“

Pokud jsem však nadnesla téma procházky v lese, případně po okolí nějakého zajímavého hradu, oči dětí se rozhodně jako vánoční stromeček nerozsvítily. Naopak, většinou se k mým uším donesl jen strohý výkřik: „Nuda!!!“

Nejsem člověk, který se po prvním neúspěchu vzdává. Navíc mé přesvědčení o prospěšnosti procházek v přírodě –⁠ odmyslíme-li si tedy zástupy klíšťat a jiných nebezpečenství, mně prostě vzdání se bez boje ani neumožnilo.

Proto jsem pátrala a spekulovala, jak dětem procházky oživit, abych se podobných nadšených reakcí dočkala i v případě, že cíl našeho výletu nebude na první pohled nijak lákavý. Heuréka! Podařilo se!

Před cca dvěma lety jsem se stala nadšeným členem komunity geocacherů. Jo, když se o tom, před někým zmíním, reakce jsou různé, od chápavých až po ty hraničící s ťukáním si na čelo, ale nám prostě tato aktivita sedla doslova jako ten pomyslný hrnec na zadní část těla.

Když chci děti vyhnat na delší túru, nepoužiji v žádném případě slova: „Pojďte, jdeme do lesa,“ či snad: „Podívejte, tenhle hrad má ale vysokou věž.“ Ne, ne, to bych úspěch neslavila. Stačí však zvolat: „Šup, šup, jdeme lovit poklady,“ a zlatíčka už kmitají, předhánějí se v tom, které bude dříve oblečené. Hrnou se do pokojíčku, aby v záplavě haraburdí vyhrabali nějakou maličkost, tu následně vloží do kapsy a těší se, za co si ji budou moci po nálezu kešky vyměnit.

Obzvlášť v minulých týdnech, kdy zůstávala značná část našich obvyklých venčících cílů nedostupná, nám geocaching několikrát doslova vytrhl trn z paty.

Myslím, že si všichni dovedete živě představit, jak to u nás doma se třemi rarachy ve věku do sedmi let čas od času vypadalo. Hračky rozházené po celém bytě. Děti, které spolu najednou musely trávit všechny části dne, si už dokonale lezly na nervy… a jejich následné šarvátky a nedorozumění dostávaly do varu zase mě.

Když jsme se konečně mohli vydat na lov, opravdu se nám ulevilo. Všem.

Prvním cílem bylo Kokořínsko, konkrétně oblast Harasova, při procházce tímto mystickým krajem, který umí svými pískovcovými skalami a křivolakými cestičkami dokonale podráždit fantazii, jsme si naplno užívali paprsků jarního slunce. Pár otužilců se ve zdejším rybníku dokonce koupalo, naši caparti samozřejmě nechtěli zůstat pozadu. Stačilo však jemné smočení prstíku ruky v chladné vodě a úmysl zaplavat si, byl okamžitě zažehnán.

Děti fascinovaně pozorovaly obrovské množství žab, které zde zrovna v plné parádě předváděly svatební rituály. Lehce mě zaskočila zvídavost našeho prostředního zlobidla, které se s vážným výrazem ve tváři dotazovalo, jestli jsem před tím, než se narodil, také vozila tátu na zádech…

Když jsem jim následně ve stínu lesa vyprávěla legendu o Krvomlýnu, kterou jsem jen lehce poupravila, neb mi přišla pro ouška prcků přeci jen trochu drsná, seděli jako zařezaní, ani nedutali, svůj zrak neustále stáčeli k vodní hladině a čekali, zda se na ní náhodou neobjeví loďka s nešťastným Břetislavem.

Břetislava, ani Laďky jsme se bohužel (nebo snad naštěstí?) nedočkali, vždyť byl ještě bílý den, ale zdejší keška nám své tajemství vydala, a tak jsme se mohli s pocitem krásně stráveného dne vypravit domů.

Namlsáni úspěchem rozhodli jsme se zkusit naše štěstí znovu, tentokrát nedaleko hradu Křivoklát –⁠ ve zdejším Rekreačně naučném areálu. V jeho bezprostřední blízkosti se nachází parkoviště. Tam opustíte plechového miláčka a pak už vás jen pár krůčků dělí od prvního hřiště, užijete si na něm rozličné houpačky, dřevěný kolotoč a vaší pozornosti zcela jistě neujdou ani vyřezávané sochy zvířat.

Děti jsme nemohli od této atrakce vůbec dostat, po chvilce vysvětlování, že pokud chtějí najít poklad i zde, čeká nás ještě spousta práce s počítáním správných souřadnic, se ale nechaly přesvědčit. Vydali jsme se tedy dál po naučné stezce, informační tabule o houbách a lišejnících sice zaujaly především dospělou část výpravy, ale děti se alespoň dosyta vyběhaly, neboť neustále utíkaly dopředu a vyhledávaly další a další tabule.

Po několika minutách jsme spatřili druhou atrakci. Velký dřevěný hrad se skluzavkami, kde v tu chvíli nebyl žádný další návštěvník, děti doslova uchvátil, šplhaly jako veverky a na skluzavkách jezdily rychlostí blesku. Nevěřila jsem vlastním očím, co všechno už zvládne i nejmladší dcerka, musí se prostě za každou cenu vyrovnat bratrům. Součástí tohoto hřiště je i malá dětská lanovka, toho času však bohužel nefunkční.

Po náležitém prozkoumání prolézaček jsme se vydali směrem k poslední atrakci, v terénní úžlabině se nachází skluzavka a kousek od ní šplhací totem, nedaleko pak další informační tabule o řece Berounce a jejích rybích obyvatelích. Skluzavka je poměrně prudká, doporučovala bych ji dětem cca od pěti či šesti let. Naši draci se na ni samozřejmě i přes varování vrhali a pak se nestačili divit, jak rychle byli dole, naštěstí přežili ve zdraví.

Po těchto zastávkách už jsme měli potřebné indicie shromážděné a vše spočítané, vydali jsme se tedy směrem, kterým nám ukazovala navigace. Po chvilce hledání byl poklad náš a my si následně užili několik nádherných pohledů na lesy a samozřejmě také na hrad. Tím naše putování za poklady prozatím skončilo, ale již brzy se určitě vydáme na další výpravu.

Sice se nemůžeme pochlubit tisícovkami ulovených kešek jako někteří jiní, to by s malými dětmi snad ani nešlo, na určitá místa bych je z důvodu bezpečnosti nikdy nevzala, ale pár desítek už jich na kontě máme. Vždy jsme si při jejich lovení užili spoustu zábavy a ten pocit, když konečně po dlouhých minutách snažení držíte krabičku v ruce, se snad ani nedá popsat.

Děti se ale musely párkrát vyrovnat i s neúspěchem, neboť přes veškerou naši snahu jsme krabičku prostě nenašli. Neúspěch však ke geocachingu patří, o to větší radost pak přinese úspěch. Ostatně není to stejné i v životě? Ne vždy všechno vyjde na první dobrou.

Pokud chcete dostat děti ven, mohu vám tuto aktivitu vřele doporučit, alespoň nám se stoprocentně osvědčila.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
1678
17.6.20 14:55

O hledání „kešek“ jsme se zrovna tuhle bavily s kamarádkou. Doma mají tlačítkové telefony, takže si chtěli koupit GPS, ale s ohledem na cenu od toho nakonec upustili. Jde geocaching provozovat pomocí nějaké chytré aplikace na telefonu? Nebo podle čeho hledáte?

My byli v pátek na výletě, skoro 20 km, a syn mi pak doma řekl, že to nebyla zábava a raději si hraje se sousedovic holkama na hřišti :). Ovšem vliv na jeho výrok mělo určitě zejména to, že první část cesty se šlo JENOM do kopce lesem, a jako jediný se nevezl na kočárku.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
17.6.20 16:45

@PenelopaW myslím, že nějaká aplikace určitě existuje, ale my hledáme přes normální automobilovou navigaci, manžel tam navolí souřadnice, zadá navigace pro pěší a už jdeme, horší potom je, když navigace cestou nečekaně zkolabuje, to by člověka kleplo :zed:

U nás už v kočárku nikdo nejezdí, takže si nemají co závidět a statečně šlapou. Snad je ten turismus bude bavit co nejdéle. :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
339
18.6.20 01:00

@PenelopaW v telefonu si staci stahnout aplikaci, uz nevim jak se jmenuje, ale asi stejne, geocashing.
My jsme delali geocashing i kdysi davno, ale byla to vetsi zabava, dnes je hrozne jednoduche cashky najit, driv nebyly souradnice tak presne a nekdy jsme ani nic nenasli. ted uz jsme v okoli vsechno nasli, uz neni co hledat. treba zase az si jednou pronajmeme auto.
Jinak nase dite je nadsene z kazdeho vyletu, dnes rano srsel radosti z prvni cesty do lidla od zacatku karanteny :lol: a vecer znovu, ze jsme sli s nekolika sousedy a detmi za mesto hrat si na pisecne duny.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
18.6.20 06:43

@lisatka to jste dobří, já musím říct, že se nám občas stane, že tu krabici prostě nenajdeme ani dnes, asi trpíme geoslepotou nebo, že by ta naše navigace nebyla tak přesná, :think: ale hlavně, že je o zábavu postaráno a v širším okolí se naštěstí nachází tolik krabiček, že je všechny hned tak neodlovíme. :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
339
18.6.20 08:43

@Jadala to bude tim, ze hledate navigaci a ne aplikaci v telefonu, ta je hodne presna. jednu kashku v okoli jsme ale nenasli a podle nas tam skutecne uz nebyla.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
18.6.20 08:57

@lisatka tak díky za tip, aplikaci si tedy stáhnu :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
136
18.6.20 11:48

My se taky obcas vypravime za keskou a hledame jen a pouze podle mapy, bez GPS. Akorat to chce dobre vybrat cil s ohledem na blizke orientacni body (ohyb cesty, studanka, kraj lesa…) a dobre si vsimat vyslapanych cesticek. Mame odhadem tak 85 procentni uspesnost.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
18.6.20 12:13

@bludice To, je fakt, vyšlapané cestičky často dost usnadní situaci, když nevíte kam přesně svou pozornost zaměřit. :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
136
18.6.20 12:41

@Jadala No ale posledne nam to vubec nepomohlo - hint „ve vetvich“ se zdal jasny do te chvile, nez jsme na miste v prudkem svahu krome rostoucich stromu objevili nekolik obrich hromad vetvi prorostlych ostruzinim a na dne rokle vzrostly spadly strom tez se spoustou vetvi. Mezi tim vsude cesticky od kdovikoho. Nenalezeno ani po upornem hledani. Takovehle kesky odkladam na dobu, az si tu GPSku jednou fakt poridime.
Akorat me (nebo spis deti) mrzi ten obvykly obsah/neobsah na vymenu - driv se mne darivalo do kesky propasovat nejake zajimave s sebou prinesene veci, ted jsou deti uz vetsi a prilepsovani obsahu kesky obtiznejsi.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
18.6.20 12:50

@bludice fakt je, že hinty jsou občas spíše matoucí, ale klobouk dolů, že jste tak úspěšní i bez GPS.

Někdy jsou věci na výměnu pěkné, někdy máme holt smůlu, ale děti se často spokojí s úplnou blbostí, jen když se mohou pochlubit, že poklad našly.

  • Zmínit
  • Nahlásit