Matka v zajetí paradoxů

Občas je to rodičovství pěkná ironie.

Je to již více než sedm let, co jsem, plna snů a očekávání, naskočila do vlaku jménem rodičovství. Od té doby nic není jako dříve. Bláznivá jízda, při níž si můžete být jisti pouze jediným – nikdy nevíte, kam má váš spoj vlastně namířeno.

Během této dobrodružné cesty se setkáváte s tolika paradoxními situacemi, až to hezké není. Nevěříte? Tak pokud chcete, přečtěte si těch pár následujících řádků.

1) Paradoxy spánku

Některé dny jsou zvláště výživné, děti vzteklé, s ničím nespokojené, věčně se hádající. V tu chvíli se cvičím v počtech, skřípu zuby a kalkuluji s každou minutou, co s minutou, snad i se setinou sekundy. V duchu, někdy i nahlas, přivolávám kouzelný čas spánku. Těším se, až v domě zase zavládne mír a klid. Blik, cvak. Děti, po přídělu pohádek a důkladném a nekonečném přepočítávání oveček, konečně usnuly. A já? Po pár okamžicích zjišťuji, že mi ten virvál snad i trochu chybí.

Když se blíží víkend, prosím ta moje zlatíčka, aby spala alespoň o trochu déle. I osmá hodina ranní zní mým uším jako rajská hudba. Není divu, vždyť už si snad ani nevzpomenu, kdy naposledy jsem spala celou noc v kuse. Prosby většinou zůstanou nevyslyšeny. Děti nade mnou hlídkují s odhodlaností surikat na stráži už před sedmou a nekompromisně se snaží přimět mámu k akci.

Občas se stane zázrak, raubíři zcela výjimečně pochrupují ještě v těch kýžených osm. A já? Ležím v posteli a namísto sladkého spánku spekuluji, co se to vlastně děje. „Sakra, proč se ještě nevzbudili? Slunce pere do pokojíku už dobrou hodinu, to není možný. Ještě aby tak na ně zase něco lezlo. Jestli budou spát ještě chvíli, večer je snad ani nedostanu do postele. Asi bych měla jít a vzbudit je.“

Nejsem už úplně mladá maminka, a tak si po probdělé noci často připadám jako ten pověstný spráskaný pes. Naproti tomu bdící mravenec vyskočí ráno z postele a tváří se, jako by celou noc prospal a je odpočinutý dosyta. Kde sakra bere tu energii?

2) Paradoxy vizáže

Když odcházíme ven, snažím se své děti „vystrojit“, střídám mikiny, trička, kalhoty, aby vypadaly k světu. Dokonce vezmu na milost i tu žehličku. A já? Tahám stále stejné praktické kalhoty, kterých se vzdám jen tehdy, když potřebují nutně do pračky. Svoje oblečení žehlím jen ve stavu nejvyšší nouze a make-up moje tvář neviděla už hodně dlouho, stejně jako oční stíny nebo třeba rtěnku.

3) Paradox: Makám jako nikdy v životě, ale je mi to houby platné

Tato dřina začala taháním kojenců, přenášením těžkých autosedaček, pokračovala nošením potomků v manduce a plynule přešla v rychlé sprinty za batolaty, která se bez pudu sebezáchovy vrhala do silnic a šplhala na ta nejneobvyklejší místa, kde to zavánělo úrazem.

Prakticky celý den jsem v jednom kole, připadám si občas jako ten křeček, který běhá bez cíle, dokud se úplně nevyčerpá. Přes všechnu tuto námahu se ručička na váze nechce nějak výrazněji pohnout. Tedy, abych byla přesná. Ona se pohnula, ale směrem, o nějž rozhodně nestojím

4) Paradox vnímání času

Minuta se promění ve věčnost, když stojíte frontu u pokladny nebo sedíte s nedobře naladěným dítětem v plné čekárně u lékaře. Nejraději bych nechala běžet hodinovou ručičku rychlostí blesku, jen už být pryč. V tu chvíli se čas přímo neskutečně vleče.

Následně večer otevřu album a jen stěží mohu uvěřit tomu, že už doma nemám žádné miminko. Přitom je to jako včera, co jsem si ten malý uzlík dovezla z porodnice domů.

5) Paradox slyšení

Od té doby, co mám děti, zažívám opakovaně pocit, že se mi neskutečně vylepšil sluch. V noci mě probudí každé nepatrné povzdechnutí, každé zašramocení, a že jich v našem starém domě není zrovna málo.

Když jsem v jedné místnosti a na druhém konci baráku něco spadne, nepřeslechnu to. Slyším zkrátka vše, tak proč sakra nikdo neslyší mě? Občas zvednu hlasitost svého mluveného projevu do maxima. Když mám štěstí, dostane se mi odpovědi: „Co?“ Co jsi říkala, mami?“* Jako kdybych šeptala tím nejtišším hláskem.

6) Ostatní paradoxy

Naše děti by po domě nejraději běhaly ve spodním prádle, i přesto se mi neustále doma kupí haldy špinavého oblečení, často se v těchto kopcích ztrácí i sama pračka.

Z mých úst už kolikrát vyšlo: „Že vás ta Tlapková patrola pořád ještě baví, za chvíli budete snad i štěkat,“ Obzvlášť po hodině a půl strávené masochisticky v kině ve společnosti hrdinných štěňat mi slušně hrabe. Prosím v ten moment všechny svaté, aby konečně naskočily závěrečné titulky.

Pak přijedu domů a v uších mi stále zní Tlapková patrola správný směr vždy mají… A hláška „Vůbec žádná práce neodolá naší tlapce,“ u nás už zdomácněla. Aby toho nebylo málo, a přesto že vím, jak budu v kině zase trpět, už teď vyhlížím další díl tohoto veledíla, protože co bych pro ta naše zlatíčka neudělala.

V psaní bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho, paradoxů by se našlo nepočítaně.

No není to rodičovství občas pěkná ironie?

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
sinapis.alba
2084
13.3.20 06:37

Minulý týden jsem svým malým ničemnicím uklidila v pokoji (už to došlo do stádia, že samy by to nedaly, potvory), mají tam malý košíček na různé blbinky - poklady z kindervajec, pidifigurky, pidizvířátka a tak, probrala jsem je, proházela, košíček zůstal skoro stejně plný a přitom jsem vyhodila igelitku blbostí 8o další dvě tašky krámů letěly z jejich ostatních zásob (panenky bez hlavy, rozšláplé figurky apod.), a stejně v pokoji nepřibylo místo! je v tom něco podivně magického a člověka to fakt s–e :mrgreen:
a to prádlo, to je… darmo mluvit 8)

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
13.3.20 06:58

@sinapis.alba u nás naprosto stejný stav, jen s rozdílem v drobném detailu, nevyhazuji panenky, ale vraky autíček. Včera jezdili popeláři, prázdná popelnice mě motivovala natolik, že jsem se vrhla na likvidaci toho bince. Tři plné koše skončily v ní, další velký pytel blbostí na půdě, moje záda z toho věcného ohýbání celá rozbolavělá, avšak v pokojíku je snad ještě více krámů, vyhlásila jsem moratorium na nákup nových hraček, ale nevím nevím, jestli nedojde v nejbližší době k jeho porušení, neb dcerky svátek se nezadržitelně blíží :think: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Heivka
6650
13.3.20 07:23

@sinapis.alba @Jadala Jo hračky se u nás taky hromadí, nejhorší na tom je že příbuzní jaksi nechápou že syn a dcerka mají společný pokojíček, takže tomu staršímu pořád kupují větší a objemnější hračky, takže vůbec nevím kam potom dám hračky mojí malé, zatím až na pár drobností, všechny hračky podědila po bráchovi, bohužel už začíná dávat najevo že jenom auta a plyšáci jí ke štěstí stačit nebudou. Teď jsme se synem vytřídili dvě velké krabice autíček a odvezli jsme je k babičkám (bránily se, ale jsem silnější :mrgreen:) a v pokojíčku to vůbec není znát :zed:

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
13.3.20 09:51

@Heivka jo, je to tak, i přesto, že jsme nákupy hraček značně omezili ( narozeniny, svátky, Vánoce), pořád se tu hromadí. Dříve jsem nechápala pokyn švagrové „hračky vybírají pouze rodiče“, teď už mu rozumím mrgreen: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Monulie
424
13.3.20 10:27

Tak to je super :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2979
13.3.20 11:17

Zejména bod 4 mne nepřestává udivovat dnes a denně. Rčení, že běžící čas je nejlépe vidět na dětech, je pravdivý. Děti svých známých, které vídám tak 1× do roka, mám zakonzervované v jejich batolecí podobě, takže vždy zírám, co to přede mnou najednou stojí za dospělou bytost. (A jednou se mi to stalo doslova, když jsem po 17 letech potkala skautského vedoucího s jeho dcerou, kterou si pamatuji jako čerstvě narozené mimino. Nějak mi nedošlo, že těch 17 let se podepsalo nejen na mě, co jsem mezitím odmaturovala, vystudovala VŠ, začala pracovat a zreprodukovala se, ale že se muselo podepsat i na tom novorozeněti z minulosti…) Svoje děti vidím každý den, takže ty plíživé změny nejsou tak patrné, ale když se člověk na chvíli zastaví a ohlédne dozadu, spadne mu brada, že to malé miminko, které na něj jako mravenčí kukla koukalo z pojízdné postýlky v porodnici by už mělo jít do první třídy…

Co se týče spánkového paradoxu, svého času jsem jako ta, co „už to má za sebou“, chodila do diskusí matek plačících nad tím, že jejich dítě nechce spát a že ony z nedostatku spánku asi v nejbližších hodinách zemřou. Psala jsem tam takové ty inteligentní rady typu „není to navěky“ a „ono se to zlepší“, které jsou sice pravdivé, ale jen ze zpětného pohledu. Ten, kdo zrovna prožívá krizovou situaci, je považuje za skoro stejné zlo jako samotnou spánkovou deprivaci. Tehdy jsem si tam uvědomila ten vzácný paradox, že když už konečně nastane TA NOC a dítě spí víc než 2,5 hodiny v kuse, matka, namísto aby upadla do slastného komatického zapomnění nebo si šla bouchnout šáňo (nealkoholické), se vzbudí zpocená hrůzou a stráví minimálně hodinu postáváním nad postýlkou, kdy poslouchá, jestli její dítě dýchá :mrgreen:. (Zas na druhou stranu, u druhého dítěte už jsem si náhlý dar spánku uměla víc užít, dokud mne nevzbudila prsa tvrdá jako kámen a velká jako pátrací balony…)

Po letech jsem se znovu pustila do čtení vynikající knihy (ne)Máma od Sarah Turnerové. Včele doporučuji! Většinu paradoxů tam zmiňuje taky. Moc se mi líbí např. její srovnání toho, jak „šla ven“ coby bezdětná a po narození dětí, jak dlouho se chystala na party, malovala se apod., kdežto po narození dětí si jen utřela z legín dětské ublinknutí, učesala si přední třetinu vlasů na hlavě a šla. Kdo nečetl, ať napraví ;).

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
13.3.20 11:32

@Monulie děkuji :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Jadala
1139
13.3.20 11:37

@PenelopaW Děkuji za zajímavý tip na knížku, neznám, ale pohledám. Kdy si ji však zvládnu přečíst netuším. :nevim:

Jako bezdětná jsem byla opravdový knihomol, teď čtu taky, ale zrovna nyní Kocoura Mikeše, předtím Veverku Zrzečku, nebo z Deníku kocoura Modroočka…chtělo by to trochu obohatit žánry. :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2979
13.3.20 11:43

@Jadala Vidíš, já bych bez čtení a příběhů ve své hlavě umřela, takže si po letech znovu dávám Martinovu Píseň ledu a ohně :). Jen ti tři záškodníci mě už nenechají číst přes den, takže musím číst po nocích, což se připisuje k mému spánkovému dluhu…

Kapitoly v (Ne)Mámě byly původně příspěvky na blog, takže nejsou moc dlouhé a dají se přečíst na wc (pokud se dovnitř nedobývá někdo ze záškodníků, kteří zrovna TYTO intimní chvíle potřebují s maminkou sdílet :)) nebo během vaření (miluju lívance nebo palačinky, kdy dětem pustím v obýváku pohádku a sama mezi litím těsta a obracením čtu - i když přiznávám, že palačinky jsou někdy hodně křupavé, když se zrovna začtu do nějaké zajímavé pasáže ;)).

  • načítám...
  • Zmínit
hani28
5154
13.3.20 13:07

@sinapis.alba
Taky jsem takhle vyhazela 2 obri pytle blbosti, rozbitych a nepouzivanych hracek, ale znat to nebylo :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17378
13.3.20 15:45

Jee, Tlapky u nás taky vedou, ale s tou prací to ještě mírně pokulhává v praxi :lol: Dneska si tu stavěli kominy z konzerv… :mavam: :mrgreen: A stekot ovládají naše dětičky téměř dokonale, neboť se měli ještě donedávna od koho učit :D

Navíc psy milujou a hrajou si na ně „skoro furt“ - jak by řekla hlavní hvězda cimrm. hry Zaskok, „pan herec“ Prachensky v podání Z. Svěráka :) Snad aby si vynahradili fakt, že už nám zadne tlapky po bytě nebehaji, a jen tak asi nebudou. Začala jsem chodit 2× týdne do práce a i tak je to náročný vypravit ráno školáka plus čerstvou mini-školacku, nevím kam bych ještě vecpala venčení. Taky paradox - dokud tu hafan s námi byl, spíš mě rozcilovaly chlupy všude, nutnost jít ven i v počasí, kdy by psa (ale ani děti, který samotny doma nechat ještě dost dobře nejde) nevyhnal, místo smazenych řízků prázdný talíř a nevinný pohled sdelujici „já to nebyl :nevim:“ - a teď mi tu to ctyrnohy stvoření taky chybí, a nejen mně… :think: Stejně jako brebenteni mojí malé drndy, co normálně pusu nezavre a brni mi z ní hlava i uši, a teď je nemocná a nemůže mluvit, natož ječet, chudák… :srdce: Takže jen šeptá a to už je fakt na tlumočníka, uhodnout kolikrát co že se mi to snaží sdělit… :zed: :lol: Jekot trhajici uši, který též ovládá, ten mi tedy neschází ani trochu, musím priznat :mrgreen:

Deníček pobavil, jako vždy příjemné čtení k té vytoužené odpolední „kávě pro chvíli pohody“, když výše jmenovaná slečna zaklapne víka, její bráška odjede na víkend k některé z babiček a hlava rodiny tvoří hodnoty v zaměstnání… :lol:

P. S. O letícím či naopak stojícím čase, což je koneckonců skutečně velice relativní veličina, mi ani nemluv… Fronty a plné čekárny kdekoliv a zvlášť se znudenym či unavenym batoletem, zlobícím přímo úměrně době čekání nesnáším odjakživa a „odjakmatka“ ještě víc… :roll: :zed:

Příspěvek upraven 13.03.20 v 15:54

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17378
13.3.20 16:02

@PenelopaW Na knížku bych se soustředit v takové situaci asi nebyla moc schopná, neboť mladší zvíře od pohádky zdrhne a raději mi jde asistovat, tak ještě trnu aby nepřišla k úrazu - a když už výjimečně u té pohádky sedí nebo spí a já vařím, zactu se spíš tady do emimina nebo si píšu s kámoškou a pak ty brambory na kasi ani nemusím stouchat, neboť se rozpadají na atomy… :lol: A to je jeste pořád lepší verze, než když ke mně doputuje podezřelý zápach a večeře letí i s hrncem min.pod studenou vodu, ne-li rovnou do koše :mrgreen: :mavam: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17378
13.3.20 18:15

@PenelopaW Knížka vypadá zajímavě, taky ti děkuju za tip i za super komentář, co se týká těch spánkovych a časových paradoxu! :palec:

My si tuhle s malým (+-7) prohlíželi fotoknihu z jeho 1-2 let a to je fakt neuvěřitelný, i jak se ty děti meni, na některých je to celá ta mladší :)

  • načítám...
  • Zmínit
Čtyřlístek2
597
13.3.20 20:04

Ke komentářům níž si všímám jednoho paradoxu, který se děje u nás. Máme opravdu mraky hraček (čtyři děti :D ) takže si to umíte představit :D Protřídění hraček je nezbytnost kterou dělám opakovaně několikrát do roka, co ale nechápu! že i když vyhodím jedno zničené autíčko z kindervajce které rok nikdo nezval do ruky, hned druhý den to děti zjistí a hledají ho a zrovna si s ním chtěli hrát?!? Tohle se nám stává dost často, zatím co já netuším co jsem kde koupila (a že to často nebylo vůbec levné nebo snadné sehnat), oni vědí přesně že v rohu dole v šuplíku pod autem na baterky je žížala z hry na rybáře a kdybych ji vyhodila, poznají to ačkoliv tam je půl roku na tom stejném místě :D :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2979
14.3.20 08:56

@Čtyřlístek2 Přesně! Snažím se u hraček prosazovat pravidlo „jedné hodiny“. Tj. když dítě dostane nějakou békovinu, pokud o ni po hodině nejeví zájem, békovina se stěhuje někam, kde ji nenajde, a pak ji posílám dál. Máme doma kupu věcí, o kterých děti ani neví, takže jsem jednou udělala čistku, prodala to na bazárku (utržené peníze poctivě investovala do dětské kasičky), a najednou se začaly dít věci… „Kde mám to auto od babičky?“ - „Vždyť sis s ním nehrál!“ - „Tak kde je?!“ - „Prodala jsem ho a koupil sis za něj tu motorku.“ - „Proč jsi ho prodala!“ - „Vždyť sis s ním NEHRÁL!“ - „Mně se líbilo! Já ho měl rád! Chci ho zpátky!“

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2979
14.3.20 08:59

@Jahudka82 S vyměšováním máme zajímavou story :mrgreen:. Když to synovi svého času na nočníku moc nešlo, držela jsem ho u toho za ruku. On mě na oplátku chodil v těchto chvílích oblažovat svou výřečností (která neustává od rána do noci). Pak byl jednou na návštěvě u babi, která musela. Vetřel se jí na záchod a když ji viděl v nejlepším, solidárně jí nabídl, že ji vezme za ruku… :mrgreen:

Prohlížení starých alb je u nás taky oblíbenou aktivitou. Syn si díky tomu pamatuje i situace, které bychom raději zapomněli, takže mé sebedojímání většinou vezme za své :mrgreen:.

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17378
14.3.20 09:44

@Čtyřlístek2 Jo, tak to je taky přesné… :palec: A taky mi to hlava nebere. Stejně jako to, že se jedna hračka může válet v koutě týden, ale jak si ji vezme jeden, druhej ji okamžitě potřebuje nutně zrovna taky, prostě tu a žádnou jinou! A my se ségrou (o 5 let mladší) prý nebyly jiné - jak říkala babička, i to hov.no musí mít stejné, aby se nehadaly, která má větší a hezčí… :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17378
14.3.20 09:47

@PenelopaW To je roztomilý :lol: Jojo dětičky pamatovaka mají - a na kraviny spolehlivě, ale aby si pamatovaly, kde si co nechaly a co mají mít do školy, to ne… :zed: :mrgreen: :lol: :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
PenelopaW
2979
14.3.20 10:11

A nezapomínejme na paradox čistoty úklidu, který mi byl krutě připomenut zrovna před chvílí. Jakmile se vrhnete na úklid, všechno krásně srovnáte, kam to patří, vytřete každý centimetr čtvereční podlahy, setřete prach i za knihami, vypulírujete dveře lednice i zvenku,… jakmile s tím skončíte a znaveně si otřete zpocené čílko, zjistíte, že osazenstvo bytu se taky pustilo do „práce“, a tam, kde jste před hodinou začaly je stejný bordel, jako kdyby se tam půl roku neuklízelo :).

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Vzhůru do náruče Máminky

Zpátky v pracovním procesu

Ztráty a nálezy

Cesta tam a zase zpátky

Čtyři těhotenství – čtyři příběhy

Nuda? V žádném případě!

Promiň mi to, holčičko!

Jako moucha v pavučině

Tohle mě dostalo

Domů půjdete pěšky!