Zasloužilé maminy - díl 5. - Těžce pracující těhule

Drobík už váží aspoň gram. Tvoří se mu prstíky a snad se povede, že se na něj kouknu přes kouzelné oko ultrazvuku. Uvidím jeho tlukoucí srdíčko. Bude mít velkou hlavičku. Na ní se mu tvoří uši a oční víčka. Přemýšlím, kde vzít nějaký vápník, začínají se mu tvořit kosti. Osteoporóze se chci vyhnout. Z vitamínů se mi dělá blbě, tak si asi dopřeju jen spešl minerály. Všechny základní orgány se již alespoň začaly vytvářet..

Puberta mi vrcholí, pupínky se lekají zvýšené péče o obličej, ale změny nálad mě dostihly jako divocí koně. Stačí miminko v televizi a já jihnu. Romantický film ve mně burcuje sentimentální nálady a nevinná poznámka mého chlapa vyvolává ublížené pocity. Náhle propuknu v pláč, protože se mu zrovna nehodí, aby mi dal pusu.

Snažím se hodně odpočívat. Při té tvrdé práci vymýšlím aktivity s dcerkou, které já můžu dirigovat z pozice vleže a někdy se může zadařit i kratičká dřímota. Nejoblíbenější je školka, bývá na mě dost pozdě, to už se mi spát nechce. Sama doma zase nezabaví malou. Takže ji nechávám tancovat na různé dětské písničky. Miluje kvalitu. Havěť všelijaká a Splašil se kůň na šíř jsou její oblíbené. Sem tam se uchýlím k pohádce na dvd.

Někdy zabere puzzle. Ať už dřevěná skládačka s obrázky, nebo vkládačka geometrických tvarů v balení krychle. Někdy u toho vydrží celých dvacet minut. Dobrý je taky naťuknout mateřské slony a nechat Berunku houpat miminko, nakrmit miminko, po:,–(it panenku na nočník , zabalit miminko a pusinkovat miminko.

Když už mi docházejí nápady, vytáhnu papír a jde se kreslit. Někdy musím já. Tam je to malé riziko. Ale někdy si vystačí i sama. Zvlášť když jí povolím ikea fixy. Sice mám problém rozeznat kůži pod nánosem různých razítek, ale ta chvilka božského klidu.....

Sem s nápady těhule. Myslela jsem, že po prvním těhu budu řešit Berunku okukující moje blití a ono to je naopak. Vymýšlím, jak se dostat do polohy vleže. Holky, cítíte to stejně jako já? Pátrám po diskuzích i po vašich komentářích a spavá nemoc je opravdu jako morová nákaza.

Ještě jedna věc mě zaráží ve srovnání s jedničkou. To je moje rostoucí bříško. Minule nebylo nic a dlouho nic. A ted abych začla na zimu shánět těhu kalhoty. Nějak rychleji se vyvaluju. Tělo si pamatuje. A chystá se zavčas. Dlouho se už asi neutajím.

Babička z tátovy strany je nadšená, bylo jí naznačeno a zbytek pochopila velmi rychle. Bude hlídat, když já půjdu šmírovat našeho Drobínka. Moc mě potěšilo, že si pamatovala, jak moc a dlouho mi bývalo blbě. Něžně a opatrně se mě ptala, jak jsem na tom. Moje máma je letos trochu nechápavá, naznačení nedošlo, tak si to necháme k Mikuláši jako velkou novinu při rodinné slezině.

A moje odhalení? Dopřejte mi ještě chvilku, musím se na to připravit. Třeba příště?

Vaše doublemamina