Žena šla do práce 5 měsíců po porodu. Raději platí chůvě, než aby byla doma

Alice měla slibně rozjetou kariéru právničky, když otěhotněla. Nebylo to úplně plánované, ale oba jsme byli rádi, že to nakonec vyšlo tak nečekaně. Alice plánovala, že s dítětem zůstane doma alespoň rok, já doufal, že i déle. Přece jen chceme jen jedno dítě, tak jsem si myslel, že si ho bude chtít užít. Jenže ona to nevydržela ani půl roku.

Alice vlastně nepřestala pracovat po celé těhotenství. Říkal jsem si, jestli v té práci rovnou neporodí. Po porodu sice zůstala doma, ale bylo na ní znát, jak ji to nebaví. A už po šestinedělí začala mluvit o chůvě. „Malé je šest týdnů, přece ji nedáš chůvě, vždyť kojíš,“ řekl jsem jí trochu rozladěně.

Ona na mě začala ječet, ať jdu na mateřskou sám, že je to šílená otročina. Já bych i šel, ale vůbec si neumím představit, jak bych se o malou postaral. Navíc mám taky docela náročné zaměstnání, ze kterého nemůžu odejít ze dne na den.

Nakonec jsem tedy kývl na to, že najdeme chůvu. Alice to vzala pečlivě, udělala výběrové řízení a nakonec zvolila asi dobře. Paní s dlouholetou praxí, skvělými referencemi – bylo na ní hned vidět, že to s dětmi umí. Manželka nejprve začala pracovat z domova a po čase se vrátila do kanceláře.

Ačkoliv je paní na hlídání fajn a už jsem si na ni jakž takž zvykl, stejně mi to přijde nepřirozené. Vždycky jsem si rodičovskou roli představoval trochu jinak. V poslední době čím dál víc uvažuji o tom, že s malou Esterkou zůstanu doma já.

„To nemyslíš vážně? To nezvládneš. Můžeš si třeba jen zkrátit úvazek v práci, ale jinak bych to nechala na paní Miladě,“ zpražila mě Alice, které samozřejmě vyhovuje, že vydělávám dost peněz a už plánuje dovolenou v Dubaji.