Život jedné holky II
- O životě
- Denpry
- 11.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Svůj život jsem vám už představila v prvním deníčku. Ráda bych pokračovala tím, co se událo od té doby, kdy jsem deníček napsala, to bylo někdy v květnu, ale publikovala jsem ho až později. Děkuji všem, kdo si pokračování přečtou. A přiblblé komentáře si nechte pro někoho jiného ;)
- 2
6. června jsme si šli s Jardou sednout do jedné restaurace u nás ve městě. Majdu hlídal brácha Honza, byl zrovna u nás, jelikož byl nemocný. Objednali jsme si vínko, pizzu, povídali si. Někdy kolem 21. hodiny to už asi Jarďa nemohl vydržet a vytáhl modrou krabičku ve tvaru srdce (v ní byl prstýnek) a otevřel ji se slovy: „Denisko, vezmeš si mně?“ Ten pocit, který jsem zažila, bylo něco krásného. Nevěděla jsem, zda-li říci ANO, nebo NE, ale riskla jsem to, všechno, co se událo do roku 2011 chci spláchnout za hlavu a začít nový život s úžasným, milujícím manžílkem v novém! 
Takové překvapení.
Na druhý den jsem ihned všechny informovala na Facebooku (jak jinak 
), všichni gratulovali, přáli nám to 
. Byli jsme oba šťastni.
Začali jsme pomaličku přemýšlet, nebo spíše já jsem začala přemýšlet, jaká svatba asi bude, kdy bude, v kolik bude, kde bude, kdo bude všechno pozván. Sjížděla jsem tak různě nety, dívala se na šaty a narazila na facebookovou stránku, tak jsem na ni najela a uviděla jsem, že mám novou zprávu, tak jsem ji rozklikla. Byla to kamarádka Katka, která je už delší dobu zasnoubená a svatbu mají 30. 6. 2012 a napsala mi velikou gratulantskou zprávu x-). Poděkovala jsem jí a začaly jsme si nějak psát, až přišlo na řadu obvyklé téma: děti. Ptala se mně, jestli plánujeme s Jardou děti, a pokud ano, tak kdy. Napsala jsem, že někdy určitě ano, ale že je čas, není kam spěchat a že po Kristýnčině smrti to není taky Bůhví jaká doba.
Potom jsem se odhlásila a šla uklidit byt. Na ledničce byl kalendář, který jsem zvedla, abych pod ním utřela prach. Říkala jsem si, že poslední MS jsem měla 9. 5., dnes je 14. 6. a MS stále nikde. Položila jsem ten kalendář, sedla si k počítači a četla různé stránky a jaké jsou příznaky v těhotenství, protože mi nic nebylo. Žádné nevolnosti, bolesti prsou, prostě nic, kromě 5denního zpoždění. Večer jsem šla zase na Facebook a zeptala se Katky, jestli to může něco znamenat, protože Kačka má několik dětí. Řekla mi, ať si zítra koupím těhotenský test a udělám si ho. „Za zkoušku přeci nic nedáš.“ napsala. Dobře, souhlasila jsem.
Ráno jsem šla do lékárny a koupila si test. Ihned, jak jsem přišla, jsem si ho udělala a Kačka netrpělivě čekala na informace. Byly tam II. Ta druhá nebyla moc silná, ale byla. Katka se radovala, ale já jsem nevěděla, co mám dělat. Radovat se nebo být smutná? Přišlo to tak nečekaně, neohlášeně, neplánovaně, ale potrat jsem vyloučila rovnou. Odpoledne jsem si udělala ještě jeden, | byla silnější než ráno. Na druhé ráno, v sobotu 16. 6. jsem si udělala třetí, poslední test. II doslova svítily.
Nastala situace, jak to říci budoucímu tatínkovi. Nakonec to vzal s humorem, postavil se k tomu jako správný chlap a řekl, že to všechno zvládneme Tyao slova mě doslova podpořila a dodala mi kuráž. V pondělí, 18. 6. jsem zavolala na gynekologii, dr. řekla, že jsem asi cca 5+5 tt a že mám přijít 4. 7. v 10:00 hodin. Teď ale nastala situace č. 2: svatba by měla být co nejdřív, jelikož ani jeden nechceme nemanželské dítě. Stále jsem hledala pěkné datum. Rozmýšlela jsem se mezi 7. 7. a 30. 6., jako má Kačka. Nakonec jsme se dohodly, že svatbu uděláme 30. 6., jen v rodinném kruhu. Všechno bylo úžasné, dokonalé. Do šatů jsem se vešla, bříško jsem neměla, byla jsem asi v 7+3tt. Celý den byl nádherný, akorát Majda s neteří dostaly neštovice, tak byly obě doma, ale i tak to byl nezapomenutelný den!
V pondělí jsem se vydala na gynekologii. Ráno jsem vstala v 7 hodin, byla jsem objednaná na 10., u snídaně se mě ještě Jarda zeptal, jestli nechci odvést a já jako suverénka, že ne, že pojedu dopravou, tak odjel do práce. Oblékla jsem se, Majdu hodila sousedce a šla. Na AN jsem si vzpomněla, že nemám kartičku pojišťovny. To bylo asi 9:45, tak jsem utíkala domů pro kartičku, a když jsem přišla, tak jel autobus přede mnou. Myslela jsem, že mě klepne, tak jsem šla asi kilák pěšky 
, cestou jsem si koupila perlivou vodu, protože jsem měla šílenou žízeň.
Došla jsem do čekárny, sedla jsem si, a za chvíli už jsem přišla na řadu. První KO u MUDr. byla úžasná Máme těhu průkazku, Uzlíček měří 2 cm, už tlouklo i srdíčko, jsme 8+0 tt a na příští KO 18. 7. možná bude i UTZ, termín zatím stanoven na 13. 2. 2013 Milujeme Tě Uzlíčku
18. 7. nás čekala druhá KO. Byla jsem v 10. tt, těšila jsem se jako malé dítě, obzvlášť na ten UTZ Druhá KO byla super První UTZ visí na ledničce, srdíčko krásně tlouklo, měříme okolo 3 cm a vážíme něco přes 3,5 g x-) Další KO za měsíc, 17. 8. 
a 8. 8. končíme I. trimestr a začínáme II. Vše je úžasné. Na těhotenství si nemůžu stěžovat, žádné nevolnosti, bříško pomaličku roste. Já si přeji chlapečka, tatínek holčičku.
Mezi jmény máme trošku chaos, i když je ještě čas. Tatínek chce holčičku buď Alžbětku, nebo Terezii, maminka by ráda Viktorku nebo Michálku a chlapečka Kryštofa nebo Honzíka, tak uvidíme, komu se přání vyplní, ale hlavně, aby bylo zdravé! Pořád zkouším různé testy Čínský kalendář říká: „Narodí se vám dcera.“ jiný test říká: „Brzy se vám narodí chlapeček.“, tak jsem zvědavá
Přečtěte si také
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 3418
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 1243
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 172
Filosofickopsychologický průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 1334
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
Ex synovi kupuje oblečení za desetitisíce a ten mi pak vyčítá, že jsem chudá
- Anonymní
- 20.09.26
- 484
Když byl Kuba malý, snažila jsem se, aby pochopil hodnotu peněz. Dokud jsme byli s jeho otcem spolu, dalo by se říct, že jsme v tom byli za jedno. Jeho otec vždycky vydělával slušné peníze, ale...
Syn přinesl poznámku za rvačku. Když jsem zjistila proč, naštval mě učitel
- Anonymní
- 19.09.26
- 3029
Je sotva začátek roku a můj syn už na mě vytasil poznámku. Mávala na mě s ní hned, když jsem přišla domů. Když jsem si pak ale vyslechla za co ji dostal, musím uznat, že víc, než na to, že se...
Kamarádka se rozešla a chce mě každý den vidět. Já už nemám sílu
- Anonymní
- 19.09.26
- 2131
Se Simonou jsme byly nejlepší kamarádky na střední škole. Byly jsme spolu skoro pořád. Chodily jsme na kafe, řešily kluky, smály se úplným hloupostem a měly pocit, že naše přátelství vydrží navždy.
Manžel mi koupil elektrokolo a tchyně mi oznámila, že takhle určitě nezhubnu
- Anonymní
- 19.09.26
- 3140
Znáte to, nevyžádané rady dokážou člověka dost naštvat. A moje tchyně Marie je na ně doslova expert. Vždycky z ní vypadne nějaká perla. Tenhle deníček proto píšu spíš pro pobavení. Naštěstí se to...
Dcera utrácí za kosmetiku víc než já. V patnácti jsem měla jeden krém na všechno
- Anonymní
- 19.09.26
- 494
Když jsem byla teenager, moje kosmetická rutina byla poměrně jednoduchá. Ráno jsem si umyla obličej, občas použila něco na pupínky a tím moje péče o pleť v podstatě skončila. Když jsem měla doma...
Šváb mi vzal klid na duši
- Kaonev
- 19.09.26
- 324
Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...
My mimčo také chceme, ale nedaří se tak buďte ráda, že se zadařilo samo a ne s problémy jako máme my. 
ale Tobě přeji vše nej
Přeji Vám už jen samé štestí 
