Život jedné holky II
- O životě
- Denpry
- 11.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Svůj život jsem vám už představila v prvním deníčku. Ráda bych pokračovala tím, co se událo od té doby, kdy jsem deníček napsala, to bylo někdy v květnu, ale publikovala jsem ho až později. Děkuji všem, kdo si pokračování přečtou. A přiblblé komentáře si nechte pro někoho jiného ;)
- 2
6. června jsme si šli s Jardou sednout do jedné restaurace u nás ve městě. Majdu hlídal brácha Honza, byl zrovna u nás, jelikož byl nemocný. Objednali jsme si vínko, pizzu, povídali si. Někdy kolem 21. hodiny to už asi Jarďa nemohl vydržet a vytáhl modrou krabičku ve tvaru srdce (v ní byl prstýnek) a otevřel ji se slovy: „Denisko, vezmeš si mně?“ Ten pocit, který jsem zažila, bylo něco krásného. Nevěděla jsem, zda-li říci ANO, nebo NE, ale riskla jsem to, všechno, co se událo do roku 2011 chci spláchnout za hlavu a začít nový život s úžasným, milujícím manžílkem v novém! 
Takové překvapení.
Na druhý den jsem ihned všechny informovala na Facebooku (jak jinak 
), všichni gratulovali, přáli nám to 
. Byli jsme oba šťastni.
Začali jsme pomaličku přemýšlet, nebo spíše já jsem začala přemýšlet, jaká svatba asi bude, kdy bude, v kolik bude, kde bude, kdo bude všechno pozván. Sjížděla jsem tak různě nety, dívala se na šaty a narazila na facebookovou stránku, tak jsem na ni najela a uviděla jsem, že mám novou zprávu, tak jsem ji rozklikla. Byla to kamarádka Katka, která je už delší dobu zasnoubená a svatbu mají 30. 6. 2012 a napsala mi velikou gratulantskou zprávu x-). Poděkovala jsem jí a začaly jsme si nějak psát, až přišlo na řadu obvyklé téma: děti. Ptala se mně, jestli plánujeme s Jardou děti, a pokud ano, tak kdy. Napsala jsem, že někdy určitě ano, ale že je čas, není kam spěchat a že po Kristýnčině smrti to není taky Bůhví jaká doba.
Potom jsem se odhlásila a šla uklidit byt. Na ledničce byl kalendář, který jsem zvedla, abych pod ním utřela prach. Říkala jsem si, že poslední MS jsem měla 9. 5., dnes je 14. 6. a MS stále nikde. Položila jsem ten kalendář, sedla si k počítači a četla různé stránky a jaké jsou příznaky v těhotenství, protože mi nic nebylo. Žádné nevolnosti, bolesti prsou, prostě nic, kromě 5denního zpoždění. Večer jsem šla zase na Facebook a zeptala se Katky, jestli to může něco znamenat, protože Kačka má několik dětí. Řekla mi, ať si zítra koupím těhotenský test a udělám si ho. „Za zkoušku přeci nic nedáš.“ napsala. Dobře, souhlasila jsem.
Ráno jsem šla do lékárny a koupila si test. Ihned, jak jsem přišla, jsem si ho udělala a Kačka netrpělivě čekala na informace. Byly tam II. Ta druhá nebyla moc silná, ale byla. Katka se radovala, ale já jsem nevěděla, co mám dělat. Radovat se nebo být smutná? Přišlo to tak nečekaně, neohlášeně, neplánovaně, ale potrat jsem vyloučila rovnou. Odpoledne jsem si udělala ještě jeden, | byla silnější než ráno. Na druhé ráno, v sobotu 16. 6. jsem si udělala třetí, poslední test. II doslova svítily.
Nastala situace, jak to říci budoucímu tatínkovi. Nakonec to vzal s humorem, postavil se k tomu jako správný chlap a řekl, že to všechno zvládneme Tyao slova mě doslova podpořila a dodala mi kuráž. V pondělí, 18. 6. jsem zavolala na gynekologii, dr. řekla, že jsem asi cca 5+5 tt a že mám přijít 4. 7. v 10:00 hodin. Teď ale nastala situace č. 2: svatba by měla být co nejdřív, jelikož ani jeden nechceme nemanželské dítě. Stále jsem hledala pěkné datum. Rozmýšlela jsem se mezi 7. 7. a 30. 6., jako má Kačka. Nakonec jsme se dohodly, že svatbu uděláme 30. 6., jen v rodinném kruhu. Všechno bylo úžasné, dokonalé. Do šatů jsem se vešla, bříško jsem neměla, byla jsem asi v 7+3tt. Celý den byl nádherný, akorát Majda s neteří dostaly neštovice, tak byly obě doma, ale i tak to byl nezapomenutelný den!
V pondělí jsem se vydala na gynekologii. Ráno jsem vstala v 7 hodin, byla jsem objednaná na 10., u snídaně se mě ještě Jarda zeptal, jestli nechci odvést a já jako suverénka, že ne, že pojedu dopravou, tak odjel do práce. Oblékla jsem se, Majdu hodila sousedce a šla. Na AN jsem si vzpomněla, že nemám kartičku pojišťovny. To bylo asi 9:45, tak jsem utíkala domů pro kartičku, a když jsem přišla, tak jel autobus přede mnou. Myslela jsem, že mě klepne, tak jsem šla asi kilák pěšky 
, cestou jsem si koupila perlivou vodu, protože jsem měla šílenou žízeň.
Došla jsem do čekárny, sedla jsem si, a za chvíli už jsem přišla na řadu. První KO u MUDr. byla úžasná Máme těhu průkazku, Uzlíček měří 2 cm, už tlouklo i srdíčko, jsme 8+0 tt a na příští KO 18. 7. možná bude i UTZ, termín zatím stanoven na 13. 2. 2013 Milujeme Tě Uzlíčku
18. 7. nás čekala druhá KO. Byla jsem v 10. tt, těšila jsem se jako malé dítě, obzvlášť na ten UTZ Druhá KO byla super První UTZ visí na ledničce, srdíčko krásně tlouklo, měříme okolo 3 cm a vážíme něco přes 3,5 g x-) Další KO za měsíc, 17. 8. 
a 8. 8. končíme I. trimestr a začínáme II. Vše je úžasné. Na těhotenství si nemůžu stěžovat, žádné nevolnosti, bříško pomaličku roste. Já si přeji chlapečka, tatínek holčičku.
Mezi jmény máme trošku chaos, i když je ještě čas. Tatínek chce holčičku buď Alžbětku, nebo Terezii, maminka by ráda Viktorku nebo Michálku a chlapečka Kryštofa nebo Honzíka, tak uvidíme, komu se přání vyplní, ale hlavně, aby bylo zdravé! Pořád zkouším různé testy Čínský kalendář říká: „Narodí se vám dcera.“ jiný test říká: „Brzy se vám narodí chlapeček.“, tak jsem zvědavá
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1369
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 801
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1394
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 581
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 353
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19621
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2552
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2798
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2525
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1690
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
My mimčo také chceme, ale nedaří se tak buďte ráda, že se zadařilo samo a ne s problémy jako máme my. 
ale Tobě přeji vše nej
Přeji Vám už jen samé štestí 
