Život jedné holky II
- O životě
- Denpry
- 11.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Svůj život jsem vám už představila v prvním deníčku. Ráda bych pokračovala tím, co se událo od té doby, kdy jsem deníček napsala, to bylo někdy v květnu, ale publikovala jsem ho až později. Děkuji všem, kdo si pokračování přečtou. A přiblblé komentáře si nechte pro někoho jiného ;)
- 2
6. června jsme si šli s Jardou sednout do jedné restaurace u nás ve městě. Majdu hlídal brácha Honza, byl zrovna u nás, jelikož byl nemocný. Objednali jsme si vínko, pizzu, povídali si. Někdy kolem 21. hodiny to už asi Jarďa nemohl vydržet a vytáhl modrou krabičku ve tvaru srdce (v ní byl prstýnek) a otevřel ji se slovy: „Denisko, vezmeš si mně?“ Ten pocit, který jsem zažila, bylo něco krásného. Nevěděla jsem, zda-li říci ANO, nebo NE, ale riskla jsem to, všechno, co se událo do roku 2011 chci spláchnout za hlavu a začít nový život s úžasným, milujícím manžílkem v novém! 
Takové překvapení.
Na druhý den jsem ihned všechny informovala na Facebooku (jak jinak 
), všichni gratulovali, přáli nám to 
. Byli jsme oba šťastni.
Začali jsme pomaličku přemýšlet, nebo spíše já jsem začala přemýšlet, jaká svatba asi bude, kdy bude, v kolik bude, kde bude, kdo bude všechno pozván. Sjížděla jsem tak různě nety, dívala se na šaty a narazila na facebookovou stránku, tak jsem na ni najela a uviděla jsem, že mám novou zprávu, tak jsem ji rozklikla. Byla to kamarádka Katka, která je už delší dobu zasnoubená a svatbu mají 30. 6. 2012 a napsala mi velikou gratulantskou zprávu x-). Poděkovala jsem jí a začaly jsme si nějak psát, až přišlo na řadu obvyklé téma: děti. Ptala se mně, jestli plánujeme s Jardou děti, a pokud ano, tak kdy. Napsala jsem, že někdy určitě ano, ale že je čas, není kam spěchat a že po Kristýnčině smrti to není taky Bůhví jaká doba.
Potom jsem se odhlásila a šla uklidit byt. Na ledničce byl kalendář, který jsem zvedla, abych pod ním utřela prach. Říkala jsem si, že poslední MS jsem měla 9. 5., dnes je 14. 6. a MS stále nikde. Položila jsem ten kalendář, sedla si k počítači a četla různé stránky a jaké jsou příznaky v těhotenství, protože mi nic nebylo. Žádné nevolnosti, bolesti prsou, prostě nic, kromě 5denního zpoždění. Večer jsem šla zase na Facebook a zeptala se Katky, jestli to může něco znamenat, protože Kačka má několik dětí. Řekla mi, ať si zítra koupím těhotenský test a udělám si ho. „Za zkoušku přeci nic nedáš.“ napsala. Dobře, souhlasila jsem.
Ráno jsem šla do lékárny a koupila si test. Ihned, jak jsem přišla, jsem si ho udělala a Kačka netrpělivě čekala na informace. Byly tam II. Ta druhá nebyla moc silná, ale byla. Katka se radovala, ale já jsem nevěděla, co mám dělat. Radovat se nebo být smutná? Přišlo to tak nečekaně, neohlášeně, neplánovaně, ale potrat jsem vyloučila rovnou. Odpoledne jsem si udělala ještě jeden, | byla silnější než ráno. Na druhé ráno, v sobotu 16. 6. jsem si udělala třetí, poslední test. II doslova svítily.
Nastala situace, jak to říci budoucímu tatínkovi. Nakonec to vzal s humorem, postavil se k tomu jako správný chlap a řekl, že to všechno zvládneme Tyao slova mě doslova podpořila a dodala mi kuráž. V pondělí, 18. 6. jsem zavolala na gynekologii, dr. řekla, že jsem asi cca 5+5 tt a že mám přijít 4. 7. v 10:00 hodin. Teď ale nastala situace č. 2: svatba by měla být co nejdřív, jelikož ani jeden nechceme nemanželské dítě. Stále jsem hledala pěkné datum. Rozmýšlela jsem se mezi 7. 7. a 30. 6., jako má Kačka. Nakonec jsme se dohodly, že svatbu uděláme 30. 6., jen v rodinném kruhu. Všechno bylo úžasné, dokonalé. Do šatů jsem se vešla, bříško jsem neměla, byla jsem asi v 7+3tt. Celý den byl nádherný, akorát Majda s neteří dostaly neštovice, tak byly obě doma, ale i tak to byl nezapomenutelný den!
V pondělí jsem se vydala na gynekologii. Ráno jsem vstala v 7 hodin, byla jsem objednaná na 10., u snídaně se mě ještě Jarda zeptal, jestli nechci odvést a já jako suverénka, že ne, že pojedu dopravou, tak odjel do práce. Oblékla jsem se, Majdu hodila sousedce a šla. Na AN jsem si vzpomněla, že nemám kartičku pojišťovny. To bylo asi 9:45, tak jsem utíkala domů pro kartičku, a když jsem přišla, tak jel autobus přede mnou. Myslela jsem, že mě klepne, tak jsem šla asi kilák pěšky 
, cestou jsem si koupila perlivou vodu, protože jsem měla šílenou žízeň.
Došla jsem do čekárny, sedla jsem si, a za chvíli už jsem přišla na řadu. První KO u MUDr. byla úžasná Máme těhu průkazku, Uzlíček měří 2 cm, už tlouklo i srdíčko, jsme 8+0 tt a na příští KO 18. 7. možná bude i UTZ, termín zatím stanoven na 13. 2. 2013 Milujeme Tě Uzlíčku
18. 7. nás čekala druhá KO. Byla jsem v 10. tt, těšila jsem se jako malé dítě, obzvlášť na ten UTZ Druhá KO byla super První UTZ visí na ledničce, srdíčko krásně tlouklo, měříme okolo 3 cm a vážíme něco přes 3,5 g x-) Další KO za měsíc, 17. 8. 
a 8. 8. končíme I. trimestr a začínáme II. Vše je úžasné. Na těhotenství si nemůžu stěžovat, žádné nevolnosti, bříško pomaličku roste. Já si přeji chlapečka, tatínek holčičku.
Mezi jmény máme trošku chaos, i když je ještě čas. Tatínek chce holčičku buď Alžbětku, nebo Terezii, maminka by ráda Viktorku nebo Michálku a chlapečka Kryštofa nebo Honzíka, tak uvidíme, komu se přání vyplní, ale hlavně, aby bylo zdravé! Pořád zkouším různé testy Čínský kalendář říká: „Narodí se vám dcera.“ jiný test říká: „Brzy se vám narodí chlapeček.“, tak jsem zvědavá
Přečtěte si také
Kamarádka mi před lety svedla muže a teď mě prosí, abych ji toho tyrana zbavila
- Anonymní
- 28.05.26
- 2453
Život je někdy hodně zvláštní. Když jsem potkala Alexe, byla jsem z něho hotová. Krásný a charismatický chlap, kterého mi všichni záviděli. Naše manželství trvalo jen asi dva roky, ale dnes jsem za...
Dcera chce jet na prázdniny s přítelem. Její otec souhlasí, já z toho nespím
- Anonymní
- 28.05.26
- 1088
Lucce bylo teprve nedávno šestnáct let, ukončila prvák na střední a už si myslí, že jí patří svět. S Dominikem chodí asi půl roku. Je to celkem fajn kluk, ale pořád si myslím, že je dost brzy...
Na dovolenou k Baltu mě nikdo nedostane. Jenže manžel rozhodl jinak
- Anonymní
- 28.05.26
- 2417
Manžel si letos usmyslel, že pojedeme na dovolenou k moři. Bohužel k Baltu. Já moře miluju, ale zvolila bych úplně jinou destinaci. Chtěla jsem letět do Řecka nebo jet autem do Itálie či...
Šla jsem s dítětem a psem na hřiště. Domů jsem odešla s pokutou a ostudou
- Anonymní
- 28.05.26
- 978
Tohle se mi ještě nikdy nestalo. U nás na sídlišti byli psi na hřišti vždycky tak nějak tolerovaní, pokud byli na vodítku a jejich majitelé po nich uklízeli. Nikdo z toho nedělal drama. Když jsem...
Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
- Anonymní
- 28.05.26
- 517
Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...
„Sedněte si, maminko.“ Trapas v MHD, po kterém pálím šaty a začínám cvičit
- Anonymní
- 27.05.26
- 3048
Vždycky jsem se považovala za ten typ holky, kterou by malíři v baroku milovali. Žádná vychrtlá modelka z přehlídkových mol, ale poctivý slovanský typ. Krev a mlíko, jak říkávala moje babička. Mám...
Kámoška nás přihlásila na běžecký závod. Stydím se jí říct, že to nedám
- Anonymní
- 27.05.26
- 1022
Jsem mileniál. Takže když se kolem mě zvedla vlna běžeckého šílenství a můj Instagram zaplavily fotky vysmátých lidí v upnutých legínách s hashtagy jako runtastic nebo morningrun, věděla jsem, že v...
Máma tátu celý život podváděla. Myslela jsem si, že budu jiná, teď dělám to samé
- Anonymní
- 27.05.26
- 2535
Moje máma byla vždycky tak trochu „do větru“, jak se říká. Jako malá jsem to samozřejmě nevnímala. Myslela jsem si, že naši mají normální manželství jako všichni ostatní. Jenže čím jsem byla...
Manželka po porodu odmítá sex. Když jsem zmínil milenku, označila mě za vyděrače
- Anonymní
- 27.05.26
- 2096
S Danielou jsme měli vždycky krásný intimní život. Nikdy mezi námi v tomhle směru nebyl problém a patřili jsme k párům, které si byly opravdu blízké. Jenže všechno se změnilo po narození naší dcery...
Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě
- Anonymní
- 27.05.26
- 2958
Myslela jsem si, že svou práci zvládám, i když jedu poslední měsíce úplně na doraz. Jenže po jedné poradě si mě šéf zavolal bokem a řekl mi něco, po čem jsem se šla okamžitě rozbrečet na záchod.
My mimčo také chceme, ale nedaří se tak buďte ráda, že se zadařilo samo a ne s problémy jako máme my. 
ale Tobě přeji vše nej
Přeji Vám už jen samé štestí 
