Život jedné holky
- O životě
- Denpry
- 30.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj, jmenuji se Denisa. Chtěla bych vám popsat můj život. Není to nic lehkého, ale taky nic težkého, protože můj život byl velmi komplikovaný a doufám, že teď už takový nebude.
Narodila jsem se 18. října roku 1983. Moje máma byla Američanka, bylo jí 18 let a jmenovala se Susan. Můj táta byl Čech, bylo mu 25 let a jmenoval se Jan. Ani nevím, kde se seznámili. Abych řekla pravdu, ani bych nevěděla, že moje nevlastní máma není moje vlastní. Táta si ji našel, když se mnou zůstal sám. To on mě pojmenoval jménem Denisa. Moje „macecha“ se jmenovala Jana. Později se s tátou vzali a narodila se jim má sestra Adéla. Byly jsme od sebe o 5 let. Doteď se moc nemusíme. Táta měl mě a Adélku měla její maminka, jak ráda podotýkala. Své dětství jsem prožila v klidné vesničce, se svou rodinou. Nevlastní máma mě brala jako vlastní a měla mě ráda.
Blížila se léta, kdy jsem se měla rozhodnout, na jakou střední školu jít. Rozhodovala jsem se mezi zdravotní a průmyslovou. Na obě jsem přijímačky udělala a rozhodla jsem se, že půjdu na zdrávku. Moje sestra mě začala tuplem nenávidět, protože se teď všechno točilo kolem mě. Jestli mám nachystané pomůcky, jestli jsem naučená, atd. Samozřejmě jsem patřila mezi jedničkáře a tak trochu i mezi šprty. Chtěla jsem něco dokázat!
Ve druhém ročníku střední školy se našim narodil brácha Honza. Nevlastní máma při porodu zemřela, táta zase zůstal na sám, tentokrát už na tři děti. Rozhodl, že se nastěhujeme k babičce. Jenže já jsem nemohla. Měla jsem tam školu, musela bych dojíždět desítky kilometrů, a tak jsem se rozhodla, že půjdu na internát nebo-li kolej. Táta souhlasil, barák, kde jsme všichni bydleli, prodal a nastěhoval se k jeho mámě, naší babičce.
Na kolejích to všechno začalo. Zamilovala jsem se tam do Jarka. Byl to můj kamarád ze základky. Studoval na zemědělce a měl koleje hned naproti nám. Viděli jsme si do oken. Takže teď si můžete představit, jak to všechno pokračovalo dál. Škola byla to poslední, co mě zajímalo. Šlo to se mnou z kopce. Málem mě nepustili k maturitě, ale táta ukecal profesora, ať mi dá šanci. Maturu jsem složila vcelku v klídku a dál si užívala života. To už jsem žila s Jarďou. Moc jsme se milovali.
Až jednou nastal den, kdy mi oznámil zprávu, na kterou jsem zareagovala příliš přísně. Oznámil mi, že jede na půl roku na misi na Kypr. Řekla jsem mu, že se s ním rozcházím, že mi na něm nezáleží. Pořád mě přemlouval, že to je jen na půl roku, že to uteče jako voda, ale já byla tvrdohlavá a nemínila jsem se o tom s ním bavit. Jarek asi za týden odletěl na Kypr. Já jsem zůstala sama. Docela sama. Nikoho jsem neměla, jen tátu, který v té době ležel v nemocnici s leukemií, které po měsíci podlehl.
Jednu noc jsem to nevydržela a vyrazila na místní dýzu. Tam jsem ho potkala. Jmenoval se Jonáš M. Byl o dva roky starší než já. Než jsem se pořádně rozkoukala, bydlela jsem s ním v bytě, který jsem ještě před několika týdny sdílela s Jarkem. Asi po měsíci našeho „vztahu“ jsem neplánovaně otěhotněla. Jonáš mi říkal, ať jdu na potrat, ale já jsem byla zase tvrdohlavá. Zdravotní sestra a půjde na interrupci. Hahaha. Nešla jsem. To byl důvod k tomu, aby mě Jonáš požádal o ruku, a v červenci 2009 jsme se vzali. Řekla jsem ano, i když nevím proč. Vůbec jsem ho nemilovala. Všechno jsem házela na Jarka. Kdyby se mnou zůstal a nejel na misi, nemuselo se to stát! V podstatě jsem se vdávala z trucu. Všechno kolem svatby jsem ale zařizovala sama. Mudr. mi říkala, že se nemůžu takhle namáhat, když jsem těhotná, ale já jsem ji neposlouchala.
V říjnu téhož roku se nám narodila dcera Magdaléna. A jak probíhal porod? Všechno začalo 6. října večer. Nebylo mi moc dobře, tak jsem si šla lehnout. Probudila jsem se ve 22:30. Prostěradlo nepříjemně studilo. Jonáš byl v obýváku na počítači. Zavíraly se mi oči. Posunula jsem se na Jonášovu půlku postele a zamhouřila oči. Vzbudila mě nepříjemná bolest. Na digitálních hodinách blikalo 22:43. Vždyť jsem dlouho nespala, řekla jsem si. Otočila jsem se na bok, že zase zkusím usnout. Ve 22:52 mě vzbudila ta stejná bolest, jako před 9 minutami. Pochopila jsem, že to jsou asi kontrakce, ale termín porodu jsem měla až za čtyři dny, čili 10.10. Vstala jsem, že si dám horkou vanu. Z lehu jsem si sedla na postel. V tom něco prasklo a najednou teplo. Hbitě jsem vstala. Byla to plodová voda. Tekla mi po nohou, až na zem, byla na prostěradle od Jonáše. Rychle jsem z nočního stolu vytáhla plínu, hodila ji na mokrou kaluž, že se ohnu a utřu tu vodu.
Když jsem si čupla a natáhla ruku pro plínu, šíleně mě píchlo v zádech. Nemohla jsem se ani pohnout. Začala jsem volat na Jonáše: „Jony! Jonáši, pojď sem!“, ale Jonáš nic. Měl asi zrovna sluchátka v uších a díval se na film. Tak, a co teď? Přišla další kontrakce. Ta mi pomohla vstát 
Zapřela jsem se o postel a nějak vstala. Krůček po krůčku jsem opatrně kráčela ke dveřím od ložnice. Pomalu jsem je otevřela a zavolala opět na Jonáše: „Jonáši, kurňa!“ z obýváku se ozvalo: „No, co je? Hoří snad?“ „Nehoří, asi rodím, jdu si dát vanu a uvidím, co to se mnou udělá!“ „Hmm.“ odvětil. Zalezla jsem do koupelny, která byla naštěstí hned naproti ložnici. Napustila jsem si horkou vanu. Podle odhadu měla minimálně 37°C. Opatrně jsem si tam vlezla a sledovala páru, která vedle mně „tancovala“.
V tom se rozletěly dveře. „To vážně jako rodíš, jo?“ zeptal se vyplašeně Jonáš. Asi mu to konečně docvaklo. „Tak né asi.“ odvětila jsem naštvaným hlasem, protože jsem neměla náladu odpovídat na nějaké otázky. „Tak jedeme nebo ne?“ zeptal se znovu Jonáš, když jsem mlčela. „Můžeš alespoň počkat, než vylezu?“ odvětila jsem. Zmlkl. Podal mi osušku a donesl oblečení. Ve dveřích jsme se ještě vraceli pro tašku do porodnice a v 0:08 jsme vyrazili. Za 5 minut jsme dorazili. Doktor mě vyšetřil a řekl, že jsem na 5 prstů otevřená a že to každou chvíli půjde ven. Jonášovi vrazili do rukou moji kabelku a hnali mě na sál.
V 0:25 mi dali klystýr. Mezi kontrakcemi jsme si s doktůrkem povídali, co je nového, a vtipkovali jsme V 0:50 jsem začala poprvé tlačit. Tekly mi slzy bolestí, ale sestřičky, které zrovna měly, službu byly mé kamarádky, a tak mě utěšovaly: „Deni, už jenom chviličku. Jak jsme se to učili ve škole, pamatuješ? 
“** No a v 1:17 hod už jsem v náručí držela svou krásnou dceru Magdalénku. Narodila se 7. 10. 2009 ve 39+5 týdnu těhotenství v 1:17 hod s mírami: 50 cm a 3200 g
**
Jonáš byl moc pyšný. Magďu s kamarády pořádně zapil. Když si nám obě přivezl domů, Magdalénku neustále choval v náruči a mě objímal a líbal, jak je šťastný, že nás má. To už ale nevěděl, co bude Majda v noci dělat. Kvůli tomu jsme se taky neustále hádali. Jonáš spával v obýváku a já jsem byla sama s Majdou v ložnici a sledovala televizi. Byla to úleva. Když jsem si představila, že jsme tady zplodili Majdu, že tady jsem dostala kontrakce, a že tady teď spí náš uzlíček, rozbrečela jsem se. Vzpomněla jsem si na Jarďu. Jak bych se asi měla, kdybych byla s ním? Kdybych půl roku počkala? Nebyla bych určitě vdaná, neměla bych svou milovanou dcerku. Šíleně jsem se s ní pyšnila, nikomu jsem nechtěla půjčovat kočár
Blížily se naše první Vánoce. Majdalénka dostala své první štěrkátko a já jsem dostala chůvičky. Prý, abych nemusela pořád na Majdě lpět. To mě teda odradilo, protože každá máma na svém dítěti lpí, ale tak měl to být vtip 
Psal se leden 2010. S Jonášem jsme se rozhodli, že chceme ještě jedno miminko, abychom měli děti po sobě, a tak jsem v únoru našla dvě červené čárky na těhotenském testu. Celé těhotenství jsem proležela v nemocnici. Byla jsem na rizikovém, od 27. tt mi hrozil předčasný porod. Roční výročí svatby jsme „oslavili“ v nemocnici. Koncem září mě pustili domů, stihla jsem si akorát nachystat tašku do porodnice. Začátkem října si mě zase nechali v porodnici a 19. října 2010 mě v 7:00 hodin vzali „pod skalpel“ a ve 37. týdnu se nám narodila Kristýnka. Měřila 47 cm a vážila 2580 g
To už to s Jonášem nebylo k vydržení už vůbec. Přes noc nebýval doma, na všechno jsem byla sama. Vánoce jsem prožila sama s Magďou a Kristýnkou, „táta“ jim nic nedal. V březnu dostala Kristýnka zápal plic. Skončily jsme v nemocnici, pustili nás v září. Ihned jsem podala žádost o rozvod. Za tu dobu, co jsem byla s Kiki v nemocnici, se Jonáš ani nezastavil, neinformoval se, co se děje, jestli má malá Magdička kde být. Prostě normální ignorant. Celý půl rok ji hlídala sousedka Vlaďka, které touto cestou děkuji! Moc mi všechno ulehčila. V říjnu oslavily holky narozeniny. Magďa druhé, Kristýnka viděla hořet svíčku na dortu poprvé. Oslavu jsme si užily ve třech.
V prosinci nás konečně rozvedli. Jsem za to ráda, byt je napsaný na mě a všechno v něm taky. Teď jsem ale švorc. Nemám nic. Před časem jsem potkala Jarďu. Je pořád sám. Pozval mě na kafe a holky na pohár Moc jsme si i po letech rozuměli. Domluvili jsme se, že na Vánoce bude s námi. Jonáš se odstěhoval se svou milenkou do Čech, alimenty posílá pouze 300 Kč na každou. Jak to s ním bylo ze začátku krásné a teď?
24. 12. 11 – Jarďa na Vánoce opravdu přišel. Dokonce holkám a mně donesl malinký dáreček. Přespal u nás. Holky mu říkají tati. Kristýnka vlastně tatínka ani nepoznala. Viděla ho pouze dvakrát. Na druhý den jsme měli jít jako každý rok na procházku a současně odprovodit Jarďu. Kristýnka ale dostala 40 horečky, tak šel Jarek sám. Prý, že kdyby se cokoli dělo, mám mu zavolat. Večer mu volám, jestli nás odveze do nemocnice, že horečka neklesá. Ihned přijel. Zůstala jsem tam s Kristýnkou přes noc. Postaral se o Magdalénku.
Ráno přišla ta hrozivá zpráva. Chtěla jsem se jít podívat za Kristýnkou, jak to s ní vypadá. „Počkejte paní M.,“ zavolala na mě doktorka na chodbě, když jsem mířila k pokoji, kde Kristýnka v noci ležela. „Vaše dcera tam není.“ „A kde je? V noci jste ji tady hospitalizovali.“ „Já vím, pojďte se mnou“, pobídla mě prstem. Zavedla mě k ní do kanceláře. „Vaše dcera Kristýna M.“ „Ano, co je s ní?“ přerušila jsem ji. „Je mi to líto.“ „Líto? Ne, že vy mě jenom strašíte?“ „Ne, bohužel. Dnes ráno zemřela.“ Zhroutila jsem se. Vzbudila jsem se na nějakém pokoji. Nade mnou seděl Jarďa: „Je mi to líto Denisko, nechtěl jsem, aby to takhle skočilo.“ Ještě ten den mě pustili domů. Odešli jsme spolu. Jarďa u nás s Majdou zůstal celý zbytek týdne. Dohlížel na mě. Nový rok jsem neměla ani chuť slavit.
V lednu se k nám Jarďa nastěhoval i s jeho psem Bessie. Žijeme spolu. Kristýnce je v nebíčku líp.
Květen 2012
Jonáš se vůbec nezajímá, alimenty neposílá, čeká dítě s nějakou „babou“. Jarďa si mě chce vzít, aby si mohl Majdu osvojit, ale já se bojím. Nedokážu to všechno hodit za hlavu. Máme se stěhovat do rodinného baráčku, tak uvidíme, jak to vyjde. Každopádně vím, že jsem udělala velkou chybu ve svém životě: potkala jsem Jonáše!
Tímto chci dodat kuráž všem, kterým se něco podobného stalo. Nebylo to lehké to sepsat, pobrečela jsem si, ale je to venku, ulevilo se mi.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1351
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 785
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1372
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 572
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 349
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19490
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2548
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2795
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2516
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1685
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
.S Tvou dceruškou mi to je líto 
.Čas rány léčí-vím o čem mluvím-před půl rokem jsem ztratila Svou maminku 
(bolí to stejně, ale už néé tolik 
)…
Vždyť přeci nebyla nemocná…
Proč by jí mělo být teď líp než u své mámy? Nechápu a příjde mi to celé dost divné i to, že nejsi mladá holčina, tak tak píšeš 
Denisko,
Dál píše, že byla hospitalizována s holčičkou v nemocnici a byla s ní přes noc, ale hned na to píše že se šla ptát ráno na dceru a kde leží..tudíž musela vědět pokud byla s ní hospitalizována že se něco děje…;-) Možná se mýlím, možná sem článěk špatně pochopila a chyba je na mé straně- to se autorce omlouvám..Pokud je to smyšlené tak klobouk dolu, autorka se asi jmenuje Esmeralda…
to jako pardon. Pokud je pravdivý, tak jste autorce musely celkem ublížit, nebo si ublížila sama, že sem vůbec psala!!
