Život jedné holky III
- O životě
- Denpry
- 03.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Třetí pokračování deníčku o tom, jak válčím s životem. Tato část deníčku bude věnována poslednímu týdnu srpna. Tento týden nezačal zrovna krásně.
Minulé pondělí mi dvakrát spadl notebook na zem (asi ze 30 cm). Nešel zapnout, nereagoval, později jsem ho přemluvila k alespoň přihlášení na Facebook a na eMimino, ale pořád se nějak neměl k práci, tak jsem šla na Jardův notebook, který zrovna nechal v onen den doma. Když přišel kolem 15. hodiny domů z práce, přišlo mu divné, že jsem na jeho notebooku, a tak se zeptal, co se stalo s tím mým. Vše jsem mu vylíčila a navrhla, že by nebylo na škodu koupit nový. „Ty ses snad zbláznila?! Já lítám do práce, sotva přijdu, jedu na barák, ty chceš značkový kočár, mít všechno tip ťop a já mám kupovat ještě jeden notebook? Tak jako miláčku nezlob se na mě, ale to chceš moc. Však máme ještě počítač, tak si jdi na něj!“ Podle toho jsem usoudila, že si o novém notebooku můžu nechat jen zdát.
V úterý mi Jarda volal, že odpoledne pojedeme do Bohdanovic k jeho rodičům, pro okurky, a že je zavařím. Fajn, řekla jsem si, ušetříme. V 16. hodin jsme vyjeli k prarodičům, ještě se zastavili na baráčku, abychom zjistili, jak to vypadá s rekonstrukcí a jeli dál. Jardovi rodiče nás přivítali, Majdě dali plno sladkostí, do auta nám naložili bednu okurek na zavařování, pár salátovek, rajčat a mohlo se jet. Jára nás doma vyložil, vynesl zeleninu do 6. patra a odjel opět na barák. Zazvonila jsem na sousedku Lenku, jestli se nechce stavit na kafe, ať mi to zavařování rychleji uteče. Slíbila, že přijde. Jak slíbila, tak se taky událo. Lenka přišla asi za půl hodiny i s dcerou Anetkou, která je jen o pár měsíců starší než Majda. My si uvařily kafe, kecaly jsme, já zavařovala, holky si hrály.
Nějak jsme narazily na téma: Jonáš. Rozhodla jsem se mu zavolat, jestli by souhlasil s Jardovým osvojením Majdy. „Jo, není problém. Ať mi ze soudu pošlou potřebné dokumenty, já papíry podepíšu a vše bude v pohodě. Jen, ať je to prosím rychlé, Martina (jeho nová těhotná přítelkyně) neví, že mám děti.“ Tohle mě dojalo. On nemá zájem o vlastní dceru, s druhou ženou čeká další dítě, na Maju posílá 500 Kč výživné a ještě mi řekne, ať je to rychlé, kvůli jeho Martince? Na jednu stranu mi je té Martiny líto, ale chtěla to, tak to má! Potom jsem vytahovala sklenici z myčky a upadla mi na zem. Samozřejmě se rozbila, tak jsem střepy ihned vysála, aby na ně jedna z holek nestoupla. Ihned po vysátí jsem šla do sklepa pro zavařovací hrnek. Na chodbě jsem potkala sousedku Kovářovou, která mi oznámila, že děti dělají nepořádek a o zvuku vysavače ani nemluví. Jen jsem odsekla, že už se to nebude opakovat a šla, jelikož jsem vůbec neměla náladu se s ní o něčem vybavovat, ehm dohadovat.
Ve středu jsem byla objednaná na 7:20 na TT (tripple testy). Ráno se mi vstávalo velmi těžce, protože jsem šílený spáč a taky jsem včera poněkud přetáhla. Vstala jsem v 6:20, vzbudila Maju, dala ji do pucu, v 7 hodin ji zavedla k Lence a v 7:20 jsem už seděla v čekárně. Dr. mi vzala krev a řekla, ať si v pátek 31. 8. zavolám na výsledky. Domů jsem přišla okolo 9. hodiny, najedla se, rychle uvařila oběd, dala spát Majdu a taky jsem si lehla. Vzbudila jsem se až ve 14:30 hodin, Majda ještě spala, tak jsem se rozhodla, že napíši tenhle deníček. Vtom vidím, jak se venku šíleně rozpršelo, tak jdu rychle posbírat prádlo, v tom se vzbudí Majda, pustím ji TV, prádlo pověsím na sušák, podívám se, 16 hodin.
Ten den tak rychle ubíhá ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1266
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 745
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1308
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 545
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 330
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19263
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2535
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2774
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2495
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1672
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....