† Už je to rok †
- O životě
- Denpry
- 27.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už je to rok, co jsi prohrála svůj boj s nemocí a opustila nás. Ale já Tě neustále vidím a slyším. Slyším, jak utíkáš po bytě za sestřičkou, jak spolu děláte vylomeniny. Bohužel to jsou jen iluze. Moje mysl si je vymýšlí, abych si myslela, že tu pořád jsi, ale já už dávno vím, že nejsi, a proto mi dovol, abych Ti tímto způsobem napsala, co k Tobě cítím. Deníček jsem psala i Magdalénce, a myslím, že by nebylo fér nenapsat také Tobě pár řádků. Tenhle deníček je jen pro Tebe.
Tatínek s maminkou si tě moc přáli, proto byla maminka ráda, když objevila na těhotenském testu dvě červené čárky. Tvoje sestra Magdalénka měla tehdy 4. měsíce. Strašně jsme se na Tebe všichni těšili, ale bohužel, jak jsi byla v bříšku, nastávaly komplikace, tak musela maminka ležet v nemocnici a doufat, že je vše v pořádku. Nakonec ses narodila už ve 37. týdnu, akutním císařským řezem. Byla jsi tak maličká. Měla jsi jen 47 cm a něco málo přes 2,5 kila. Byla jsi takové naše Sluníčko, náš Anděl Strážný O:-)
Magdalénka z Tebe měla obrovskou radost, i když jsi byla pár týdnů v inkubátoru, abys vyrostla. Byla jsi ale bojovnice a za dva týdny jsme Tě měli doma. Všechno bylo v pořádku, ty jsi rostla a papala tak, jak jsi měla, ale jednoho dne jsi chytla zápal plic. Byly Ti 3 měsíce a pro maminku to bylo něco hrozného a nepředstavitelného. Strávila s Tebou v nemocnici měsíc a půl, potom ses pomaličku dávala do pořádku. Mezitím se Tvůj vývoj trošku zpozdil, ale to všechno jsi měla šanci dohnat!
V půl roce jsi zase onemocněla. Nebylo to ale tak hrozné. Byla jsi už přeci starší, dostala jsi antibiotika a léčila se. Na kontrole Ti brali krev., 2,5 ampule. I když je maminka zdravotní sestra, na tohle se nemohla dívat. Jak pláčeš, jak Ti slzy stékají po tváři. Potom jsi mě celá uplakaná, mokrá a roztřepaná objala a nechtěla jsi mě pustit. Testy z krve nic neukázaly, a tak jsme si Tě dále užívali.
V červenci jsme letěli na dovolenou do Bulharska. Moc sis ji s Magdalénkou užila. Cáchala ses nožičkami ve vodě a smála se, když tatínek skočil do vlny. Ke konci dovolené jsi chytla horečky. Naštěstí to byly poslední dva dny, tak jsi to bojácně vydržela a po návratu jsme opět skončili v nemocnici. Opět zápal plic.
Pustili nás 30. 9., v pátek. Tatínek od nás odešel, ale maminka si řekla, že to vše zvládne, má přeci dvě holčičky, které moc miluje! Magdalénka oslavila druhé narozeniny, Ty první. Majda Ti pomohla sfouknout svíčku na dortíku, protože jsi ještě neměla tak velký nádech, abys ji sfoukla sama. Ručičkou jsi hrabala v dortíku a cápala snad na vše, co jsi viděla. Maminka byla trošku naštvaná, ale měla radost, že vy dvě, maminčiny holčičky, máte radost.
Když už si maminka myslela, že už je vše špatné pryč, nastalo to nejhorší. Ke konci října si dostala opět zápal plic. Byl tak silný, že Ti nedávali naději. Neustále Ti brali krev, dostávala jsi do kapaček plno léků. Promiň, že to takhle musím napsat, ale vypadala jsi hrozně. Byla jsi bledá, bezmocně jsi ležela. Já jsem za Tebou každý den chodila, hladila Tě po tváři a doufala, že bude vše v pořádku. Věřila jsem totiž, že tu škaredou nemoc přemůžeš!
Na Vánoce Tě pustili domů, ale nebyla jsi úplně vyléčená. Brala jsi ještě antibiotika, pila jsi čajík. Potom jsi dostala horečky. Maminka Tě se strejdou Jardou odvezli do nemocnice, kde jsi † 26.12.2011 navždy odešla.
Mamince připadalo, že se jí zhroutil celý svět. Ale Majdalénka a strejda Jarda ji dodávali sílu.
V červnu si maminka vzala strejdu Jardu a Ty jsi nám poslala za sebe „náhradu“ v podobě dvou čárek na těhotenském testu. Maminka byla ráda, ale na druhou stranu teď miminko nechtěla, ale nechala si jej a v únoru se Ti narodí bratříček. Moc Ti děkujeme, jsi naše Zlatíčko! Takový Andílek, co nás hlídá a kouká se nám do oken!
Závěrem:
I když už to je rok, pořád Tě vidím. Kolikrát se v noci vzbudím a jdu do pokojíčku, jestli tam nejsi. Letos na Vánoce jsme měli nachystaný talíř i pro Tebe, a já vím, že jsi tam s námi byla a sdílela jsi tu radost s námi. Já vím, že tu s námi jsi. Že teď, když píši tenhle deníček, vedle mě sedíš a koukáš.
Miluji Tě a nikdy nepřestanu! PS: máma!
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 798
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 1629
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 606
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 1627
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 594
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3433
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1479
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 549
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1426
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 1041
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Ani nemam slov 
Určitě je dobře že jsi brzy otěhotněla alespon trošku to třeba pomůže zmírnit tu bolest.Moc ti držim palce at už máš v životě jen samé radosti 
