Znamení
- Psychické problémy
- Štofik
- 26.05.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...volné pokračování Mrchy
Přečtěte si další deníčky od uživatelky »
Volná pozice: úklid, kanceláře, soc. zařízení, šatny… hmm, za to nic nedám to zkusit. Odpovídám na inzerát a pocit beznaděje na chvíli zmizí. Mezitím jdu nafotit nějaký macrame na zídku u baráku. Jako vždycky vylítnu z bytu bez roušky a uvědomuju si to až venku, když se mi nějak podezřele dobře dýchá. Vracím se pro ni.
Včera jsem na terapii probírala vztah s otcem, jeho dětství, poprvé jsem to celý včetně cesty absolovovala bez Rivotrilu. Domů jsem jela nabitá pozitivní energií, která se ale během noci kamsi vytratila. Dneska si zas říkám, jak je to k ničemu, že jsem nula, co nic nedokázala a nedokáže.
Věším lilku na zídku a fotím, už vím jakej úhel, trvá to chvilku. Vracím se domů, hážu otočku a následuje pošta. Balíček odeslán. Na mobilu mi pípá zpráva, kámoška… chvilku si píšem, jak se máme, klasika. Pak mi píše, že by mi možná mohla domluvit práci. U nich. 50 km odsud.
A je to tady, to nedám… stěhování a nová práce. Moc velkej nápor pro mě, hysterika a labila, královnu dramatu a největšího strašpytla na světě. Do očí se mi derou slzy, proč jsem taková, srab… proč nejsem skokan, co se do všeho vrhne po hlavě a ani nehne brvou? Pak si řeknu STOP, přestaň… tohle ti nepomůže… nezvládneš to teď, tak to zvládneš jindy. WE never go out of style…
Tok myšlenek mi přerušuje zvonění mobilu, neznámé číslo. Zvedám ho. Volá chlápek z úklidový firmy, na jejíž inzerát jsem odpovídala, to byl fofr. A stejnej fofr je náš rozhovor. Místo je jen pro OZP. Což já nejsem. O ou, zas je to v preli. Na to nemám, fakt ne… ubulená hážu mobilem na postel a svlíkám se, mířím do koupelny a napouštím si totálně horkou vanu. Až se mi dělá zle a kůži mám celou rudou. Píšu srdceryvnej a sebemrskačskej sloh holkám do skupinky, jak jsem k ničemu a že taková nechci být a bla bla bla. A potom, po odeslání asi třetího textu… mi v hlavě něco blikne. Nebo ani ne blikne, objevuje se nějakej novej pocit… z brigády se dlouho neozvali, včera jsem se ptala osobně v jedný firmě… nic. Ale možná… možná je tohle všechno zasaný znamení.
Měla jsem se rozejít s exem, protože jsem zase obnovila kontakt s kámošku ze střední, která mi psala o tý práci. Měla jsem si tím vším projít, protože jsem narazila na super terapeutku, která mi ukazuje jiný a lepší úhly náhledu na život. Taky jsem se měla vrátit sem, měla jsem se tu trochu uklidnit a rozptýlit se Lukášem. Ale od tý doby uběhl nějakej čas a dneska to není o Lukášovi, dnes je to o mně. Měla jsem začít drhat, abych si trošku, trošičku vybudovala sebevědomí, že něco umím, že mi něco jde. Abych zjistila, že když chci, jde to, že nejsem k ničemu, že jsem vlastně šikovná.
Začínám brečet jak blbka, totálně a hystericky. Co když to je znamení? Co když je tohle všechno sled událostí, co mi ukazují BĚŽ BĚŽ BĚŽ?!
Vylízám z vany, jdu do pokoje pro mobil a za sebou zanechávám kapky vody. Rozklikávám net a jdu na stránky spolubydlení. Jo, ten inzerát tam pořád je. Pronájem pokoje v bytě 2+1. Je to dokonce aktualizováno. Nedávno.
Někde jsem kdysi četla, že máme být vnímaví a sledovat znamení. Náznaky kolem nás, kudy máme jít, kam směřovat, vnímat to cosi mezi nebem a zemí… jestli tohle není ono, tak už fakt nevím. Celou dobu mi to bilo do očí. Tady být nemám. Mám být možná jinde, mám to zkusit navzdory diagnóze a všemu. Třeba to půjde, jako šlo psaní a drhání.
Bude další konzultace s psychiatričkou a psycholožkou, jestli ano nebo ne, jak moc je to riskantní. Protože tohle může bejt úplně super krok anebo taky úplně totální průser.
Možná mi zbývá poslední kousek skládačky, zavolat a zeptat se, jestli je ten byt ještě volnej.
A když jo? To nedám…
Vytáčím číslo a s nehtama zarytýma do stehna zadržuju dech.
Uběhne možná vteřina, ale mně se zdá, jako by se svět zastavil. Věčnost a já v ní. Srdce mi přestalo tlouct až v krku, připraveno vyskákat ven. Je to jako v Matrixu. Vzduch má najednou strukturu i barvu a já nepotřebuju dýchat.
Věčnost pominula a já tipám telefon. Možná zítra…
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 146
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 164
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 170
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 143
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 263
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 8719
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1488
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 735
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 2923
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1279
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
jsi fakt skvělá, panická porucha je strašná věc, ale ono se to zlomí 
.
Jsem vždycky překvapená, čekám sodu 
Děkuju 
