Znamení
- Psychické problémy
- Štofik
- 26.05.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...volné pokračování Mrchy
Přečtěte si další deníčky od uživatelky »
Volná pozice: úklid, kanceláře, soc. zařízení, šatny… hmm, za to nic nedám to zkusit. Odpovídám na inzerát a pocit beznaděje na chvíli zmizí. Mezitím jdu nafotit nějaký macrame na zídku u baráku. Jako vždycky vylítnu z bytu bez roušky a uvědomuju si to až venku, když se mi nějak podezřele dobře dýchá. Vracím se pro ni.
Včera jsem na terapii probírala vztah s otcem, jeho dětství, poprvé jsem to celý včetně cesty absolovovala bez Rivotrilu. Domů jsem jela nabitá pozitivní energií, která se ale během noci kamsi vytratila. Dneska si zas říkám, jak je to k ničemu, že jsem nula, co nic nedokázala a nedokáže.
Věším lilku na zídku a fotím, už vím jakej úhel, trvá to chvilku. Vracím se domů, hážu otočku a následuje pošta. Balíček odeslán. Na mobilu mi pípá zpráva, kámoška… chvilku si píšem, jak se máme, klasika. Pak mi píše, že by mi možná mohla domluvit práci. U nich. 50 km odsud.
A je to tady, to nedám… stěhování a nová práce. Moc velkej nápor pro mě, hysterika a labila, královnu dramatu a největšího strašpytla na světě. Do očí se mi derou slzy, proč jsem taková, srab… proč nejsem skokan, co se do všeho vrhne po hlavě a ani nehne brvou? Pak si řeknu STOP, přestaň… tohle ti nepomůže… nezvládneš to teď, tak to zvládneš jindy. WE never go out of style…
Tok myšlenek mi přerušuje zvonění mobilu, neznámé číslo. Zvedám ho. Volá chlápek z úklidový firmy, na jejíž inzerát jsem odpovídala, to byl fofr. A stejnej fofr je náš rozhovor. Místo je jen pro OZP. Což já nejsem. O ou, zas je to v preli. Na to nemám, fakt ne… ubulená hážu mobilem na postel a svlíkám se, mířím do koupelny a napouštím si totálně horkou vanu. Až se mi dělá zle a kůži mám celou rudou. Píšu srdceryvnej a sebemrskačskej sloh holkám do skupinky, jak jsem k ničemu a že taková nechci být a bla bla bla. A potom, po odeslání asi třetího textu… mi v hlavě něco blikne. Nebo ani ne blikne, objevuje se nějakej novej pocit… z brigády se dlouho neozvali, včera jsem se ptala osobně v jedný firmě… nic. Ale možná… možná je tohle všechno zasaný znamení.
Měla jsem se rozejít s exem, protože jsem zase obnovila kontakt s kámošku ze střední, která mi psala o tý práci. Měla jsem si tím vším projít, protože jsem narazila na super terapeutku, která mi ukazuje jiný a lepší úhly náhledu na život. Taky jsem se měla vrátit sem, měla jsem se tu trochu uklidnit a rozptýlit se Lukášem. Ale od tý doby uběhl nějakej čas a dneska to není o Lukášovi, dnes je to o mně. Měla jsem začít drhat, abych si trošku, trošičku vybudovala sebevědomí, že něco umím, že mi něco jde. Abych zjistila, že když chci, jde to, že nejsem k ničemu, že jsem vlastně šikovná.
Začínám brečet jak blbka, totálně a hystericky. Co když to je znamení? Co když je tohle všechno sled událostí, co mi ukazují BĚŽ BĚŽ BĚŽ?!
Vylízám z vany, jdu do pokoje pro mobil a za sebou zanechávám kapky vody. Rozklikávám net a jdu na stránky spolubydlení. Jo, ten inzerát tam pořád je. Pronájem pokoje v bytě 2+1. Je to dokonce aktualizováno. Nedávno.
Někde jsem kdysi četla, že máme být vnímaví a sledovat znamení. Náznaky kolem nás, kudy máme jít, kam směřovat, vnímat to cosi mezi nebem a zemí… jestli tohle není ono, tak už fakt nevím. Celou dobu mi to bilo do očí. Tady být nemám. Mám být možná jinde, mám to zkusit navzdory diagnóze a všemu. Třeba to půjde, jako šlo psaní a drhání.
Bude další konzultace s psychiatričkou a psycholožkou, jestli ano nebo ne, jak moc je to riskantní. Protože tohle může bejt úplně super krok anebo taky úplně totální průser.
Možná mi zbývá poslední kousek skládačky, zavolat a zeptat se, jestli je ten byt ještě volnej.
A když jo? To nedám…
Vytáčím číslo a s nehtama zarytýma do stehna zadržuju dech.
Uběhne možná vteřina, ale mně se zdá, jako by se svět zastavil. Věčnost a já v ní. Srdce mi přestalo tlouct až v krku, připraveno vyskákat ven. Je to jako v Matrixu. Vzduch má najednou strukturu i barvu a já nepotřebuju dýchat.
Věčnost pominula a já tipám telefon. Možná zítra…
Přečtěte si také
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 2857
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 2445
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 970
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 570
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 301
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Přistihla jsem tchyni, jak fotí moje dítě nahé. Seřvala mě, že z ní dělám úchyla
- Anonymní
- 10.05.26
- 2741
S tchyní jsme měly kvůli fotkám našeho syna neshody už několikrát. Jenže když jsem ji jednou přistihla, jak si ho fotí nahého při koupání, vznikl mezi námi konflikt, který od té doby pořád visí ve...
Nehtařka se mi vysmála, že mám „ruce uklízečky“. Myslím, že mě chtěla ponížit
- Anonymní
- 10.05.26
- 1364
Chtěla jsem jen nové nehty a chvíli vypnout. Místo toho se mi nehtařka během manikúry vysmála kvůli mým rukám tak, že jsem měla chuť okamžitě odejít.
Doktorka dala dceři antibiotika. Až po brutální reakci uznala, že to byla chyba
- Anonymní
- 10.05.26
- 1056
Někdy jsem na doktory opravdu strašně naštvaná. Třeba jako teď. Moje čtyřletá dcera měla virózu, která se zhoršila tím, že ji začalo bolet ucho. Šli jsme jako obvykle na ORL, kde paní doktorka...
Nachytala mě s milencem v restauraci. A sama tam přišla s mladším mužem
- Anonymní
- 10.05.26
- 1848
Když mě tchyně přistihla, jak se líbám s milencem v restauraci, myslela jsem si, že je po všem. Jenže během pár vteřin mi došlo, že ani ona tam nebyla nevinně, přišla totiž za ruku s o dost mladším...
Máme doma více dětí a je u nás živo. Soused nám kvůli hluku vyhrožuje sociálkou
- Anonymní
- 10.05.26
- 1665
Žijeme v panelovém domě, máme tři děti a psa. Jsme všichni tak nějak od přírody hlučnější a děti jsou navíc hodně živé a temperamentní. Pod námi bydlí starší pán, který nás nemá rád a už několikrát...
jsi fakt skvělá, panická porucha je strašná věc, ale ono se to zlomí 
.
Jsem vždycky překvapená, čekám sodu 
Děkuju 
