Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Olcatko tak trochu bys měla změnit přístup i ty.
Jako bych četla mojí matku co si stěžuje na bráchu. Ty jsi jiného ražení a měl jinou výchovu a ty jiného. Ja ho chápu..a taky vím jak těžké je dostat se z nějakého neřestu.. je to těžké a působí to na mozek. Defakto přísun závislosti do mozku vyvolává reakce a když nejsou takto taky vyvolává reakce..a to špatné. Člověk se nejvíc změní až když ho ten špatný zlozvyk nějak dostane na kolena.
@Ou píše: Čím více mu budete vnucovat svoji představu života, kterou zjevně nesdílí, tím víc bude v odporu. Je dospělý a svéprávný. Vřele doporučuju se s tím smířit.
Nejste jeho matka, nejste zodpovědná za jeho zdraví. Chápu vaše obavy, ale čím více ho budete lámat do něčeho, tím více mu to zprotivíte.
Při vší úctě - ty Tvoje příspěvky mne poslední dobou skutečně dostávají do vrtule. Jestli se snažíš hrát si tady na psychologa-amatéra, tak to děláš fakt HODNĚ špatně.
![]()
Jaké „vnucuje svoji představu života“, co to je za blábol? Zakladatelčin partner se zjevně o nějakou změnu sám snaží, jen k tomu nemá dost pevnou vůli - což je celkem pochopitelné, při zápřahu, který aktuálně má. Je to takový začarovaný kruh - pravděpodobně by i rád něco změnil, ale fyzická i psychická únava, životní stereotyp, stres, to všechno ho pokaždé svede k tomu, že neodolá a vrátí se k osvědčeným okamžitým „úlevovým metodám“. On životní změnu NEODMÍTÁ, on jí jen momentálně nedovede uskutečnit. To je zatraceně velký rozdíl.
Naprosto chápu, že zakladatelka hledá něco, co by ho „praštilo po hlavě“ a pomohlo mu se zastavit, nadechnout, uklidnit - restartovat. Je to její partner, žijí ve společné domácnosti a problémy, které se týkají jeho, ovlivňují také ji (a jejich děti). Potřebuje přece mít partnera živého a zdravého.
Zakladatelko - já bych na Tvém místě zkusila nehledat okamžitý restart, ale jít pozvolnější cestou. Zavést změny nenápadně a postupně - třeba každý měsíc jednu drobnost, na kterou si navykne, přijme ji jako součást života (jako rutinu)… a až se to stane, šup začít s další.
@BohunkaP píše:
Při vší úctě - ty Tvoje příspěvky mne poslední dobou skutečně dostávají do vrtule. Jestli se snažíš hrát si tady na psychologa-amatéra, tak to děláš fakt HODNĚ špatně.![]()
![]()
Jaké „vnucuje svoji představu života“, co to je za blábol? Zakladatelčin partner se zjevně o nějakou změnu sám snaží, jen k tomu nemá dost pevnou vůli - což je celkem pochopitelné, při zápřahu, který aktuálně má. Je to takový začarovaný kruh - pravděpodobně by i rád něco změnil, ale fyzická i psychická únava, životní stereotyp, stres, to všechno ho pokaždé svede k tomu, že neodolá a vrátí se k osvědčeným okamžitým „úlevovým metodám“. On životní změnu NEODMÍTÁ, on jí jen momentálně nedovede uskutečnit. To je zatraceně velký rozdíl.
Naprosto chápu, že zakladatelka hledá něco, co by ho „praštilo po hlavě“ a pomohlo mu se zastavit, nadechnout, uklidnit - restartovat. Je to její partner, žijí ve společné domácnosti a problémy, které se týkají jeho, ovlivňují také ji (a jejich děti). Potřebuje přece mít partnera živého a zdravého.
Zakladatelko - já bych na Tvém místě zkusila nehledat okamžitý restart, ale jít pozvolnější cestou. Zavést změny nenápadně a postupně - třeba každý měsíc jednu drobnost, na kterou si navykne, přijme ji jako součást života (jako rutinu)… a až se to stane, šup začít s další.
Ja nedavno poslouchala rozhovor s jednim trenerem a vyzivovym poradcem, on rikal presne to same, ze je to z hlediska psychiky to nejrozumnejsi. Jednoduche male ukoly, a prechazet od jednoho k druhemu, az se ten predchozi tak nejak zautomatizuje, presne jak pises…treba zacit kazde rano dvema sklenicema vody atd…po par mesicich to bude uplne jiny clovek, ani nebude vedet jak ![]()
Moc děkuji, i když je to logické nějak jsem to opomněla. Četla jsem ze závislost se tvoří zhruba 16 dnů. Tedy aby si člověk na něco zvykl zautomatizoval.
Jde mi o to ho podpořit, ne nutit. Dnes si sám připravil věci k cvičení, zavřel se a zrejme trénoval, pripravil si mistnost k uzivani, cviceni. Z každých kroku k probrani se mam radost. Jenže zítra pondělí konec volna, v práci kuřáci. Ráno vstává driv nez my, jak kdy Ani ho nutit nemůžu snídat, můžu to s ním probrat ale vlastně by na to měl přijít sám. Protože ale přestává nabálil si plnou tašku poziradel, zmizelo ovoce, jogurty a nějaké bonbóny, jen ať si dá a aby to vydrželo.
@Olcatko hele někdy se lidé nezmění..proto si bereme muže takový jaký je. A s tím se musí žít..můžeš ho popostrkuji, radit ale když sám vnitřně nebude chtít, nic se nezmění.
Nebo taky se nemůžeš zbavit závislosti..někde jsem četla že vlastně lidí skáčou z jedné do druhé..prestavaš kouřit ale chytne té žravá, nebo PC, hry, mobil,..prostě člověk na,,droze,, jen změní druh,,drogy,,
@Lenka_Hal, myslím, že se tomu hovorově říká ”salámová taktika” ![]()
@Malike, totéž, co ta zdejší samozvaná psycholožka výše… Partner zakladatelky by něco změnit chtěl - jen je prostě příliš unavený, utopený ve stereotypu, který ho vždycky znovu vrátí zpět k “úlevovým metodám”.
@Olcatko, chce to trpělivost, laskavost a důslednost… jakkoli nefeministicky a nemoderně to zní, v mnohém se takovéto zásadnější, náročnější a specifické situace podobají práci s dětmi.
@BohunkaP ale těch důvodu proč nedokáže přestat je víc..já dlouho byla taky závislá a strašně dlouho jsem nedokázala přestat..
Až po x letech přišel impuls ale ani dnes to není snadné.
Mě přijde že ty vidíš jen svoji verzi a zbytek je špatně.
Já si myslím že přestat chce, ale nejde..ono odvykání je sakra těžký. Alkoholismus, drogy, cukr, kouření..
Zatím drží, najedl se odpocinul a šel cvičit. Sprcha, děti a spát. So práce jídlo má a poziradla zas nachystal. Od 20.dobolena. už se nemůžeme dočkat. Až na tu cestu, to bude zas masakr. Jede sám autem z Finska, já letím s dětmi. Snad mu to ale dlouho vydrží. I když po cestě cigaretě asi neodolá.
@Olcatko Já nerozumím tomu, proč to řešíš za něj ty. Vůle ke změně musí vycházet od něj. A ne jenom, že řekne, že by chtěl, ale…
Vždyť je dospělý, přestaň mu dělat matku.