Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
No nejvyšší čas mu nastavit hranice a pravdila, a nedělat mu trpělivě opičky..Jo jo, takových změn ještě bude…
Ja praveze jsem docela prisna. uklizi si hracky po sobe atd…nejsem zadna bezhranicni matka a neakceptuji nevychovu
Začíná období vzdoru. Najdi si o tom článek, pak mu trošku porozumíš. Není to vůbec o stanovení hranic, ale o jeho nevyzrálé nervové soustavě. Synovi jsou čerstvé dva a jede to u nás na plné obrátky. Vzteká se kvůli všemu, nechce se oblékat, přebalovat, nechce si hrát, vzápětí mě táhne do pokoje. Musíš vydržet být klidná, netrestat ho. I když je to někdy pekelně těžké. Pokud hrozí výbuch z tvé strany, raději odejít z místnosti. Při záchvatu se mu nevnucovat, ale být mu nablízku. Taky jsem před měsícem tápala, řešila to příkazy a zákazy. A zjistila jsem, že čím víc jsem klidnější, je klidnější i on. ![]()
Máme to podobné u mladší dcerky, jen u ní to trvá od 18 měsíců (teď jí je skoro 2,5). Beru to tak, že má potřebu se vymezovat, testuje, co může a nemůže. Do té doby to bylo zlaté dítě, teď je to kolikrát malé vzteklé stvoření
. Uklidňuji se tím, že to jednoho dne skončí. Tam, kde je prostor k diskusi a debatě, jsem ochotná svůj postoj změnit či upravit, ale pak jsou oblasti, kde striktně trváme na dodržování, ať jde o nějaký denní režim, uklízení věcí, co rozházela či fakt, že když se jde na procházku, kde se přes silnici za ruku nebo v kočárku a nazdar. Denní spánek jsme upustili, protože odmítá jít spát, přestože je unavená - o to je pak protivnější večer
. Ale už jsme se s tím nějak naučili pracovat a nenutíme ji, když nechce. Věřím, že to přejde, i když je to někdy na psychiatra (pro mne
).
Nektete deti jsou proste palicatejsi, vznetlivejsi, urputnejsi a vytrvalejsi. Jejich vychova proste stoji o dost vic energie.
@Svistice to chapu.ale kdyz se z uplne hodneho ditete behem 2 tydnu stane uplne jine dite?
Zakladatelko, tipla bych si na období vzdoru. U nejmladšího vnuka to začalo okolo 2 roku a vydrželo mu to skoro 3/4 roku. Dokázal se vztekat tak dlouho, až se někdy pozvracel. Tak jako to ze dne na den přišlo, tak to i ze dne na den odešlo a dnes je z něj milionový kluk (3,5 let). Když měl „svou výbušnou chvilku“ nevšímali jsme si ho, ale byli mu na blízku. V klidové fázi jsme si hodně vypravovali, co je v pořádku a co už je špatně. Přeji pevné nervy. Věř, že zase bude lépe. ![]()
Krom spani, usinani byl zlate dite. Nedavno jsem mu vysvetlila, byl trpelivy..dalo se s nim krasne vychazet.
Ted je to silene..vzteka se, bojujeme spolu, tohle jsem ani u starsich deti asi nepoznala(nebo si nepamatuji?).
Nevim, jestli mu nezrusit denni spanek, ptz se hodinu vzteka v postylce, 100× za nim musime jit, chce pusinky, kdyz mu je davam, tak mu vadim…nevim co se stalo.
Chapu, ze roste a zacina si nejak sam bojovat sve misto, ale popravde tapu v tom, urcit mu hranice.
Nevim, co se stalo…ale chtela bych ho zpet a nevim, jak to udelat.
Zuby ma uz vsechny, nemocny se nezda..Dekuji.