Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
U nás už je to tedy o dost lepší
Můžu dokonce i uvařit a nebo poklidit.To jsem dřív musela nechávat až na dobu ,kdy spal.Dokonce zvládneme občas i nákup,sice jen malé nákupy a fofrem,ale jde to(když mu vrazím do ruky bombony nebo křupky)Dřív začal vřískat hned u vchodu a u kasy už byl nepříčetnej
Na pc tedy aleechodím až když spí,pokud ho zapnu s ním-okamžitě je na klíně adožaduje se ,at mu pustím něco co chce on
Jinak řve -zbytek členů rodiny si může na pc kdy chce-dělá to jen mě
Ale jak říkám,ted už je to fakt zlatíčko a uplakanej je jen u oblíkání,přebalování,v kočárku,občas v krámu nebo když na něj jde choroba ![]()
Ahoj holky, mám doma skoro dvouletou a v posle době moc plače, když ocházíme z nějakého kroužku, kde si hrála s dětma.. Je strašně ráda s dětma.. a taky pláče, když jí odchází nějaká teta - moje kamarádka nebo učitelka ze cvičení apod. Je mi jí líto, ale to mám kvůli tomu platit kroužek třebas dvakrát, aby mohla být i s jinou skupinou dětí? Nebo ji utahat, tak napůl, než do kroužku vůbec dojdeme, aby se pak i těšila domů? Dříve jí hodinovky stačily, ale ted mi příjde, že by nejradši byla s dětma aspon dvě hodiny..
Oživuji diskuzi, malému jsou 3 roky a dva měsíce necelé a je to tu zas ![]()
Jsou to fáze, děti se mění jako roční období. Syn je někdy super, o pár týdnů později na zabití, akorát drzý je pořád, ale to vychází z jeho genetické podstaty, nedávno mu byly 3… Nezbývá než to přežít a být co nejtrpělivější. Přeji hodně sil! ![]()
Máme dva roky a zkouší mě, jak jen se to dá. Ovšem u mě nepochodí. Mezi dětmi se chová dobře, ale když mu někdo něco vezme, tak sebou flákne o zem a brečí - to většinou mu slovně vysvětlím, že nemá potřebu řvát, aby si vzal jinou hračku. Většinou, když si něco udělá(spadne) a není to nijak vážné, tak ho nechovám, jen ho taky slovně uchlácholím, někdy pofoukám a on si jde zase hrát. Když se snaží si něco vyřvat, tak ho ignoruju…jak čas letí, tak se to zlepšuje, sice né nijak bravurně, ale jde to. Nechci uplakánka. Prostě nás pořád dokolečka zkouší, co vydržíme.:) ![]()
Kluk má 3r a máme to samé. Vždycky s nadsázkou říkám, že mám hysterku s pinďourem
On to dělá jenom doma (resp. s rodiči), příp. u babičky, tam ale daleko míň. Např. ve školce je zlatej, pořád mi ho jenom chválí jak je hodnej, spolupracuje, uklízí apod. Sotva ale přijdu, tak je takřka pravidelně nějaká kňučenice ještě v šatně
A doma většinou pokračuje
Zanedlouho pro něj bude do školky chodit manžel, tak su zvědavá, jestli se alespoň tohle změní.
Radu žádnou nemám. Sama bych potřebovala, jestli nějaká je. Zatím mám jen: pevné nervy všem!
Já to mám úplně to samé, syn má 2 roky a 4 měsíce a taky kvůli všemu pláče, ale spíše víc, když jsem na návštěvě u rodičů. Doma ani ne to je jen semnou a dokážeme se zabavit tak není taková potřeba toho pláče, ale taky občas je. Mě spíš mrzí to, že když k pláči už dojde(u prarodiču)tak je hned zle všichni začnou hned zvyšovat hlas proč řveš, přestaň atd.Pak samozřejmě pláče víc…mě spíš mrzí to, že je syn tak trochu u rodičů omezen skoro nic tady nemůže, aby nebyl nějaký problém. Pak jen slyším, že malý pořád řve a je hyperaktivní a neposedí chvilku a to ne jen u rodičů říká mi to i teta, která má stejně starou holčičku ta zase je klidná, ale benjamin…má vše na co si vzpomene.Syn dokáže vydržet si hrát a dívat se na televizi hyper není ![]()
Pročítám diskuse na toto téma a musím říct, že jste mě bohužel nepotěšily. Mám dvou a půl letou dceru, která řve v podstatě od narození. Naštěstí jako miminko aspoň v noci spala, ale přes den jsem s ní pořád dokola rotovala po dědině, aby furt nebrečela. Naivně jsem se utěšovala, že to ten rok, rok a půl vydržím a pak bude líp. Jenže moje holčička vesele řve dál
Řve, když vstává, když snídá, když chce čůrat, když chce něco jíst, když má jít spát, řve že je tatínek v práci, řve že ju žduchá Růžena(naš pes),řve když se má oblíkat, když jdu do kotelny nebo do sklepa nebo když jdu otevřít, že někdo zvoní. Furt, furt, furt jen brečí. Už jsem na její řvaní alergická, to prostě nejde být v klidu.Jen začne brečet, už jsem vytočená na maximum a začnu po ní křičet ať furt neřve a ať se zavře do ložnice že ju nebudu celej den poslouchat. Teď jsme tu měly na noc o rok mladší neteřinku, která se pořád směje
a pěkně spinká aniž by před tím byť jen jednou pípla a ta naše hvězda zas prořvala celou noc
jestli neexistuje nic na to její věčný bulení, poraďte mi teda něco na nervy. Čím se mám nadopovat, aby mě to její řvaní bylo naprosto ukradený a abych jí nedělala takový psycho.
Ahoj holky, no zrovna jsem se tady šla uklidnit, jelikož už mám taky nervy v kýblu. Máme za měsíc 2 roky a taky kvůli všemu řve. Zvlášt ted ty poslendí dny, asi už nám oběma zima leze na mozek. pořád říkám TO UŽ NENÍ NORMÁLNÍ! Řve při obyč činnostech, při čištění zubů, při oblíkání, při obouvání papučí, a hlavně - BEZDŮVODNĚ! když mám podezření že má teplotu, absolutně nemám šanci změřit, ani v podpaží - řve, má alergii na doktory, nemůžu ji vzít ani sebou když jdu já ke své mudr pro recept, řve jen co vlezem do lékárny. A to nemluvě o sirupech, brali jsme železo, chutově bylo jako karamel, dostat to do ní? ani náhodou, řev, musela jsem ji to přidávat do čaje. Už jsem kolikrát na ní taky alergická. Snad to brzy přejde.
Malá řve třeba 20× denně o to horší je že chodí brečet vedle snažím se tam nechodit ona si prostě hraje najednou se zvedne a jde se vyřvat k sobě do pokeje a pak mě volá když nepřijdu spustí znovu a pak už přijde jen uslzená s nudlema až na pupku…nevím proš brečí a rady typu nech ji vybrečet a pak si púromluv jsou u nás těžko použitelné ve dvou letech umíme sice kolem 50 - 100 slov ale věty neděláme ani slova nespojujem takže nevím jak bych zní dostala smysluplnou odpověď a hlavně když pak přijde je vidět že ani neví proč vlastně šla brečet…
Já když se malé zeptám proč brečela, tak si stejnak vždycky něco jen tak vymyslí. říká vždycky:protože, protože, protože a rychle šmejdí očima po pokoji, a co jí padne do očí, to je jakože důvod breku. jednou se jakože bojí želvičky s kterou spává, jindy se bojí světla z lampičky, jindy zas pro změnu tmy, jednou jí vadí že je tatínek doma, podruhé že není atd. prostě výmluvy. už jsem z ní na palici. vím že bych měla být vděčná, že je zdravá, že s ní nemám problémy se vztekáním, není problém s ní jít k doktorovi, nakupovat, občas do restaurace, nevzteká se u oblíkání ani nikdy nedělávala sceny při přebalování, ALE PROČ PRO BOHA FURT BREČÍ!!!
Ahoj holky, když u nás začne Alička brečet, jsou jí dva a čtvrt, tak ji chovám, říkám jí, že ji mám moc ráda, pusinkuju jí a snažím se přivést jí na jiné myšlenky.. Někdy to ale taky nepomáhá, tak pak řeknu a dost!! Maminka se poslouchá a jdeme dělat to a to.. Většinou to zabírá.. nebo když pláče, tak jí vystvětluju, že je potřeba to a ono a nakonec jí řeknu, řekni - ano maminko a ona to řekne a je po pláči
A taky musíme utřít slzičky a jak se utřou, tak už se neplače.. Když zase spustí, tak to párkrát zopakuju nebo hladím, chovám..
Snažím se chodit s ní ven, pak je většinou spokojená..
Mámino pohlazení je nejlepší lék na vše(skoro).Našemu klukvi taky většinou stačilo pochování a potulení.