Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, docela by mě zajímalo jestli se v roce pozná již povaha dítěte, jaké bude, jestli společenské nebo ne. Synovi je rok. 2× týdně chodíme do kroužků a určitě tak 2× se vidí během odpoledne s jinými dětmi u nás doma nebo jdeme na návštěvu my. Jenže jakmile se do jeho blízkosti přiblíží jiné dítě začne kňourat (nepláče). Když jsou děti dál a nevšímají se ho,je v pohodě. Je to povahou nebo jen přechodné období? Ráda bych s ním chodila třeba ven na hřiště mezi ostatní děti, ale teď v zimě je to na nic. Stačí se v tomto věku takhle často vídat s dětmi?
Ti prcci podle mě stejně z kontaktu se stejně starými nic moc nemají. Max. se porvou
Nerozumí společné hře, nechápou princip půjčování atd.
Spíš se mi osvědčili starší kamarádi, kteří chápou, že to je „mimino“.
Myslím, že to stačí až až=) Nechala bych tomu volný průběh.
Ja mam zatim zkusenost jen s 8 mesicnim, ale musim rict, ze uz v tomhle veku se povaha rozezna. My se vidame s detmi tak jednou za 14 dni a malej je vzdy vesely, usmiva se na dospele i na deti. Zato treba stejne stary chlapecek pokazde kdyz nas vidi, tak place. Po pul hodine poknourava a pak uz je rozkoukany a uz se i usmiva.
Je to urcite povahou, ale v pozdejsim veku se muze chovat vice spolecensky, uz kvuli tomu, ze tak casto chodite mezi deti. ![]()
Rozdíly mezi povahou dětí jdou sice vidět odmala, ale dle mé zkušenosti se to dost mění - Jurča nebyl nikdy moc mamánek, ale zhruba až od dvou let a víc být začal, teď je to ještě víc
… Kája začala mít období stydění se z neznámých lidí teď… takže myslím, že asi na to nemá cenu moc hledět a postupně ho na děti zvykat, i když zatím z toho až tolik nemá.
Tak já mám tříleté dítě a jednoznačně tvrdím, že v ročním dítěti s emoc toho nepozná…
Náš malý v roce, ve dvou až dva a půl byl takový, že by šel s každným, nebál se, nerá se mazlil, nebál se tmy, usínal sám..
A teˇd je to všechno jinak. Jenom ho mám u zadku, mami, mami, jakmile někde uvidí cizího člověka, kdo je to a už se i bojí, máme problémy s usínáním, jenom by se tulil než by usínal, je bázlivý , bojí se tmy.
Takže můj názor je, že u tak malého dítěte rozhodně poznat povahu nejde, změní se…a takových maminek znám víc, že se jim dítě změní - chování
Mění se to, u nás byl starší nespolečenskej, děti moc nechtěl, mamííííí.
A dneska (4,5let) ho matka příliš nezajímá.
![]()
Změnil se, řekla bych že v těch 3 a půl letech nastal zlom (měl i hrozný období, na zabití
).
Můj brácha byl jako dítě nespolečenskej, uřvanej, já extrovert a s každým kámoška.
Dnes je brašul extrovert a má rád společnost a já bručoun, co raději zaleze a je sám.
kvaček píše:
Tak já mám tříleté dítě a jednoznačně tvrdím, že v ročním dítěti s emoc toho nepozná…
Náš malý v roce, ve dvou až dva a půl byl takový, že by šel s každným, nebál se, nerá se mazlil, nebál se tmy, usínal sám..
A teˇd je to všechno jinak. Jenom ho mám u zadku, mami, mami, jakmile někde uvidí cizího člověka, kdo je to a už se i bojí, máme problémy s usínáním, jenom by se tulil než by usínal, je bázlivý , bojí se tmy.
Takže můj názor je, že u tak malého dítěte rozhodně poznat povahu nejde, změní se…a takových maminek znám víc, že se jim dítě změní - chování
kvačku a uvidíš, že za pár týdnů bude zas jinak. ![]()
kvaček píše:
No nestraš
ale změny už jen v dobrém, samozřejmě.
Ale je to zajimavé… jako roční, dlvouletý mi klidně usínal potmě, nebál se, usínal sám, nepotřeboval k tomu nic a před 3 rokem, prostě držet za ruku, pořád nějaké okolo, chodí nám do ložnice… A tak jsem si libovala, jak mi dítě samo usíná…A nebo se vůbec nechtěl tulit.. A teď se pořád na mě věší…
Proto říkám, že v roce se nedá nic poznat.. Malý by šel s každým, každému hned něco říkal a dneska na 3 leté porhldíce doktorka nás sprdla, jestli vůbec mluví
nechtěl nic říct, styděl se..
kvaček píše:
Tak já mám tříleté dítě a jednoznačně tvrdím, že v ročním dítěti s emoc toho nepozná…
Náš malý v roce, ve dvou až dva a půl byl takový, že by šel s každným, nebál se, nerá se mazlil, nebál se tmy, usínal sám..
A teˇd je to všechno jinak. Jenom ho mám u zadku, mami, mami, jakmile někde uvidí cizího člověka, kdo je to a už se i bojí, máme problémy s usínáním, jenom by se tulil než by usínal, je bázlivý , bojí se tmy.
Takže můj názor je, že u tak malého dítěte rozhodně poznat povahu nejde, změní se…a takových maminek znám víc, že se jim dítě změní - chování
no jako bych to psala já ![]()
Třeba můj syn byl jako malý hodně společenský, chodili jsme plavat, cvičit, velmi často se vídali s kamarádkami se stejně starými dětmi - vždycky byl spokojený, usměvavý, nebál se. A teď - má kamarády, baví ho kroužky, ale když na věc přijde tak si nejradši zaleze a čte knížku(dokonce i z družiny „utíká“ s knížkou na chodbu, aby měl klid). Že by nějak miloval chození po návštěvách za kamarády se taky říct nedá. A myslím, že až přijde puberta bude to zase úplně jinak ![]()
Taky myslím, že na ročním dítěti nejde moc povahových rysů poznat, protože za 2 měsíce se bude chovat nejspíš jinak. Náš prcek byl jako mimino hrozně kontaktní, teď v 18M je hodně stydlivej, když vidí víc cizích lidí najednou. Stejně staré děti ho neberou, ze starších je unešenej (to je asi běžné). A pevně doufám, že současná povaha není konečná, protože je extrémně vzteklej a netrpělivej, jesti se bude ještě v 18 letech vztekat, že mu padá komín z kostek, tak potěš koště… ![]()
Když syn reaguje na ostatní děti kňouráním, tak ostatní maminky mají připomínky typu: "on není zvyklý na děti? " To pak můžu vyskočit z kůže.
Příspěvek upraven 19.01.12 v 22:57
Ber to tak, že některé maminky si musí rýpnout, když neví jak, tak takto
V okolí mám pár, které nikdy nejsou zticha, pokaždé si něco na nějakou najdou, když jsme na hřišti- nebo spíš na jejich děti
Příspěvek upraven 19.01.12 v 22:58