Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Prostě to jen víc vnímá, neděje se nic. Hlavně to nelámat. Nedělá mu to dobře? Tak rozhodně bych ho tomu záměrně nevystavovala. V tomhle věku má fakt na socilizaci s jinými dětmi čas. Určitě bych se ho snažila v situaci, kdy je ve stresu utěšit, potřeba jistoty je základ a pokud se dítě nebude cítit jisté, jde všechno ostatní do kopru. Pokud by jste chtěli trénovat, tak spíš si vybrat kamarádku s klidnějšími dětmi a snimi se vídat pravidelně. Na hřiště chodit, když tam těch dětí není moc. Neeliminovat kontakt, ale postupovat pomaličku a citlivě.
Káka74:Díky za podporu, člověku se trochu uleví, když sem napíše!
On i dost sám v cizím prostředí raubíří, zas tak bojácný není. Jen prostě mu vadí, když si chce s ním někdo hrát nebo se ho dotknout atd. V tom to asi nebude, že jsme se vídali s dětmi do jeho 11ti měsíců jen 1× týdně. Kamarádky holčička (bydlí na vesnici) a poprvé viděla mimino v roce a je úplně v pohodě, komunikativní nebojácné dítě. Asi je to dost povahou nemyslíš? Asi to má po mně, jsem taková úzkostlivá povaha.
Může to být povahou a nemusí. Buď mu to zůstane a nebo teď na tohle prostě není připravený a má jiné (vývojové) priority. Jako třeba zkoušet, co máma vydrží nebo kam až se dá vylézt aniž spadnu…
Já ze své zkušenosti vím, že všechno má svůj čas a až přijde, tak si bude s dětmi hrát. A co říkají ostatní, na to bych prděla.
Ahoj, snad me nikdo za l prispevek nebudete odsuzovat, ale zajimalo by me jestli to mate nekdo taky tak…nesedi mi absolutne povaha meho ditete(2roky) je to pravy opak me, je velmi spolecenska (i v obchodech a kdekoliv jinde kdyz potkame deti tak mi za nimi utika i za temi starsimi), chce byt stale stredem pozornosti( kdyz si ji nevsimam treba 5minut tak se mi naschval pocura pokaka). Je hodne akcni uz nechodi ani vubec odpoledne spat vydrzi radit od rana do vecera (v noci spi teda dobre). Kdyz jsem s ni nekde na navsteve tak kazdy kouka jak mam zive dite. No a proc to pisu, holky ja uz nemuzu mala je tak hrozne narocna, nevim uz kde brat sily, mate to taky nekdo tak? ![]()
A to jsi na ní sama? Že by si ji dala občas někomu pohlídat, aby sis odpočinula…Co jinak poradit, nevím, opravdu ji prostě zabavovat. chodit častěji mezi děti, jestli jí to vyhovuje, postupně zkusit nastavovat řád, že teď si hrajeme, teď maminka vaří, teď bude pohádka.
Jen se mi tedy nezdá to, že když se jí pět minut nikdo nevěnuje, tak se NACHVÁL pokaká?
Není to spíš tak, že se to teprve učí, takže se prostě stane nehoda? ![]()
Hele, lepsi jak nejaky vystresovany, ustraseny dite, to jsou teprv starosti
za chvilku pomaze do skolky a bude klid ![]()
Zrovna včera jsem nad tím přemýšlela. Moje starší dítě má komplikovanější povahu a je a asi vždy pro mně bude dost oříšek. Co se výchovy týče, tak to bude velká výzva. Už jen tím, že je oproti mně tak jiný (a přitom je ještě paličatější, než já
). Puberta bude asi hodně výživná, rozdýchávám to už těď. ![]()
@Mar__tanka1983 sama na ni nejsem ale tatinek na nejake hrani moc neni, obcas pohlidaji babicky ale stejne jsem s ni vetsinu casu. A pocura se opravdu naschval nehodu ma jen obcas a to se jen pricurne ale kdyz je to naschval tak to pusti cele a vidim ze si predtim vynucuje pozornost.
@Tarinka na skolku uz se tesim ale je narozena v rijnu a u nas maji skolky plno tak pujde az od 4let
Holky ja to vlastne ani nenapsala cele, predstavte si jake to je kdyz si s nejakym clovekem nesednete povahou, tak takovy pocit mam z meho ditete absolutne si s povahou nesedneme, tim nechci rict ze bych ji nemela rada, miluju ji je to me dite ale z te povahy se mi chce nekdy brecet
Naše nejstarší dítě je naprostý oříšek, co se výchovy týká. Do dvou let to bylo milionové dítě, samostatné až nad rámec. V období mezi druhým a třetím rokem přišlo období vzdoru a to trvá. Bude mu brzy 8 let. Navíc je smýšlením naprostý pesimista, což nám optimistům (ostatní členové domácnosti) samo o sobě moc nesedí. Snažíme se, vysvětlujeme, ale prozatím se vše míjí účinkem. Jak není po jeho, je řev, třískání dveřma,…
@Svistice píše:
Zrovna včera jsem nad tím přemýšlela. Moje starší dítě má komplikovanější povahu a je a asi vždy pro mně bude dost oříšek. Co se výchovy týče, tak to bude velká výzva. Už jen tím, že je oproti mně tak jiný (a přitom je ještě paličatější, než já). Puberta bude asi hodně výživná, rozdýchávám to už těď.
Mame to taky tak starsi je takova premyslivejsi, vse si bere osobne, citlivejsi, ale nedava ti na sobe tolik znat, ale vse si pamatuje, neni ji ani pet a klidne mi neco vycte po roce. Mladsi se furt chechta nebo rve, ale clovek vi na cem je, to je taky peknej divoch… ale pro me je lepsi nahanet malyho grazla nez neustale premyslet o cem premysli ta starsi ![]()
@MisaHanuska A jak to z dlouhodobeho hlediska neses, ze nejstarsi jablko padlo dost daleko od stromu? Potrebuju nejakou inspiraci, jak to zpracovat a toho myho kluka neprizabit nebo se nezblaznit. ![]()
@Svistice My k tomu zaujímáme řekněme takový zen přístup. Necháme ho vyvztekat, vytrucovat, ale co má udělat, prostě udělat musí. Když odmítá jíst, tak prostě nejí. Co se školy týká, nehádám se a snažím se vysvětlovat, ukazovat,…Ale neříkám, že je to jednoduché.