Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Povaha dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.1.12 22:57
Mata132 píše:
Když syn reaguje na ostatní děti kňouráním, tak ostatní maminky mají připomínky typu: "on není zvyklý na děti? " To pak můžu vyskočit z kůže.Příspěvek upraven 19.01.12 v 22:57
Ať si škubnou brvou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.12 22:59
No jedna známá to tak měla a taky se do ní někdo navážel, že její malý se bojí dětí nebo tak nějak a ona ji na to řekla, že se děti nebojí, ale ten její chhlapec se jejímu moc nelíbí.. a bylo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.12 23:01
Mata132 píše:
Když syn takto reaguje, tak mi vadí připomínky některých maminek: „on není zvyklý na děti“ …
Jé tohle jsem taky slýchávala! „To je tím že nechodí do školky“… PRD!
Kamarádka má holčičku, která byla od narození dost nespolečenská. Jen s maminkou a děti nepotřebovala… Když přišla návštěva, zalízala pod stůl - až jí někteří dobráci tvrdili, že by měli navštívit psychologa. Tlačili ji, aby ji dala do školky ve 3 letech. Nedala ji, prostě ji nechala doma dozrát.
Dneska jsou holčičce 4 roky, nemá problém zůstat v kolektivu dětí bez maminky, nezalízá pod stůl, naopak je to pěknej diblík!!! Není stranou žádnejm lumpárnám.
Dítě musí dozrávat postupně, nelámat to.
Nechápu, proč se tolik obdivujou společenské děti a dává se na to takový důraz - chceme, aby se chovali jako dospěláci, aby vydrželi bez maminky, aby si uměly s ostatníma dětma hrát… Dítě má své práva a to největší je, že se může chovat jako dítě.
Uvidíš za chvilku může být úúúúplně jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.12 23:05
Já třeba nechápu, proč se někdo diví, že třeba můj Pepík se nechce hrát s nějakou Maruškou..
Ono i ty děti si vybírají s kým si budou hrát, kdo jim je sympatický.. V rodině máme o půl roku staršího chlapce - od švagrové a všichni hned jak si můj Kuba bude s ním hrát, ale jakmile prostě k nim dojdem, tak prostě nezájem, moc se ním hrát neche a to bylo, že neni zvyklý. na děti. a přišla jeho starší sestra, která má 5 a prostě se celou návštěvu hrajou spolu a to má jenom 3 a ona ji teď táhne na 6.. Hrají si na školu, uspávání atd..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.12 23:09
já myslím že částečně už to povaha je, děti mají svoje období kdy jsou víc bázlivé ale i tak znám děti, které jsou půjčovací od malička. Moje dcera je třeba od malinka cíťa, nemusí cizí lidi, ale děti třeba má ráda, na hřišti se zapojuje, ale je prostě opatrná. A to už se dalo poznat i v tom roce. Možná jsem si to jen uvědomila až zpětně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.12 23:10
Mě jako dítě chtěli taky tahat k psychologovi, že není normální, jak se stydím a nemluvím s dospělýma. Když si mě máma vyzvedávala ze školky, ptala se mě, jestli jsem mluvila a já na to: „já jsem mluvila, ale nezeptej se“. Do vlastní tety jsem místo oslovení píchala klacíkem (na mou obranu, vídala jsem jí tak 1× za rok, bohužel, na rodinných sešlostech se to jako veselá historka přetřásá doteď). Komukoli dnes jako dospělá vyprávím o svých dětských trampotách, odmítá uvěřit, protože už dávno mám spíš problém pusu zavřít . Takže klid, všechno se poddá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.12 23:12
a jak píšou holky, rozhodně bych ho netlačila mezi děti nějak víc, ano kontakt ano, ale v tomto věku přiměřeně. Učit ho že se půjčují hračky apod, ale abyste každý den byli v kolektivu to je blbost. Jemu je nejlíp s tebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.1.12 23:15
Dítě v roce pořád ještě nejvíc potřebuje maminku. Kontakt s jinými dětmi samozřejmě není od věci, ale rozhodně to pro ně není priorita. Jen se prostě rozkoukávají, takže bych z toho fňukání nic zásadního nevyvozovala. Hloupé poznámky jiných, nech vyšumět jedním uchem tam a druhým ven. Jinak ale musím říct, že jisté povahové rysy u svých dětí vnímám už od miminek. Tím spíš, že jsou velmi rozdílní. Kája je zasněný introvert, žijící ve svém světě fantazie, zatímco u Kuby je už teď v půl roce jasné extrovertní chování, zvědavost, určitá průbojnost. Jasně, všechno má své fáze, ale u té Káji to bylo zřetelné od malička a vlastně se to jen jakoby formuje a dostává to jasnější obrysy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.12 01:43
Mám doma taky asociála … a to jsou mu už dva. Děti ho děsí, větší shluky divokých dětí (hřiště/herny) ho děsí (v klidu je jen na cvičení, ale to je tím, že tam má pár „stálých“ kámošů, je to už známé prosředí a že civičitelku očividně zbožňuje), cizí lidi, návštěvy a sousedi ho děsí (v kruhu rodinném - i v tom širším - je naopak uvolněnej šašek a moc spokojenej). Tiše závidim sousedce s mladším dítkem, který je hrozně společenský, se všema se dává do řeči - dospělýma i dětma, v kolektivu dětí je naprosto v klidu a je dokonce někdy i „tahounem dětí“ … ten můj si tak nanejvýš ukořistí hračku, když je hoooodně odvážnej, a zeleze s ní do kouta nebo ke mě a tam jí študuje. Stačí aby vedle něj výsklo nebo proběhlo dítě a on už natahuje a klepe se.
A myslím si, že to není o povaze. Nikdo z rodiny introvertní není, já i manžel jsme v mládí byli hooodně společenští a tahli z akce do akce … a teď jsme rádi doma peciválci a nikam mezi lidi nás to netahne.
Je to podle mě spíš o životním období a aktuálním stavu vývoje psychiky dítěte. Já si prošla extrovertním dětstvím - třídní kašpar, divadla, olympiády - následně depresivně introertní pubertou - skoro jsem nemluvila - pak se to někdy v 19ti zlomilo a do porodu jsme byli s manželem ve společnosti furt a rádi a teď jsme rádi uzavření jen spolu.
V roce se sice už pozná povahový rys - např. hysteričnost, flegmatičnost (některý děti jsou až k závidění pohodáři) … ale jestli bude nebo nebude jedou společenské se odvíjí od mnoha dalších věcí, bych řekla.
Nebuď rozhozená, že tvoje miminko není „lev salonů“ 
O tom životní štěstí fakt není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.12 08:47
Nečetla jsem příspěvky, ale náš to má od malička doteď, je mu 26 měsíců. Od mala brečel před cizími lidmi, snesl jen obě babičky. Táhlo se to s ním pořád.
V současnosti snese už i oba dědy (pochovat ale ne, pořád je tam cítit z jeho strany chlad a opatrnost), ale strejdy ne. Před dětmi v herně, na hřišti se schovává za mnou nebo uteče, pokud se k němu přiblíží s cílem si hrát. Pozorovat z povzdálí nebo sedět vedle dítěte, které si ho absolutně nevšímá, mu nevadí.
Dvě kamarádky se stejně starými dětmi snese v jedné místnosti jen proto, že je zná už přes rok. Ale hrát si nebude ani s těmi dětmi ani se nepřiblíží moc blízko ke kamarádkám.
Před cizími dospělými brečí, pokud na něj promluví, usmějí se, nakloní se, apod.
Povaha podle mě hraje dost roli, je to kliďas, introvert a hodnej, neznám velké zlobení typu role papíru v záchodu, mobil v mikrovlnce, ovladač v koši apod. Respektuje zákazy. 
Je to prostě takovej moula hodnej, citlivej. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.12 13:21
Davdan píše:Mata132 píše:
Když syn takto reaguje, tak mi vadí připomínky některých maminek: „on není zvyklý na děti“ …Jé tohle jsem taky slýchávala! „To je tím že nechodí do školky“… PRD!
Dítě musí dozrávat postupně, nelámat to.
Kamarádka má holčičku, která byla od narození dost nespolečenská. Jen s maminkou a děti nepotřebovala… Když přišla návštěva, zalízala pod stůl - až jí někteří dobráci tvrdili, že by měli navštívit psychologa. Tlačili ji, aby ji dala do školky ve 3 letech. Nedala ji, prostě ji nechala doma dozrát.
Dneska jsou holčičce 4 roky, nemá problém zůstat v kolektivu dětí bez maminky, nezalízá pod stůl, naopak je to pěknej diblík!!! Není stranou žádnejm lumpárnám.
Nechápu, proč se tolik obdivujou společenské děti a dává se na to takový důraz - chceme, aby se chovali jako dospěláci, aby vydrželi bez maminky, aby si uměly s ostatníma dětma hrát… Dítě má své práva a to největší je, že se může chovat jako dítě.
Uvidíš za chvilku může být úúúúplně jinak.
tak tohle je přesně naše první dcera 
, taky z toho „vyrostla“. Do školky šla ve 4,5 letech a chodí ráda A podobně to mám i s druhou dcerou (1 rok), sice nezalézá pod stůl, je kontaktnější, ale nechce k nikomu do náruče, nenechá na sebe od cizích sáhnout. A taky už jsem si vyslechla cože jako budu dělat až půjde do školky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.12 20:58
Tedy jenom na okraj. Míra extro/introverze se samozřejmě během života může měnit, ale že by se z úplného introverta stal extrovert či naopak, to je myslím, moc razantní změna. Povaha se zčásti dědí, resp. je člověku spíše daná (např. temperament) a částečně si ji formuje spíše vnějšími vlivy (např. charakterové vlastnosti). Samozřejmě i to, co je nám dáno se různými vlivy může měnit. Pro mě z toho vyplývá, že povaha se může projevovat daleko dříve než v roce nebo později, nicméně není z toho potřeba dělat nějaké silné závěry a odsuzovat dítě k nezdaru, když v jenom roce není sociálně zdatné. To se od něj v tomto věku ani v podstatě nemá očekávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.1.12 22:43
Káka74 píše:
Tedy jenom na okraj. Míra extro/introverze se samozřejmě během života může měnit, ale že by se z úplného introverta stal extrovert či naopak, to je myslím, moc razantní změna. Povaha se zčásti dědí, resp. je člověku spíše daná (např. temperament) a částečně si ji formuje spíše vnějšími vlivy (např. charakterové vlastnosti). Samozřejmě i to, co je nám dáno se různými vlivy může měnit. Pro mě z toho vyplývá, že povaha se může projevovat daleko dříve než v roce nebo později, nicméně není z toho potřeba dělat nějaké silné závěry a odsuzovat dítě k nezdaru, když v jenom roce není sociálně zdatné. To se od něj v tomto věku ani v podstatě nemá očekávat.
Vidíš a my vybočili z tabulek a ze mě je bručoun a z bratra bavič.
Ale souhlasím, že dělat v roce závěr je brzy. V roce má jiné „starosti“, než být extrovert nebo introvert. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.12 21:44
Ahoj, tak se zase hlásím. Vím, asi to moc řeším, ale začíná to být asi horší a horší. Jakmile se k synovi přiblíží jakékoli dítě na metr, tak spustí strašný pláč a párkrát se i dost třásl. Já to jen nechápu. Do jeho 11 měsíců neměl vůči dětem nic. A najednou zlom a chová se takhle. Co mám v tu chvíli dělat? Vzít ho do ruky a utěšovat nebo ho zabavit hračkami a nechat sedět? Je i takový lekavý. Např. Jedeme venku v kočáru, on sleduje jedoucí auta a povídá si u toho. Najednou proběhne řvoucí dav dětí ze školy a syn začne plakat. Připadám si jak matka, která ho od něčeho izoluje, přitom s ním chodím od narození ven i několikrát denně. Do svých 11ti měsíců viděl ostatní mimina určitě tak 1× týdne. Tak co se proboha děje? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.12 22:28
A kolik je synovi, Mato? Nelámala bych to přes koleno a když začne plakat, utěšila bych ho, když by chtěl pochovat, pochovala bych ho… Mám doma taky cíťu, introverta, je dost opatrný a nemá rád fyzický kontakt s cizími dětmi. Snese bratránka 3letého, protože se vidí od narození min. 2× do týdne na celý den, pak ještě sestřenku dvouletou. A jak píšeš, že když se k malému přiblíží dítě na metr, napadá mě, neublížilo mu nějaké dítě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
