2 roky a nemluví

Nase se rozkecala az presne kolem 2 roku zato to ted jede - skoro kazdej den novy slovo. Jinak byla jako Vase (stejne i stim chozenim, a to se u nas mluvi jen cesky. Neresil bych ro zatim vubec…

Emicka: Ja mam 17ti mesicni a mluvi se na ni taky dvema jazyky, ale zijeme v CR. Mala mluvi hodne, ma velkou slovni zasobu, ale jen cesky, manzel cizinec na ni mluvi svoji reci, neco mu rozumi, ale odpovida mu zasadne jen cesky. Tvoje holcicka to ma tezsi, protoze mama - clovek, co na ni mluvi nejvic - na ni mluvi cesky, ale vsude kolem je anglictina, takze se nedivim, ze jeste nemluvi, podle me si to musi nejdriv srovnat v hlave ty jazyky. 

@Anonymní píše:
Maminky, mám trochu obavy z chování mého syna. Jsou mu dva roky. Nejvíce mě znepokojuje to, že vůbec nemluví. Brebentí, to jo, ale nejsou v tom žádná konkrétní slova. Neřekne ani máma, táta… nic. Jen občas nějaké citoslovce. Je vidět, že mi rozumí, ale do jaké míry, to si nejsem jistá. Třeba když mu řeknu, ať mi v knížce ukáže kravičku, stává se mu, že ukáže jiné zvíře. Někdy ukáže správně, někdy ne. V tomto věku už by se mu ale asi zvířátka plést neměla, ne?
Pak je také stydlivý. V dětském kolektivu se moc nezapojuje, nejdříve pozoruje okolí a pak, když se rozkouká, tak si hraje sám, případně s dospělými, pokud ho nějak nabádají. Ale děti kolem jeho věku jako by zcela přehlížel. Když na něj promluví cizí člověk nebo dítě, kouká se do země. Také mě znepokojuje, že mě v koletivu více lidí (dětí) tolik nevnímá. Když na něj zavolám, jakoby mě ani neslyšel, ale jinak bych řekla, že má sluch v pořádku.
Také je hodně vzteklý. Rozčílí ho třeba, asi jako většinu dětí, když musí na hřišti vrátit autíčko, které naní jeho apod. To bych pochopila, že se mu to nelíbí, ale on se začně vztekat opravdu hodně, že ho musím odnést z hřiště a to mi při tom klidně jednu ubalí
Na mazlení také moc není, moje pusinky tak nějak přetrpí…ale sám pusu nedá, nepřitulí se.
No bylo by to na dlouho, abych tu více popsala jeho chování. Každopádně, jak některé z vás asi už napadlo, mám obavy z autismu. Vím, že mi tu nikdo nestanovíte diagnozu. Spíše by mě zajímalo, kdo máte dítě s podobným chováním jako můj syn, jak se dál vyvíjel, zda se naplnily vaše obavy nebo byl v pořádku…?Děkuji

Zajímalo by mne co na to pediatr. Ze Tvého popisu jasně vyplývá Tvá obava, popisuješ hlavně „příznaky“, které by k vyřčení této diagnozy navedli. Zkusila jsi někdy takto uceleně promluvit s pediatrem? Pokud ne, tak to udělej. Pokud ano a jemu vše to co píšeš, příjde normální, tak si zkus ve svém okolí najít buď Rannou péči, nebo SPC(spec. pedagogické centrum) a domluv se s nimi na diagnostice (v SPC se na něj mrkne spec. pedagog, nebo jejich psycholog), u Ranné péče nevím, zda i vyšetřují děti (nemám osobní zkušenost). Pokud bys v okolí nikoho takového neměla, požádej pediatra o žádánku k dětském pschologovi - je lepší najít někoho, kdo se problematikou PAS zabývá, v tomto věku půjde spíše o Tvé povídání si s psychologem.
Vše další se bude odvíjet od toho, jak se na syna budou dívat odborníci na PAS.
Nicméně ve dvou letech bych nepřikládala takovou důležitost vztekání dítka - období vzdoru dokáže změnit na dráčka i největší zlatíčko ( a to i s tím agresivním chováním - bouchnutím).
Spíše by bylo nanejvýš alarmující, kdyby nějakou dovednost uměl a jakoby „zapoměl“ (paci-paci, jak je veliký a pod). Také to, kdyby už mluvil a najednou přestal.
U nás to, ve věku jednoho roku, - jak vidíš v podpisu - bohužel bylo doslova tak, že večer mi usnula šikovná holčička (mluvila tříslabičná slova jak např. BABIČKA, ty hrátky jako ták jsem veliká apod uměla a dělala, četly jsme si spolu v knížkách) a ráno se vzbudilo úplně jiné dítě (její pohled byl jako by prázdný, což už teď naštěstí je malinko jinak). Tedy, aby to neznělo tak dramaticky - myslím po mentální stránce, motoricky zaostávala vždy.
Držím palce, aby to nebylo to čeho se bojíš, ale nenech to být. Rozhodně zajdi za pediatrem, případně kontaktuj tu Rannou péči, nebo SPC. nepíši na prvním místě psychologa, protože mají šíleně dlouhé čekací lhůty, případně mají stop stav (teď už asi většina do konce roku), ale pokud někoho dobrého najdeš, tak se domluv na co nejrychlejší diagnostice. A jako malou radu ode mne přímo - najdi si na internetu(sociálních sítích) skupinky nás mamin, které už v této problematice jedeme delší dobu. Pokud se u Vás diagnoza potvrdí, tak věř, že umíme poradit co a jak. Bohužel zatím není jiná možnost jak se dostat k radám ohledně práce s dětmi s PAS, vše je pokus omyl, pediatři, psychiatři, psychologové nedokáží konkretizovat rady na určité dítě. Dostane se ti od nich obecných doporučení, ale i děti s PAS, stejně jako zdravá dítka, jsou natolik různorodá, že se hodí jakákoliv přímá zkušenost od rodičů jiných dětí s PAS. Stejně tak SPC, tedy speciální pedagožky dokáží dobře poradit - mně osobně jedna taková zachránila zdravý rozum , když mi ukázala, že i dcerkou se dá pracovat a dá se posouvat dále .
Kdybys potřebovala poradit, klidně mne kontaktuj přes SZ. Většinou odpovídám ještě ten den, nejpozději druhý.
 M.

@nonina píše:
Zajímalo by mne co na to pediatr. Ze Tvého popisu jasně vyplývá Tvá obava, popisuješ hlavně „příznaky“, které by k vyřčení této diagnozy navedli. Zkusila jsi někdy takto uceleně promluvit s pediatrem? Pokud ne, tak to udělej. Pokud ano a jemu vše to co píšeš, příjde normální, tak si zkus ve svém okolí najít buď Rannou péči, nebo SPC(spec. pedagogické centrum) a domluv se s nimi na diagnostice (v SPC se na něj mrkne spec. pedagog, nebo jejich psycholog), u Ranné péče nevím, zda i vyšetřují děti (nemám osobní zkušenost). Pokud bys v okolí nikoho takového neměla, požádej pediatra o žádánku k dětském pschologovi - je lepší najít někoho, kdo se problematikou PAS zabývá, v tomto věku půjde spíše o Tvé povídání si s psychologem.
Vše další se bude odvíjet od toho, jak se na syna budou dívat odborníci na PAS.
Nicméně ve dvou letech bych nepřikládala takovou důležitost vztekání dítka - období vzdoru dokáže změnit na dráčka i největší zlatíčko ( a to i s tím agresivním chováním - bouchnutím).
Spíše by bylo nanejvýš alarmující, kdyby nějakou dovednost uměl a jakoby „zapoměl“ (paci-paci, jak je veliký a pod). Také to, kdyby už mluvil a najednou přestal.
U nás to, ve věku jednoho roku, - jak vidíš v podpisu - bohužel bylo doslova tak, že večer mi usnula šikovná holčička (mluvila tříslabičná slova jak např. BABIČKA, ty hrátky jako ták jsem veliká apod uměla a dělala, četly jsme si spolu v knížkách) a ráno se vzbudilo úplně jiné dítě (její pohled byl jako by prázdný, což už teď naštěstí je malinko jinak). Tedy, aby to neznělo tak dramaticky - myslím po mentální stránce, motoricky zaostávala vždy.
Držím palce, aby to nebylo to čeho se bojíš, ale nenech to být. Rozhodně zajdi za pediatrem, případně kontaktuj tu Rannou péči, nebo SPC. nepíši na prvním místě psychologa, protože mají šíleně dlouhé čekací lhůty, případně mají stop stav (teď už asi většina do konce roku), ale pokud někoho dobrého najdeš, tak se domluv na co nejrychlejší diagnostice. A jako malou radu ode mne přímo - najdi si na internetu(sociálních sítích) skupinky nás mamin, které už v této problematice jedeme delší dobu. Pokud se u Vás diagnoza potvrdí, tak věř, že umíme poradit co a jak. Bohužel zatím není jiná možnost jak se dostat k radám ohledně práce s dětmi s PAS, vše je pokus omyl, pediatři, psychiatři, psychologové nedokáží konkretizovat rady na určité dítě. Dostane se ti od nich obecných doporučení, ale i děti s PAS, stejně jako zdravá dítka, jsou natolik různorodá, že se hodí jakákoliv přímá zkušenost od rodičů jiných dětí s PAS. Stejně tak SPC, tedy speciální pedagožky dokáží dobře poradit - mně osobně jedna taková zachránila zdravý rozum , když mi ukázala, že i dcerkou se dá pracovat a dá se posouvat dále .
Kdybys potřebovala poradit, klidně mne kontaktuj přes SZ. Většinou odpovídám ještě ten den, nejpozději druhý.
M.

Také moc děkuji za reakci. S pediatričkou jsem to zatím takto uceleně neřešila, ale teď už se na to chystám… Upozorňovala jsem ji na 18měsíční prohlídce, že syn vůbec nemluví. Říkala, že pokud mi rozumí, tak zatím neřešit. Řekla jsem, že ano, že mi rozumí. Ale když ho více pozoruji, tak nevím, jak moc mi rozumí. Když mu řeknu jdeme ven, tak běží ke dveřím. Když mu začnu odříkávat nějakou říkanku z knížky, tak mi většinou přinese tu správnou knížku (občas si to splete a přinese třeba podobnou). Když mu řeknu, ať přinese nějakou konkrétní věc, tak někdy se trefí, někdy přinese něco jiného a někdy na to kašle uplně
Neproběhlo u něj to, že by něco uměl a pak to přestal dělat. Alespoň jsem nic zásadního nezaznamenala. Paci-paci a pá-pá umí dobře, ale jen pokud chce.
Další ještě co mě napadá, tak od mimina byl strašně lekavý. Na můj hlas byl zvyklý, tak to se moc nelekal. Ale když si nedejbože táta pšíknul, tak se chudák syn rozbrečel. To se časem zlepšilo, ale leká se pořád. Třeba když jsme sami doma a já na chvilku přestanu mluvit a pak třeba po pěti minutách něco řeknu, tak se lekne.
Pokud by se diagnoza potvrdila, určitě budu potřebovat rady a podporu ostatních maminek Ráda to s tebou již teď proberu hlouběji v sz. Děkuju
To je mi moc líto, že tvá dcera se takhle změnila ze dne na den To musel být tedy šok…

@Anonymní píše:
Zkusila bych nějaké centrum rané péče, popřípadě nějakou tu dietu pro mozek a motivovala.

Co prosím přesně myslíš tou dietou po mozek? Nějaké vitamíny?

@Anonymní píše:
Ahoj zakladatelko, to jsem ja anonym, co ti doporucil filmy at v tom mame poradek hele mala delala s tim lekanim to same, dopuntiku. Rozmluvila se okolo toho 5 roku.taky jsem s rikala, ze jestli bude nekdy mluvit, tak to oslavim, zacala echolaliemi ( snad to pisu spravne) proste opakovala hlasky. Z pohadek a tak. To delala roky a ja si rikala, ze jestli se s ni budu moct nekdy domluvit, tak to oslavim. Domluvit se s ni uz celkem domluvim, ale dala jsem si dalsi metu-az normalne pokecame, tak to oslavim no a jak je na tom..chodi na specialni skolu a uceni ji moc nejde, moc nevnima co se po ni chce, ale hloupa neni, spis nekdy az vycurana ma tezkou poruchu pozornosti s hyperaktivitou a na co chci tebe upozornit je vyvojova dysfazie, precti si o tom neco, je to dost podobne autismu. Jo a s temi filmy te chapu, odvazila jsem se na neco takoveho kouknout taky az sem vse zpracovala a vis co, byla to skoda, protoze pomoci vhodne lecby apod se z toho autismu rada z tech hlavnich hrdinu dostala. Drz se jo a ta dieta na mozek to mam na mysli ruzne bezcukernate, bezmoucne a bezmlecne diiety a vysetreni na opinoidni peptidy, no je toho vic. Pokud bude. treba, tak do toho vplujes, ale snad ne a bude to dobry, coz vam preju jo a mam taky dvouletaka a rozdil oproti male je sto a jedna, na nem vylozene vidim, ze mozek ma jak houbu, vse vstrebava a do vseho se zapojuje, vse ho zajima, naprosto zdrave dite, co se uci samo od sebe a bavi ho to. Mala ma vse vydrene a nic nema zadarmo.

To mluvení malé bych na tvém místě oslavila už teď. Je určitě co slavit Já si dala zatím za cíl, že jakmile mi syn řekne „máma“, tak to pořádně oslavím Na dysfázii jsem také narazila jako na jednu z možností… těžko říct Píšeš, že má dcera poruchu pozornosti a hyperaktivitu. U vás tedy autismus potvrzen ještě nebyl? Nebo to máte ještě přidružené k tomu?
Gratuluji ke druhému zdravému dítěti Ta houba, o kreré píšeš u syna, se u nás taky moc nekoná. To jsem zezačátku měla tendence ho nijak zvlášt neotravovat „učením“, že se to naučí sám od sebe, z toho co vidí, slyší… Ale teď se na to tedy soustředím víc, víc na něj mluvím a víc ho sleduji. Ale samozřejmě u něj nesedím a nenutím opakovat slova jako papouška, vím, že to se dělat nemá, že bych ho tím mohla akorát bloknout.
Nad něčím takovým jako jsou diety pro mozek jsem dosud nepřemýšlela.. To by mohlo mít nějaký vliv?

@Anonymní píše:
@nonina mam na mysli po tomasovi a temple grandin, prvni se z toho dostal a temple grandin dokonce sama o autismu prednasi, oba jsou podle skutecne udalosti. Me to teda hodne povzbudilo. Ale ja porad verim, ze to s mojim ditetem bude dobre.
Zakladatelko, k tomu ocku, uplne te chapu, taky bych nechtela ockovatl. Moje mala ma jeste epilepsii a to je pro ocko kontraindikace, takze ocko ma zakazane neurologem. Co jsem se s neurolozkou bavila, tak rikala, ze nejhorsi pro nervovy system jsou ty zive vakciny jako je prave to mmr (zardenky atd) no bohuzel ten zakaz ockovani prisel pozde, mala uz vsechny davky prodelala pred nim. Po mmr se ji v trislech udelaly boulicky, ktere.tam ma dodnes a zapomela vsecko co umela. Mladsi jsem neockovala vubec, u starsi jsem delala vse jako ovce u mladsi uz premyslim jinak a ocko nema zadne ve vou letech. V podstate mas dve moznosti, bud. budes ocko porad odkladat s tim, ze je maly nachlazeny a nebo si najdes doktorku, ktera uz o ocku nepremysli tak striktne a primo.se natech odkladech domluvite. eventuel e ti da bez problemu papir podepsat. Se skolkou budes mit asi problemy tak jako tak, ale vetsina soukromych s neockem problem nema.

No vidíš, tak koukám, že u vás epilepsie byla potvrzena U nás nepotvrzeno, a doufám, že to tak zůstane… Každopádně když čtu o tom, co jsi psala k tomu očkování, určitě se budu snažit to odložit, jak to jen půjde… Jak jsem psala výše, také jsme v péči neurologa (právě kvůli podezřejní na epilepsii - nepotvrdilo se), tak třeba nám to také doporučí odložit.