Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojte holky, potřebuji poradit. Jako každé děcko, tak i můj malý začal teda dost zlobit. Podle švagrové jsem prý na něho měká
.
Doma když něco, tak řeknu ne, podruhé ne, pak rázněj, pak zkouším pozornost vést na něco jiného, když to opravdu nešlo po dlouhém vysvětlování, tak dostal po ruce.
Včera začal teda zlobit maximálně, držela jsem se skoro celý den, ještě k tomu jsme byli u staré babičky. Prostě naschávly, ne, ne ne to jsem slyšela opravdu celý den, nechtěl se přebalit, nechtěl jíst, ano, od babičky jo, ale jakmile jsem vzala lžičku já, tak nééééé s usměvem, už jsem mluvila na něho rázně. Venku to samé na zahradě, prostě babičku jo, mně ne, a ještě schválnosti. Když jsme přišli do domu, tak začal schálně mlátit s dveřma, pořád mě vytáčel a schválně. Nakonec jsme teda šli na hřiště i s babičkou, tak kolem babičky, a chtěl na skluzavku, tak jsem ho vzala a řval, že nechce, tak jsem ho položila, řval, že chce, a to mi udělal asi 3krát. Za ruky néééé, když cokoliv néééééé.
Myslela jsem, že je to tím, že jsme u babičky, ale ouha, dnes to samé i když jsme už doma. Jídlo nééééé, ale nakonec se pěkně nají, přebalování, nééééé a začne se rozčilovat a pořád dokola, tahá, za všechno.. prostě klasika zlobení.
Problém asi více mamin, ale nevím jak na něho ![]()
U babiček jako u více mamin, jak jsem slyšela je to andílek, takže ty problémy nemají, u mojého tak napůl , ale zkouší mně. Takže domluva, odvádění pozornosti výsledek skoro nula, když to po celém dopoledni už nevydržíma dostane plácle po ruce, tak se mi vysměje a dělá to znovu, tak i když to moc neuznávám, tak jsem ho v teda vzala a zvařela do tmy do komory
a výsledek. čekala jsem pláč, nic, seděl ve tmě v klidu a já otevřu a smích v očích, tak jak holky.. Opravud jsem byla i trpělivá i plácla, i odváděla pozornost. Někdy je celý den hodny, ale toto je opravdu vrchol… Na holou, vařečka???
vyřeším něco, co radíte
Kvaček hele .. ono je to občas o nervy co ?
Já myslím, že teda jedno plácnutí je 100× asi lepší varianta než zavřít do komory do tmy .. prosím tě už to nedělej ..to mi přijde fakt drsný a strašný.
Zlobí ..no jo zkouší hranice a bude hůř ..počkej na pubertu ![]()
Pokud nic nezabírá - dala bych ho do izolace - ale bezpečné - jiná místnost a jen na 5 min max .. a uklidnila bych se protože, když je člověk vytočenej tak pak udělá i to co normálně ne.
Jinak mě napadá několik možností. Třeba byl už unavenej ? Náš mladej čím víc je unavenej tak tím víc „zlobí“, nebo mu rostou zoubky ? Leze na něj chřipajzna? A nebo prostě období vzdoru, kdy to dítě samo neví co chce ale nedá pokoj dokud to nedostane… na to se mi osvědčilo fakt se nedat vytočit ..vyprdnout se na okolí a jeho hodnocení - viz švagrová že seš měkká …no a co jako je to tvý dítě at si je na svý jak vyhovuje jí .. nenech se zvyklat a jednej instinktem ..
tak mám doma něco podobnýho
Tmavou komoru bych nevolila stoprocentně, na holou ani vařečku taky ne. U nás nejlíp zabírá ignorace
Protože to stejně jen prcek zkouší co vydržíš a jak budeš reagovat - no a pokud reagovat nebudeš, tak v jeho očích s ním nebudeš hrát jeho hru a on jí hrát přestane ![]()
Ježiiššš… komora to néééééé… Prosím to už nedělej nikdy,
![]()
Todle dělala ex mého manžela s dcerou. Dodnes má trauma, počůrává se, a byla z toho strašně psychicky špatná.
Někdy zabere oporavdu na holou. Třesk plesk, ale tak, aby to fakt štíplo. Následně mu v klidu vysvětlím, za co to bylo. Že se nezlobím na něj, ale za to, co udělal (neudělal). „Mám tě ráda, jsi můj broušček, ale zlobím se, že …“.
Ale je fakt, že obča sprostě zlobí jen proto, že potřebuje uvolnit vztek, energii, nudí se, kdoví co ještě. S tím neuděláš nic a jakékoli pokusy o ukáznění jsou jak bumerang. Ještě víc vzteku, energie, atd. Pak leda ho zaměstnat, a když nejde ani to, tak ignorovat. Bohužel u toho rozlátí pár věcí a monžá s ei uhodí, ale … ono mu to docvakne. Ne hned, to se musí naučit, ale docvakne. Bohužel obávám se, že ono „cvaknutí“ se pojí až s koncem puberty, někdy ani to ne … ![]()
Jo a souhlas s Watsonek - jednej instinktem. Nenec se vyprovokovat tím, co bys měla udělat (co jsi kde četla - i tady!!!), a už vůbec ne svým okolím. Ono je to většinou to nejsprávnější! ![]()
ahojky
vařečku néé holka to by jsi mu mohla ublížit.Já teda na vysvětlování moc nejsem ,řeknu jednou po druhý upozorním ,že by mohl dostat a po třetí prostě plácnu přes zadek .Když byl můj honzín malej ,stáhla jsem plínku a prostě pleskla a bylo.Dneska když mu je deset je to spíš o mluvení a hlavně trpělivosti.Jak mu budeš ustupovat bude to horší.Já bych se nechtěla nikdy dožít nějaké scény třeba v obchodě.To by teda bylo něco na mě.Teď čekám druhý a ustupovat nebudu ani jednomu.Přeji pevné nervy.
""http://www.celysvet.cz/skin/smile/s11957.gif:http://www.celysvet.cz/…e/s11957.gif
Neneneneneeeee a vzekání máme ted…
ale rostou mu zuby,tak to beru ![]()
Když je nejhůř,dám do postýlky a jdu se nadechnout ![]()
Tak musím přiznat, že jsem se opravdu nechala hodně ovlivnit švagrovou, má jiné metody
Vidím, že malý můj zlobí, tak si říkám, a nepomohlo to.. ta komora mi poradila ona, i vařečkou na holou dává - 2 roky…
Ale musím opravdu napsat, že je to vyvrcholení celého dopoledne plácnutí i ta komora no bohužel stalo se, ale výsledek to stejně nemělo.
Jenomže holky izolovat, ho já mu řeknu - naštvaně, přísně, tak a jdeš¨do pokoje a on mi na to pá,pá, udělá a jde. Spíš mi přijde, že mu nedaví nic ![]()
On takto zlobí nějaký den, a pak je zase hodný, ale vím jistě, že nemocný neni, zuby nerostou, únava, to nevím, zlobí celý den ![]()
To je prostě období vzdoru… Musíš to přežít, když ti bude nejhůř, tak se schovej, aby tě nenašel (ber s nadsázkou)
Oni zkouší, co vydržíme a vyrostou z toho. V pubertě bude hůř. Tohle jsou takové naschvály, nenaschvály. Mám syna starého 21 měsíců a kolikrát se musím až smát, jak mě vytáčí a že to umí. Ale držím se, v duchu nadávám jak špaček, ale snažím se to nedat najevo… Prostě občas na zabití
Ale musíme vydržet, vydržet a vydržet. Plácání to nespraví (postýlka taky ne, umí z ní vylézt ![]()
to u mladýho plácnutí fungovalo a dneska mi říká radši mi jednu flákni než aby jsi na mě půl hodiny řvala
![]()
Reknu jednou,podruhe a po treti dostane.Ale mam pocit ze ani to moc nefunguje.takze si obalit nervy cokoladou. ![]()
kvaček píše:
Tak musím přiznat, že jsem se opravdu nechala hodně ovlivnit švagrovou, má jiné metodyVidím, že malý můj zlobí, tak si říkám, a nepomohlo to.. ta komora mi poradila ona, i vařečkou na holou dává - 2 roky…
Ale musím opravdu napsat, že je to vyvrcholení celého dopoledne plácnutí i ta komora no bohužel stalo se, ale výsledek to stejně nemělo.
Jenomže holky izolovat, ho já mu řeknu - naštvaně, přísně, tak a jdeš¨do pokoje a on mi na to pá,pá, udělá a jde. Spíš mi přijde, že mu nedaví nic
On takto zlobí nějaký den, a pak je zase hodný, ale vím jistě, že nemocný neni, zuby nerostou, únava, to nevím, zlobí celý den
Hele tak to prostě neřeš - ignoruj to zlobení ..chovej se k němu jakoby bylo vše ok ..nekomentuj, nerozčiluj se … jen si tím zlobením nesmí nic vyvzdorovat …
Příklad ..když má náš maldej „záchvat“ že něco chce a nesmí to tak to prostě nedostane a já si dělám dál svý .. jakoby nic jdu třeba do kuchyně, on za mnou a řve tak ho obejdu, pohladím, jako pokaždý, utřu nos a dělám dál svý .. za chvíli klid, protože pozná že je to marný .. totéž když se někdy vzteká u přebalování ..nejdřív ho zkusím zabavit něčím co je takový atraktivní - př uzamčenej mobil .. a snažím se bejt rychlá ..když to nezabere, prostě ho přebalím poperu se s ním ale nekomentuju pak ho postavím na zem a jdu po svejch a on letí řve ale vtom ho zaujme něco jinýho a je klid … čili když nepomáhá izolovat ignorovat tak, aby nezískal pozornost navíc, neublížil si a zároven se mu nevyplatilo takovej rachot pro nic za nic…
Ale tak je to u nás , neber to jako návod ale spíš pohled k nám domů.
Watsonek Takhle nějak to u nás funguje taky… Jelikož izolace stejně nejde (dveře si otevře, z postýlky vyleze), tak jsem to taky začla dělat takhle, akorát že mu teda u toho říkám, že vím, že to chce, ale že mu to prostě nechci z nějakého důvodu dát (vím, že bys chtěl ten nůž, ale nemůžu ti ho dát, udělal by sis bebí)… Někdy řekne bebí a uklidní se, někdy prostě ječí dál, takže funguju, jak by se nic nestalo, ale nůž mu prostě nedám, že jo ![]()