Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Radu nemám, taky s tím bojuji. Ale nejseš v tom sama, je to zřemě normální.
zavřít do koupelny potmě a pustit ven až se uklidní. Když budeš důsledná tak si to pak dvakrát rozmyslí. Ono to je celkem nudný ječet zavřenej v koupelně.
Máme to velice podobně
Zavírat já nehodlám. Je dost cíťa, tak bych z něj měla nerada poseroutku. Většinou ho nechám kde je a nevšímám si ho, příp. když někam leze, kam nemůže, tak ho pak při ječení odnesu do chodby (u kuchyně) a nechám tam.
Lynette píše:
zavřít do koupelny potmě a pustit ven až se uklidní. Když budeš důsledná tak si to pak dvakrát rozmyslí. Ono to je celkem nudný ječet zavřenej v koupelně.
my tam máme okno, zvenku zamknout nejde, ale stejně bych to nedělala.
Nepotěším Tě, ale přítelům bráška to dělá taky a to mu budou 4
Je jak utrženej ze řetězu, dělá šílenosti a ječení je na denním programu.
Njn, období vzdoru je sice normální, ale je to na hlavu. Někdy bych ho nejraději reklamovala v porodnici, ale dvouletá záruka už vypršela, tak nic
. Chce to nervy ze železa a přežít!
Mám to samé, ale zjistila jsem, že pokud to zachytím včas, nechá si to vysvětlit, když ne, je to mazec (třeba hodinu v kuse). Neječí tedy pořád, ale celkem často. Nikam nezavírám, nechávám ho tam, kde je a nevšímám si ho.
Hmm tak potmě do koupelny.....to bych nechtěla být zavřená ani já
a prcek by měl amok ještě větší a pak k tomu ještě strach z koupelny.. ![]()
Prostě vydrž…ignorovat,popř mluvit jako by nic…
Lynette píše:
zavřít do koupelny potmě a pustit ven až se uklidní. Když budeš důsledná tak si to pak dvakrát rozmyslí. Ono to je celkem nudný ječet zavřenej v koupelně.
na dvouleťáka trošku tvrdý nemyslíš
![]()
jejda, a nebolí ho něco ? Třeba uši? Vždyť ho to taky asi nebaví, on se vztreká nebo mu tečou slzy?
náš 16ti měsíční je to samý
jakmile není po jeho ječí dupe, lehne si na zem aa řve ..ignoruju nebo zabavím něčím zajímavějším
… zatím to není hodinu v kuse,ale určitě k tomu dojdeme ![]()
Jen dodám, že moje rada je babská rada, kteroudostala moje máma od mé babičky která jí dotala od mé prababičky. Naše (mé sestry a moje) období vzdoru bylo velmi krátké. Dítě v období vzdoru zkouší své rodiče a zjišťuje kam až může zajít a je zvědavé jak rodič zareaguje. My jsme zjistily velmi brzo jak rodič zareaguje. Já byla zavřená jen dvakrát. Poprvé jsem zkoušela řvát co nejdýl a čekala jsem že máma otevře ale neotevřela. Už mě to tam nebavilo tak jsem radši ztichla a v tu chvíli dveře otevřené. Podruhý jsem byla zavřená jen chvíli protože jsem věděla že ječet je jen ztráta času. No a potřetí už nebylo potřeba mě zavírat - už jsem věděla dobře co se stane když budu ječet.
náš 2leták taky pořád ječí, mám pocit že začne jak vstane a končí jak jde spát. I když to tak vezmu on ječí občas i v noci ze spaní
občas mě jedou nervy tak na něj taky ječím at toho nechá
do tmy bych ho nezavírala, to je už týrání. Jednou jsem zkusila ho zavřít do ložnice aby se uklidnil a byl sám a ono to bylo ještě horší, takže nedělám ani to. Trpělivě budu čekat a doufat že ho to přejde
Lynette píše:
Jen dodám, že moje rada je babská rada, kteroudostala moje máma od mé babičky která jí dotala od mé prababičky. Naše (mé sestry a moje) období vzdoru bylo velmi krátké. Dítě v období vzdoru zkouší své rodiče a zjišťuje kam až může zajít a je zvědavé jak rodič zareaguje. My jsme zjistily velmi brzo jak rodič zareaguje. Já byla zavřená jen dvakrát. Poprvé jsem zkoušela řvát co nejdýl a čekala jsem že máma otevře ale neotevřela. Už mě to tam nebavilo tak jsem radši ztichla a v tu chvíli dveře otevřené. Podruhý jsem byla zavřená jen chvíli protože jsem věděla že ječet je jen ztráta času. No a potřetí už nebylo potřeba mě zavírat - už jsem věděla dobře co se stane když budu ječet.
no já bych řekla,že zavírat dítě do koupelny do tmy je trošku týrání
… dělej jak myslíš,ale já se tvou radou řídit teda nebudu
Lynette píše:
zavřít do koupelny potmě a pustit ven až se uklidní. Když budeš důsledná tak si to pak dvakrát rozmyslí. Ono to je celkem nudný ječet zavřenej v koupelně.
Teda to bych nedělala. To by se mu taky mohlo zadělat na slušnou fobii. To, že jí nemáš ty, neznamená, že to třeba to dítě totálně nesebere a nezanechá to na něm následky.
Souhlasím s názory, že je to už na hranici týrání ![]()
Nejprve se omlouvám za inko, prosím o respektování, jelikož sem chodí i moje kamarádka, lépe řečeno známá a ta vykecá všechno a nerada bych, aby se info překroutilo.
Takže náš čerstvě dvouletý syn pořád ječí, na všechno reaguje řevem, dřív to nedělal, poslední týden jsem na blázinec. Něco chce a nedostane to a ječí, pak ječí a nevím proč, zeptám se a ječí zase, pochovám a ječí, prostě pořád, bezdůvodně velice často, přejde to jen puštěním tv, ale to teda nedělám, protože takhle se mnou orat nebude. Mám často chuť mu dát na zadek, protože se chová, jak pominutý, nic se u nás nezměnilo, takže netuším, co mu vadí, proč tak šílí. Vyřváváním si nic nedobude, jsme v tomhle s mužem za jedno. Pohladím a pochovám, když má bolest atd. ale ne, když ječí kvůli sušence, že mu brácha sebral hračku, že svítí sluničko nebo prostě jenom tak, sedí a ječí a nevím proč, často bych řekla, že ani on neví. Jak to řešit? je to normální proces??