Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
@Lara Farseer chápu vaše rozhořčení. Možná bych to viděla před par měsíci stejně. Nemluvila jsem O tom, ze jsme se nechranili. Jsou účinnější a méně účinné metody, my kvůli kojení používali ty méně účinné. Ono se to jinak brepta dokud se vás to přímo netýká. Teď si člověk teprve začíná uvědomovat všechna pro a proti. A mám zkratka strach, který mě ovládá
No, já skoro doufám, že se časem ocitnu ve Vasi situaci. Slíbila jsem manželovi, že se o něj nebudu snažit, ale když si najde cestu… Já také kojím, HA brát nemůžu, jeli jsme pouze na kondomy, ale vždy s vědomím, že se může zadarit. I teď to mám hozene, že třetí dítě ano. Partner nechce, tak jsem mu řekla, že je to na něm. Vasektomie není tak drahý zákrok, je ambulantní a s malým rizikem. Nechce, tak musí počítat s tím, že můžu otěhotnět. A že na potrat jít odmítám. Jak říkám, po třetím bych si zařídila sterilizaci, protože 4 už bych fakt nedala.
Každopádně doufám, že je to jen počáteční panika a že se vám to v hlavě rozlezi… Podmínky na to máte a organizačně to take vychytate…
Já u si před prvním nedovedla představit celodenní peču i dítě. U druhého jsem taky mela obavy (máme je 22 měsíců od sebe, nebyla to nehoda), jak to zvládneme a během dvou měsíců jsme se krásně sladili.
Dítě se přizpůsobí Vašemu režimu, nic jiného mu nezbyde.
Jak staré jsou děti? Co prarodiče nebo jiná možnost hlídání? My si od půl roku malého dáváme alespoň jednou ročně bezdetmy víkend na dobiti baterek (starší byl v tomhle od mala bezproblémový, mladší je víc maman, tam to možná nepůjde…)
To dáte ![]()
Nikdo ti tu neprizná, že X té dítě mít neměl, to se tady nenosí. Osobně jednu paní znám, dítě miluje, stará se dobře, ale říká, že už ho mít neměla, že už by měla klid. Jedná se o třetí dítě. Pak znám pár chlapů, co jejich žena „neplánovaně“ otěhotněla, většinou po třetí a ti jsou hodně naštvaní. Ovlivnilo to vztahy jak se ženou tak i s těmi dětmi.
@Jannys Toho šíleného organizováni a ze nebudu mít žádný čas na sebe se strašně bojím právě. Ze pak budu protivna a odnesou to vlastně všichni ![]()
@chaela takhle si to docela představuju jako lehčí variantu…ze mi pak občas proběhne hlavou, ze s tema dvěma by byla taková pohoda, ale pak mi bude líto, ze takhle přemýšlím 😀
Máme tři a cítím že jsme komplet, další rozhodně nechci.. Muž by si přál dětí klidně deset, ale on to rodit nemusí že
každopádně nás uživí a do baráku se taky poskladame.. Do auta se taky vejdeme, tři děti vzadu
máme je po 3 letech, takže super, neměnila bych. Cokoliv míň je podle mě sebevražda
pořád říkám že dvě děti jsou akorát a u třech už se musí organizovat a je to takový strop co se dá zvládnout
a víc dětí už je spíš diagnóza
![]()
@terien
Jako když žena ušije podfuk, tak je to blbý.
Já to drahému řekla na rovinu. Jestli stopro nechce třetí, ať se nechá fiknout. Vše ostatní není tak spolehlivé. Já bych třetí dala, tak nepůjdu na operaci pod narkozou, navíc když mám zdravotní potíže… Nechce, tak jsem mu ronnou řekla, že když se stane, tak prostě na potrat nejdu. I s tím rizikem, že bude chtít jít pryč.
Karty jsem vložila na stůl a je to na něm. Na vasektomii nechce, takže předpokládám, že to akceptuje…
Jinak u nás by to třetí bylo fakt o pohodlnosti. Finančně bychom to zvládli. V horizontu několika let máme i vidinou většího bytu, auto chceme za pár let kupovat nové, takže by se to dalo přizpůsobit…
Takže u něj je to jen o té pohodlnosti, přeci jen už nám není 20 ![]()
@Anonymní píše:
Já jsem taky nikdy neplanovala tři děti, ale přišlo první, za dva roky druhé, a tak rychle to uteklo. Po třetím jsem vyloženě netoužila, ale uplně ho nezavrhovala. Začátkem roku jsme se s manželem domluvili, ze tomu dame šanci, a když to nevyjde, má to tak byt. Vyšlo to, jsem v 8tydnu a pocity mam jako ty. Ale ani na chvilku mě nenapadlo ho dat pryč. Prostě k nám chce a my se s tím popasujeme. Máme se rádi i po 16 letech, finančně to taky zvládneme, tak proč ne?
Neboj, to zvládnete a nebudete litovat.
Jako kdybyste popisovala naši situaci. Jen vy mate asi víc odvahy
@Anonymní píše:
@MV313 od vás to zní tak pozitivně. No situace nám to prave dovolí, proto se úplně stydím, ze z toho mám najednou takový strach a ze si uvědomuji, ze takhle mi to vyhovuje, ne ze to jinak nejde. Líbí se mi, ze mate na každého několikrát týdne čas. To si vůbec nedokazu představit jak se to dá zorganizovat
Máme 3, kluci 7 a 9, holčička 2. Pořád jsem řešila, jestli 3. jo nebo ne, pak najednou se mladšímu přehouply 4 roky a začal bruslit, jezdit na kole,… A já mohla taky a ne jen běhat a zvedat mimino. Začala jsem se přiklánět k tomu, že 2 stačí - a zjistila, že jsem těhotná (antikoncepci jsme úplně neřešili a občas riskovali, no jak jsme to neměli úplně dořešené…)
Byla jsem docela v šoku, musela se z toho pár týdnů vzpamatovávat, ale teď je prcek boží a mám pocit, že až teď jsme komplet.
Je to občas záhul, ale zrovna teď jsem teda řada, že k domškoláctví nemusím ještě řešit práci na home office.
Spoustu věcí má malá po bratrech, spoustu jsme dostali (kamaradky se zbavují
). Auto jsme koupili sedmimístné až když malá vyrostla z vajíčka.
Spoustu věcí dělají děti i přes věkový rozdíl spolu (schovala, bunkry, i fotbal…), Spoustu zvlášť. Jde to.
Drž se, to dáš
My máme tří, třetí neplánovaně s větším rozestupem. Teď mu jsou 3 roky, začíná trochu pobírat rozum, období vzdoru bylo naprosto strašné a trvalo skoro dva roky. V těch dobách jsme bohužel občas litovali už všichni členové rodiny.
Navíc jsme se teď díky koroně dostali do dost šílených situací a já vím, že kdyby tu ten malý nebyl, mohla bych vzhledem k věku starších aspoň nějakou dobu dělat od nevidím do nevidím každý den. Takhle nemůžu, ten malý mě stále potřebuje a babičky nás teď nechtějí ani potkávat, natož hlídat.
Takže za mě - miluju ho celým svým srdcem. Začíná se z něj stávat roztomilý úžasňák..ale jak snadné by vše bylo, kdybychom zůstali 4 mě prostě napadá.
A jen dodám, že nemáme žádné hlídání, rodina nefunguje ani z jedné strany, takže vše děláme s dětmi a ony s náma.. Nebo se střídáme s chlapem - on hlídá, já hlídám.
Já nemám biologicky vlastní děti, ale máme dvě z kojeňáku, před čtrnácti dny jsem přemluvila přítelkyni ke třetímu děťátku. Už jsme o něj požádaly.
Tak doufám, že litovat nebudeme.
Já tě chápu. Nám se takhle přes méně účinnou ochranu povedlo druhé dítě. 5 měsíců po porodu prvního a ještě císařem. Taky jsem měla strach, taky jsem měla podobné úvahy, i vzhledem k mému zdravotnímu stavu. Ale prostě jsme se rozhodli, že to nějak dáme, podmínky jsme měli. A dali jsme to, nakonec to bylo super a jsem ráda, že se nám to „přihodilo“. Přeber odpovědnost za své činy, dítě už se přihodilo, je to odpovědnost tebe a manžela a vy dva se musíte snažit, aby to dopadlo co nejlépe. No že to bude těžké, to je jasné, ale musíte přebrat odpovědnost za svoje činy a rozhodnutí.