Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Chtěli jsme 3, ze třetího byla dvojčata, takže máme 4 - všechny předškolního věku. Měla jsem z toho strach, pořád jsem řešila jak co zorganizovat, abychom nikoho nešidili. A teď je dvojčatům půl roku, ty starší je milují a většinu věcí krásně zvládáme všichni dohromady. Akce, které by si užili jen ti starší, absolvují s tatínkem a já mazlím ty malé doma. Nikdo na nikoho nežárlí, jsme moc rádi, že nejmladší dítě nebude samo a má parťáka. Ale samozřejmě - situace, kdy 2 mimina řvou a ti dva starší se o něčem nahlas dohadují nebo se perou, ty pochopitelně jsou. Ale měla jsem třeba obavu, že nebudu mít vůbec čas na sebe a mám, teď snídám a sedím na e-miminu, ti starší hrají prťatům divadlo, mimina si mohou hlavu ukroutit, jak je to zajímá ![]()
@terien to je úplně přesně čeho se bojím. Za prve, ze opravdu budu litovat i když to nikdy úplně nebudu chtít sama sobě přiznat. Starat se budu, to je jasne. A taky, ze chlap bude litovat. On má teď pocity úplně stejné jako ja. Těší se na velkou rodinu, ale zároveň se mu do toho celého miminkovskeho kolotoče znova nechce. Děkuji za příspěvek ![]()
@Enmamma píše:
Já nemám biologicky vlastní děti, ale máme dvě z kojeňáku, před čtrnácti dny jsem přemluvila přítelkyni ke třetímu děťátku. Už jsme o něj požádaly.Tak doufám, že litovat nebudeme.
Myslím, že nebudete. Ne, že byste to měly jednoduché, to ne
Ale podle toho, jak čtu tvoje příspěvky, tak zvládnete i nezvládnutelné. Moc vám držím palce.
@Lara Farseer píše:
@terien
Jako když žena ušije podfuk, tak je to blbý.Já to drahému řekla na rovinu. Jestli stopro nechce třetí, ať se nechá fiknout. Vše ostatní není tak spolehlivé. Já bych třetí dala, tak nepůjdu na operaci pod narkozou, navíc když mám zdravotní potíže… Nechce, tak jsem mu ronnou řekla, že když se stane, tak prostě na potrat nejdu. I s tím rizikem, že bude chtít jít pryč.
Karty jsem vložila na stůl a je to na něm. Na vasektomii nechce, takže předpokládám, že to akceptuje…
Jinak u nás by to třetí bylo fakt o pohodlnosti. Finančně bychom to zvládli. V horizontu několika let máme i vidinou většího bytu, auto chceme za pár let kupovat nové, takže by se to dalo přizpůsobit…
Takže u něj je to jen o té pohodlnosti, přeci jen už nám není 20
Ty nepůjdeš na operaci pod narkozu, protože bys třetí brala, ale po něm už bys šla, to už zdravotní potíže nevadí. To úplně nechápu. Ale že tvůj muž další nechce, to chápu.
@Anonymní píše:
@terien to je úplně přesně čeho se bojím. Za prve, ze opravdu budu litovat i když to nikdy úplně nebudu chtít sama sobě přiznat. Starat se budu, to je jasne. A taky, ze chlap bude litovat. On má teď pocity úplně stejné jako ja. Těší se na velkou rodinu, ale zároveň se mu do toho celého miminkovskeho kolotoče znova nechce. Děkuji za příspěvek
Musíte si to rozhodnout vy dva. U mě třeba hraje velkou roli to, kolik dětí bych zvládla sama. Nejsem dvacetiletá naivka, abych si myslela, že se mi to nemůže stát.
@Masina píše:
Myslím, že nebudete. Ne, že byste to měly jednoduché, to neAle podle toho, jak čtu tvoje příspěvky, tak zvládnete i nezvládnutelné. Moc vám držím palce.
Děkuju.
Kluci jsou teď bezva. U mladšího kloučka se krásně srovnává attachement (vazba na pečující osobu), který bývá u týraných dětí hodně pošramocený. Stává se z něj po dvou letech péče takové milé klíšťátko. Starší kluk je na mě přilepený už 4 roky.
Berou už skoro 3 měsíce léky na ADHD, 14 dní už mají trvale upravenou medikaci, tak už nemám rozdivočelé šimpanzíky a je to super. Obě dětičky nikdo nechtěl, přítelkyně říká, že třetí děťátko se bojí, že bude to samé v bledě modrém. ![]()
@Enmamma píše:
Já nemám biologicky vlastní děti, ale máme dvě z kojeňáku, před čtrnácti dny jsem přemluvila přítelkyni ke třetímu děťátku. Už jsme o něj požádaly.Tak doufám, že litovat nebudeme.
to je moc hezký ![]()
@Anonymní píše:
@Kelsey no to bych taky měla na jeden zátah (ten rodicak)
a kolik je dětem? já mám děti od sebe 22 měsíců a 35 měsíců a je to bezva, Manželovi by stačily bohatě dvě tenkrát, ale nevadilo mu, že bych chtěla třetí a ted je z nejmenšího nejvíc poprděný a nelitujeme, právě naopak, ted jsme kompletní a už taky nemám v hlavě choutky „co by kdyby ještě jedno miminko“ ![]()
@terien píše:
Nikdo ti tu neprizná, že X té dítě mít neměl, to se tady nenosí. Osobně jednu paní znám, dítě miluje, stará se dobře, ale říká, že už ho mít neměla, že už by měla klid. Jedná se o třetí dítě. Pak znám pár chlapů, co jejich žena „neplánovaně“ otěhotněla, většinou po třetí a ti jsou hodně naštvaní. Ovlivnilo to vztahy jak se ženou tak i s těmi dětmi.
Ted jsem mela sto chuti, ze nejstarsi odvedu k babyboxu, zazvonim a utecu. Protoze zas vyjedla vsechnu horcici, ale nerekne, at koupim novou.
Po pul roce mam chut na snidani, ze si dam klobasu s horcici a neni vyparila se
. Zachranila nas vecerka
.
Jinak bych je ani jednoho nedala.
@terien píše:
Ty nepůjdeš na operaci pod narkozu, protože bys třetí brala, ale po něm už bys šla, to už zdravotní potíže nevadí. To úplně nechápu. Ale že tvůj muž další nechce, to chápu.
Myšleno tak, že pokud to nepovažuji za absolutně nutné, chci se operaci vyhnout. Třetí dítě bych dala, tedy nehodlám podstupovat „zbytečně“ operaci. Pokud by manžel ani po třetím dítěti nechtel vasektomii, tak bych se holt „obětoval“ já, ale snažila bych se ho nejdříve přemluvit, že je to pro něj menší zákrok… Ale čtvrté už stopro nechci, takže bych to řešila i pokud by on na vasektomii fakt nechtěl.
Že nechce další, respektuji, ale zase on musí respektovat, že fakt nechci na potrat… Vasektomii nechce, takže to asi není tak horký ![]()
@Lainaire8 asi to má každý jinak. Někdo zvládne 4 levou zadní a někdo se malem po**re ze tři jako třeba ja ![]()
@terien píše:
Musíte si to rozhodnout vy dva. U mě třeba hraje velkou roli to, kolik dětí bych zvládla sama. Nejsem dvacetiletá naivka, abych si myslela, že se mi to nemůže stát.
To určitě roli hraje a je nutné to propocita. Já i dokonce při černých scénářich počítám s variantou, že případné třetí fakt manzel neunese a kdybychom šli od sebe… Asi by to po dobu rodicak nebyla sranda, ale dala bych to. V nejhorším bych mohla dočasně k našim a svůj byt pronajímat… Ale myslím, že bych to dala i bez toho…
@LaraA no alespoň ty dva jsou už větší. Jsou schopni si sami připravit svačinu nebo aspoň se připomenout
samozřejmě zase mate určitě l jiná úskalí…
@Anonymní píše:
@Lainaire8 asi to má každý jinak. Někdo zvládne 4 levou zadní a někdo se malem po**re ze tři jako třeba ja
Já myslím, ze to je taková ta panika jako u každého dítěte. Obě moje děti byly chtené a plánované a stejně jsem chytala nervy, jak to zvladnu. Obě otěhotnění byla pomalu zázrak, u druhého jsme to začali řešit hodně dopředu, protože to mělo být na dlouho… Povedlo se napoprvé a já mám děcka 22 měsíců od sebe, což je trošku moc blízko na můj komfort… Taky jsem se bála jak to dáme… A dáváme to… Jo, kdybych otěhotněla teď (4 měsíce po porodu), tak by mi asi slušně hrabalo, ale furt platí, že bych na potrat jít nedokázala… Tak bychom se s tím holt nějak poprali.
Je pravda, že máme v máme super babičku, ale zase nikoho jiného na hlídání… Ona si ale klidně vezme děti přes víkend (malého ještě neměla samozřejmě, ale od sestry si bere obě, jsou starší)
@Anonymní píše:
@LaraA no alespoň ty dva jsou už větší. Jsou schopni si sami připravit svačinu nebo aspoň se připomenoutsamozřejmě zase mate určitě l jiná úskalí…
Nevím jestli jsem to neprehlidla. Kolik jim je?
@Enmamma tak to je nádherné! Věřím, ze to chce ještě víc odvahy, protože takové děti asi potřebuji ještě víc pece, aby se napravilo, čím si chudackove prošli. Jste skvěle