Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den maminky,
tak po delší době zase hledám pomoc tady na emiminu. Jde o mého staršího syna. V sobotu odjel s dědečkem (to je vůbec nejzbožňovanější člen širší rodiny
) na dovolenou, jen k Berounce, do kempu, do karavánku. Taťka tam vždycky jezdí s partou pod stan. problém je, že Kubík dostává hysterické záchvaty kdykoliv se přiblíží k lidem z party, jeden se mu tam vůbec nelíbí a je prý úplně nepříčetný… Jinak je v klidu, ale nechce se moc vzdalovat od karavánku ani od dědy. Kubík byl tedy vždycky takový citlivější - taky si rád čte, když se mu pustí pohádky, skoro o něm nevíme, i když umí taky řádit, ale dětský kolektiv moc nevyhledává, radši si vezme autíčko a hraje si sám. Úplně se děsím toho, až půjde v září do školky…
Minulý týden ho taky druhý děda přivedl zpět, šli do cirkusu a Kubík se všeho bál a dělal hrozné scény - bál se i zvířat, které jinak krmí - koně, kozy.....
Jinak jsme děti doma vůbec nestrašili - žádný bubáci, tresty přiměřené, nikdy jsem ho nikam nezavírala, plácám ho zá:,–(ně jen přes zadek. Kouká na pohádky typu Bořek, požárník, pat a mat, třebas Shreka apod nezná vůbec… Tak prostě nevím, čím to je, že je takový ustrašený a že tolik vyvádí…
Je to strašný rozumbrada, krásně mluví, zpívá, ale taky třebas nemaluje a není vůbec manuální typ
Na babičky a dědy je zvyklý…
Máte taky někdo takovýho strašpytlíčka doma?
Ahoj Kubulko,
já ti napsala takový hrozně dlouhý a hrozně chytrý
příspěvek a on se mi neodeslal a někam zmiznul, potvora. Tak stručně:
1. Zapátrej v genech - alespoň něco z té povahy u vás v rodině někde určitě najdeš
2. Tenhle typ (celková povaha) jako by z oka vypadl mojí starší neteři a hodně se podobá v tomto věku mé starší dceři. Dokonale popsaný jsem ho našla v jedné chytré knížce jako „vnímavé dítě“ - namají rádi změny, potřebují ke všem změnám velkou přípravu, rádi domácí bezpečí, zaběhaný režim, rituály, dodržování časového rozvrhu. Jsou to většinou hodné děti, klidné, introvertní, vystačí si s klidným hraním, milují pohádky, snadno propadnou televizi. Neprojevují se aktivně, většinou se nechtějí ničeho účastnit, dokud se k tomu sáhodlouze nepřipraví (což je většinou mnohem později, než kam sahá trpělivost dospělého průvodce), raději jen sledují. Nechtějí se moc zapojovat do her vrstevníků, a když tak malý kolektiv,raději je jen sledují . Sestra kolikrát téměř brečela, že by tak ráda se Zuzankou podnikala to a ono, jela tam a onam, dopřála jí zkusit to a to - a ona nechce, zarputile se brání, radši by seděla doma a nechala si předčítat nebo sledovala pohádky na DVD.
3. Nelámat přes koleno , véélmi postupně otužovat, dát spíš na intuici než na srovnání s jinými dětmi a chytré rady co „by kluk měl a neměl“. Netlačit ho do hraní s jinými dětmi - většinou začnou kolem 7.rr. Ve školce možná bude nadprůměrný problém - prima by bylo, kdyby si mohl trochu okouknou t prostředí, poznat učitelku (to bude asi nejdůležitější faktor), požádat učitelku, aby ho zbytečně nenutila do hraní… Postavit věc tak, 6e „je čas chodit do školky“, vypracovat a maximálně dodržovat režim a rituály.
Tož tak, držím palce a omlouvám se za ten mentorský styl - částečně převzato z literatury.
Eva
Evi, popisuješ přesně mého syna. Nástup do školky v dubnu byl katastrofa, od září bude druhý pokus, přičemž ho na to denně připravuju. Ale proč píšu, nemohla bys zapátrat, kteráže to byla chytrá kniha?
Díky ET
John Gray: (Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše) … a děti jsou z nebe, myslím, že se to dá najít i jako Děti jsou z nebe.
Od toho autora jsem toho četla víc, většinou se zaměřuje na partnerské vztahy a spousta informací a postřehů v jeho knihách jsou vynikající, řekla bych, že jdou o úroveň hloub, než ostatní obdobná literatura. Speciálně tahle kniha mně strašně pozitivně ladí co se dětí týče - jdu si vždycky přečíst pár stránek, když mě vytočí …
.
Bohužel české překlady jsou katastrofální (můj dojem potvrzený kritikou), čte se (alespoň mně) poměrně těžce , má takovou tu amerikánskou rétoriku „…jenom pět úplně snadných kroků a vaše děti se od základu změní, vše bude nádherné…“ a jako každý chlap rád škatulkuje a vytváří seznamy a přehledy všeho možného. Člověk si to musí trochu přebrat. Je ale fakt, že když jsem ho aplikovala na mladší dceru, přišel mi výsledek také úžasný (nevím , jestli je to zásluha její nátury, mého výchovného talentu nebo Graye - nejspíš všeho
). U starší bych si ušetřila dost stresu - měla jsem třeba pořád pocit, že je něco špatně, když si nehraje s ostatními dětmi a je celkem taková bojácná a pasivní… Dnes bych jí mnohem spíš dokázala brát takovou jaká je . Ta jeho typologie dětí je moc zajímavá a řekla bych, že na většinu dětí sedí a strašně pomůže.
Jestli od Graye někdo něco četl, ať se ozve - zajímal by mně i jiný názor na něj.
Eva
Ahojky, tak nas trilety kluk je neco podobneho a taky se desim v zari skolky. Vsice uz chodil ted pulroku na dvakrat tydne na tri hodky, ale ucitelky rikali, ze je desne stydlivy a radsi jen kouka z povzdali, co delaji a hromadne hry za zadnou cenu hrat nechce. Co me jeste zneklidnuje je jeho precitlivelost. Rozbreci se kvuli malickostem a clovek vidi, jak mu jdou koutky ust dolu a ze to je opravdu z litosti.( Napriklad, kdyz mu kamaradka rekla, at toho uz necha ci kdyz videl v zoo samotne zvire a brecel, ze tam je sam, ze nema kamarada) Jinak je tady na mluveni desne sikovny, ale co se tyce manualni stranky, to je hruza. Malovat muzu zapomenout a ted ho ucim se samotneho oblekat, ale je to horor. JInak vim, po kom takovou povahu ma - samozrejme po mamince. Jsem uplne to same a vim, jak jsem kvuli tomu jako mala trpela a to jsem holka. Kluci to maji v tomto jeste tezsi, tak mam fakt obavy. Takze mu porad vysvetluji a rozebiram s nim ty jeho pocity. Nic jineho se neda delat. A chodime hodne mezi deti, kde uz ma i sve kamarady. Jsem asi moc neporadila, jen jsem chtela rict, ze je takovych kluku vice