.
Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
"matka olympionička" :-)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
30.7.08 20:23
"matka olympionička" :-)
Ahoj
předem zdůrazňuju, že nemám na mysli a nechci se dotknout maminek, jejichž děti doopravdy hodně brzo mluvily, hodně brzo četly, chodily, malovaly, zpívaly, chodily po schodech.....
Jenom se vás chci zeptat 
V jednom z témat tady padla zmínka o „matkách olympioničkách“, a v tu chvíli jsem si uvědomila, že trefnější označení bych nevymyslela.
Takže - zajímalo by mě, jestli jste taky na nějaké narazily.
Já se totiž už delší dobu snažím „znásilnit“ sama sebe, abych nějak našla zpět cestu ke své kamarádce, kterou jsem měla ale opravdu moc ráda než se stala „olympioničkou“. Zdá se mi, že celé období svého mateřství hodlá strávit soutěžením (a leckdy i přibarvováním a přimýšlením).
Je mi to líto, protože jsme bývaly blízké kámošky. Nejdřív jsem s ní to nadšení sdílela (ač mi některé výkony již u novorozence připadaly podezřelé), následně jsem to tiše trpěla, dále jsem to opatrně komentovala, a dřív než jsem stihla bejt hnusná tak jsem se s ní prostě přestala stýkat.
Protože postupně se naše konverzace začla zužovat na „naše malá lítá po schodech nahoru dolu“ (byla v tu dobu ráda že se po těch schodech klátila a máma ji držela za ruce), v 9 měsících ji vláčela za ruce se slovy „jak krásně už chodí“, holka dělala něco jako pokus o kroky, oběšená klinkající se ze strany na stranu s vyvrácenejma ramenama… Následovalo „naše malá krásně maluje, krásně zpívá, udrží melodii, pořád něco vysvětluje“ (to jí byly dva, upozorňuju), lékaři z ní byly na prášky protože ve dvou letech vlezla do ordinací a pozdravila (což mně osobně nepřipadá žádnej zázrak), říkala si strašně brzo na nočník, prostě závody Jaruš Kratochvílová rekord na osmistovce hadr.
Nebudu dál jmenovat - asi víte o čem mluvím.
A asi jste správně poznaly, že se snažím trošku ospravedlnit sama před sebou, jenže já to prostě už dál nerozdejchala. Panovalo mezi náma napětí, když moje dcera mimoděk něco „předvedla“ (nějakej malej pokrok úměrnej jejímu věku), například se jí povedlo nějak sednout na nočník, tak hned následovaly sms případně emaily jak ona v noci nemůže spát protože malá si neustále (13 měsíců) říká celou noc na každý čůrání.
Prostě já už jsem pak kapitulovala a dala se na ústup.
Zkrátka jak se zříci kamarádky… aneb nemam na to nervy.
Co vy - máte zkušenost???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.7.08 20:28
Pitrisku, tak já sice (naštěstí) žádnou takovou kamarádku nemám, ale moc se mi líbí ono označení, asi je začnu používat!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.08 20:35
S druhým dítětem ji to přejde, neboj 
Ale spíš znám opačné případy… Mám v okolí pár opravdu hodně šikovných dětí - třeba umíš si představit třináctiměsíční holčičku mluvit ve větách a skvěle vyslovovat a to včetně R? Já jo (naše stejně staré děti vypadaly jako zaostalé) a předem jsme její maminku všechny litovaly, protože u druhého ji čekal fakt šok, kdy naopak s normálním dítětem zažívá podvědomý stres, že není normální… Nebo jiná, které dvouletý synek vysvětloval, že bude vědec, závodník nebo politik a člověk by mu to i věřil? U druhého synka je trochu vyplašená z toho, že dítě umí i mlčet…
Obě maminky z toho nebyly zrovna nadšené - ale co naděláš???
Nebo kamarádky chlapeček, přísahám, že v čerstvých dvou letech jezdil s přehledem na kole bez koleček… Naše Ada jezdí týden… A jejich mladší odmítá ve dvou a půl i jen odrážedlo
Opačný extrém moc neznám, nebo i možná ano, ale ne ve svém blízkém okolí… A takovým babám říkáme echtmatky Vycházet s ní můžeš, ale jen tak, že jí to odkýváš a smíříš se s tím, že budeš za tu, jejíž dítě není tak super… Neboj, ono se jí to vrátí…
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.08 20:41
Pitrísku, ty to tak umíš krásně napsat , v první řadě, bych se na takovouhle kamarádku vykašlala. Já jsem taky přišla během těhotenství a pak mateřství o pár kamarádek, protože pokud někdo nazve moje krásný miminko parchantem nebo uřvaným harantem a přijde mu to strašně vtipný, tak to přestává být moje kamarádka.
Matka olympionička, bych mohla tak trochu být klidně taky, začal mě brzo točit kvůli jídlu a to né přiměřeně jeho věku, narvat do něj jídlo, je jako naučit zpívat květinu v Pyšný princezně…no né nadarmo se jmenuje náš lotr Miroslav, že?
Beru to podle naší diskuze, je nás tam přes 20 holek a snad u každého bych našla něco, co umí lépe než druhé a něco i dříve než svému věku…ale chápu, že pokud do Tebe kamarádka hustí jeden úspěch za druhým tak je to na palici.
Na vítání občánků jsem viděla, jak 5 měsíční dítě chodilo za ruce a dotyčná matka povídá: ona chce pořád chodit! No kde to jsme? 5-měsíční miminko snad mluví, že chce chodit? Nikoliv, matka chce, aby chodilo, takže ho tahá za ruce…připadalo mi to strašně smutný, takový malý miminečko a oni ho tahaj za ruce…když to vezmu podle nás, jak v 5 měsících malej byl rád, že se přetočí na bok za hračkou a ještě ho tahat za ručičky…bylo mi z toho zle. Jestli tohle je nějakej olympionistickej úspěch, tak děkuji…ale jsem ráda, že náš lotr nic moc v ničem nevyniká, možná v začínajícím odplenkování, ale za to nemůže, ani tak on, jako moje trpělivost…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.08 20:43
Tak Pitrísku, naprosto mi mluvíš z duše!
Mám takové kamarádky dvě - jedna žije mimo ČR, tak se naštěstí moc nevídáme. Také jsem si prošla první fází, že jsem nadšení upřímně sdílela. Jenže jsem tak nějak očekávala, že moje kamarádka bude sdílet i pokroky mého borce, že i od ní uslyším, jé, ten tvůj je šikovný a pod., ale toho jsem se nedočkala… Dokonce to vytáčí i mého muže, který prohlásil, že tyto dvě dotyčné nepřekročí práh našeho domu..
Nejlepší je, když pronesu něco ve stylu - Honzík už konečně zvládl jízdu na kole, hurá…" Na to mi kamarádka řekne " Hm, to ta moje holka už od začátku jezdí bez postranních koleček ( jsou jí tři a půl ) Tak dám za pravdu manželovi: ano, ty už bohužel nepřekročíš práh našeho domu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.08 20:50
Muchláčku , nejsem Tvůj muž, ale tyto osoby bych též hnala svi…kým krokem!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.08 20:52
no ona naše malá byla taková „normální“, normálně šikovná, splňuje prostě takovej průměr, v něčem je napřed a v něčem pozadu, jenomže ona prostě nás musela vždycky PŘEBÍT.
Něco ve smyslu „když vy přistavíte, tak my to poženem vo štok, když vy břízolit, tak my kachličky, a když vy inžinýrku tak my - to budete koukat!!“
Já se s tim právě setkala až u ní (kamarádek mám pochopitelně víc někdy si hnem žlučí, zvláště u těch důvěrnějích, ale za chvíli je to zahlazený) - a tím spíš si řikam, jestli třeba to dělá víc matek nebo já nevim. Prostě je mi líto že náš kamarádšoft šel do háje. Ale já jak slyšim ty světový rekordy tak mám náběh na žlutou zimnici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.08 21:23
Mně připadá, že si na svých dětech léčí nějaký svůj komplex. Taky máme úplně normální vývoj, v něčem jsou kluci šikovní, něco jim oproti ostatním dětem moc nejde, ale neřeším to. Navíc nemám potřebu se chlubit, ale jakoby ty dotyčné potřebovaly trumfnout mě, že jsou lepší „aspoň“ ve vývoji svých děti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.08 21:37
Ahoj,
taky mam jednu takovou. Jeji syn je o 4 mesice mladsi, ale cokoli nas maly umi, to uz ten jeji taky… Jsem uz na to alergicka, ale vidime se nastesti jen 2× do roka. A on-line zpravy ignoruju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.08 21:40
Muchlacku - s tim mindrakem máš pravdu. Mně prostě připadá, že tam pozoruju něco jako nepřiměřenou touhu po pochvale, ocenění, uznání… prostě nezdravá potřeba ujišťovat se „Jsem dobrá!“
V důsledku potom dialog s ní se trošku podobá ping-pongu, kdy ty řekneš „Xyz.....“, a odpovědí Ti je „TO MY......!!!“ „To já…!!!!“ a kdybychom byly v mateřské školce, tak na konci tý věty bude ještě to legendární „HEČ“.
Jenže my jsme dospělí, a tak to HEČ už tam není a je tam jen důležitý tón a způsob maximálně oznamovací (jako že to se rozumí samo sebou že oni to přece musí mít líp…)
Prostě přesně jak je v příspěvku nade mnou - to co my umíme, to oni uměli už před půl rokem. Jasná věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.08 21:56
Pitrísku - my máme „problém“ že máme novostavbu s velkou zahradou, kde jsme s manželem postavili takové mini dětské hřiště, průlezky, klouzačky a tak. A když dorazí ( teda teď už nikdy nedorazí, leda přes manželovu mrtvolu ) „kamarádka“, která je z paneláku ( nechci hanit paneláky! ), tak jde na ni vidět, jak to řeší. ALE: kdyby řekla, jé, vy to tady máte fajn pro ty děti - to ne, to už začně: Ta naše malá je tak skvělá…! Podotýkám, že se nevyvyšuju, že nezdůrazňuju, že máme domeček atd…No, ale myslím si, že možná právě v tom je zakopaná sabaka: Oni mají barák, ale já mám génia!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.08 22:37
muchlacku
já jsem sice teda taky panelákový dítě
ale jako závist to je velká mrcha, co Ty víš - třeba se doma užírá a ohlodává podlahu a při tom přemýšlí, čím by Tě trumfla! O to totiž tadytěm matkám jde - trumfnout a předčít!
No a jako jestli sis v očích této osoby dovolila vlastnit barák s pořádnym flákem zahrady, tak to myslím že ses ocitla na černý listině
Chápej, přece nemůžeš a nesmíš vlastnit větší plochu než ona
Jenom by mě vždycky zajímalo, jestli prostě jsou opravdu přesvědčené, že jejich děti toho tak strašně moc umějí, nebo jestli jsou schopné vzít v úvahu fakt, že prostě jejich děti jsou jako všechny ostatní (nebo spíš právě tento fakt jim dělá tu největší obtíž… asi musí mít supermany)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
31.7.08 00:52
olympionička
Ahoj,
taky musím popsat své poznání, jací lidé jsou: Žeby zlí?
Otázka typu, ty máš postižené dítě, když ještě jezdí v kočárku, mě skutečně odzbrojila. Tehdy bylo mému synovi 18 měsíců.
Mě osobně to tak divné nepřipadá! Dnes jsou mu dva roky a když jdu do města, tak neudělám bez kočáru ani ránu, protože to je fakt daleko.
Nakoupím nákup a nevím, kdo by tahal válející se dítě a 10kg nákupu?
Když už jdem zpět, zeptám se malého jestli chce dělat ťapi a on klidně dojde 3/4cezty sám, ale já vím, že v případě potřeby si nestrhnu záda a
zárověň nepříjdu o nervy ze vztekajícího se dítěte.
Jak jste na tom vy?
Katka a Štěpánek
- Citovat
- Upravit
31.7.08 06:16
Katko, tohle důvěrně znám, my máme teda už 2,5 roku, což už teda trochu ostuda je, ale mám to do města skoro kilák a tam to s holkama ještě jde, ale zpátky táhnu 2 vzteklý děti a nákup na zádech, to si radši vyslechnu poznámky typu „ty holčičky nemají nožičky“? a jsem relativně v pohodě. Některý lidi jsou holt zlý.
K matkám „olympioničkám“ - taky si myslím že to je komplex, pořád si něco muset dokazovat. mě by to asi už unavovalo, ale když je to baví a někoho takovýho potkám, tak jeho společnosti už teda taky vyhledávat nebudu. Já jsem se s tím setkala maximálně v mateřským centru, protože moje kamarádky ještě děti nemají, ale zrovna tam bych řekla že jich je…škoda mluvit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
