Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
"matka olympionička" :-)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.7.08 07:25
Pitrísku - já myslím, že tyhle matky JSOU přesvědčené o tom, že mají doma superdítě. Ono na druhou stranu každá mamina své dítě vychvaluje, pokud je to ve zdravé míře, tak je to v poho a je to normální. Navíc pochválí i druhé děti, což ale u těchto individuí nehrozí 
Katko - já mám školku 2km a coby těhule jsem nacpala oba kluky do tandemového kočárku a jeli jsme. Podotýkám, že Honzíkovi byly skoro 4roky a Martínkovi dva a vůbec jsem to neřešila. Páč běhat s pupkem a nahánět kluky někde na silnici, to ani náhodou
A ještě jedna věc - Honzík začal hodně pozdě mluvit, ještě ve dvou letech byl takový tichý společník a já to pochopitelně řešila a mrzelo mě to. Svěřila jsem se „kamarádce“ a očekávala jsem něco typu: " To bude dobrý, neboj, každé dítě se vyvíjí jinak, vůbec to neřeš…" a co myslíte, že jsem místo toho od ní slyšela? „Hm, to ta naše mluví teda perfektně, představ si, co mi dneska řekla, no věřila bys, že TAKHLE může mluvit dvouleté dítě…?“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.08 07:49
Já jen dodám, že s kamarádkami jsem se s tím setkala jen v lehkém odvaru a nijak to neřeším. Rýpačky ignoruju a nerozvíjím o tom debatu 
Ovšem podobné mohou být i matinky. Naše dítě mělo problém s docela pozdním chozením na nočník, hodně po dvou letech, ale zas to pak bylo ze dne na den 
nu což…moje drahá matinka mě několik měsíců bombardovala řečmi typu: „není divnej? vyšetři, jestli není od manžela z rodiny někdo postiženej, že mu to nejde???“
Tchýně (patrně zastírající rodinné postižení ) tvrdila: „nech to bejt, ono se to poddá, každý má svůj čas, to přijde…neřeš!“
No hádejte, kdo měl pravdu?
NiKi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
31.7.08 07:56
Ahoj. Tak my to měli v tomhle směru jednoduché. protože náš malý vykuk byl oproti všem dětem pozadu. V osmi měsících ještě nelozil, protože se naučil válet sudy a kamkoliv se bez problémů dokutálel, chodit začal až v 16 měsících a když mi kámoška říkala že její dítě ve dvou letech už sedělo na záchodě a říkalo „pozor bacily“ tak jsem se jen pousmála protože v té době jsme ještě byli s plínou a zbavily jsme se jí až o čtyři měsíce později přes den a na noční neplenkování jsme si museli počkat až do třech let a dvou měsíců a souvislé věty ?? cha cha. Takže jsem byla zvyklá už od jeho narození že jsme menší a pomalejší než všichni ostatní, vůbec to neřešila a jediné co pro mě bylo důležité bylo že je malý spokojený. Že se ze srdce směje když spolu blbneme a že ke mě přijde, obejme mě a řekne že mě má rád. V tu chvíli si všechny matky olympioničky mohou vykládat co chtějí, ale já jsem ta nejšťastnější matka na světě. Opravdu nemám radu co s matkami olympioničkami, asi vždycky byly, jsou a budou, ale možná mám radu pro nás ostatní, méně geniální - kašleme na něj, nedělejme si kvůli nim zbytečné vrásky a klidně jim do očí přiznejme že to naše dítě není tak skvělé jako jejich, ale to nevadí, že stejně všechno co má umět stačí když zvládne než půjde do školy. Možná že když uvidí, že je nám to jedno, tak se přestanou vytahovat. Možná ......
- Citovat
- Upravit
31.7.08 08:06
Anonymní
mně šlo spíš o to, ta „moje“ olympionička tomu svému dítěti tak asi 60% přidala svýma řečma.
Např. vydávání takových nějakých zvuků (jako my vydáváme taky falešné zvuky, když zpíváme o tom to je!!) nazývala „krásným zpěvem“, takové to houpání dětí k písničce (víme o co jde) už hnedka nazývala „krásným tancem a držením rytmu“ - a tímhletím mě dokola krmila, později už ne osobně (protože tomu jsem se vyhýbala) ale zprávama na mobil. Pozdějc už jsem je jenom mazala protože jsem z ní prostě nemohla zkrátka když každá, naprosto každá sms (ať se hlavní téma týkalo čehokoli) končilo slovy „malá .....“ + výkon.
A proč ji nazývám olympioničkou - protože zezačátku mě krmila tím, co uměly prostě všechny děti, a bylo z toho ŠÍÍÍÍÍLENĚ nadšená (to já zatím tehdy taky), jenže jak zjistila, že totéž prostě dělají ostatní děti taky, tak začla přitvrzovat… Třeba hned druhej den.
Prostě jeden den malovali čmáranice, a když ostatní taky, tak oni už druhej den namalovali přesnou podobiznu jednorožce (přehánim)
A tak jsem přišla asi o kamarádku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
31.7.08 08:23
Dámy tak my superdítě doma měli… první slova v 10 měsících, v 18měsících mluvila souvisle ve větách, nádherně zpívala, intonovala, mentálně byla dle mudr o 1-2 roky napřed, ve dvou letech se sama oblíkala (teda ponožky zvládla až ve 2,5), skládala puzzle, hrála pexeso… jen chození měla v normálu (11 měsíců)… můžu vám říct, že zezačátku jsem byla matka olympionička, pak mi bylo divné pořád vypisovat (v rámci jistého deníčku na emiminu) co L. umí, jaká je šikulka - vůči maminkám normálních dětí jsem se cítila blbě. A začala jsem shánět info o nadaných dětech.
No, postupem času se dcera srovnala s vrstevníky, i když lehce nadprůměrná je, ale už netrčí tak výrazně nad ostatníma dětma - řeknu vám, že jsem si docela oddychla Mám totiž normální bystré dítě, ale nemusím řešit v pěti letech dcery kvantovou fyziku a shánět latinské názvy rostlin a brouků (jako bratránek). Je trošku náročnější na pozornost, ale tot vše.
Druhé dítě je normální průměrné dvouleté batole, komunikující úměrně věku, kratasy si oblíká maximálně na hlavu, vysleče se pouze pokud se vzteky válí po zemi a potřebu vykonává zá:,–(ně kamkoliv (takže do plínek) 
a ve svém okolí matku olympioničku nemám - naštěstí
elda
- Citovat
- Upravit
31.7.08 08:59
Eldo ty jsi ten případ, o kterém jsem psala hned v úvodu - že se ho to netýká.
Tady jde prostě o to, že ona má normální dítě, a prostě a jednoduše kecá. A dokonce jí ani není trapný, že ty si pak všimneš, že to co plácá není pravda.
Prostě jak jste napsaly výš… asi nemá cenu se přemlouvat k dalšímu kontaktu…jenom mě prostě mrzí ta změna, kterou prodělala.
Nechápu že někomu může s mateřstvím tak hrábnout.
Muchlacku - to Tě chápu. To fakt může napadnout jen určitej typ lidí… Když mi někdo říká, že jeho dítě něco neumí - tak používám věty typu „neboj do nekonečna se počůrávat nebude“, nebo „neznám dítě který by ve škole nemluvilo“, ale to asi snad řekne každej člověk s normální sociální inteligencí… Člověku, kterej má jednu nohua protézu, by asi řekli „hm, to já mám dvě nohy a krásně se mi na nich chodí“.
ale některý lidi maj sociální inteligenci na bodu mrazu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
31.7.08 09:10
Pochopila jsem, ale chtěla jsem jen říct proč si kazit náladu?? Určitě je nepříjemné pořád poslouchat ty chvalozpěvy na úmění jejího dítka, ale stačí to pouštět jedním uchem tam a druhým ven. Prostě jsou lidé u kterých se jakákoliv debata zvrhne na téma, že „jejich kůň je větší než váš“ ať už se jedná o cokoliv. Nás to štve, pořád o tom přemýšlíme a jim je to fuk. Zkusme to brát s nadhledem a pokud to nejde tak se jim holt budeme muset začít vyhýbat. A upřímně řečeno, raději průměrné dítě než zjistit že pětileté dítě má větší znalosti než jeho matka, ne ?
- Citovat
- Upravit
31.7.08 09:22
jojo, vyhýbání to už praktikuju (a mrzí mě to kvůli předchozímu dlouholetému DOBRÉMU kamarádství…) ale zase lepší se vyhýbat, než kdybych ji zabila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.08 09:38
pitrisku - nejsem matka olympionička a ani v okolí žádnou takovou nemám, zato tady na emiminu nebo na jiných serverech o rodině a miminkách, když vidím nově založenou diskusi na téma „moje malá(malý) umí to a to a to - je nadprůměrný?Co s tím?“ a podobné věty - ťukám si na čelo, polovina věcí mi přijde normální, ikdyž skutečně je v něčem to dítě třeba napřed.
Ale pak mě napadne, že ty matky, třeba když byly malé, nikdo nechválil a teď taky nemají v okolí nikoho, kdo by je „poklepal“ po rameni, tak to potřebují slyšet aspoň takhle. Pak se do toho nejspíš tak vžijí, že jim nedochází, že jsou tím svému okolí až protivné
Mě v okolí řikali, jak mám krásné a šikovné dítě - ano to potěší každou mámu, ale že bych to kvůli tomu „cpala“ všem kamarádkám, nebo třeba sestře, která má synovce jen o pár měsíců mladšího než je naše Anetka a byl pomalejší, co se týče mluvení i chůze … to by mě nikdy nenapadlo! Spíš jsem byla ta, kdo říkal: neboj, jen chvilku počkej a on to taky zvládne a spíš jsem krotila naší mámu, která měla tendence pořád předhazovat sestře: „neměl by už umět to a tamto???“ 
Myslím, že kdyby moje máma měla teď vlastní dítě a ne vnoučata tak by byla přesný případ matky olympioničky
Sandra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.08 09:46
Ehmm, Pitrísku, nepíšeš o mojí kámošce????
Teď už se teda srovnala, ale co jí to dalo práce 
Máme kluky 14 dní od sebe, Honzík je starší. A co jsem si vyslechla . Já měla první, ona už měla z prvního manželství jedno, tudíž teď měla druhé, takže byla „chytřejší“. Náš Péťa už umí tohle, vy to ještě neumíte 
?? Náš Péťa už jí toto, vy to ještě nejíte ?? Náš Péťa už začíná ťapat, vy ještě neťapáte ?? Náš Péťa už je nějak napřed, vy tohle ještě nezvládáte ?? No co ti mám vykládat, byla jsem z ní na prášky, jejich Péťa začal chodit zhruba o půl měsíce dřív než my a bylo z toho, jak je jejich kluk obrovsky šikovný. Vždy, když jsem jí říkala, že každé dítě má své tempo, tak mi sice přitakala, ale jela si dál to svoje.
Takže jednoho krásného dne jsem jí do očí řekla, že už toho mám dost se takhle přetahovat, co čí dítě umí dřív, že mi to přijde jako ve škole na základce, že může být ráda, že kluci jsou zdraví a už mě to nebaví poslouchat. Trochu jsme si dali od sebe pauzu, ale pomohlo to!!!! A nakonec to dopadlo tak, že jsme byly dřív bez plín a dřív seděli na nočníku .
Takže já tě opravdu chápu, ale zkus jí to prostě říct!!! Narovinu, že ti tyhle řeči vadí, jestli má potřebu si ze svého dítěte dělat star, tak ať si dělá, ale že ty to vidíš jinak a soutěžení mezi dětmi je fakt dětinský!! A uvidíš, jak bude reagovat. Ale nemá cenu asi dělat jen tak uraženou a dát si od ní jen tak odstup, hezky jí to řekni, že ti to vadí a že to je i vůči tomu dítku dost sobecký!!
Držím palce!!!!!!!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.08 10:09
Packo já už jsem jí to právě naznačila… Víš, jak jsem psala v nějakém předchozím příspěvku.
A když to nepomohlo, tak jsem se stáhla protože její reakce byla hodně agresivní.
Je to asi škoda, ale možná to u ní spraví čas a zas k sobě najdem cestu… Jak říkám - v minulosti jsme si svěřily tolik věcí, že teď mám dny, kdy mě přepadne lítost, že jsem k ní nespravedlivá, ale když ji kontaktuju, dostane se mi opět informací co ta její holka dělá.
prostě jí asi přecvaklo v mozku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.08 10:16
Aha, tak to jsem asi přehlídla, nečetla jsem úplně všechno. Vůbec si z toho nedělej těžkou hlavu. Mě to pak tak štvalo, že jsem byla protivná i doma, vždycky když mi napsala, jestli nepůjdeme s kočárama ven, tak mě úplně zamrazilo a kolikrát jsem si vymýšlela, že nemůžu . Začala jsem se jí vyhýbat. A pak když na mě znova zaútočila tím co jejich Péťa umí a jak je skvělý a dokonalý, tak jsem řekla dost!! Taky mě to mrzelo, ale srovnala se. Teď když občas něco plácne, tak jí jednoduše odbydu, že zase takový zázrak jejich Péťa není a že je úplně normální k věku jako ostatní. A jsem na ní stejně drzá jako ona na mě, jenže ona je tip člověka, na kterého se musí stejným metrem, s jakým jde ona na mě. No je to těžký, když narazíš na takového člověka. Já ti nevím, ale mám takový pocit, že takovýhle tip lidí si musí pořád něco dokazovat, páč mají nějaký mindrák a léčí si to takhle
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.08 11:40
Ahoj holky, tak jsem přečetla všechny příspěvky a ani nevíte, jak ráda bych se taky stala tou Vámi opovrhovanou „olympioničkou“. Jenže naše malá je spíš trochu pomalejší ( naštěstí zatím opravdu jen trošku). Ale vždycky, když vidím nějakou tabulku, co má dítě dělat v tom a tom měsíci, tak se k smrti vyděsím, ža my to ještě neumíme - a já bych se přitom chtěla toooolik pochlubit,že už lezeme,sedíme..... (tuhle jsem viděla fotku pětiměsíční holčičky, jak obchází nábytek a měla jsem z toho snad 2 dny depku 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.08 12:00
Pehot - buť v klídku, fakt, taky jsem ze začátku pozorovala, jestli jsme dle tabulek a většinou jsme byly, když ne, hned jsem v duchu řešila, co a jak … naštěstí mě to po nějaké době přešlo a hlavně, když vidím synovce, který chodil do roka jen za ruku, vyloženě sám chodil až v cca roce a půl a byl na sebe pořád takový opatrný a byl prostě úplně jiný než moje dcera.
No a teď nepoznáš rozdíl, takže už vím, že to bylo skutečně zbytečné, užívej si toho, že je holčička zdravá a na tabulky se VYPRDNI
S.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.08 12:57
jej tabulky
To je úžasná věc My jsme do 10 měsíců zaostávaly, pak jsme kolem roka zase začaly předbíhat, předbíhaly jsme až do dvou let, pak jsme zase začaly zaostávat (malá se nechce sama oblíkat atd. atd. atd.), a momentálně NEVIM protože moje dítě si hraje, jí , spí, chodí, běhá, dělá bordel, odmítá pastu na zuby (čistíme na sucho) a prostě VEGETUJE normálním způsobem (závody se nekonaj)
Víte co mamky? Já jsem i alergická na takové to „přezkušování“ dětí, když k vám někdo přijde na návštěvu a začne vám to dítě zkoušet, aby to potom mohl porovnávat s ostatními (a většinou to eště k tomu dělaj bezdětný, tak to je na pěst).
Tuhle jsem byla u taťky v práci, a jeho kolegyně tam měla vnoučka - krásnýho chlapečka asi 3 letýho, a on mi chudinka malej nechtěl říct ani „dobrý den“ ani „ahoj“, a babička z toho byla hotová, prej „on se stydí, on se stydí“ Já jí na to řekla, že mi to nemusí předvádět, ať si klidně dál kreslí a kluk byl rád že má od nás pokoj, my jsme mu obtáhly kolečko podle skleničky, a on si ho vybarvoval a byl spokojenej
A tejden na to na chalupě jsme potkaly jinou babičku s vnoučkem (taky tříletým) a to se opakovalo, babička se mi ospravedlňovala „on se stydí on se stydí“ jako kdyby ukradla žvejkačky v obchoďáku.
Dětství neni soutěž…
Nenávidim i hlášky z americkejch filmů. Valná většina ženských hrdinek-tragédek byla alespoŃ „NEJLEPŠÍ NA HARVARDU“ když už vzhledově byly chudinky.
Ta jejich soutěživost a megalomanie je nechutná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
