Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Lenka_Hal píše:
Mate nejake naucene ritualy?? To detem pomaha nejvic. Takovy reflex. I kdyby unavene nebyly, kdyz se udela ta po tisici zopakovana rada ukonu, jako koupel, zuby, ucesat, pohadka s mamou, tak proste usnou. Na pohadku si k ni lehnes. A pockas, nez usne. To by nefungovalo?
Mala ma 3 roky, ale mame to podobne jako vyse. Proste se zaveli, vycisti zoubky, vybere si plysaka, napije se, da si na noc plinku a tatinek si s ni lehne a cte pohadku. Jakmile usne, jde si do obyvaku. Kdyz byla mensi, spala jsem s ni celou noc, ale muz si ji naucil, ze uz vetsinu noci spi az do rana sama…
Uspáváme oba tak, že si k synovi lehneme, přečteme 1! pohádku a pak si chvilku povídáme. Nedávám ho spát v sedm, to vím, že by neusnul. Ale v 20.30 je to větší jistota. Kolem 3. ráno se někdy k nám přesune. Jindy třeba v 5. Ale dodržujeme večer klid a žádné řvaní. Akční pohádky taky ne.
U nás už se naštěstí nepřesunuje v noci, občas ale jde k tátovi, u mě ví, že ji vyhodím (mám vedle sebe ještě mimino). Když ji uspavam já, což je málokdy když není táta doma tak do 10minut spí
ale tatínkovi tam povídá, zpívá atd
já mu říkám, ať není tak hodnej, že si ubira čas z večera, ale ne, vyleze když to jde tak v 10
teď a já jdu v 11 spát… Do 3 let jsem uspávala já, do dvou let kojila, pak se myslím ve 3 koupila patrová postel (nepomohlo), až půjde do školy - taky nic ![]()
@Anonymní píše:
No kdyz byla mala tak spala se mnou, protoze jsem kojila, pak jsem chtela, protoze nunu, pak s nama v loznici, ale ve sve postylce a od tak 2,5 mela vetsi postel v pokojicku a uz to neklaplo nikdy. Takze uspat u ni, ona pak stejne o pulnoci presidlila do loznice. Jako ze dobrou a sama jde se povedlo asi 3× v zivote, kdyz mela slibeny nevimco…a pak se toho dobrovolne vzdala a uz to nevyslo nikdy. Zkousim to tedy roky, ale vzdycky vymeknu, protoze ona je fakt prvne zlobiva, pak vztekla a pak hystericka az nestastna ( v radu 21-23hod)
Já si myslím, že ve dvou a půl letech je na to brzy. Ale je to jen můj názor. Já mám zkušenosti s dětmi z kojeňáku. Staršího kluka jsme přesunuli z ložnice po čtyřech a půl letech, teď mu je šest a už to zvládá. Mladšího jsme s ním přesunuli po dvou letech kvůli žárlivosti, ale stále se vrací k nám do postele, tak to respektujeme, tomu je 4 a půl.
@lucenka píše:
A to je takový problém si večer v rozumný čas k holce lehnout do postele, přečíst pohádku a počkat, než usne?
Tak problem…pohadku ctu v devet…ale rozhodne ji to neuspava, proste to bere jako program. Ani jako malou ji to nikdy neuspalo. A to si davam zalezet na tonu a skoro to septam. Proste posloucha, kafra do toho, milion dotazu a pak si chce povidat. A to trva klidne az 2 hodiny. Takze vylezu v 23hod, minu manzela na ceste spat, jdu uklidit kuchyn atd.
A kde je nejakej cas pro me?? Kdy si muzu precist knizku nebo pustit film, dat si vanu? A kdyz si to dopreju, jdu spat ve 3 rano a jsem pak uplne rozbita…
@Anonymní píše:
Tak problem…pohadku ctu v devet…ale rozhodne ji to neuspava, proste to bere jako program. Ani jako malou ji to nikdy neuspalo. A to si davam zalezet na tonu a skoro to septam. Proste posloucha, kafra do toho, milion dotazu a pak si chce povidat. A to trva klidne az 2 hodiny. Takze vylezu v 23hod, minu manzela na ceste spat, jdu uklidit kuchyn atd.
A kde je nejakej cas pro me?? Kdy si muzu precist knizku nebo pustit film, dat si vanu? A kdyz si to dopreju, jdu spat ve 3 rano a jsem pak uplne rozbita…
A co přečíst pohádku, říct dobrou noc a už se s dcerou dál nebavit? Říct, že vše teď spí. Knížku si většinou třeba čtu ve chvíli, kdy dítě takhle usíná.
Nebo máš prostě sovu a nezbývá než se s tím smířit.. Taky mám takový kousek. My žijeme navíc bez partnera, s prarodiči. Teď když není škola, je schopna jít spát až o půlnoci. V létě to samý. A je taková od mimina. Když je škola, tak ji zaháním aspoň do těch 22. A musím si lehnout s ní. Když tu nejsem, musí babi nebo děda. V životě neusinala sama. Bude ji 9. Když jde spát podle svého rytmu, usne hned. Když ji nutim dřív, stejná tam vykládá a neusne.
@Enmamma píše:
A odkdy ji trénuješ spát samotnou? Pokud od malinka, tak je to důsledek, že byla brzy odpoutávaná a nucená k samostatnosti, období pevného připoutání si neodžila a vnitřně je nejistá. Píšeš, že se o to, aby zvládla spát sama, snažíš už několik let. Tak přemýšlím, kolik je „už to zkouším roky vyřešit“ - 4? 5? Pak je to opravdu podle mě důsledek této snahy. A pokud tatínek pak křičí, tak tu její nejistotu jen prohlubuje.
Na tom neco bude. Nase se mnou spala 5 let, mohla, kdykoli chtela. Ve 2,5 letech sla dobrovolne do sve postele a pak chodila ke mne dle potreby. No a pak proste prestala a spi sama celou noc. Malej spi se mnou v posteli taky od narozeni, odnaucovat nebudu, odnauci se beztak sam.
@Anonymní píše:
Tak problem…pohadku ctu v devet…ale rozhodne ji to neuspava, proste to bere jako program. Ani jako malou ji to nikdy neuspalo. A to si davam zalezet na tonu a skoro to septam. Proste posloucha, kafra do toho, milion dotazu a pak si chce povidat. A to trva klidne az 2 hodiny. Takze vylezu v 23hod, minu manzela na ceste spat, jdu uklidit kuchyn atd.
A kde je nejakej cas pro me?? Kdy si muzu precist knizku nebo pustit film, dat si vanu? A kdyz si to dopreju, jdu spat ve 3 rano a jsem pak uplne rozbita…
Koupel, vycurat, vycistit zuby a do pokojicku do postele. Tam si prohlizi treba knizku na zklidneni nebo maluje, ja mezitim uspim pri kojeni mladsiho. Pak k ni dojdu, prectu pohadku, pustim cd s pohadkou/pisnickou a odchazim. Odejit nesmi, to se naucila a usne sama. Pak jen dojdu vypnout cd.
Jo a kdyz ctu, nesmi do toho mluvit, jinak nectu. A kdyz si chce povidat, tak proste dal az po ranu, ma si to zapamatovat. Jinak bych tam taky byla vecnost. Driv mi to nevadilo, ale ted uspavam deti dve. Ale funguje to dobre. Kdyby chtela, muze spat s nami, ale vyspi se lip sama ted
@Anonymní píše:
Jdu si pro radu z cireho zoufalstvi. Dcera je v 1.tride a stale neni schopna usnout sama. Uz jsem vazne zoufala. Ma svuj pokoj, ale pokud tam s ni nejsem az usne tak jsou hystericke sceny a pronasleduje me klidne po celem dome a jeci. Klidne by to delala az do pulnoci, ne-li dele.
Kdyz ji necham spat u me v posteli, usne v pohode. Ale manzel musi spat v decaku. To pak mam automaticky v posteli i 3letou. Ta taky vyzaduje pred usnutim kontakt, ale odpada v 21hod a ne po 23hod. Opravdu bych rada mela aspon hodinu denne pro sebe…
Fakt nevim, jak na to. Uz to zkousim vyresit roky a proste se mi nedari…
Mel jste s tim taky nekdo problem u takhle velkych deti?
Malej (5,5) také sám neusne, nejraději usíná v naší posteli, pravidelně usnu dřív než on, pak ho manžel jenom přenese nebo zůstane s náma celou noc.
@blumen píše:
Na tom neco bude. Nase se mnou spala 5 let, mohla, kdykoli chtela. Ve 2,5 letech sla dobrovolne do sve postele a pak chodila ke mne dle potreby. No a pak proste prestala a spi sama celou noc. Malej spi se mnou v posteli taky od narozeni, odnaucovat nebudu, odnauci se beztak sam.
Já si také myslím, že toto vedení k brzké samostatnosti je na škodu. Ty máš dnes pětiletou holku, umožnila jsi jí, aby byla dle své potřeby na tebe vázaná a teď je sama od sebe samostatná, připoutání se nabažila, získala jistotu a už být na tebe přilepená nepotřebuje.
Segra to má stejně, ale já bych to fakt nedala. tři hodiny třeba ležet vedle dítěte a čekat až usne? Kde je pak nějaký společný program s partnerem?
Nevím jestli mám kliku na děti (i když starší je hendikepovaný a mladší má období vzdoru) Nebo je to o jasně nastavených pravidlech už od batolecího věku. Kluci jdou v sedm do vany (už jsou po večeři) vykoupou se, pak jdou s náma na jednu pohádku do obýváku a po pohádce odchod do pokojů. V osm nejdéle jsou v postelích a leží. Nikdy se mi nestalo, že by courali k nám do postele a podobně ![]()
Jo ze začátku to zkoušeli, ale vždy jsme je jen uklidnili v jejich postýlce a nikdy jsme je nevyndávali (od toho roku tak), takže jsou fakt naučení, že se lehne do postele a už se nevyleza.
Půjdu tady proti proudu, ale za mě je už dost velká aby si to nechala vysvětlit a normálně s váma cvičí, ví, že si vydupe svoje. Dala bych ji do postele a nechala ji tam pokud by vylezla vrátila bych ji tam
U nas sovicka v kombinaci s velkou citlivosti. Ted v jedenacti je to uz jakztak srovnane ![]()
Pomohlo nechat usinat v moji posteli, chvilku pobyt, slibit, ze se za chvilku zase prijdu podivat, nechat svetylko, presunout deti do loznice, aby spaly spolu, a rodice do pokoje, nechat usinat v pokojiku s tim, ze muze kdykoli behem noci prijit spat do loznice.
Predevsim chapat a respektovat emocni nepohodu a netlacit to na silu. Myslim, ze to by hodne ublizovalo. Nestastne dite potrebuje laskavou pomoc (v ramci moznosti rodice ![]()
Neboj, ono se to zlomí. Našemu nejmenšímu je 9 a okolo 6,7 let taky vyžadoval přilehnutí. Teď jsem ráda když se chce večer ještě pomazlit.
A to je takový problém si večer v rozumný čas k holce lehnout do postele, přečíst pohádku a počkat, než usne?