Laktační poradna
MVDr. Anna Musilová
Dobrý den,
Dcera 9 mesicu od narozeni kojena. Vždy se v noci často kojila. Nyní je to extrém tak měsíc. Separacka. Lozi, seda si, stoupa. Večer ji uspim u prsa mebo v nositku a pak mi nejde ani prebdat do postylky casto se vzbudi nebo po 30 min.jsem opět u ní.
V noci kojim tak 10-15×…vzbudi se pocuca usne. Málokdy pije aktivně. Nechce od narozeni lahvičky dudlíky, pití dávám po lzicce nebo s kelimku.
Začínám být unavená…jako chápu normalni miminko, ale mám 4,5leteho doma, co mě taky potřebuje.
Prosím o rady, kdo to tak měl? Vydržet? Odstavit? A když ano jal pak uspavat? A jak ji dát mleko, když nechce lahve?
Prosím o vyjádření, ty co to měli podobné. Diky
Já jsem jednou takhle v noci ve stejné situaci v afektu vstala, zabouchla dveře od ložnice a šla spát na gauč. Dítě začalo ječet, jako když ho na nože bere, ječelo asi deset minut, ale já jsem se tam prostě nebyla schopná vrátit, nechala jsem ho řvát, měla jsem všeho dost. Po asi deseti minutách ticho, šla jsem se tam podívat, a dítě spalo. Spalo pak asi šest hodin v kuse. Od té doby jsem dítě uspávala kojením ve svojí posteli, ale pak, když usnulo, jsem chodila spát na gauč. Vydrželo pak spát pár hodin v kuse, jak ze mě necítilo to mlíko. Když se vzbudilo, tak jsem tam samozřejmě šla, ale těch pár hodin spánku na začátku noci, to se rozhodně počítá.
Ano ona, ikdyz ji prenesu do postylky úspěšně. A chci se jít navečeret je do 30 min vzhuru. Řvát ji nemůžu nechat..spi tam s námi i 4,5 lety syn. Ikdyz má tvrde spani tohle by asi nedal.
Jinak to vyčerpání je hrozně. Člověk cítí frustraci a chce se mu utéct. Chce se najíst vykoupat..úplně Vás chápu. Každý večer s tím pocitem bojuji. Chtěla jsem to řešit až po 1.narozeninach, ale nevím zda to zvládnu v tomhle tempu.
Tohle byla přesně ta situace kdy jsem utnula noční kojení, resp. kojení v ložnici. Přes den, mimo ložnici, jsem kojila dál.
Donutili mě k tomu v podobném věku 2 děti ze čtyř.
Před spaním jsem začala kojit v obýváku, a ranní prso bylo zase někde mimo ložnici (abych jim snáz rozlišila kdy má smysl aby mi šplhali pod triko, a kdy to ani nemají zkoušet)
Když se v noci něčeho dožadovali, dostali cucnout vodu.
Nějakou dobu jim trvalo si na nový režim zvyknout, ale zvládli to, a v noci se budili výrazně méně než v kojících dobách.
Měla jsem to tak kdysi s dcerou taky. Zhruba od šesti do dvaceti měsíců. Nezabíralo vůbec nic. Ani zavedení večerního sunaru místo kojení v roce. Vyžahla ho, ale v noci se budila dál a nic jiného, než přisátí k matce nezabralo. Zpětně (dneska je to slečna, která bude letos maturovat) z odstupu si říkám, že jestli jsem měla něco udělat, tak koupit širší postel, abychom se líp vešli. Některé děti prostě potřebují intenzivnější kontakt, aby načerpaly pocit bezpečí. Věčně to trvat nebude, u nás to taky přešlo samo v podstatě jak otočením vypínače.
@Eruwie89 píše: Více
Nepřenášej ji do postýlky. Nechej ji spát v posteli, kam se pak za ní vrátíš. Nebo třeba na matraci na zemi.
Nepomohlo ani dítě odstavit … Prostě to přežít a počkat.
V tomhle věku jsem nemohla nikdy odejít, do 3 minut byl vzhůru. Chtělo to čas. ![]()
Nepotěším tě, ale u nás pomohl jen čas.. Zažila jsem úplně to stejné s prostřední dcerou.. občas byla vzhůru i 3× za hodinu.. do toho o dva roky starší s šíleným ekzémem, takže když už spalo náhodou mimčo, řešila sem drápající se dvouleťačku… Doteď nechápu, jak jsem těch x měsíců přežila.. ale mám teď třetí miminko, takže následky to žádné nezanechalo ![]()
Drž se! Vím jak náročné to je.. Bude líp!