Agresivní bratr

Anonymní
21.1.20 20:06

Agresivní bratr

Dobrý večer,
poradna je bohužel přehlcená, tak píšu sem a doufám, že mi někdo poradí s problémem, který trvá posledních pár měsíců.
Je mi 20 let a mám mladšího bratra, kterému je 17. Naše maminka je samoživitelka a je to silná žena. Zažila toho v životě až moc - problémy s jejím otcem, zdravotní problémy se mnou a následně i její vlastní. Na chlapa bohužel tak moc štěstí neměla. Můj otec je agresivní, zlý, nespolehlivý a manipulativní člověk. Vždy jsem ho bránila, ale naštěstí mi to všechno došlo několik let zpátky a proto s ním už nejsem přes tři roky v kontaktu. Akorát se taháme po soudech kvůli alimentům, které neplatí. Naštěstí jsem ho zatím nepotkala, jelikož se mu daří vyhýbat spravedlnosti. Maminka otce vyhodila, když mi bylo 7 let a bratrovi tedy 4 roky. Tou dobou si nás ještě brával o víkendech a snažil se všechno napravit - moc dlouho mu to ale nevydrželo. Několikrát se na nás vykašlal a na domluvený čas nepřišel. Můj bratr k němu ale nikdy neměl kladný vztah. Čím byl starší, tím víc se ho bál a také se ho stranil, přilnul více k mámě. Jen upozorňuji, že to co se u nás dělo, rozhodně nebylo domácí fyzické násilí. Sem tam padla výchovná facka, ale nic drastického. Bratr našeho otce reálně neviděl asi od jeho 8 let, dalo by se říct, že ho v podstatě ani nezná. Přesto čím je starší, tím víc kopíruje otcův vzorec chování. Konečně se dostávám k jádru pudla. Můj bratr je neskutečně agresivní a vulgární. A to zejména k naší mamince. Neustále je na mobilu a když ho někdo vyruší, nebo nedejbože po něm někdo něco chce, tak okamžitě vystartuje - ať mu dáme pokoj, řve a je sprostý. V domácnosti se nijak neangažuje, nechce společně trávit čas, jelikož mu to přijde trapný a pod jeho úroveň. Je nervák a není schopný řešit problémy. Má pocit jakési mužské nadřazenosti a neustále prohlašuje, jak jsou ženy neschopné. Neútočí nějak fyzicky, ale několikrát už vztáhl ruku i na maminku, naštěstí jde vidět, že má ještě nějaké zábrany. Kdyby se takhle choval jen ke mně, tak budiž. Já jsem se dokázala naučit ho ignorovat, úplně ho vymazat - za pár dnů takového ignorování pokaždé přijde a začne se bavit, jakoby se nic nestalo. Trápí mě ale jeho chování vůči mamince, která si to nezaslouží. Vždycky pro nás dělala první a poslední a celou domácnost má na bedrech ona. Navíc je už trochu starší, jelikož nás měla v pozdějším věku, takže mám o ni strach i po stránce zdravotní. Já studuji na vysoké škole a domů jezdím pouze na víkendy, takže se jí snažím co nejvíc pomáhat a to někdy i na úkor samostudia či vlastního volného času, kterého moc nemám, jelikož studuji velmi těžký a časově náročný obor a zároveň chodím na brigádu, abych mohla alespoň část mých výdajů převzít na sebe. Vždycky jsem věřila, že brácha bude ten správný kluk, který bude své holky chránit, bohužel je tomu naopak a já nevím co s tím. Neustále si stěžuje, že mu matka nedává žádné peníze (z jeho vlastní vůle si o letních prázdninách našel brigádu a vlastní zájmové záležitosti si tou dobou hradil sám), což ale není pravda. Maminka se opravdu snaží co to jde. Já jsem toho názoru, že na něj byla až moc měkká během jeho dospívání. V porovnání s tím, jak přísně vychovávala mě, měl a má můj bratr naprostou volnost. A maminka si to uvědomila až příliš pozdě a teď už nemá sílu se mu postavit. Nevím, jestli tohle mám brát pořád jenom jako nutný etapu puberty, kterou si projde každý nebo jestli už v tom je opravdu něco jiného. Nedávno, když měl bratr světlou chvilku a maminka s ním hovořila, tak z něho vypadlo, že mu vadí, že když přijedu na víkend domů, tak se prý chová úplně jinak, než přes týden, když je doma s ním sama - prý se mnou tráví moc času a upřednostňuje mě. Takže vlastně žárlí. Za to, kolik času s ní trávím o víkendu, si ale může sám - nechce s námi chodit do divadla, nechce s námi chodit na procházky, nechce s námi chodit nakoupit, nechce s námi sportovat, zkrátka nic, jen je pořád na mobilu, spí a nebo jezdí po zápasech. Občas odjíždím po víkendu do školy s myšlenkou, že se tady maminku bojím nechat samotnou. Nevím, co mám dělat, jak si s bratrem poradit. Jak mu vysvětlit, že to všechno, co má, má díky naší matce. Že by k ní měl mít úctu a respekt. Že nás má ráda oba stejně atd. Co byste dělali v takovéto situaci vy? Vůbec nevím kam nebo na koho se obrátit. Vím, že můj bratr někde uvnitř není zlý člověk, ale že by s ním až tak moc cloumala puberta, to mi nepřijde? A když se pořád víc a víc chová jako otec ačkoliv si jeho chování nemůže zas tak dobře pamatovat na to, aby ho takhle imitoval?
Samozřejmě mě napadlo, že by měl nějaké vlastní problémy, jenže s ničím nechce pomoc, s ničím se nám nesvěřuje, vůbec nic. :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

14659
21.1.20 20:13

Ty jo, je mi uplne smutno, kdyz to ctu. Z tveho prispevku doslova sala smutek a zoufalstvi. Nevim, co poradit. :( Muzu jenom vyjadrit podporu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
935
21.1.20 20:53

A už jsi mu to někdy řekla? Že se chová jako se choval váš táta?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
21.1.20 20:54

Vypadá to ze ho dohani geny a naopak kdyz nevidi sveho otce a jeho destruktivni chovani v souladu s realitou tak si to ani neuvedomuje.. Mozna kdyby s nim byl v kontaktu a videl jake to jednani ma důsledky, ziskal by k tomu odpor a snazil se chovat jinak. Tady je kazda rada draha. Tezko vychovavat 17 leteho kluka. Bud mu to dojde a nebo skonci jako vas otec.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.1.20 21:06

@warita i tak Vám moc děkuji alespoň za tu podporu
@elibro za poslední dva tři týdny, kdy s ním není možné prohodit normální slova, to slyšel nejen ode mě, ale i od maminky min. třikrát - většinou na to reaguje tak, že otec věděl, proč má zdrhnout (což nechápu, jak na to přišel)

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
21.1.20 21:11

@ludmilaadamkova to je zajímavá teorie, která mě vůbec nenapadla, ba naopak. Jsem si jistá, že přeci je nějaké vzpomínky na otcova chování mít musí (párkrát, když jsme jako malí byli u otce na víkend, tak musel otec zavolat večer maminku, aby přišla uspat bráchu, jelikož bratr u něj nechtěl být), a proto jsem tak nějak žila v tom, že si bude mámy více cenit, bude ji chránit a celkově jeho vztah k ženám bude diametrálně odlišný od toho otcova.

  • Nahlásit
  • Citovat
14659
21.1.20 21:18

MUj bratr byval taky verbalne agresivni na matku. U nas to byl ale dusledek patologickych vztahu v rodine (alespon si myslim) a bratr se chova dodnes nadmiru prapodivne, i kdyz teda uz upustil od sprostych nadavek. Misto toho proste cloveka ignoruje. Matka mu treba zacne neco rikat, on nerekne ani slovo a odede z mistnosti. Bratrovi ale uz tahne na 40, takze tak (bydli s rodici v dougeneracnim dome a maji oddelene domacnosti).

Proto i soucitim se zakladatelkou, mam osobni zkusenost, poradit ale nemam co, ono se s tim sotva da neco delat, pokud on sam nechce. Ja a bratr spolu defakto nemame zadny kontakt.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
260
21.1.20 23:59

Jak mu bude osmnáct, tak vystěhovat. Ať si bydlí tam, kde mu nebude uklízení trapné. Pokud bude v té době ještě studovat, dávat mu nějaké alimenty. Bohužel už je ve stadiu, že mu může pomoct jen to, že si pořádně nabije hubu a uvědomí si, co všechno pro něj děláte a znamenáte.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama