Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Anorexie a otěhotnění
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
2.11.10 23:22
anorexie a otěhotnění
Ahoj snažilky, budu se snažit o stručnost, byť jde o „neverending story“. Na vysoké škole se mi naplno rozjela mentální anorexie (37 kilo při výšce 165 cm, dlouhodobé hladovění, žádná menstruace bez stimulace, psychoterapie, spousta vztahů na nic…). Pak jsem se dala trochu do pořádku (plavání, jídlo, psycholožka, 42 kg), našla jsem si partnera a za pomocí hormonální stimulace otěhotněla a porodila krásného zdravého! chlapečka, kterému budou už 2 roky. Teď bychom chtěli druhé dítko a já mám stejný problém a stejné obavy jako u prvního pokusu. V době, kdy jsem doma s chlapečkem se mi totiž vrátily anorektické rituály (kdo zná, ví, o čem mluvím). Nehladovím sice, to ne, ale hlídám si své… Je to otroctví, ale neumím to jinak. Zároveň svému tělu věřím a moc po druhém dítěti toužím… A začíná hormonální anabáze nanovo… Díky za každou reakci,j
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.11.10 00:12
Jitul, v 15 letech jsem začala hladovět, při výšce 172cm jsem zhubla ze skoro 70kg na 43kg. Vypadaly mi skoro všechny vlasy, zavřeli mě do léčebny a nutili mě jíst. Když mě pustili, začala jsem zase blbnout, ale pak jsem se nějak srovnala, děsilo mě že nemám menstruaci a nemusela bych mít jednou děti. Menstruaci jsem dostala až po roce, brečela jsem tehdy radostí. A zařekla jsem se, že už do toho nespadnu. Jenže jak si tím člověk jednou prošel, tak se to furt vrací, je to na celej život, však to víš. Takže v 17 letech jsem začala blbnout zase. Pak jsem si našla přítele (nynější manžel), kterej mě dal do pořádku v tomto směru, hlídal mě abych jedla a byla v pohodě. V 21 letech se mi narodil ukázkově zdravý chlapeček, kojení mi šlo krásně, kojila jsem 9 měsíců a kojila bych i déle, kdyby syn nezačal kojení odmítat. Díky kojení jsem právě i hezky zhubla, aniž bych se o to nějak snažila, takže jsem byla spokojená. Ale po skončení kojení jsem zase začala pomalu a jistě přibírat. A tak jsem v synových 2 letech zase začala dietit. Shodila jsem 7kg a byla jsem spokojená, řekla jsem si, že si tu váhu budu držet, pár měsíců se dařilo a teď se mi to vymyká zase z rukou, že jsem si přestala hlídat příjem a řekla bych, že jsem zase něco přibrala, nemám odvahu stoupnout si na váhu. A tak se v tom od těch 15 let plácám pořád, ale už si dávám velký pozor, abych to nehnala přes hranici, kdy bych přestala menstruovat, protože chceme ještě miminko. Je to hnus, zápasit s tou nemocí, i když zrovna nedržím dietu, tak se pořád sleduju v zrcadle a mám ze sebe depky, ačkoliv nejsem tlustá, mám tendence přemýšlet u každého jídla, kolik to má kalorií a štítím se, když se někdo nají, opucuje si ruce o sebe a pak normálně bez umytí sahá na věci(z toho se mi dělá úplně zle a klepu se), to je všechno pozůstatek anorexie, je to zákeřná mrcha, s kterou budeme bojovat už pořád, nesmíme se dát, i když je to někdy dost těžký. Tak snad se ti to podaří přeprat a druhé miminko se brzy zadaří. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.10 22:19
Díky Nety za reakci a za Tvůj příběh. Přesně, jak píšeš, je to boj na celej život a jediný, co člověk může zvládnout jsou „vítězství na chvíli“… Snad ta chvíle přijde teď, když pracujeme na druhém miminku… Jo, a ten odpor, když se druzí přejídají a řeší „co kdy a kolik se toho má sníst“, to znám, mám vždycky chuť utýct, ale vím, že to je útěk před sebou samotnou. I Tobě hodně sil, zvládáš to skvěle.j
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Andrea222
4.3.11 16:28
sos
Ahojky,
tvůj příběh je moc bezva.Zápasím s anou a miou už 10 let.Teď čekám první dítě.Jenže nastaly mi velké deprese.Strach ze mě samotné,z postavy, začínám si být odporná a začínám i dítě nenávidět.Moc tě prosím, jak jsi zvládla to těhotenství, co jsi si říkala nebo jak ses vyhýbala depresím z příbírání?
Předem díky za odpověď.
P.S.Druhé dítě se určítě podaří 
- Citovat
- Upravit
11.11.12 21:29
Ahoj holky, nevím jak začít. No zkrátka od roku 97 jsem začala trpět anorexií se 157 cm jsem vážila 28 kilo. S takovými extrémy jsem zápolila do roku 2004. Teď jsem na 48 kg, ale vím, že stoprocentně v pořádku ještě nejsem. V roce 2009 jsem otěhotněla, byla to dvojčata, ale jeden plod odumřel. Celé těhotenství bylo problémové a devět měsíců proležených - krvácení, cysta, hematomy v děloze, stahy, otevírání se, zastavované bolesti k potratu a předčasnému porodu. Nepovedlo se. Porod ve 24. týdnu byl šílený, trval den a půl, byla jsem upoutaná na monitoru a při tlačení se dcera nemohla dostat ven díky tomu, že mam užší pánev, nakonec se to však podařilo s tím že to prý bylo o fous. Narodila se nám holčička s váhou 470 g a měřila 32 cm. Měla jsem děsivý strach, že to nezvládne. Byla tak malinká a bezbranná a já jí nemohla pomoct. Všichni mě uklidňovali že je malinká, ale krásná a všechno zvládne. Bohužel po třech dnech svůj boj vzdala. U mě porodu následovaly také další komplikace - záněty, cysty, srůsty, dvě operace. V letos jsem otěhotněla podruhé. Gravidita probíhala stejně, jen problémy s krvácením začaly až v devátém / předtím v šestém/ týdnu. Happy end však nebyl. Na ultrazvuku mi zjistili mrtvý plod, který zahnisal, byl tam prý asi týden. Já jsem si myslela že je mi jen pořád ještě špatně od chřipky. Chci zkusit otěhotnět znovu. Ale také chci snížit riziko potratu na minimum. Lékaři mi nic nezaručili jen bych brala opět hormony, které tentokrát nepomohli. A musím absolvovat nějaká vyšetření /genetika atd./.
Prosím Vás má některá z Vás která řešila, nebo momentálně řeší podobný problém. Jakákoliv rada, názor či řádky od někoho s podobnou zkušeností pomohou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.12 21:35
Podobnou zkušenost nemám - co se anorexie týče. Co se dvou potratů týká bohužel ano. Já osobně bych radila to, co dělám sama. Vybojovala jsem si vyšetření, která jsou podle mě důležitá - genetika, hematologie, imunologie. S dalším otěhotněním čekáme až po výsledcích. Jsou tu holky, co po více potratech nečekaly a čekaj miminko a vše je ok. Já jsem na to srab.
Přeju hodně štěstí a ať to příště vyjde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.11.12 10:54
Já jsem otěhotněla při váze 48 kg a skoro 180 cm. Menstruace nikde. Doktoři se hrozně divili, jak se mi to povedlo. Prostě dar shora. Ze začátku mi bylo dost špatně, ale neustále jsem jedla. Za první 3 měsíce, kdy se ještě skoro nic nepřibírá jsem já měla o 7 kg víc. Ale pak mi bylo fajn, jen mimčo nechtělo moc růst. Neměla jsem vůbec žádné komplikace. Malá se narodila naprosto v pohodě za 4 hodiny od první kontrakce, 3.5 kg!!! A prý že bude maličká. Kojením jsem pak krásně zbubla na 52 kg. Když jsem přestala, přibrala jsem 7 kg a začala zase šílet.
- Citovat
- Upravit
Majinna
16.5.13 21:27
pomoc
Ahoj holky hrozně ráda bych poprosila o radu někoho kdo s tím má zkušenosti, v 17 letech jsem měla mentální anorexii při výšce 178cm jsem z 68kg zhubla na 44kg menstruace se mi přerušila na 6 měsíců teť je mi 23 a s přítelem chceme miminko ale bojím se zda budu moct otěhotnět jím tak nějak pravidelně ale váha si dělá i přesto co chce teť mám bohužel 56 kg ale menstruaci mám a snažím se nabrat, zatím se snažíme ale pořád nic…teť už si jen řikám že jsem byla opravdu pitomá kéž bych to mohla vrátit zpět 
předem děkuji za rady
- Citovat
- Upravit
16.5.13 21:31
Čas zpátky nikdo nevrátí a bohužel ti nikdo neřekne co to v těle napáchalo. jak dlouho se snažíte? zkusila bych zajít na gyndu a nechat si nabrat hormonální profil, aby si věděla, jestli po hormonální stránce tělo funguje. držím palce ať se vám brzy zadaří
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.5.13 21:35
Ahoj, měla jsem anorexii mezi 12-14.rokem, menstruaci neměla přes rok minimálně, při 176 cm jsem z 80kg zhubla na 48kg. Když jsem se ve 26 letech rozhodla pro mimčo, tak mě ani nenapadlo, že budu mít nějaké potíže kvůli MA, až mi to naši připoměli a řekli, že se báli, že nám to nepůjde. Vyšlo to hned druhý měsíc po vysazení prášků 
Uvidíš, že to půjde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Majinna
16.5.13 21:37
Snažíme se zatím 2 měsíce není to extrémně dlouhá doba ale přesto mě to začíná znepokojovat určitě si to nechám udělat a moc děkuji za radu
- Citovat
- Upravit
16.5.13 21:37
Pokud máš pravidelně MS a tudíž zřejmě i ovulaci, neměl by být větší problém. Tělo si samo řekne, kdy má nedostatek živin právě tím, že blokuje ovulaci a tedy ani nechodí MS tak, jak by měla. Já sice s anorexií zkušenost nemám, ale jsem taky hubeňour, ačkoli jím normálně, spíš víc, ale mám rychlý metabolismus - měla jsem ještě nedávno 56 kg na 175 cm. A otěhotněla jsem, dvakrát, vše ok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.5.13 21:43
@žížal Přidávám se, s anorexií zkušensti nemám, ale bála jsem se občas jsem měla dost nepravedelnou MS a při výšce 166cm 49kg a zadařilo se po pár měsících. A to jsem poslední měsíc sledovala ovulaci a vyšlo to.
I při plodných dnech je šance na otěhotnění jen cca 20% takže se neboj a dej tomu trochu času. A k lékařce bych určitě zašla už jen preventivně. Držím palce!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.5.13 21:44
@Majinna píše:
Snažíme se zatím 2 měsíce není to extrémně dlouhá doba ale přesto mě to začíná znepokojovat určitě si to nechám udělat a moc děkuji za radu
tak to je ještě dobré. HP si nech udělat, ale já i manžel jsme oba zdraví a otěhotněla jsem vždy až po 4 měsících. neházej flintu do žita! psychika taky dělá moc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Vyšetření imunologie
- 16.04.26
- Lotynka11
Lze zlepšit kvalitu spermií životním stylem
- 04.05.26
- Anonymní
IVF při polycystických vaječnících (PCOS)
- 07.04.26
- Anonymní
Opakované biochemické těhotenství rada na...
- 01.04.26
- Anonymní
