Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Asi nezvládám výchovu dcery
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
27.2.22 11:09
- Citovat
- Upravit
27.2.22 11:09
@Anonymní píše:
@Kipa22 já prostě stále nějak nechápu co ty nechápeš…nemyslím si, že chci po osmiletém dítěti zázraky. Chci jen takové ty běžné věci. Umytí po záchodě, napití se, převlečení atd.
Jak jsem psala výše, ve škole to dítě musí také fungovat a požaduje se to po něm…nemyslím si, že jde dcera na oběd, na který chodí mimo školu v bačkorách a v tričku…ty samé obyčejné věci bych byla ráda, že bude dělat i doma.
Možná má jen málo pozornosti. Možná cítí, že jí bereš jinak, že tě obtěžuje se jí věnovat, tak si podvědomě říká, že i negativní pozornost je pozornost. Chyba je v tobě, přestaň jí pořád pérovat a dávat najevo, jak je špatná, že nedělá to, co ty chceš. Je jí jen 8, spousta dětí to má v tomhle věku podobně, prostě ještě nezvládají všechno, co si jejich rodiče přejí a možná ani nechtějí, protože cítí, že je jejich rodiče bezpodmínečně nepřijímají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 11:12
@Aduš8 píše:
Bylo mi osm, když se naši rozvedli a ha zůstala s mámou na malé vesnici. Máma jezdila do práce na šestou, já se musela ráno obléct, zamknout dům a stihnout autobus. Odpoledne jsem 3× týdně musela dojít na sportovní kroužek a po něm stihnout poslední autobus. Zbylé dva dny jsem měla hudebku a poté musela přijít čekat na mámu do práce. Tak to trvalo do nástupu na střední školu, máma v práci od rána do večera, táta většinou nezájem. V sedmnácti jsem se odstěhovala a od té doby stojím na vlastních nohách. Dneska mám dvě děti a světě div se, žádné psychické problémy nemám. Tím nechci říct, že by to tvoje přítelkyně nějak nezvládla, ale že už předtím musela mít sklony k psychickým problémům a ta zodpovědnost ji prostě semlela. Stejně tak by to u ní ale mohl vyvolat později třeba porod. Není to způsobené jen výchovou
A byla jsi šťastná? Je to dětství, jaká by sis ve skrytu duše přála? Je to dětství, které bys chtěla, aby měly tvé děti? Nebo máš jen pocit, že jsi to prostě nějak přežila a jsi na sebe hrdá, že jsi se osamostnatnila místo toho, aby sis užila šťastné dětství v milující rodině? Ani mi nemusíš odpovídat, stačí když si pravdivě odpovíš sama sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 11:12
@Hoa Mai píše:
Já bych to řekla trochu jinak - 8leté dítě potřebuje, aby tu samostatnost rodič nebral jako samozřejmost, o dítě se zajímal (např. telefonát poté co dítě dorazí do školy, dotaz jestli všechno zvládlo a pochvala) a ocenil ji. Ale ne, aby dennodenně připomínal oblékání, mytí rukou a podobně věci, to už je jen a jen o pohodlnosti. Není to nenormální, má to tak většina dětí, že když je rodič za zadkem, motivace slábne, jak trefně poznamenala @Lama Lama, ale nejtěžší na tom pro to dítě je vystoupit ze své komfortní zóny a trochu zabrat. Pak většinou zjistí, že na tom nic není. U nás to zvládá bez problémů šestiletý, který byl do té doby, než jsem to rozsekla a odmítla mu stát za zadkem, v samostatnosti naprostý tydýt. A ještě je z toho celý nadšený a už by nejradši chodil i sám na kroužky a po škole do parku, což mu ještě dovolit nemůžu. Prostě objevil novou dimenzi života, že které měl asi strach, ale jakmile ho překonal, zjistil, že má i své výhody.
Supr, tak ty si to taky dělej, jak chces 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 11:25
@Anonymní píše:
@_.Emilyyy nechci po ní úplně zodpovědnost sama za sebe, ale nejpozději od září budu muset nastoupit do zaměstnání a potřebuji, aby určitě věci prostě začala zvládat.
Klid, ono je to jiné, když tam jsi a když ne.
U nás bylo fajn, že to šlo postupně. Takže jsem vzbudila, chvíli dohledla, odchazelq, když jsem měla jistotu, že jsou oblečení a sedí u snidane. Postupně jsem odešla drive. Zpocatku jsme hodně komunikovat po whatsappu, teď je jim deset q dvanáct a už o nich ráno vůbec nevím. Jen odpoledne, po prichodu z práce, mi ten binec rano pripomene. A zase-je to přesně ten důkaz, že oni přesně vyciti ty hranice, co musí a co ne. Haranti nezvedeni vyciti, že jsem nedusledna, a ten bordel casto uklidim, protože se na to nedá koukat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 12:14
@ZuzaM šťastná? Nevím, nemůžu to nijak posoudit. Já takhle vyrůstala, na vesnici to bylo vcelku normální. Je to čtvrt století. Tenkrát jsme se my posmívali těm dětem, které rodiče všude vozili a vodili. Jako jo, u nás to byl extrem, kamarádky doma rodiče asi oblékli a vypravili. Víkendy jsme trávili jako normální rodina, většinou tedy na vlastní zahradě, ale tenkrát se ty výlety tak neřešily, jelo se jednou do roka do Zoo. Jestli bych chtěla, aby tak žily moje děti? To přece nemůžu posoudit, ony vyrůstají v úplně jiné době, v jiném prostředí a dokonce i v jiné zemi. To, že jsem se v sedmnácti odstěhovala bylo z vlastního rozhodnutí, nemusela jsem. Bylo období, někdy na druhém stupni, kdy jsem byla oproti vrstevníkům o dost vyspělejší, zatímco někteří zkoušeli drogy a alkohol, já musela doma fungovat. Ale že by mi to nějak uškodilo 
to fakt říct nemůžu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 12:43
@Aduš8 píše:
@ZuzaM šťastná? Nevím, nemůžu to nijak posoudit. Já takhle vyrůstala, na vesnici to bylo vcelku normální. Je to čtvrt století. Tenkrát jsme se my posmívali těm dětem, které rodiče všude vozili a vodili. Jako jo, u nás to byl extrem, kamarádky doma rodiče asi oblékli a vypravili. Víkendy jsme trávili jako normální rodina, většinou tedy na vlastní zahradě, ale tenkrát se ty výlety tak neřešily, jelo se jednou do roka do Zoo. Jestli bych chtěla, aby tak žily moje děti? To přece nemůžu posoudit, ony vyrůstají v úplně jiné době, v jiném prostředí a dokonce i v jiné zemi. To, že jsem se v sedmnácti odstěhovala bylo z vlastního rozhodnutí, nemusela jsem. Bylo období, někdy na druhém stupni, kdy jsem byla oproti vrstevníkům o dost vyspělejší, zatímco někteří zkoušeli drogy a alkohol, já musela doma fungovat. Ale že by mi to nějak uškodilo
Takže vidím, že si prostě nechceš nebo neumíš připustit, že to nebylo zrovna extra šťastné období. Ani, že ostatní žili jinak, dokonce i v té jiné době a dokonce i řešili ty výlety. Pokud jste se někomu posmívali, nejspíš to bylo z podvědomé závisti. A věř tomu, že kdybys byla doma šťastná, že by ses fakt v 17 letech neodstěhovala, ani dobrovolně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 12:46
@ZuzaM píše:
Takže vidím, že si prostě nechceš nebo neumíš připustit, že to nebylo zrovna extra šťastné období. Ani, že ostatní žili jinak, dokonce i v té jiné době a dokonce i řešili ty výlety. Pokud jste se někomu posmívali, nejspíš to bylo z podvědomé závisti. A věř tomu, že kdybys byla doma šťastná, že by ses fakt v 17 letech neodstěhovala, ani dobrovolně.
Takže jsi se ptala ne že zájmu, protože ty pravdu víš. Buď to řekne to, co je v souladu s Tvém nazorem nebo to uzavres jako že to si to nedokáže přiznat. Tvá otazka měla jednu jedinou spravnou odpověď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Cizinka1
27.2.22 14:25
A proč musí to dítě v neděli ráno tak brzy už být oblečení a mit umíte zuby? My když jsme ráno nic neměli, mohly být holky v pyzamech klidně celé dopoledne. Mladší jsem musela taky vždy ptipominat umyti zuby. zhasinani nekontroluji to bych se mohla zblaznit, a umyvani ruku jsem Restlaufzeit jen před jídlem. Bydlíme v baráku a decka chodila tam a sem, to bych se musela zblaznit. Ráno byl vždy někdo doma do deseti let děti, chodili dřív než my pryč. Děti nestačí vždy jak rodiče piskaji, a abychom se neznlaznili a pořád je jen nenapominqli, tak jsme měli jen pár nám dulezitych zásadní. Nebylo to kazdodenni uklizeni.az se v tom pokojiku nedala hybat, musela si uklidit
- Citovat
- Upravit
27.2.22 14:32
@ZuzaM jenže já právě nevím nic o tom, že by v té době ostatní žili jinak. U nás se děti fakt všech věkových skupin scházely venku, dělali jsme blbiny. Nebylo potřeba jezdit po výletech, tenkrát jsi taková místa znala jen z televize. A jo, moje dětství v té době bylo šťastné. A odstěhovala jsem se později proto, protože jsem se zamilovala, přítel už byl tenkrát zaměstnaný a chtěli jsme žít spolu. S mámou jsme v té době žili v malém bytě ve městě, měla přítele. Nebylo by to kvůli tomu, že bych doma byla nešťastná. Jinak, píšeš o závisti..
Oni záviděly tu volnost nám, to, že jsme neměli rodiče neustále za zadkem… Asi o tom životě na vesnici moc nevíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 14:40
@Aduš8 píše:
@ZuzaM jenže já právě nevím nic o tom, že by v té době ostatní žili jinak. U nás se děti fakt všech věkových skupin scházely venku, dělali jsme blbiny. Nebylo potřeba jezdit po výletech, tenkrát jsi taková místa znala jen z televize. A jo, moje dětství v té době bylo šťastné. A odstěhovala jsem se později proto, protože jsem se zamilovala, přítel už byl tenkrát zaměstnaný a chtěli jsme žít spolu. S mámou jsme v té době žili v malém bytě ve městě, měla přítele. Nebylo by to kvůli tomu, že bych doma byla nešťastná. Jinak, píšeš o závisti..
Oni záviděly tu volnost nám, to, že jsme neměli rodiče neustále za zadkem… Asi o tom životě na vesnici moc nevíš.
Ono vždycky záleží na tom dítěti. Některé miluje školku a kolektiv, jiné je samotář. Jedno je ambiciózní a touží vše zvládat samo, druhé je pohodlné a nechce dělat nic, co není nutné. Taky je to o atmosféře v rodině. Pokud maminka vydává jen příkazy, moc štěstí z toho nekouká. Pokud maminka pochválí a nechá dítě taky lenošit v pyžamu, hned se ta zodpovědnost a samostatnost líp zvládá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 14:52
Přesně, celý den jenom splachuju, zhasinam a uklízím po někom bordel. S desetiletym adhadetem bojuju nejvíc. To je ráno scéna, že musí vstávat, ze školy radši ani nepřijde a musím ho nahanet po všech čertech, nedej bůh, když si vypne mobil, abych se mu nedovolala. Pak do desíti večer scény kvůli domácímu úkolu, hodinové nahaneni do sprchy a na čištění zubů, další hodina zahaneni do postele, ale stejně nakonec čeká, až si půjdu lehnout já. A kolikrát ani potom nejde ležet. 
O tom, že by doma pomohli si můžu nechat jen zdát. Na prvňáka teda docela platí, když zarvu, to si uklidí aspoň po sobě, ale přece nemůžu pořád křičet..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 14:53
@ZuzaM píše:
A byla jsi šťastná? Je to dětství, jaká by sis ve skrytu duše přála? Je to dětství, které bys chtěla, aby měly tvé děti? Nebo máš jen pocit, že jsi to prostě nějak přežila a jsi na sebe hrdá, že jsi se osamostnatnila místo toho, aby sis užila šťastné dětství v milující rodině? Ani mi nemusíš odpovídat, stačí když si pravdivě odpovíš sama sobě.
Skvěle napsané. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.22 14:55
@ZuzaM Víš, ty jsi něco podobného asi nezažila, ale problém u těch dětí, po kterých se toho chce hodně většinou není v tom, že se toho po nich chce hodně, ale že to jde často ruku v ruce s tím, že jsou za to nedoceněné, osamělé, nemají za tu svou snahu žádnou kompenzaci, málo se řeší jejich pocity, problémy, přání, touhy. Ať už proto, že na to rodič nemá kapacitu (samoživitel, druhý rodič nezájem), má nějaké svoje problémy (závislosti, deprese…), náročnou práci, nějaké svoje jiné zájmy atd. Já jsem to měla v dětství stejně, jako diskutující, na kterou reaguješ a jeste k tomu jsem se musela dost starat o svou mladší sestru, kterou jsem třeba částečně vypravovala a volila do školky, odpoledne ji vyzvedávala, dělala ji svačiny, brávala ji s sebou ven. Na mém dětství mi vadila spousta věcí, ale nic z toho, co se tu řeší. Vadilo mi to, že nám otec a jeho rodina dávali najevo, že o nás nestojí. Vadila mi matčina únava, podrážděnost, psychická nepřítomnost, málo komunikace, málo sdílení pocitů, málo porozumění. Nedostatek společně stráveného času, kdy bychom si mohly jen tak v klidu povídat, hrát. Nedostatek peněz q s tím spojen, fakt, že jsme jinam nejezdil, nesportovali, nevýletovali. Ale ta samostatnost, ta byla skvělá. Neříkám, že se mi vždycky chtělo, ale dost často jsem si to užívala už tehdy. A zpětně viděno to bylo k nezaplacení. Nebyla jsem dítě, které by mělo z povahy zdravé sebevědomí, moc tomu nepomohl ani přístup otcovy rodiny, ale díky tomu, že jsem zjistila, že si musím, můžu a zvládnu poradit sama, mi dodalo hodně sebevědomí. Že když něco neumím, tak nebudu fňukat, že to neumím, ale prostě se to naučím (třeba blbě a málo, ale ono to vždycky nějak šlo). Máme díky tomu skvělý vztah s mou sestrou. Jsem pro ni první člověk, kterému důvěřuje, na koho se spoléhá, komu se svěřuje. Mám výborný time management, což se mi velmi hodí nejen v práci, ale právě i kvůli dětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.22 08:57
Mne to prijde zbytecne vyhrocene. V pyzamu jsem bezne do obeda, po male si ruce v domacim prostredi ruce nemyju, zuby cistim dvakrat denne, ale fakt ne v sedm rano. Uklizime vsichni v sobotu dopo, jedine co pripominam je, ze se blizi pul desata - tzn. napit, vycurat, vycistiz zuby a jit spat. Kdyz nechame detem vic volnosti, budou spolupracovat urcite lepe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
@Alušáček zatím ještě nevím co budu dělat, ale je dost možné že se připravovat sama bude muset…proto bych byla ráda připravena.