Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Řešení je jednoduché,mamku znas,být predvidava,zeptat se,co jedly a prizpusobit se. S miminem nebudes mít pokaždé čas delat vafle nebo jinou teplou večeři starším. I to nejstarší máš ještě malé,ve srovnání s tím,co sporada treba skoropubertak. Budeš ráda,ze prijedou najedene ![]()
Manzela bych krotila se zakazem hlídání,potrebujete ho.
@Anonymní píše:
Zdravím všechny maminky, potřebuji si trochu ulevit nebo možná slyšet jiný názor… Mám čtyři děti ve věku 6, 4, 3 roky a 18 měsíců, momentálně jsem navíc ve 35tt rizikového těhotenství, takže kromě venčení psů a a občasného vyzvednutí ze školky jsem nucená sedět doma víc než bych chtěla. Kousek od nás bydlí babička (moje maminka), která děti hlídá jednou týdně u nich doma, většinou si bere tři. Čtyři měla několikrát a upřímně to moc nezvládá, i když to nepřizná, takže se vždy snažím nějak z toho vymluvit a nejmladší dceru si nechám doma.O víkendu se nabídla, že si odpoledne vezme děti, aby mohly na boby (byl sníh). Zpočátku jsem to odmítla, ale manžel musel nečekaně jet pomoc s opravou ke svým rodičům a já boby s tím břichem teď už nedávám, tak jsem babičce zavolala a manžel k ní děti dovedl s tím, že na večeři budou doma a já jim udělám wafle - dělám je jednou týdně a vždy se celkem nacpou. Moje mamka to ví, přesto od ní děti přišly přecpané, což jsem bohužel zjistila až když nejstarší syn začal v noci zvracet a mladšímu se udělal špatně ráno. Ve výsledku jsem byla celou noc vzhůru se starším a snažila se do něj dostat aspoň trochu vody, mladší si to naštěstí odbyl přes den.
Bohužel se to nestalo poprvé (já doufala, že jsme si to předtím vyříkaly), můj manžel má 185 cm/ 72 kg, je hubený a jiný nebude, starší děti jsou po něm a moje mamka to nechápe a neustále žije v domnění, že je málo krmíme. Nepomáhá jí říct, že starší má teď trochu období, kdy nezná s jídlem míru (je schopen sníst porci dospělého a za čtvrt hodiny přijde, že má hlad, přitom je na něm vidět, že má dost) a mladší má od Vánoc problémy s nadýmáním. Poslouchat mě nebude a jídlo sebou si také děti vzít nesmí, protože ji to uráží.
Následně to stojí nejstaršího syna zbytečně den ve školce, mě lékaře ke kterému jsem objednaná půl roku - protože dopoledne samozřejmě hlídání není a se dvěma dětmi, které mohou kdykoliv zvracet jít prostě k doktoru nemůžu. Manžel by se musel uvolnit z práce, jenže to by mu přerušilo důležitý meeting, takže to také nejde. Manžela to tak vytočilo, že chce hlídání stopnout úplně, bohužel to zahrnuje i cvičení s mladšími dětmi, kam mamka chodila chvíli místo mě - než porodím + kousek šestinedělí. Takže na tom budou bité bohužel jenom děti, budou muset být se mnou doma. Co je lepší - ukecat manžela (o děti se stará prakticky celé víkendy a kdykoliv přijde z práce, navíc jezdí pomáhat rodičům, nemůžu po něm chtít aby chodil z práce dřív), aby hlídal nebo žít s tím, že dětem bude občas po návštěvě u babičky špatně?
Nejsem nevděčná za hlídání, ale nejsem teď v situaci, kdy zvládám v pohodě vše, co jindy. Navíc se ještě netuším jaké bude miminko a kolik času bude třeba než se trochu zaběhneme. Na druhou stranu mám plné zuby toho koukat se na syna jak pláče, že je mu špatně jenom kvůli třem hodinám pobytu u babičky.
Jednoduchá věc. Děti bych po návštěvě babičky nekrmila vůbec. Jestli je nacpává, nic se nestane, když dostanou k večeři jen něco malého. Šestileťák snad už dokáže říct, co kdy jedl, jestli nevěříš mámě. S tolika dětmi si fakt nemůžete dovolit haštěřit se s ochotnou hlídací babičkou. Když mně babička hlídá syna, hlásí mi, co jedl. Neřeším, co. Prostě ho hlídala a nakrmila. Jsem vděčná. Navíc je to tchýně.
Já ti rozumím. Navíc moje děti tvrdí par minut po jídle, že nic nejedly, rychleji mluví než přemýšlí. Totez se mi stalo minulý pátek. Byly u babičky, dostaly instrukce, že večeře je doma a domů přišly po jídle. Samozřejmě jekot, že chtějí večeři a oba o jídle u babičky mlzily. Babička je oba zarazila, že večeře byla u ní. Večeře byla taky lepší, byla zvaná i babička. Naštěstí tady vztahy fungují, takže dostaly jen kousek na chuť, protože jsem se o jídle včas dozvěděla.
Moje tchýně by lhala a říkala, že jim jíst nedala. Ta je precpava, jídlem vydírá, vezme si je na klín a pod tlakem to do nich cpe. Syn posledně brečel a byla neoblomná. Nakonec to stopl manžel, mě ignorovala. Od ní jezdí s průjmem. Po poslední samostatné návštěvě u ní přestal syn jíst 3 jídla. Samostatné hlídání jsme zrušili a nebudeme obnovovat. Děti jsou už taky větší 6 a 4.
Pokud nefunguje domluva, tak návštěvy jen pod dohledem. Tak to je u nás.
@Anonymní píše:
Zdravím všechny maminky, potřebuji si trochu ulevit nebo možná slyšet jiný názor… Mám čtyři děti ve věku 6, 4, 3 roky a 18 měsíců, momentálně jsem navíc ve 35tt rizikového těhotenství, takže kromě venčení psů a a občasného vyzvednutí ze školky jsem nucená sedět doma víc než bych chtěla. Kousek od nás bydlí babička (moje maminka), která děti hlídá jednou týdně u nich doma, většinou si bere tři. Čtyři měla několikrát a upřímně to moc nezvládá, i když to nepřizná, takže se vždy snažím nějak z toho vymluvit a nejmladší dceru si nechám doma.O víkendu se nabídla, že si odpoledne vezme děti, aby mohly na boby (byl sníh). Zpočátku jsem to odmítla, ale manžel musel nečekaně jet pomoc s opravou ke svým rodičům a já boby s tím břichem teď už nedávám, tak jsem babičce zavolala a manžel k ní děti dovedl s tím, že na večeři budou doma a já jim udělám wafle - dělám je jednou týdně a vždy se celkem nacpou. Moje mamka to ví, přesto od ní děti přišly přecpané, což jsem bohužel zjistila až když nejstarší syn začal v noci zvracet a mladšímu se udělal špatně ráno. Ve výsledku jsem byla celou noc vzhůru se starším a snažila se do něj dostat aspoň trochu vody, mladší si to naštěstí odbyl přes den.
Bohužel se to nestalo poprvé (já doufala, že jsme si to předtím vyříkaly), můj manžel má 185 cm/ 72 kg, je hubený a jiný nebude, starší děti jsou po něm a moje mamka to nechápe a neustále žije v domnění, že je málo krmíme. Nepomáhá jí říct, že starší má teď trochu období, kdy nezná s jídlem míru (je schopen sníst porci dospělého a za čtvrt hodiny přijde, že má hlad, přitom je na něm vidět, že má dost) a mladší má od Vánoc problémy s nadýmáním. Poslouchat mě nebude a jídlo sebou si také děti vzít nesmí, protože ji to uráží.
Následně to stojí nejstaršího syna zbytečně den ve školce, mě lékaře ke kterému jsem objednaná půl roku - protože dopoledne samozřejmě hlídání není a se dvěma dětmi, které mohou kdykoliv zvracet jít prostě k doktoru nemůžu. Manžel by se musel uvolnit z práce, jenže to by mu přerušilo důležitý meeting, takže to také nejde. Manžela to tak vytočilo, že chce hlídání stopnout úplně, bohužel to zahrnuje i cvičení s mladšími dětmi, kam mamka chodila chvíli místo mě - než porodím + kousek šestinedělí. Takže na tom budou bité bohužel jenom děti, budou muset být se mnou doma. Co je lepší - ukecat manžela (o děti se stará prakticky celé víkendy a kdykoliv přijde z práce, navíc jezdí pomáhat rodičům, nemůžu po něm chtít aby chodil z práce dřív), aby hlídal nebo žít s tím, že dětem bude občas po návštěvě u babičky špatně?
Nejsem nevděčná za hlídání, ale nejsem teď v situaci, kdy zvládám v pohodě vše, co jindy. Navíc se ještě netuším jaké bude miminko a kolik času bude třeba než se trochu zaběhneme. Na druhou stranu mám plné zuby toho koukat se na syna jak pláče, že je mu špatně jenom kvůli třem hodinám pobytu u babičky.
Promin, ale tohle je tak přehnané, to už tady dlouho nebylo…
Máš skvělou babičku, musí skákat, jak si Ty hvízdáš a ještě jí vyčítáš jídlo, když byli celé odpoledne venku?
![]()
A nenapadlo Tě, že špatně jim bylo po Tvých vaflích, které si myslím, ani na noc nejsou vhodné?
Babičce se omluv, zlepši komunikaci s ní a nezkaž dětem dobrý vztah s babičkou, v budoucnu by Ti to mohli vyčítat…
@Russet můj šestiletý je občas tak mimo, že půl hodiny po snídani jde znovu snídat, protože prostě zapomene, že snídaně proběhla.
Já myslela, že to bude další diskuze, že babička chce žít svůj život a odmítá hlídat děti a ona je to diskuze, že babička se chová jako babička ![]()
Vím, že to celkem štve, když je to pořád dokola…navíc hormony a strach o to nejmladší. Ale zakladatelko, líbat ruce své mamince by jsi měla, protože kdyby se v hlídání neangažovala, tak jsi do budoucna celkem nahraná. Já takovou babičku nikdy neměla (jedna upřednostňovala děti z druhé rodiny, druhá alkoholička), ale manžel ano a stejně tak jako tvá maminka vykrmuje děti jak husy, tak ta naše prababi vykrmuje naše děti. Ano, holka už také zvracela, protože splácala možné i nemožné dohromady, ale naučilo ji to si také hlídat, co do té pusy narve. Prababi a praděda by za ta děcka dýchali a i když vím, že před obědem do nich narve jesenku a pytlík gumových medvídků (ač má starší ADHD a doma jsme cukry výrazně osekali) a pak bude volat nešťastná, zda nejsou nemocní, že nechtějí obědvat, tak je tam příště pustím znova.
Já bych tedy spíš promluvila s manželem. Ale to jsem já. Pokud ty se přikláníš na jeho stranu, nedělej nic, co ti jde proti srsti, protože tím budeš svoji maminku víc a víc nenávidět. A to si vaše děti opravdu nezaslouží.
Obdivuju babičku která je ochotná hlídat 4 děti najednou a ještě s nima jde bobovat ![]()
Neodstrihavej takhle svoji mamu od vas. Jako trest za neco, co si dela po svem. Vzdyt ma nalozenych tolik deti… Ja teda obdivuju, ze si vezme na starost vic nez dve deti najednou. Je dobra ty jo. Kdyz je ma na hlidani, tak se presne domluvte co a jak, klidne si v prubehu zavolejte. U neceho slev, neco prejdi. Ale negraduj to prosim az tak, aby byl konec. Mamu mas jenom jednu, pomaha ti, duraznejc proberte co komu vadi a jedte dal.
Hustá babička, patří ji můj obdiv. Přestaň vysilovat. Nevěřím, že děti blejou opakovaně celou noc z prezrani. Co když je to nějaká infekce?
@free333 Nikdy jsem hlídání po babičce nechtěla, defakto děti jsou u ní vždy jen na její žádost a s tím, že nabídne sama pomoct. Pokud moje mamka skáče jak já pískám, tak bych docela ráda věděla, proč všechny oslavy narozenin vč. Vánoc přizpůsobujeme jejím časovým možnostem.
@Anonymní píše:
@Russet můj šestiletý je občas tak mimo, že půl hodiny po snídani jde znovu snídat, protože prostě zapomene, že snídaně proběhla.
Ale za to fakt babička nemůže
Syn ve čtyřech letech taky mlží o jídle, ale od toho mám pusu, abych se zeptala babičky, učitelky nebo toho, kdo hlídal.
@Anonymní píše:
@free333 Nikdy jsem hlídání po babičce nechtěla, defakto děti jsou u ní vždy jen na její žádost a s tím, že nabídne sama pomoct. Pokud moje mamka skáče jak já pískám, tak bych docela ráda věděla, proč všechny oslavy narozenin vč. Vánoc přizpůsobujeme jejím časovým možnostem.
A nenapadlo Tě, že Babička (píšu záměrně velké B, protože málokterá babička zvládne tolik vnuků najednou), je ráda hlídá jen z jednoho prostého a jednoduchého důvodu - má je prostě moc ráda, jak to babičky mívají a chce mít s něma dobrý vztah a vidět jak vyrůstají? ![]()
Přizpůsobování Vánoc atd. v rámci rodiny mi přijde normální, u nás se taky plánuje dopředu, to je přece přirozené ![]()
Já bych s tolika dětma, ještě ke všemu tak malýma, byla vděčná za někoho, kdo mi je všechny naráz pohlida. To je podle mě super, a pokud čekáš další, bude se ti to víc než hodit.
Když ti děti vrátí, zeptej se, kdy a co jedly. Není nic jednoduššího. Je nesmysl dělat jim tucnou večeři, když víš, že se precpaly u babičky. Po bobovani se nacpe snad každé dítě. Chyba bude v komunikaci mezi vámi dvěma.
Tady bych řekla že největší problém máte v komunikaci s mamkou a váš muž v prioritách, opravdu žádná pracovní schůzka není tak důležitá a neodložitelná aby musela těhotná manželka ještě ke všemu s rizikovým těhotenstvím zrušit doktora. A ještě kvůli chybám v komunikaci zakázat styk s jediným hlídacím prarodičem, předpokládám že když jeho rodiče potřebují jeho nepřetržitou pomoc tak na tom zdravotně budou tak že hlídat moct nebudou. S babičkou bych promluvila o tom co se stalo a poprosila jí aby příště nahlásila co děti snědly. A pokud manžel „zakázal“ styk s vaší mamkou (můj by dostal po činí protože vám nemá co zakazovat, může vyjádřit názor, může se domluvit, ale zakázat může tak dětem bonbon po večeři ne styk s milovanou babičkou) tak by měl honem rychle převzít její „povinnosti“ a smrkat se i mimo práci když už si nadělal pět dětí.