Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Nejsem překvapena😡 Příště jí řekněte, ať si ty sliby strčí někam.
@Venetia píše: Více
Nezapomela, mam jeste druhou dceru 12 letou, takze to neni tak dávno. Vnučce jsou 2 měsíce, to se da jen chovat, vozit v kočárku, případně přebalit, nic víc zatím neni od babiček potreba ![]()
@Anonymní píše: Více
Hele ono je to u vás i dost o manželovi. Naopak ta správná slova byla zapotřebí až až.
@Venetia píše: Více
Není to tak, že si nechceš vzpomenout? Ono je to tak pohodlnější.
@Anonymní píše: Více
Aspon ze manzel to vidi. Vetsinou to popiraji.
Tchyni bych priste rekla - Dekuji za nabidku, ale poslednich pet pokusu nevyslo, tak to nebudeme lamat pres koleno. ![]()
@Venetia píše: Více
Zkus to oživit.
Taky jsem se bála, ale fakt se to vybaví.
I když říkat, že jsi něco zapomněla, je pohodlnější…
@AjaF píše: Více
Nastesti už úplná miminka nejsou, tak dobrý
@Anonymní píše: Více
No dali bychom si s manželem minimálně měsíční pauzu od navstev. V rámci nastavení zrcadla bych v te době na domluvený oběd 2× nepřijel, nemohla bych, protože nam do toho vlezl vylet s dcerou.
Ona hlídat nechce, to je ok, tak at to ale neslibuje a neničí plány. Hlídat vám tedy muze manželovi sestra, treba u nich a treba to tchyně nekouká. S mojí povahou bych na nejaky obědy uz neměla náladu, spíš kafe a buchtu při návratu zpět z naseho výletu. Není důvod nekde drepet na obědě uprostred dne a zabít tím možnost někam vyrazit.
My neměli hlídání zadne, taky me to dost mrzelo, ale nakonec jsme si zvykli a jezdíme se synem kde se dá. Kino proste holt nebylo, na večeři s námi chodil a byl ve vajíčku, pak v zidlicce a chodí s nami dosud. Maluje si a je to vzdy nejvhodnější dítě v celé restauraci.
Pořád jsem čekala ze se to zlomí a hlídání bude, az bude syn starší. Nikdy to nepřišlo. Ale ani nam to nikdo nesliboval.
Zpětně vidím, že jsem ho měla čas od času svěřit kamarádce a jit s mužem na koncert, udelat si to rande. Není jednoduché držet partnerský vztah a být u toho rodič 24/7. Nám bylo krásně na těch výletech, ideálně pres noc. Dál od rutiny. Když to jde, jedem na víc dní, jezdivali jsme s mužem i na služebky, to uz ted kvuli škole moc nejde. Ale bylo to skvělý. Zaridte se tak, aby to vyhovovalo vám, jezděte za tvoji mamkou. Tchyně potřebuje jasný signál ze takto uz to dal nebude.
Hrozně moc chci napsat - já to tak staršně moc cháááápuuu… Ufff…
Tohle je peklo. Jsme v podobné situaci. Manželčiny rodiče zemřeli, já mám rodiče oba. Jen dědeček je k ničemu - kdysi pradávno mu něco přeletělo přes nos, kvůli čemusi (dodnes nevím kvůli čemu) se nas*al na moji manželku a od té doby se vyhýbá komunikaci s manželkou jak čert, když se straní kříže. Dělá to ale tak nenápadně, že jsem si roky říkal, že to přece ak není a nemůže to tak být. Jeho nenávist se z nejasných důvodů prohlubuje a nikdy neprojevil ani nejmenší zájem o naše tři děti. Já si to bláhově omlouval tím, že je má rád, ale že je prostě svůj. Jenže pak přijdou situace, že když už prarodiče hlídali, dědeček s ničím nikdy babičce nepomohl. Prosil jsem ho, aby pomohl s uspáváním, protože vím, že tři děti jsou na moji mamku už víc než dost, dvakrát mi slíbil, že to udělá a bludišťáka vyhrává ten, komu je už jasné, že to neudělal. Opakovaně jezdil s dětmi v autě bez dětské sedačky a ani je nepřipoutal. Když jednou z nějakého osvícení, nebo spíš jsem měl pocit, že to bral jako donucení, přijel s mamkou k nám - tak vzali děti na procházku kolem baráku a už je vraceli. Když jsem je požádal, ať je vezmou na hřiště, vypadal dědeček dost nasraně a babička z toho nebyla ve své kůži, protože jí nejspíš bylo jasné, jak protivnej dědeček bude. Děti přišly z hřiště a na úplně očejnou otázku - tak co, hrál si s vámi děda? Odpověděly - ne nehrál, sednul si tam a koukal do mobilu.
Od té doby už k dědovi a babičce nejezdí. Nikomu svoje děti nutit nebudu. Babička děti miluje a jezdí za nimi, hrozně by je chtěla mít u sebe doma a přes srdce tězko nese, že k ní nejezdí. Nastavil jsem jasnou hranici - pokud děda má zájem o vnoučata, nikdo mu nebrání, ať přijede a ať jim věnuje svůj čas a buduje si s nimi vztah. Dveře má otevřené. Ale vozit je tam nebudu.
Celé to má pachuť i v tom, že dceru mé sestry miluje, hlídá ji, vozil ji do školky, ze školky a když otci řeknu, že mým jediným přáním je, aby mým dětem věnoval 10% času, který věnuje svému čtvrtému vnoučeti, tak jediná je odpověď na to je, že to není jeho povinnost.
Není to jeho povinnost. Nikdy nebyla a nikdy nebude. Jsou to moje děti a já je budu chránit holt i před jejich vlastním dědečkem. Smutné, strašně smutné. Obzvlášť, když já a moje sestra jsme žádného dědečka neměli. Ale co už, prosit se nikoho nebudu. Jaké to dělá zlo v rodině jistě ani popisovat nemusim, protože špatní jsme my, protože přece zakazujeme dětem styk s dědečkem ![]()
@Keron píše: Více
takže trestáš babičku, protože k dědečkovi dědi neodvezeš?
ona by moc chtěla je mít u sebe, ale ty jsi nastavil jasnou hranici ![]()
@Keron Vy netrávíte čas společně jako rodina? Musi to byt jen o hlídání? Proc si babička sama dědovi neřekla o pomoc kdyz hlídala tri vaše děti. Prijde mi, ze moc tlačíš na pilu, musí deti hlídat podle tvých představ, jinak nic. To je pak těžká domluva.
@Keyllah píše: Více
Chápu ho. Trestání babičky to opravdu není. Však za dětmi může kdykoliv dojet. Ale přece nebudu vozit děti k člověku, který se o ně nezajímá a nemá je rád…
@Bytsamsebou píše: Více
uvádí, že babičce je moc líto, že nemůže mít vnoučata u sebe. To není stejné, jako za nimi na chvíli dojet. A pokud dotyčný nic proti babičce nemá, tak zákaz k nim, je i trestáním babičky…on by je přece nevozil JEMU ale JÍ ![]()
Tak tu máme finále.
Babička NEHLÍDALA, ač se SAMA nabídla…Musela jet do Tesca pro maso v akci. Takže oficiálně na to kašlu. To už nemá obdoby…

Manzel už na to nic ani neřekl. Prý není potřeba slov…